ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.791.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 791/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2005 o dovolání obviněného Ing. P. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 2 To 134/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 7/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 34 T 7/2004, byl obviněný Ing. P. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako jediný společník a jednatel firmy L.n., s. r. o., se sídlem P., O. , v úmyslu se obohatit, na základě smlouvy o zastoupení, kterou uzavřel se společností R. S. A. dne 25. 3. 2001, vystavil dne 10. 12. 2002 fakturu, podle které fakturoval společnosti R. S. A., se sídlem ul. L., R., P. r., smluvní provizi za získání zakázky pod názvem „H.“ ve výši 161.747 EUR, přestože věděl, že nebyly splněny podmínky vyplývající ze shora uvedeného smluvního vztahu pro uhrazení provize, když zakázka nebyla získána, uvedenou částku, kterou obdržel od poškozené společnosti R. S. A. dne 27. 12. 2002 na účet společnosti L.n., s. r. o., vedený u ČSOB, dne 30. 12. 2002 vybral v hotovosti z daného účtu společnosti L.n., s. r. o., a ponechal si ji pro svou vlastní potřebu, kdy následně společnost L.n., s. r. o., se sídlem P., O., převedl dne 3. 1. 2003 na osobu O. S., a po výzvě ze strany společnosti R. S. A. k vrácení této částky vystavil dne 20. 1. 2003 na uvedenou finanční částku dobropis a společnosti R. S. A. předložil kopii platebního příkazu a výpis z účtu, který podle sdělení ČSOB není jejím dokladem, přičemž tyto doklady měly dokumentovat převod předmětné finanční částky z účtu společnosti L.n., s. r. o., vedeného u ČSOB, na účet společnosti R. S. A., který však nebyl realizován pro nedostatek prostředků na účtu, čímž společnosti R. S. A., se sídlem ul. L., R., P. r., způsobil škodu v celkové výši 161.747 EUR, což činí v přepočtu 5.056.211,20 Kč.
Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 21. 5. 2003, č. j. 5 T 59/2003-83, který mu byl doručen dne 5. 6. 2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 5 T 59/2003-116, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2003, byl obviněný Ing. P. S. odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru zprostředkovatelská činnost na dobu 5 let. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 5 T 59/2003-116, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla společnost R. S. A., se sídlem ul. L., R., P. r., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Olomouci, který projednal jako soud odvolací odvolání obviněného Ing. P. S. a poškozené společnosti R. S. A., se sídlem ul. L., R., P., podaným proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 2 To 134/2004, kterým podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. tento napadený rozsudek k odvolání poškozené společnosti částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obžalovaný Ing. P. S. povinen zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti R. S. A., se sídlem ul. L., R., P., částku 5.056.211,20 Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 12. 8. 2004 do zaplacení. Naproti tomu odvolání obviněného Ing. P. S. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 2 To 134/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 34 T 7/2004, podal obviněný Ing. P. S. prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. K. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení v této věci a následně k tomu uvedl, že si je vědom toho, že dovolání z tohoto důvodu lze podat jen, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení, přičemž zná i praxi Nejvyššího soudu, který setrvává na tom, že cestou dovolání nelze napadat skutková zjištění soudů, ale pouze to, zda tato zjištění naplňují znaky trestného činu. Je však přesvědčen, že na jeho trestní věc lze plně aplikovat ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení, neboť skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin podvodu, ačkoli při správném právním posouzení by mohlo eventuálně jít o jiný trestný čin, poněvadž na základě učiněných skutkových zjištění lze učinit i jiný závěr než jen závěr o jeho vině, jak ho učinil tento soud. Toto je ostatně patrné i z obsahu trestního spisu, když se Vrchní soud v Olomouci nezabýval jeho právními námitkami, a proto nadále tvrdí, že právní kvalifikace jeho jednání se musí odvíjet od těch momentů, které byly Vrchnímu soudu v Olomouci známy přinejmenším proto, že se o nich zmínil v odvolání, a tyto také ve formě listin odvolacímu soudu doložil. Z textů A. je zřejmé, že je v nich obsažen budoucí čas včetně stanovené odměny vyjádřené nikoli v již konkrétní peněžní částce, ale v procentech a sjednané teprve pro případ, až společnost L.n., s. r. o., získá pro R. S. A. zakázku. V A. je však přímo uvedeno, že odměna za získání kontraktu činí 161.747,- EUR, což je konkrétním vyjádřením skutečnosti, že společnost R. S. A. kontrakt již získala, přičemž v něm uvedená částka je vypočtena právě touto společností a představuje procentuální podíl z objemu již získané zakázky. Proto se trestného činu podvodu vůči společnosti R. S. A. nedopustil, přičemž soud měl pro učinění takového závěru dostatek důkazů. Pokud tedy na základě učiněných skutkových zjištění nebylo vysloveno, že označený skutek není trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., případně že se skutek nestal, bylo učiněno rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jak to má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem, a to tak, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., případně tak, že se předmětný skutek nestal.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného Ing. P. S., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že dovolání neobsahuje žádné námitky, kterými by dovolatel brojil proti právnímu posouzení skutku v tom smyslu, že by vytýkal nesoulad mezi obsahem tzv. skutkové věty a zákonnými znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Dovolatel brojí toliko proti hodnocení důkazů soudy a prosazuje vlastní skutkovou verzi. Pod formálně deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou tolerancí podřadit toliko námitku, podle které skutek uvedený ve výroku o vině byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin podvodu, ačkoli při správném právním posouzení by mohlo jít eventuálně o jiný trestný čin. V tomto směru však státní zástupce konstatoval, že tzv. skutková věta obsahuje okolnosti odpovídající všem znakům skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Dovolatel ostatně neuvádí, o jaký jiný trestný čin by se mohlo jednat. Z těchto důvodů navrhl státní zástupce podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, popř. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Zásah do skutkových zjištění lze ve výjimečném případě připustit v rámci řízení o dovolání pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními plynoucími z dokazování před soudem a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. V tomto případě však výše uvedené nepřipadá v úvahu, a celé dovolání obviněného se týká nesprávných skutkových zjištění, a nesprávného hodnocení A. soudem, přičemž obviněný v něm předkládá své hodnocení těchto listinných důkazů. Z jeho argumentace obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně z vlastního hodnocení těchto důkazů a v souvislosti s tím pak předkládá své tvrzení, že skutek, tak jak byl zjištěn nalézacím soudem, nenaplňuje znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a na základě toho poté vyvozuje nesprávné právní posouzení jeho jednání soudy obou stupňů. Obviněný tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Přitom je třeba souhlasit se státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství, že tzv. skutková věta obsahuje okolnosti odpovídající všem znakům skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Pokud tedy dovolatel namítal, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin podvodu, ačkoli při správném právním posouzení by mohlo eventuálně jít o jiný trestný čin, neboť na základě učiněných skutkových zjištění lze učinit i jiný závěr než jen závěr o jeho vině, jak ho učinil soud prvního stupně, nelze s tím z uvedených důvodů souhlasit.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí ve věci samé vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněného v podaném dovolání, nebyl obviněným materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, poněvadž ve zcela obecném dovolání neuvedl žádné konkrétní právní námitky, a pokud namítal, že skutek mohl být posouzen jako jiný trestný čin, neuvedl ani o jaký jiný trestný čin než trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. by se mělo jednat. Přihlédne-li se k tomu, že jedinou konkrétní a náležitě specifikovanou námitkou bylo údajně nesprávné zhodnocení textů A., je třeba učinit jednoznačný závěr, že obviněným nebyl v dovolání uveden důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je vymezen tak, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale ve skutečnosti jím byl tvrzen důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný. V té souvislosti je nutno též konstatovat, že v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, I. ÚS 401/98, II. ÚS 252/99, I. ÚS 129/2000, I. ÚS 549/2000, III. ÚS 694/02, IV. ÚS 558/02, I. ÚS 429/03, IV. ÚS 219/03, I. ÚS 4/04, III. ÚS 224/04 atd.). K tomu je třeba pro úplnost uvést, že se sice svědek W. Z. S., ač byl řádně předvolán z P., k hlavnímu líčení nedostavil (do ciziny nelze použít donucující prostředky), ale jeho výpověď je zcela jednoznačná a obhajoba měla možnost se tohoto úkonu zúčastnit a klást svědkovi otázky, ale této možnosti nevyužila (viz č. l. 175 – obhájce se omluvil a požádal, aby byl úkon proveden bez jeho přítomnosti). Tato výpověď, která byla v hlavním líčení v souladu s §211 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. ř. přečtena, je v souladu s ostatními provedenými důkazy (včetně obhajobou v dovolání zmiňovaných A.), které byly oběma soudy náležitě zhodnoceny ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Náležitě bylo zhodnoceno i jednání obviněného, jež bezprostředně následovalo po vybrání částky 161.747 EUR (převedení společnosti na O. S., který byl vyhledán a kontaktován za tímto účelem na hlavním nádraží v O., za úplatu mu poskytnutou, dále vystavení nepravdivého dokladu o převedení částky 179.947,- EUR na O. S., předkládání falešných dokladů poškozené společnosti apod.). Na základě provedených důkazů je jisté, že společnost R. S. A. kontrakt nezískala, a proto žádala vrácení vyplacené provize ve výši 161.747 EUR po obviněném Ing. P. S. jako jediném společníku a jednateli firmy L.n., s. r. o., což také tento uznal a za uvedenou společnost L.n., s. r. o., vystavil dne 20. 1. 2003 na uvedenou finanční částku dobropis a společnosti R. S. A. předložil kopii platebního příkazu a výpis z účtu, který podle sdělení ČSOB není jejím dokladem, přičemž tyto doklady měly dokumentovat převod předmětné finanční částky z účtu společnosti L.n., s. r. o., vedeného u ČSOB, na účet společnosti R. S. A., který však nebyl realizován pro nedostatek prostředků na účtu, čímž společnosti R. S. A., se sídlem ul. L., R., P. r., způsobil škodu v celkové výši 161.747,- EUR, což činí v přepočtu 5.056.211,20 Kč. Pokud obviněný v dovolání uvádí jiné skutečnosti, neodpovídají tyto v řízení provedeným důkazům.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. P. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.