ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.793.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 793/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. srpna 2006 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 9 To 16/2006, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 112/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2006, č. j. 9 To 16/2006-146, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2005, č. j. 11 T 112/2004-115, kterým byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., a byl mu za uvedenou trestnou činnost podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, když podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu a jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací porušily zásadu „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, neboť dovolatel nenaplnil svým jednáním zákonné znaky skutkové podstaty trestných činů, kterými byl uznán vinným. Soudům dále vytýká, že sice vycházely z provedených důkazů, avšak dospěly k nesprávným právním závěrům, které nemají oporu v provedeném dokazování. Podle mínění obviněného nelze z výpovědí svědků dovodit, že by jednal v úmyslu dopustit se trestného činu ublížení na zdraví tak, jak je popsán ve výrokové části rozsudku. K těmto naprosto nesprávným závěrům soudy dospěly dle jeho názoru na základě jednostranného hodnocení důkazů, což dovozuje z toho, že ty důkazy, které svědčily v jeho prospěch vyhodnotil soud pouze obecně a nepřikládal jim žádnou váhu, avšak prioritní důraz kladl na důkazy, které svědčily v jeho neprospěch. Důkazy, které byly soudy provedeny neprokazují jednoznačně podle obviněného, že by se tento dopustil trestného činu výtržnictví a ublížení na zdraví a závěry soudů v tomto směru jsou zcela nelogické. Dále obviněný polemizuje nad tím, že nebylo provedeno žádné dokazování a nebyl stíhán k otázce „krádeže zboží“, což vlastně měla být příčina konfliktu mezi ním a poškozeným. Dále poukazuje na to, že provedené důkazy netvoří logický a uzavřený celek, když byla opomenuta dovolatelem tvrzená obhajoba, a proto nebylo možné dospět k právnímu závěru, který soudy učinily. Na základě shora uvedeného navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný svou argumentací dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující:
Třebaže v dovolání obviněný tvrdí, že rozhodnutí zjevně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nelze jeho námitkám přiznat právně relevantní povahu. Jeho námitky mají totiž primárně původ ve skutkovém zjištění, resp. v hodnocení důkazů. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebylo Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř., zjištěno pochybení. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
V souvislosti s uplatněnými námitkami je potřebné uvést, že zejména rozhodnutí soudu prvního stupně ve svém odůvodnění rozvádí hodnotící úvahy tohoto soudu k jednotlivým důkazům, které byly v přípravném řízení shromážděny a u hlavního líčení provedeny (námitky uplatněné v dovolání jsou obsahově shodné s námitkami uplatněnými v odvolání, na které reagoval odvolací soud, který se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil). V reakci na výhrady uplatněné obviněným lze poukázat na str. 3 až 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde soud uvádí, které důkazy vyvracejí výpověď obviněného (výpověď nejen poškozeného, ale i nezaujatých svědků a zejména znalecký posudek znalce MUDr. K.) a proč neuvěřil např. výpovědi manželky obviněného (poukazuje mj. na rozpory ve výpovědi této svědkyně a obviněného, ale podstatný význam je v rámci hodnocení důkazů dáván již také shora uvedeným důkazům – objektivní zjištění poškození u poškozeného a možný mechanismus jeho vzniku). Soud rovněž na str. 3 odůvodnění svého rozsudku uvádí proč neuvěřil výpovědi svědka N. Pokud jde o napadení poškozeného uzavřel soud, že se jednalo u úmyslné jednání obviněného ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. a rozvádí jaké skutečnosti jej k tomuto závěru vedly (viz str. 5 odůvodnění rozsudku městského soudu). Vzhledem k tomu, že se jednalo ze strany obviněného o napadení poškozeného na místě veřejnosti přístupném (v bezprostřední blízkosti obchodu, kde počínání obviněného sledovali zákazníci i náhodní chodci), přičemž způsob jednání s ohledem na charakter a intenzitu je třeba hodnotit jako výtržnost, bylo jednání obviněného hodnoceno dále také jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. S ohledem na zákonu odpovídající postup soudu i v otázce hodnotících úvah (shora zmíněného ustanovení §125 odst. 1 tr. ř.) nemohla by obstát ani případná námitka porušení spravedlivého a řádného procesu ve smyslu odst. 1 čl. 36 Listiny (ve vztahu k hodnocení důkazů obecnými soudy a následně přijatým skutkovým závěrům, které byly podkladem pro jejich rozhodnutí). Bylo by ji možno dovodit pouze za situace, kdy by z odůvodnění rozhodnutí nevyplýval vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na jedné straně a právními závěry na straně druhé, tj. kdyby se jednalo o tzv. svévolné hodnocení provedených důkazů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 753/04). V daném případě však zejména odůvodnění usnesení krajského soudu podrobně rozvíjí hodnotící úvahy soudu prvního stupně, příp. je doplňuje.
Vzhledem k tomu, že námitkami obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav, je nutno takové námitky označit za irelevantní, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňující. V této souvislosti se obviněný snaží docílit nejprve změny v hodnocení důkazů, což by mělo za následek zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo představám obviněného a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení. V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na to, že námitky obviněného uplatněné v dovolání mají ryze skutkovou povahu, nemohou uplatněný dovolací důvod naplnit. Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann