Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.11.2006, sp. zn. 6 Tdo 1374/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1374.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1374.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 1374/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. listopadu 2006 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2006, č. j. 4 To 66/2006-117, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 216/2005, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2006, č. j. 4 To 66/2006-117, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných J. F., J. V. a J. K., proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 1. 2006, č. j. 1 T 216/2005-95. Tímto rozsudkem byli obvinění J. F., J. V. a J. K. uznáni vinnými trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák. spáchaném ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněnému J. K. byl podle §196 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, přičemž podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a nad obviněným stanoven dohled. Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně obviněný napadl dovoláním, které opřel o dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., aniž by specifikoval, pod který dovolací důvod námitky v dovolání uvedené spadají. Uvedl, že soud prvního stupně při rozhodování o jeho vině vycházel toliko z výpovědí poškozených V. Č., L. K., J. K. a svědků – příbuzných poškozených V. Č., M. Č. a R. K. Svědci V. Č., M. Č. a R. K. však nebyli na místě samém a o celé záležitosti se dozvěděli toliko zprostředkovaně od poškozených. Tvrdí, že kromě výpovědí samotných poškozených neexistují žádné přímé ani nepřímé důkazy, které by ho usvědčovaly. Od samého počátku trestního řízení svou vinu důrazně popírá. V daném případě se jedná o tzv. „tvrzení proti tvrzení“, přičemž soud nedostatečně zdůvodnil, proč uvěřil tvrzení poškozených. Vytkl soudu, že se nezabýval věrohodností poškozených a svědků, když nezjišťoval, zda se jedná o osoby soudně trestané či nikoliv, jaké pověsti požívají v obci, ve které bydlí, zda pracují atd. Zásadám formální logiky podle obviněného odporuje skutečnost, že poškození své údajné napadení ze strany odsouzených orgánům činným v trestním řízení neoznámili a nikdo z nich nevyhledal lékařské ošetření, když naproti tomu obviněný a spoluobvinění J. F. a J. V. podali trestní oznámení pro fyzické napadení z jejich strany. Domnívá se, že svědci a poškození vypovídali zcela účelově, a to ve snaze vyvinit se z výtržnického jednání vůči obviněným. Obviněný má za to, že soud prvního stupně měl dokazování doplnit výslechem nestranné svědkyně L. T. Odvolací soud se však tímto návrhem obviněných nezabýval vůbec. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Státní zástupce podával vyjádření k dovoláním obviněných J. F., J. V. a J. K. pod sp. zn. 1 NZO 603/2006. Uvedl, že přestože jsou dovolání podána s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ve skutečnosti obvinění brojí proti neúplnosti dokazování a poukazují zejména na nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadají soudem učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními tak, jak je učinily soudy nižších stupňů, je však dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Státní zástupce dále konstatoval, že mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry nezjistil žádné extrémní rozpory. Uzavřel, že nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je obviněnými spatřován jen v tom, že jejich odvolání byla zamítnuta. Citovaný dovolací důvod by však mohl být relevantním důvodem pouze v případě, že v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř. Námitky obviněných žádnému z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. neodpovídají a tento závěr státní zástupce zaujal i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných J. F., J. V. a J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Lhůta k podání dovolání byla zachována (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Dovolání obviněného J. K. soud prvního stupně předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí až poté, co rozhodl o dovolání obviněných J. F. a J. V. Usnesením ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 6 Tdo 981/2006, byla dovolání obviněných J. F. a J. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuta. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného J. K. je obsahově totožné s dovoláními J. F. a J. V., a také v tomto případě dospěl k závěru, že dovolání obviněného J. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je třeba je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl námitkami obviněného právně relevantním způsobem naplněn. Je zřejmé, že dovolací důvod obviněný nespatřuje v nesprávné právní kvalifikaci skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale v tom, že skutková zjištění nejsou správná, že hodnocení důkazů odporuje zásadám formální logiky a že dokazování trpí neúplností. Nejvyšší soud se však s tímto názorem obviněného neztotožnil. Podkladem pro učiněný výrok o vině trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že obvinění „dne 3. 7. 2005 ve večerních hodinách, na silnici mezi obcemi V. a N. n. H., okres P., společně vyhrožovali občanům rómského etnika V. Č., L. K., a J. K., zabitím, J. F. a J. K. s baseballovými pálkami v ruce, a dále všichni slovy: „Vy svině černý, černé kurvy“ a dalšími vulgárními výrazy s tím, že: „teď vás dokopem a zabijem“, přičemž J. V. udeřil pěstí do obličeje pod oko J. K., napadení z obavy o svůj život utekli ze silnice do pole, kde byli pronásledování ještě minimálně 50 metrů“. Stejně jako u dovolání obviněných J. F. a J. V. musí Nejvyšší soud k dovolání obviněného J. K. konstatovat, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a byly uplatněny již v předcházejícím řízení. V této souvislosti Nejvyšší soud pokládá za potřebné opětovně zdůraznit, že zjištěný skutkový děj, tak jak je popsán soudem, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění obou rozhodnutí. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Uplatněná obhajoba obviněného ohledně nevěrohodnosti poškozených a svědků však nemůže obstát. Zatímco obviněný a jeho spoluobvinění J. F. a J. V. shodně vinu popírají, je zarážející, že se shodnou na skutečnosti, že byli následně poškozenými napadeni, jakmile se dostavili do restaurace v N. n. H., třebaže motiv takového jednání ze strany poškozených nedokázal ani jeden z obviněných vysvětlit. Naproti tomu výpovědi poškozených V. Č., L. K. aj. K. jsou podpořeny (byť nepřímo) výpověďmi V. Č. a R. K. Mezi těmito výpověďmi nejsou žádné rozpory, jsou logické a vzájemně si neodporují. Za této situace nelze vytknout soudu prvního stupně, že při hodnocení důkazů dospěl k závěru o věrohodnosti výpovědi všech tří poškozených. Jejich výpovědi byly spontánní, vystihující průběh celého incidentu. Za těchto okolností není důvodu pochybovat o správnosti provedeného dokazování (a o hodnocení důkazů), neboť tvoří vzájemně ucelenou, logicky provázanou a ničím nenarušenou strukturu, když i výslech dalšího svědka – svědkyně L. T. by na této skutečnosti nemohl nic změnit. Skutek tak, jak je popsán, obsahuje všechny znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Lze proto shrnout, že veškeré úvahy o vině obviněného jsou přesvědčivě způsobem odpovídajícím ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. v rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně rozvedeny a Nejvyššímu soudu nezbylo, než na odůvodnění těchto rozhodnutí odkázat. S ohledem na to, že námitky obviněného uplatněné v dovolání mají ryze skutkovou povahu, nejsou způsobilé uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit. Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu a námitkám k němu uvedeným Nejvyšší soud poznamenává, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Je však zjevné, že obviněný v podaném dovolání neuplatnil námitky právní, nýbrž ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní význam. Třebaže obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tento blíže nekonkretizoval, v čem naplnění dovolacího důvodu spatřuje. Nejvyšší soud se proto zabýval oběma v úvahu připadajícími alternativami, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Protože však Nejvyšší soud neshledal, že by obviněný naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zabýval se otázkou, zda obviněný mohl úspěšně napadnout dovoláním alternativu první dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Je třeba předestřít, že tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného, jakož i spoluobviněných J. F. a J. V., podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ani pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tento konkrétními námitkami obviněný nenaplnil, a proto i ohledně dovolání obviněného J. K. mohlo být rozhodnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., přičemž stejné rozhodnutí bylo učiněno ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 15. listopadu 2006 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g,265b/1l
Datum rozhodnutí:11/15/2006
Spisová značka:6 Tdo 1374/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1374.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21