ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1584.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1584/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. prosince 2005 o dovolání obviněného M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2005, č. j. 5 To 373/2005 – 312, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 126/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2005, č. j. 5 To 373/2005-312, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen k odvolání obviněného rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2005, č. j. 3 T 126/2004-285, ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a nově bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem byl obviněný uznán vinným dvěma trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2005, č. j. 5 To 373/2005-312, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, když důvod dovolání spatřuje v tom, že „rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutků“. Z dovolání vyplývá, že obviněný neodkázal na konkrétní dovolací důvod, avšak s ohledem na obsahové vymezení dovolacího důvodu v podaném dovolání je zřejmé, že uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že u skutku pod bodem 1) a 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, nebylo provedenými důkazy prokázáno, že trestné činy loupeže, kterými byl uznán vinným byly spáchány tak, jak bylo uvedeno v obžalobě. Podle mínění obviněného byly svědkyně V. a S. vyslechnuty v rozporu s trestním řádem. Je toho názoru, že z průběhu celého řízení a jeho chování nelze dovodit, že by existovala obava odůvodňující výslech svědkyň podle §209 tr. ř. Vzhledem k tomu, že proti sobě stály na jedné straně výpovědi svědkyň a na druhé straně výpovědi obviněného, nebylo podle názoru obviněného možno postupovat tak, jak učinil soud prvního stupně. V další části svého dovolání rozvádí výpovědi zmíněných svědkyň a situaci, která měla jednání, pro které byl odsouzen, provázet. Zmiňuje prostředí, ze kterého svědkyně V. pochází a poukazem na další skutečnosti spojené s osobou svědkyně – poškozené, dospívá k závěru, že nepopsala situaci tak, jak se ve skutečnosti odehrála. V souvislosti s výší škody namítá, že odnesl pouze „necelých 15.000,- Kč“. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud „zrušil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2005, č. j. 3 T 126/2004-285, v té části výroku, kdy byl uznán vinen dvěma trestnými činy loupeže dle ust. §234 odst. 1 trestního zákona, v návaznosti na to zrušil výrok o uložení trestu v obou napadených rozsudcích, rozhodl o změně právní kvalifikaci u skutku 1. a 2. obžaloby, v návaznosti na to rozhodl o trestu dle příslušné právní kvalifikace a odkázal společnost B. s.r.o. se svým nárokem na řízení občanskoprávní“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil navrhl, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť uplatněné námitky žádný z dovolacích důvodů nenaplňují, případně dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).“
Nejprve musí Nejvyšší soud uvést, že obviněný sice neuvedl, o který dovolací důvod podle §265b tr. ř. své dovolání opírá, avšak s ohledem na citaci části pasáže dovolacího důvodu, dospěl Nejvyšší soud k závěru (a to i s ohledem na obsah podaného dovolání), že obviněným byl uplatněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za této situace by pak již nebyl adekvátní postup podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. K vlastním námitkám, které v podaném dovolání obviněný uplatnil, a které měly dle jeho mínění dovolací důvod naplnit však musí Nejvyšší soud konstatovat, že se jednalo o námitky, které směřovaly do oblasti hodnocení důkazů, zjištěného skutkového stavu, případně směřovaly proti způsobu provádění důkazů. Uvedené námitky však zmíněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod nenaplňují, a proto Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
V případě odmítnutí dovolání s odkazem na ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (či alespoň části námitek, které nebyly právně relevantním způsobem schopny dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, poukazuje Nejvyšší soud na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento výslovně uvedl, že „ označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jim vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Pokud tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stěžovatelem konstatované námitky materiálně nenaplňují dovolací důvody, a proto dovolání odmítnul podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., nelze tomuto závěru vytýkat pochybení“.
Obviněný v podaném dovolání nezpochybňuje skutková zjištění ani právní posouzení, která učinily soudy ke skutku pod bodem 3 výroku rozsudku okresního soudu, tj. trestný čin kvalifikovaný podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Jeho výhrady jak již bylo shora konstatováno byly zaměřeny proti výrokům pod bodem 1. a 2. rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněný uznán vinným dvěma trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Dále je potřebné uvést, že námitky obsahově shodné s námitkami uplatněnými v dovolání, byly uplatněny již v rámci odvolacího řízení, event. některé pak již i v řízení před soudem prvního stupně. Argumentací, kterou obviněný uplatnil v dovolání ve vztahu ke svědkyni V. se obviněný snaží znevěrohodnotit její svědeckou výpověď, např. poukazem to, že se dříve léčila na psychiatrii, trpí depresemi, z čehož následně dovozuje, že při podání trestního oznámení a sepisu úředního záznamu nepopsala událost tak, jak ve skutečnosti proběhla. S ohledem na skutečnosti, které dále rozvádí, kdy dle její verze „měl poškozenou škrtit, avšak ta se lékařskému vyšetření nepodrobila“ dovozuje nevěrohodnost výpovědi této svědkyně. V souvislosti s námitkami, které obviněný nejen v rámci dovolání uplatnil, je potřebné uvést, že již odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku na str. 4 a 5 reagoval na zmíněné výtky obviněného, stejně jako na námitky provedeného výslechu svědkyň. V daném případě se jednalo o námitky skutkové, kdy obviněný se snaží znevěrohodnotit výpovědi svědkyň a tím v podstatě dosáhnout změny ve skutkovém stavu, který by odpovídal jeho představě, což by v konečném důsledku muselo najít odraz i v právním posouzení, takto nově upraveného skutkového stavu věci. Tvrzením obviněného však odporují veškeré důkazy provedené soudem prvního stupně, které tento soud pečlivě vyhodnotil. Jak rozsudek soudu prvního, tak i druhého stupně odpovídají všem hlediskům vymezeným v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a Nejvyšší soud nemá důvod jim ničeho vytknout.
Závěrem je třeba rovněž zmínit usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, okazuje v tomto směru Nejvyšší soud na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann