ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.829.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 829/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. června 2005 o dovolání obviněného P. U., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2005, č. j. 4 To 84/2005-260, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 157/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání obviněný podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2005, č. j. 4 To 84/2005-260, jímž z podnětu jeho odvolání byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2005, č. j. 89 T 157/2004-209, a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a uložen mu podle §187 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 3,5 roku, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu soud podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil trest propadnutí věcí blíže specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku.
Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že nenamítá nic proti právní kvalifikaci skutku tak, jak ji provedl Krajský soud v Brně (na rozdíl od kvalifikace použité soudem prvního stupně nebo kvalifikace uvedené v obžalobě městského státního zástupce). Nicméně je toho názoru, že skutek neodpovídá tomu, jakým způsobem byl v této trestní věci zjištěn skutkový stav. Namítl, že nedostatečně zůstala objasněna zejména otázka doby, po kterou se měl trestné činnosti dopouštět. V tomto směru obviněný navrhuje vyslechnout řadu svědků: J. N., O. R., J. Š. a dosud neustanoveného muže. Tito svědci by potvrdili, že obviněný trestnou činnost páchal po relativně krátkém období. Uvedený nedostatek neodstranil ani Krajský soud v Brně. Má za to, že uvedená nesprávná a nedostatečně provedená skutková zjištění našla svůj odraz jednak v nesprávné formulaci skutku (výroku o vině), zejména se však negativně projevila ve výroku o trestu napadeného rozsudku, neboť při úvahách o výši ukládaného trestu byla nedostatečně zjištěna délka páchání trestné činnosti, přičemž tato okolnost byla posouzena jako jedna z podstatných přitěžujících okolností podle §34 písm. i) tr. zák. /správně má být uveden §34 písm. j) tr. zák./. Je přesvědčen, že nedostatky ve skutkovém zjištění měly přímý vliv na „nesprávné (jiné) hmotně právní posouzení spáchaného skutku“, a to s dopadem na výši uloženého trestu v rámci celého rozpětí příslušné trestní sazby podle §187 odst. 1 tr. zák. V další části dovolání obviněný zpochybňuje výpověď svědkyně L. V. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu lze v rámci dovolacího řízení připustit zásah do skutkového zjištění jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento „nesoulad“, resp. nesprávnost předmětem dovolání (tedy právně relevantně jej namítne). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Jinak řečeno, pokud obviněný při úvahách o naplnění předmětného dovolacího důvodu odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, je třeba konstatovat, že toto rozhodnutí na konkrétní případ aplikovat nelze.
V dovolání totiž obviněný nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, nýbrž nedostatky mající primárně původ v samotném skutkovém zjištění. Jak sám uvedl, zásadní pochybení nespatřuje v nesprávné právní kvalifikaci skutku, ale v tom, že soudy ve výroku o vině, jakož i ve výroku o trestu nesprávně zhodnotily délku doby, po kterou se měl trestné činnosti dopouštět. Za tím účelem by podle jeho názoru mělo být provedeno další dokazování, zejména výslechem svědků. Je tedy zcela evidentní, že námitky obviněného jsou ryze skutkového charakteru a pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají. V rámci dovolacího řízení nelze provádět nové hodnocení důkazů (čehož se obviněný domáhá ohledně svědkyně L. V.), ani doplňovat dokazování výslechem dalších svědků. Tyto námitky není možno podřadit pod dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II ÚS 681/04).
Nejvyšší soud má za to, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., taktéž v případě, jestliže obviněný tvrdí, že při výměře trestu nemělo být jako k přitěžující okolnosti přihlédnuto k §34 písm. i) tr. zák. /novelou provedenou zákonem č. 692/2004 Sb., s účinností od 31. 12. 2004 jde o ustanovení §34 písm. j) tr. zák./. Hodnotící kritéria pro ukládání trestu nejsou otázkou související s jiným nesprávně hmotně právním posouzením. Proti uloženému trestu lze dovoláním úspěšně brojit prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To však pouze tehdy, jde-li o takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jde-li o uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Ovšem obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3,5 roku, tudíž v rozpětí zákonné sazby jeden rok až pět let.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann