ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1453.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1453/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2005 o dovolání obviněného L. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P. – P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 1 To 35/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 27/98, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2003, sp. zn. 45 T 27/98, byl obviněný L. H. společně s obviněným J. M. uznán vinným v bodě I. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., kterého se dopustil podle skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině v zásadě tak, že podnikající pod obchodním jménem L. H. na základě živnostenského listu vydaného dne 30. 1. 1992 Obecním živnostenským úřadem v L. s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a vznikem oprávnění provozovat živnost od 28. 1. 1992, v úmyslu získat majetkový prospěch a s vědomím od počátku svého jednání, že ve svém následku bude jeho činností český stát zkrácen na daních, nakoupil v době od června 1993 do září 1993 od obchodní společnosti T. P., s. r. o., se sídlem P., mj. 8.805,28 t lehkých topných olejů v ceně 6.800,- Kč až 6.900,- Kč/t, které na základě smlouvy o dodávce uzavřené s obviněným J. M., datované dne 1. 6. 1993, tomuto obratem prodal jako lehký topný olej o celkové hmotnosti 8.805,28 t v ceně 7.990,- Kč/t – 8.455,- Kč/t, za tím účelem na základě plné moci poskytnuté obviněným J. M. dne 8. 7. 1993 zřídil v K. b., a. s., pobočka P. C., P., dne 5. 8. 1993 běžný účet, jehož majitelem byl obviněný J. M., s dispozičním právem ve prospěch obviněného L. H. a K. S., a na který byly posléze poukazovány některé bezhotovostní platby odběrateli obviněného J. M., a to mj. ohledně jím vystavených faktur č. 551/93, 565/93, 569/93, 562/93, 567/93, 549/93, 555/93, 580/93, 547/93, 552/93, 556/93, 560/93, 571/93, 544/93, 553/93, 558/93, 563/93, 572/93, 574/93, 570/93, a ve všech níže uvedených případech popsaných v bodech ad I., 1. - 11. prováděl v železniční stanici P., K. a Ch. n. C. nové prodeje zboží odběratelům spoluobviněného J. M. tak, že 1) firmě F., Č. R., U. L., Ch. n. C. v množství 658,86 t za částku 8.894.610,- Kč, dodávky fakturoval v 7 případech jednotlivě uvedenými fakturami jako dodávku motorové nafty, tuto záměnu komodity v daňovém přiznání J. M. nepřiznal a v důsledku odlišné sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně byl český stát zkrácen na dani z přidané hodnoty o 819.278,- Kč a na spotřební dani o částku 5.435.595,- Kč, 2) firmě M., s. r. o., S., celkem 475,24 t za částku 6.312.555,01 Kč, přičemž dodávku fakturoval celkem v 6 případech jednotlivě uvedenými fakturami jako dodávku motorové nafty, tuto záměnu komodity v daňovém přiznání J. M. nepřiznal a v důsledku odlišné sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně byl český stát zkrácen na dani z přidané hodnoty o 567.912,80 Kč a na spotřební dani o částku 3.920.730,- Kč, 3) firmě R., s. r .o., J. H. množství 740,21 t za částku 9.992.835,- Kč, přičemž dodávky fakturoval v 8 případech jednotlivě uvedenými fakturami jako dodávku motorové nafty, tuto záměnu komodity v daňovém přiznání J. M. nepřiznal a v důsledku odlišné sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně byl český stát zkrácen na dani z přidané hodnoty o 920.535,50 Kč a na spotřební dani o částku 6.106.732,50 Kč, 4) L. P., S., o. č., v množství 100,25 t, za částku 1.516.682,- Kč, přičemž dodávky fakturoval ve 2 případech jednotlivě uvedenými fakturami jako dodávku motorové nafty, tuto záměnu komodity v daňovém přiznání J. M. nepřiznal, a v důsledku odlišné sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně byl český stát zkrácen na dani z přidané hodnoty o 92.230,- Kč a na spotřební dani o částku 827.062,50 Kč, 5) J. K., o. č., L., v množství 41,97 t za částku 516.231,- Kč, přičemž dodávku fakturoval v 1 případě uvedenou fakturou jako dodávku motorové nafty, tuto záměnu komodity v daňovém přiznání J. M. nepřiznal a v důsledku odlišné sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně byl český stát zkrácen na dani z přidané hodnoty o 38.612,40 Kč a na spotřební dani o částku 346.252,50 Kč, 6) F., s. p., O., v množství 217,6 t za částku 2.720.000,- Kč, přičemž dodávku fakturoval ve 2 případech jednotlivě uvedenými fakturami jako dodávku motorové nafty, tuto záměnu komodity v daňovém přiznání J. M. nepřiznal a v důsledku odlišné sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně byl český stát zkrácen na dani z přidané hodnoty o 225.716,48 Kč a na spotřební dani o částku 1.795.200,- Kč, 7) O., s. p., Ing. O. F., R. p. R., v množství 978,1 t za částku 11.805.915,90 Kč, přičemž dodávky fakturoval v 10 případech jednotlivě uvedenými fakturami jako dodávku motorové nafty, tuto záměnu komodity v daňovém přiznání J. M. nepřiznal, a v důsledku odlišné sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně byl český stát zkrácen na dani z přidané hodnoty o 898.320,18 Kč a na spotřební dani o částku 8.069.325,- Kč, 8) K. M., J. v množství 254,14 t za částku 3.430.890,- Kč, přičemž dodávku fakturoval v 5 případech jednotlivě uvedenými fakturami jako dodávku motorové nafty, tuto záměnu komodity v daňovém přiznání J. M. nepřiznal a v důsledku odlišné sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně byl český stát zkrácen na dani z přidané hodnoty o 322.071,60 Kč a na spotřební dani o částku 2.096.655,- Kč, 9) K. P., O., v množství 4.887,6 t za částku 65.823.327,- Kč, přičemž dodávku fakturoval v 7 případech jednotlivě uvedenými fakturami jako dodávku motorové nafty, tuto záměnu komodity v daňovém přiznání J. M. nepřiznal a v důsledku odlišné sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně byl český stát zkrácen na dani z přidané hodnoty o 5.897.667,40 Kč a na spotřební dani o částku 40.322.700,- Kč, 10) Š. J. – D., V. M. v množství 246,71 t za částku 3.008.628,45 Kč, přičemž dodávky fakturoval ve 4 případech jednotlivě uvedenými fakturami jako dodávku motorové nafty, tuto záměnu komodity v daňovém přiznání J. M. nepřiznal, a v důsledku odlišné sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně byl český stát zkrácen na dani z přidané hodnoty o 238.605,58 Kč a na spotřební dani o částku 2.035.357,50 Kč, 11) A. P., s. r. o., D. M., O.-H. v množství 204,6 t za částku 2.520.058,20 Kč, přičemž dodávky fakturoval ve 3 případech jednotlivě uvedenými fakturami jako dodávku motorové nafty, tuto záměnu komodity v daňovém přiznání J. M. nepřiznal, a v důsledku odlišné sazby daně z přidané hodnoty a spotřební daně byl český stát zkrácen na dani z přidané hodnoty o 203.620,- Kč a na spotřební dani o 1. 687.950,- Kč, takže porušením ustanovení §1,§3, §10 odst. 1, §13, §14, §15 a §19 zák. č. 587/92 Sb. o spotřebních daních ve znění změn a doplňků provedených zákonem č. 199/93 Sb. a ustanovení §3, §7, §12 odst. 2, §14 odst. 3, §17 a §37 zák. č. 588/92 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, způsobili českému státu neodvedením spotřební daně škodu ve výši 72.649.644,- Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty škodu ve výši 12.301.052,- Kč.
Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zák. č. 290/93 Sb., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 9 T 17/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2000, sp. zn. 3 To 9/2000, a přípravu k trestnému činu podvodu podle §7 odst. 1 k §250 odst. 1, 4 tr. zák., kterou byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 40 T 3/2001, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 To 24/02, byl obviněný L. H. podle §148 odst. 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle §53 odst. 2 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 2,000.000,- Kč; pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Rovněž mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho prodeje a prodej na dobu deseti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 9 T 17/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2000, sp. zn. 3 To 9/2000, a výrok z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 40 T 3/2001, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 To 24/02, jímž bylo podle §37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu s ohledem na trest, který byl obviněnému uložen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 9 T 17/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2000, sp. zn. 3 To 9/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. M.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 1 To 35/2004, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. S. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný především poukázal na to, že samotné neodvedení daně nemůže být bez dalšího považováno za zkrácení daně ve smyslu §148 tr. zák., jak to učinil odvolací soud. Takové jednání by bylo možno posoudit toliko jako správně právní delikt postižitelný podle předpisů o správě daní a poplatků. Tuto námitku odůvodnil tím, že v popisu skutku nebylo zjištěno, že by právě on úmyslně zatajil, pozměnil či jinak podvodně naložil s podklady pro vyměření spotřební daně a daně z přidané hodnoty a konstatoval, že skutkový rámec spočívá toliko v tom, že firma L. H. vždy nakoupila lehký topný olej, který následně zase jako lehký topný olej prodala firmě J. M., což bylo dokladováno řádně vedeným účetnictvím firmy L. H. Za tuto komoditu bylo řádně zaplaceno a byly rovněž odvedeny příslušné daňové odvody, což bylo potvrzeno i kontrolou ze strany finančního úřadu. Uvedl, že v žádném případě nemohl zabránit změně komodity lehký topný olej na komoditu motorová nafta, k níž došlo ze strany firmy J. M. Taktéž rozhodnutí o neodvedení příslušné daně bylo výlučně v kompetenci této firmy, přičemž firma L. H. v tomto směru nebyla a ani nemohla být daňovým subjektem, a proto namítl, že je mu neprávem přičítána trestní odpovědnost za to, že jiný daňový subjekt nedostál svým daňovým povinnostem vůči státu, když on sám nemohl vzniklou situaci žádným způsobem ovlivnit. Skutková zjištění soudu druhého stupně tak podle jeho názoru nesvědčí pro naplnění skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu, ale naopak pro závěr, že jednání vytýkané mu obžalobou i napadeným rozhodnutím není trestným činem.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 1 To 35/2004, ve všech jeho výrocích a podle §265l přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která konstatovala, že uplatněná argumentace věcně odpovídá zvolenému dovolacímu důvodu, avšak není způsobilá zvrátit zcela správný právní závěr o dovolatelově vině. V podrobnostech odkázala na rozhodnutí obou soudů nižší instance, z nichž vyplývá, že to byl právě dovolatel, kdo v součinnosti s obviněným J. M. způsobil, že nedošlo k vyměření daňové povinnosti u žádného z obou přisouzených typů daní. Vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Dovolatelem namítané nedostatky proto musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nelze jimi vytýkat nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
Z obsahu podaného dovolání v rozporu s těmito zákonnými požadavky plyne, že obviněný primárně brojí proti učiněným skutkovým zjištěním spočívajícím v tom, že jednal v úmyslu získat majetkový prospěch a s vědomím od počátku svého jednání, že ve svém následku bude jeho činností český stát zkrácen na daních, nakoupil 8.805,28 t lehkých topných olejů, které ve stejné komoditě prodal obviněnému J. M., a poté v případech popsaných v bodech I., 1. – 11. je v různých železničních stanicích prodával jako motorovou naftu. Uvedené skutečnosti vyplývající z provedených důkazů jsou skutkové povahy. Takto zjištěná fakta však obviněný popírá a brání se tvrzením, že nemohl zabránit tomu, aby firma J. M. změnila komoditu lehkého topného oleje na motorovou naftu. V souvislosti s uvedenou námitkou je však pro úplnost vhodné odkázat i na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který na str. 18 - 19 svého usnesení uvádí, že „… obviněný byl takto začleněn do systému, v němž sice i jemu bylo umožněno dosáhnout zisku, ale v němž (a v převážném rozsahu) kořistily z trestné činnosti i další osoby“. V tomto směru dále odvolací soud poukazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým se v plném rozsahu ztotožňuje. V souvislosti s již rozvedeným je potřebné v rámci uplatněné argumentace obviněného uvést, že soud prvního stupně na str. 85 svého rozsudku konstatoval, že „… na páchání trestné činnosti související se záměnou komodity LTO na motorovou naftu participovala řada osob a v rámci tohoto systému se na ní podíleli obvinění J. M. a L. H. Díky výše rozvedeným daňovým únikům a rozdílným cenám mezi LTO a motorovou naftou měli nesmírný finanční zisk všichni, kteří se na systému vědomě podíleli … systémem vratek byly zisky rozdělovány v rámci celé hierarchie pachatelů trestné činnosti a to podle jejich mocenského postavení …“. Provedenými důkazy tak bylo zjištěno, že se jednalo o zjevně domluvený postupný proces změny označení uvedené komodity směřující k tomu, aby v řetězci subjektů obchodujících s danou komoditou, na počátku označenou jako lehký topný olej, na konci jako motorová nafta, nebyla zaplacena vysoká spotřební daň. Soud prvního stupně se v rámci dokazování v hlavním líčení zabýval všemi skutečnostmi pro posouzení dané věci podstatnými a na základě hodnocení důkazů, v jejich souhrnu i jednotlivě (tj. ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř.), a na základě zjištěných skutkových okolností dospěl k závěru, že ze strany obviněného se jednalo o úmyslný trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a to v souvislosti s tím, že pachatelem i spolupachatelem tohoto trestného činu může být nejen subjekt daně, ale kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla jemu nebo i jinému subjektu vyměřena buď vůbec, anebo v zákonné míře, a daň tak byla zkrácena ve větším rozsahu (srov. rozhodnutí č. 25/1968 Sb. rozh. tr.).
Ze shora uvedeného je tedy nepochybné, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací se ve svých rozhodnutích řádně vypořádaly s námitkami obviněného, které ve své podstatě směřovaly již v prvopočátku do oblasti skutkové, poukázaly na důkazy, které byly v rámci hodnocení důkazů použity a své závěry ohledně hodnocení důkazů soudy ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. také způsobem vyžadovaným ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. odůvodnily. Námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento výslovně uvedl, že „označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem“.
S ohledem na obsah námitek, které obviněný směřoval do oblasti skutkových zjištění soudu prvního stupně a následně jeho neztotožnění se se závěry odvolacího soudu, který považoval skutková zjištění soudu prvního stupně za správná, je nezbytné uvést, že dovoláním byly uplatněny pochybnosti o správnosti právní kvalifikace i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně, tj. právně irelevantně.
Pro úplnost je vhodné poznamenat, že námitky obviněným v dovolání použité jsou v převážné většině opakováním jeho obhajoby z řízení před soudem prvního stupně a následně rozvedené v odvolání, s nimiž se správně a v potřebné míře vypořádaly již oba uvedené soudy, na jejichž rozhodnutí lze v podrobnostech odkázat.
Nejvyšší soud považuje za vhodné rovněž zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3 nález č. 34). Tak tomu ovšem v daném případě nebylo, neboť skutková zjištění s použitou právní kvalifikací plně korespondují.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného L. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová