ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.327.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 327/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. března 2006 o dovolání obviněného J. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 6 To 67/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 13/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 6 To 67/2005, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2005, č. j. 6 T 13/2005-646, kterým byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, 5 tr. zák. a uložen mu podle §250a odst. 5 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, když pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Po skutkové stránce jednání obviněného spočívalo v tom, že „v úmyslu neoprávněně získat pojistné plnění uzavřel dne 25. října 2000 na pobočce K. p., a. s., v B. jménem fyzické osoby zapsané v obchodním rejstříku N. M. s místem podnikání B., S., IČO, pojistnou smlouvu pro jednorázové pojištění vnitrostátní dopravy číslo na dopravu zboží, a to bižuterie zn. A. v hodnotě 14.951.500,- Kč, v době od 26. října 2000 do 27. října 2000 z M., okr. B.– .v, do B., S., motorovým vozidlem zn. Nissan Patrol 2,9 D SPZ, přičemž při sjednávání smlouvy předložil fiktivní fakturu číslo dodavatele S., spol. s r.o., B., T. M., IČO, na odběr bižuterie zn. A. v hodnotě 14.951.500,- Kč, poté dne 26. října 2000 oznámil na P. ČR O. o. B.– K. P., že mu bylo v B. odcizeno vozidlo zn. Nissan Patrol 2,9 D SPZ, ve kterém přepravoval bižuterii zn. A. v hodnotě 14.951.500,- Kč, kterou zakoupil od M. K., což doložil fingovanou kupní smlouvou ze dne 2. října 2000, uzavřenou mezi S., spol. s r. o., zastoupenou M. K. a N. M., zastoupenou J. J., přičemž následným šetřením P. ČR M. ř. B. – s. pod ČVS: bylo zjištěno, že k odcizení vozidla nedošlo, a ač dne 23. listopadu 2000 bylo K. p., a. s., v B. doručeno na podkladě shora uvedených fingovaných dokladů oznámení pojistné škodní události N. M., a to odcizení pojištěných věcí s požadavkem na výplatu pojistného plnění ve výši 14.951.500,- Kč, k výplatě pojistného plnění pojišťovnou nedošlo z důvodu pochybností a škoda ve výši uplatněného nároku K. p., a. s., se sídlem P., T., tak nevznikla“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž jeho naplnění spatřuje v tom, že se orgány činné v trestním řízení v průběhu objasňování i projednávání celého případu nevypořádaly s jeho námitkami, což jej vede k závěru, že rozhodnutí Krajského soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve velmi obsáhlém dovolání popisuje průběh jeho trestního stíhání a poukazuje na to, že v průběhu zdlouhavého šetření policie (pět let) mu byla znemožněna účinná obhajoba, neboť k náležitému zjištění skutkového stavu nebyly zjištěny veškeré skutečnosti, což má za následek nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav v důsledku porušení ustanovení §2 odst. 4, 5, 6 tr. ř. V dalších částech dovolání zpochybňuje závěry soudů a vytýká orgánům činným v trestním řízení neprovedení dle jeho mínění potřebných důkazů. Pokud pak soudy hodnotily výpovědi jednotlivých svědků, rozvádí obviněný jednotlivé pasáže z těchto výpovědí a tyto dále hodnotí, stejně jako znalecký posudek Ing. B. N. Závěrem podaného dovolání navrhl zrušit rozhodnutí odvolacího soudu stejně jako soudu prvního stupně a tomuto věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, který se k dovolání obviněného vyjádřil, navrhl, aby bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze pod at jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebylo Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. zjištěno pochybení. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Z námitek uplatněných v dovolání vyplývá, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a soudům vytýká „nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav, v důsledku porušení ustanovení §2 odst. 4, 5, a 6 tr. ř. při provádění a hodnocení důkazů“. Poukazuje na to, že byl odsouzen za činnost, kterou měl sám vymyslet a provádět, přesto však nebyl k tomuto závěru soudu předložen žádný důkaz. Dále zpochybňuje hodnotící závěry soudů ve vztahu k existenci zboží – bižuterie A., přičemž konstatuje, že závěr o neexistenci zboží nemá oporu v provedeném dokazování. Dále zpochybňováním výpovědí svědků např. L. B., B. H. a dalších, se obviněný snaží znevěrohodnit hodnotící závěry soudů, které vyústily v konečný skutkový stav věci. V této souvislosti je vhodné uvést, že snahou obviněného je dosáhnout změny v hodnotících úvahách soudu ve směru jím namítaných nedostatků, což by mělo mít za následek změnu skutkového zjištění a následně pak změnu skutkového stavu věci, tudíž i právní kvalifikace, a to v souladu s představami obviněného. Zde je však potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že „právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy“.
Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu a námitkám k němu uvedeným je třeba dodat, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann