ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.289.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 289/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. března 2006 o dovolání obviněného P. F., t. č. neznámého pobytu, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, č. j. 5 To 22/2005-2431, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 4/97, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2004, sp. zn. 1 T 4/97-2348, byl obviněný P. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí částky 100.000,- Kč uložené v depozitu M.
Proti citovanému rozsudku podal obhájce obviněného P. F. odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, č. j. 5 To 22/2005-2431, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zák. Podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí částky 100.000,- Kč, uložené v depozitu Městského státního zastupitelství v Praze ve věci sp. zn. KZv 369/95, na účtu pod položkou č. 10/32 knihy trestních depozit.
Dovolání podal obhájce obviněného s odkazem na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Převážnou část dovolání obhájce obviněného věnoval rekapitulaci dosavadního řízení. Pokládá rozhodnutí obou soudů za nesprávná, neboť nebylo dostatečně zhodnoceno, jaký byl podíl pracovníků kanadské společnosti provozující tuto hru. Jak uvedl, je zřejmé, že řetěz nepřímých důkazů vedl žalobu i soudy k tomu, že v podstatě jediného výherce či „distributora“ spojují s osobou obviněného F. V zásadě existuje jediný důkaz, a to výpověď K., která však postrádá bližší okolnosti. I když v rámci dovolacího řízení nejsou přezkoumávány důkazy, resp. není prováděno hodnocení důkazů, nesouhlasí s tím, jak soudy vyhodnotily záznamy policejních kamer, včetně tajných změn programu T. B. Nebylo nadto prokázáno, zda vůbec a kolik H. odvedl F., což má nepochybně vliv na posuzování společenské nebezpečnosti činu. Z celého trestního řízení vyplývá, že bylo vedeno tak, že obviněný měl obdržet v důsledku těchto nelegálních výher veškeré finančních prostředky. Do souvislosti s tím, že pouze obviněný mohl obstarávat vyhrávající losy, je dávána otázka trestní odpovědnosti a zcela opomenut byl motiv ostatních pracovníků podílejících se na hře B., včetně L. a N. Dospěl k závěru, že použitá právní kvalifikace vztahující se k trestnému činu podvodu je zcela nesprávná, stejně tak jako výrok obsažený v odsuzujícím rozsudku, podle něhož měl získat prospěch nejméně v částce přesahující 26 miliónů Kč. Ostatně i ze znaleckého posudku se podává, že stopy na pevných discích nebyly nalezeny a ani se nehledaly, neboť pevné disky počítačů byly několikrát přehrávány. Závěr o vině je tudíž ničím nepodloženou úvahou, která ve svém důsledku znamená použití nesprávné právní kvalifikace, resp. nesprávné hmotně právní posouzení celé věci. Namítl, že eventuální odpovědnost jiných osob nebyla vůbec zjišťována, proto nemůže být ani správná kvalifikace samostatného pachatelství obviněného. Tvrdí, že jednání kladeného mu za vinu se nedopustil v rozsahu, jímž byl uznán vinným. Měl přístup k programu pouze jako obsluha a nemohl bez souhlasu jeho majitele žádným způsobem měnit a tím spíše zasahovat do stanoveného herního systému, jak je mu podsouváno. Naprosto se distancuje od tvrzení převzatého soudy obou stupňů, že to byl on, kdo na pevných discích počítačů prováděl změny, zejména když v průběhu provozování Nové šance k žádným změnám v herním systému nedošlo. Je přesvědčen, že došlo i k nesprávnému posouzení v otázce trestu a k porušení ustanovení §23 a §31 tr. ř. (správně má být uveden tr. zák.). Z těchto důvodů se domáhá zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a žádá o vrácení věci soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel sice formálně vyjadřuje nesouhlas s použitou právní kvalifikací, dovolání však neobsahuje jedinou námitku, kterou by podatel vytýkal nesoulad mezi skutkovými okolnostmi vylíčenými v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonnými znaky trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zák. V průběhu trestního řízení sice došlo k rozdílnosti právního názoru soudu prvního a druhého stupně ohledně právní kvalifikace skutku, dovolatel však v tomto směru pouze reprodukuje obsah soudních rozhodnutí, aniž by ji doplnil o vlastní právní argumentaci. Je zjevné, že dovolatel pouze polemizuje s hodnocením důkazů soudy jak v obecné rovině, tak ve vztahu k jednotlivých důkazům ve věci provedeným, a v podstatě prosazuje verzi, podle které se skutku popsaného v tzv. skutkové větě vůbec nedopustil. Takovéto námitky však směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Domáhá se toho, aby důkazy byly hodnoceny jiným způsobem, přitom se uchyluje ke spekulativním tvrzením o účasti dalších osob spojených s provozováním hry N. š. Deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá ani nekonkrétní námitka proti výroku o trestu. I když by bylo možno v krajním případě připustit, že námitka týkající se výše škody přičítané dovolateli by byla námitkou hmotně právního charakteru, není podle názoru státního zástupce důvodná. Ve skutkové větě se neuvádí, že by celá částka 26.970.000,- Kč byla majetkovým prospěchem obviněného F., ale konstatuje se, že „provozovateli hry byla způsobena škoda nejméně 26.970.000,- Kč“. Údajům o podílu dalších osob na zisku z trestného činnosti ostatně odpovídá i obsah věty právní, podle níž obviněný F. „sebe a jiného obohatil“. Přesto, s ohledem na ustanovení §9 odst. 2 tr. zák., by bylo nutno obviněnému F. přičítat celou způsobenou škodu i v případě, že by se na trestné činnosti podílely další osoby jako spolupachatelé, tím spíše je tedy obviněnému F. jako hlavnímu pachateli nutno přičítat celou způsobenou škodu v případě, kdy jednání dalších participujících na trestné činnosti soudy právně kvalifikovaly toliko jak pomoc podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Pro případ jiného, nežli navrhovaného rozhodnutí, udělil souhlas k projednání dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], s přihlédnutím k §41 odst. 5 tr. ř. a §302 tr. ř. a násl. je obhájce obviněného P. F. podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se obviněného bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podkladem pro učiněný výrok o vině se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že „obviněný P. F. jako smluvní pracovník odpovědný za přípravu a provoz počítačové techniky, používané pro losování náhodných čísel výherních tiketů hry N. š. provozované firmou T. B., s. r. o., P. 1, S. n., za součinnosti kanadské firmy D. E. E. C. s programovým vybavením firmy S., K., reprezentované C. L. a vysílané z prostor T. N. v B. a. v P., v úmyslu podvodným způsobem získat výhry v sázkové hře T. B. – N. š. 18. 5. 1995 a pak i 25. 5., 1. 6., 8. 6., 6. 7., 20. 7., 3. 8., 10. 8., 31. 8., 7. 9., 14. 9., 21. 9. a 28. 9. 1995 zasáhl do uvedeného počítačového programového vybavení, které svévolně upravil tak, že po jím provedené změně algoritmu losování čísel dosáhl toho, že místo náhodného výběru byla počítačem jakoby vylosována čísla tiketů, která předem určil a zajistil, přičemž pak tyto tikety po dohodě se spoluobžalovaným R. H. jeho prostřednictvím a prostřednictvím spoluobžalovaných L. E., P. J., R. K., P. K. a Z. R. i dalších osob, kteří s podvodným získáváním výher byli předem srozuměni, dále distribuoval dalším vybraným osobám pod nepravdivými záminkami, zejména že mají v televizním vysílání zastupovat skutečné výherce, kteří nechtějí se této hry veřejně účastnit, za což uvedené vybrané osoby dostávaly odměnu, nezávisící v zásadě na výši výhry obvykle od 5.000,- do 15.000,- Kč a poté, co si uvedení distributoři ponechali část výhry jako odměnu, byly takto získané peníze vráceny obžalovanému F., čím byla tak provozovateli hry způsobena škoda nejméně 26.970.000,- Kč.“
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl námitkami uplatněnými obhájcem obviněného naplněn. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující:
Třebaže obhájce obviněného v podaném dovolání tvrdí, že použitá právní kvalifikace skutku je nesprávná, je zřejmé, že obsahem dovolání jsou toliko námitky skutkové povahy, tj. námitky mající primárně původ ve skutkovém zjištění. Nejvyšší soud má za to, že námitky uvedené v dovolání jsou po obsahové stránce pouze opakováním argumentace uplatněné v předcházejícím řízení (a též v odvolání). V této souvislosti Nejvyšší soud pokládá za potřebné opětovně zdůraznit, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění obou rozsudků. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že v dané věci (byť skutková zjištění jsou víceméně založena na nepřímých důkazech), nebyl proveden jen jeden nepřímý důkaz, nýbrž celá řada nepřímých důkazů, které zcela jednoznačně ve svém souhrnu tvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů, vzájemně se doplňují, na sebe navazují a jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru (srov. č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Skutková zjištění jsou správná a úplná a mají oporu v provedeném dokazování. Jednotlivými důkazy se soudy pečlivě zabývaly a své závěry podrobně odůvodnily. Zpochybňuje-li obviněný výpověď obviněného P. K., i v tomto směru nelze argumentaci obhajoby přisvědčit. Jak uvedl soud prvního stupně na str. 22 odůvodnění rozsudku, nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by věrohodnost jeho výpovědi snižovaly. Ucelenou strukturu provedených důkazů naopak jeho výpověď potvrzuje. Jelikož spoluobviněný K. jako jediný vypovídal o tom, že přebíral losy právě od obviněného F., je logické, že se snaží tuto jeho výpověď zpochybnit. Jak uvedl také odvolací soud na str. 9 odůvodnění rozsudku, bylo nadevší pochybnost prokázáno, že s jinými osobami, které přicházely též do styku s počítačovým vybavením pro hru B., nelze trestnou činnost spojovat. Je zjevné, že vylosování předem určených losů mohl zajistit pouze obviněný P. F. V tomto směru nutno zmínit protokol o domovní prohlídce, z níž vyplynulo, že v bytě obviněného P. F. byl zajištěn počítač C. A. T. a současně 213 kusů počítačových disket. Po obnově zrušených souborů na pevném disku zajištěného počítače obviněného byly zjištěny datové a programové soubory a soubory se zdrojovým kódem programů souvisejících s případem T. B. včetně kompilátoru programovacího jazyku C, sloužícího k vygenerování spustitelné verze programového produktu ze zdrojové verze programu. Pomocí uvedených souborů lze přitom vytvořit programový produkt pro posuzovanou loterii T. B., modifikovatelný v kterékoliv své části. O zásahu do počítačového programu a mechanismu tohoto provedení vypovídá znalecký posudek znalce z oboru kybernetiky Ing. M. B., tedy, že způsob výběru čísel výherních tiketů je ovlivnitelný, přičemž toto ovlivnění může být provedeno pouze zásahem osob, které mají přímý kontakt s výpočetní technikou. Na základě těchto důkazů lze dospět k nezpochybnitelnému závěru, totiž že obviněný mohl vzhledem ke svému pracovnímu zařazení ve studiu při vysílání a díky přípravě vysílání měl možnost počítačový program a způsob losování ovlivnit. Jak znalec uvedl, doba potřebná ovlivnění programu je záležitostí několika vteřin. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na str. 8 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud se domnívá, že na posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, stejně jako pro posouzení viny či trestu obviněného, nemá vliv otázka skutkového zjištění, zda vůbec a kolik obviněný H. odvedl obviněnému F., neboť je nezpochybnitelné, že obviněný provozovateli hry svým jednáním způsobil škodu minimálně ve výši 26.970.000,- Kč. Nutno zdůraznit, že v dané věci nelze za škodu pokládat zisk obviněného, nýbrž způsobenou škodu. Pokud tedy obviněný (obhájce obviněného) brojí proti skutkovému zjištění, nemůže jeho argumentace obstát a Nejvyšší soud jeho námitkám v tomto směru nemohl přisvědčit.
Lze proto shrnout, že veškeré úvahy o vině obviněného jsou přesvědčivě způsobem odpovídajícím ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. v rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně rozvedeny. S ohledem na to, že námitky obviněného uplatněné v dovolání mají ryze skutkovou povahu, nemohou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit. Ve vztahu ke shora uvedenému lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém konstatoval, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je vždy povinen nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann