ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.235.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 235/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2006 dovolání obviněného J. C., .t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 6 To 259/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 94/2004, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují :
- usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 6 To259/2005, v části, v níž byl ponechán nedotčeným výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a výrok o trestu, a
- rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 3 T 94/2004, ve výroku o vině pod bodem 1), jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a ve výroku o trestu,
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Zlíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 3 T 94/2004, byl obviněný J. C. uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. (bod 1) a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. (bod 2) a odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl uložen trest propadnutí věci, a to hnědého prášku o celkové hmotnosti 1.472 g, samonabíjecí pistole zn. FN Browning 1935, pistole ČZ model 83 ráže 7,65 mm Browning, revolveru zn. Manurhin MR88S ráže 9 mm Luger, 24 ks nábojů ráže 9 mm Luger, 5 ks nábojů ráže 9 mm Luger a jednoho náboje ráže 44 mm Magnum, tří ocelových klips na náboje a černého opaskového pouzdra pro krátkou palnou zbraň, uložených na Policii ČR, Okresní ředitelství Z.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů dopustil tím, že
1) ve S. od přesně nezjištěné doby do 13. 6. 2003 přechovával ve svém bytě hnědý prášek o celkové hmotnosti 1.472 g, v němž byla zjištěna přítomnost omamné látky heroinu a dalších opiových alkaloidů, kdy heroin je uveden v seznamu č. IV, přílohy č. 3 k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
2) ve S. od přesně nezjištěné doby do 13. 6. 2003 si opatřil a přechovával ve svém bytě bez povolení střelbyschopné zbraně, a to samonabíjecí pistoli zn. FN Browning 1935, která patří mezi zakázané zbraně, a pistoli ČZ model 83 ráže 7,65 mm Browning a revolver zn. Manurhin MR88S ráže 9 mm Luger, které odpovídají zbraním podléhajícím povolení podle §3 odst. 1 písm. b) a §5 zák. č. 119/2002 Sb. a dále 41 ks nábojů ráže 9 mm Luger, 14 ks nábojů ráže 7,65 mm Browning a 1 náboj ráže 44 mm Magnum.
Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině a výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 6 To 259/2005, bylo odvolání obviněného J. C. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a výroku o trestu. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolatel považoval skutková zjištění až na absenci formy zavinění za správná, avšak neúplná, neboť z popisu skutku nelze dovodit, zda přechovával konstatované množství látky obsahující drogu heroin úmyslně nebo jen z nedbalosti. Z učiněných skutkových zjištění podle něho navíc nelze učinit ani závěr o tom, zda omamnou a psychotropní látku přechovával pro jiného nebo pro sebe, byť v množství větším než malém, a bez tohoto zjištění nebylo možné rozhodnout, zda jeho jednání naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. nebo zda měla být zvolena kvalifikace podle §187a tr. zák. V absenci určení zavinění a v určení, zda přechovával drogu pro jiného nebo pro sebe, shledával neúplnost výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu. Ve shodě s již uplatňovanou obhajobou znovu zopakoval, že ohledně utajovaného svědka E. S. nebyly splněny podmínky stanovené v §55 odst. 2 tr. ř., neboť ve spise o něm není až do konání hlavního líčení dne 10. 11. 2004 žádná zmínka; není zde protokol o výslechu tohoto svědka z přípravného líčení a k této osobě a k okolnostem, za kterých došlo k jejímu utajení, se ve spise nenacházejí žádné podklady. Vytkl, že soud důsledně neověřil, zda zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že danému svědkovi či osobě jemu blízké hrozí újma předvídaná trestním řádem. Výpověď utajovaného svědka pod krycím jménem E. S. označil za nezpůsobilou a tudíž jako důkaz nepoužitelnou.
Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného předeslal, že pokud obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že mělo dojít k porušení ustanovení §55 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k utajenému svědku E. S., nekoresponduje jeho dovolání nejen s takto zvoleným dovolacím důvodem, ale ani s žádným jiným zákonným důvodem dovolání. Uvedl, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že soud učinil příslušná skutková zjištění, a to nejen z výpovědi svědka E. S., ale o vině obviněného svědčí zejména závěry několika odborných vyjádření, z nichž se podává, jaké množství heroinu bylo při domovní prohlídce zajištěno, jaká byla jeho cena i jaké množství aplikačních dávek z něj mohlo být připraveno, a též další důkazy, udávané v odůvodnění rozhodnutí soudů. Soudy pak podle něj učinily správný a vnitřně logický závěr, že obviněný přechovával k další distribuci pro jiného omamné a psychotropní látky, a to ve větším rozsahu. Absenci konkrétních skutkových zjištění v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, která by vystižněji vyjadřovala znak „přechovával pro jiného“, považoval toliko za porušení procesního ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., jelikož z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy příslušná skutková zjištění učinily. Námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označil za zjevně neopodstatněné a týž závěr učinil i k námitce odkazující na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Neúplnost výroku nepředstavuje podle něj situace, kdy soud pouze nedostatečně (neúplně) formuloval tzv. skutkovou větu, ač je z učiněných skutkových zjištění zcela zřejmé, že tato jsou dostatečná pro závěr o naplnění všech zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Navrhl, aby Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je zčásti důvodné.
K důvodu dovolání podle podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v části, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku, jak byl soudy zjištěn a popsán ve skutkové větě výroku o vině pod bodem 1), jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný přechovával pro jiného omamnou látku ve větším rozsahu.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění však konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky tohoto trestného činu, neobsahují.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž je obviněný uznáván vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve skutkové větě výrokové části rozsudku tudíž musí být popsány všechny znaky skutkové podstaty daného trestného činu, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky trestného činu. Nelze v ní však uvádět jiné skutečnosti než ty, které mají oporu v provedeném dokazování.
O správné právní posouzení skutku se jedná tehdy, když popis skutku uvedený ve výroku rozsudku je v souladu s právní větou obsahující formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Naproti tomu o nesprávné právní posouzení se jedná též v případě, že popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku rozsudku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě výroku.
Právě o takovou situaci se v posuzovaném případě jedná.
Z tzv. skutkové věty výroku o vině soudu prvního stupně se podává, že podstata jednání obviněného spočívala v tom, že přechovával ve svém bytě hnědý prášek o celkové hmotnosti 1.472 g, v němž byla zjištěna přítomnost omamné látky heroinu a dalších opiových alkaloidů.
Je zjevné, že formulace skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nesvědčí pro spolehlivý závěr, že popsané jednání obviněného lze posoudit jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.; výrok o vině obviněného trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. nemůže obstát především proto, že popsaný skutek neobsahuje žádná relevantní zjištění, jež by se vztahovala nejen k subjektivní stránce činu obviněného, ale - a to především - ani skutečnosti charakterizující zákonný znak „přechovával pro jiného“, jak opodstatněně dovolatel vytkl. Tyto nedostatky nebyly odstraněny ani rozhodnutím odvolacího soudu, který neshledal odvolání obviněného směřující i proti tomuto výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně důvodným.
Nejvyšší soud v daných souvislostech zdůrazňuje, že zhojení vady skutkové věty cestou odůvodnění, jak se o to snažily soudy obou stupňů, nelze považovat za dostačující; v konkrétním případě se totiž nejednalo o bližší rozvedení výroku v odůvodnění uvedených rozhodnutí, nýbrž o konstatování skutečností (znaků skutkové podstaty), které v samotném výroku ani rámcově uvedeny nebyly. Odůvodnění rozhodnutí je totiž třeba pojímat jako demonstraci myšlenkových úvah, jež vedly k výroku rozhodnutí, přičemž právě v něm (jeho skutkové větě) musí být znaky skutkové podstaty výslovně obsaženy tak, aby samotný výrok mohl se zřetelem k ní, tj. k jejímu zákonnému vymezení, co do své určitosti obstát (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 565/2002, IV. ÚS 182/04 aj.).
Obecně je třeba předeslat, že za přechovávání se považuje jakýkoliv způsob držení jedu, omamné či psychotropní látky, přípravků nebo prekursorů, jež musí být v rámci dané skutkové podstaty vykonáváno pro jiného. Rozdíl mezi trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. na straně jedné a podle §187a tr. zák. na straně druhé tkví v tom, že zatímco k naplnění znaků přísněji trestného trestného činu podle §187 tr. zák. musí být prokázáno přechovávání pro jiného, k naplnění znaků méně závažného trestného činu podle §187a tr. zák. se vyžaduje, aby omamná nebo psychotropní látka byla bez povolení přechovávána. Přechováváním ve smyslu zákonných znaků §187a tr. zák. se rozumí přechovávání pro sebe a ustanovení §187a tr. zák. je tak subsidiární privilegovanou skutkovou podstatou ve vztahu k ustanovení §187 tr. zák.
Soud prvního stupně vyvozoval naplnění znaku „přechovával pro jiného“ především z výpovědi utajeného svědka E. S., který mj. uvedl, že se obviněný snažil před ním balíčky ukrýt s tím, že je v tom hodně peněz a že se svědek o tyto věci nemá starat. Poukázal taktéž na celkové množství drogy, z níž by bylo možno vyrobit až 29.440 aplikačních dávek, jejichž distribucí by bylo možno získat 1.987.200,- Kč, na zajištění předmětů, na nichž byla přítomnost heroinu zjištěna či kterých by mohlo být užito v souvislosti s výrobou, přechováváním nebo distribucí omamných a psychotropních látek a jedů (matrice, digitální váhy atd.) a na zjištění přítomnosti ephedrinu, tj. prekursoru užívaného k výrobě pervitinu, za nehty obviněného. Uzavřel, že obviněný heroin nepřechovával pro sebe, ale pro jiného (zřejmě pro M. M.), poněvadž v těle obviněného nebyla zjištěna přítomnost žádné omamné a psychotropní látky a obviněný sám uváděl, že M. M. v jeho domě drogy dříve měl (do těchto závěrů soudu ale logicky nezapadá výrok o trestu propadnutí věci – zajištěného hnědého prášku, poněvadž trest propadnutí věci lze uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli). Výpovědí svědka E. S. též argumentoval při odůvodnění závěru, že se obviněný činu dopustil v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák. (strana 7 rozsudku). Odvolací soud se s učiněnými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry ztotožnil.
Tato skutková zjištění však nenalezla žádného výrazu v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a znak „přechovával pro jiného“ přesvědčivě nenaplňují. Obviněný byl usvědčován jen souborem nepřímých důkazů, z nichž je spolehlivě zjištěno pouze to, že v domě obviněného byla nalezena a zajištěna omamná látka ve větším množství. Soudy se s obhajobou obviněného důsledně nevypořádaly, závěr o vině obviněného opřely v převážné míře o výpověď tzv. utajeného svědka, což se neslučuje s principy „fair procesu“, nevyslechly (aniž se o to alespoň pokusily) R. C., sestru obviněného, ani jejího přítele M. M.
Postup soudu prvního stupně, kterým zdůvodnil, proč neprovedl výslech svědka M. M., nelze akceptovat. Soud prvního stupně nemohl od výslechu tohoto svědka upustit s odůvodněním, že pokud by byl slyšen, odmítl by vypovídat, poněvadž vypovídal-li by ve prospěch obviněného, pak by se fakticky sám k trestné činnosti doznal. Soud tak nepřípustně nahrazoval výsledek budoucího dokazování vlastní, ničím nepodloženou úvahou a jde o typický případ tzv. opomenutého důkazu, tj. důkazu, návrh na jehož provedení byl bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut. Jestliže soud zmínil, že se mu aktuální bydliště tohoto svědka nepodařilo zjistit, neodpovídá tento údaj obsahu spisu; obhájce obviněného soudu sdělil místo bydliště obviněného (č. l. 220) a na takto sdělenou adresu se podařilo svědkovi předvolání k hlavnímu líčení též doručit (viz dodejka u č. l. 223). K prověření obhajoby obviněného je nezbytné svědka M. M. předvolat a vyslechnout, event. požádat o jeho výslech cestou právní pomoci se S.
Státní zástupkyně předložila dne 13. 9. 2004 soudu prvního stupně podání, v němž udávala, že ku podpoře podané obžaloby přichází v úvahu výslech dvou osob v postavení tzv. utajených svědků (č. l. 204), k soudu se ovšem dostavil pouze jeden takový svědek, aniž by bylo dále vysvětleno, proč druhý z nich vyslýchán nebyl. Bude proto na soudu prvního stupně, aby tuto okolnost u státní zástupkyně ověřil a případně vyslechl i dalšího svědka.
Po doplnění dokazování v naznačeném směru nechť jsou provedené důkazy hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž na soudu prvního stupně bude, aby svoji pozornost soustředil k popisu skutku tak, aby vyjadřoval všechny zákonné znaky označeného trestného činu pro případ, že obviněný bude uznán vinným, včetně přesnějších údajů vztahujících se k době páchání skutku (vymezení doby páchání na interval „od přesně nezjištěné doby do 13. 6. 2003“ neodpovídá požadavku náležitého popisu skutku) i formy zavinění.
V rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný též namítl, že z obsahu spisu nevyplývají okolnosti, za nichž došlo k utajení svědka s krycím jménem E. S., v důsledku čehož není zřejmé, zda této osobě nebo osobám jemu blízkým hrozí újma předvídaná ustanovením §55 odst. 2 tr. ř., což činí výpověď tohoto svědka procesně nezpůsobilou a jako důkaz nepoužitelnou.
Bylo již připomenuto, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není určen k nápravě skutkových vad či procesně právních nedostatků této povahy. V ústavněprávní rovině se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Sem náleží mimo jiné i situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další).
Za rozhodující kritéria ústavnosti institutu výslechu svědka pod utajením nutno pokládat jednak dodržení zásady subsidiarity (výslech svědka pod utajením má své místo toliko tehdy, nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jinak), jednak nezbytnost minimalizace omezení práv obhajoby, k němuž při provedení důkazu svědkem pod utajením nepochybně dochází zřetelnou kolizí mezi zásadami řádného a spravedlivého procesu na straně jedné a důvodnou snahou ústavodárce i zákonodárce chránit demokratickou společnost před vzrůstem kriminality a zejména organizovaným zločinem na straně druhé. Požadavky proporcionality je však nutno vztáhnout nejen k činnosti zákonodárné, ale rovněž v neztenčené míře platí i v oblasti moci soudní; obecný soud je proto povinen ve své rozhodovací činnosti obě v kolizi stojící hodnoty pečlivě zvažovat, a to za přísně restriktivní aplikace ustanovení zákona - §55 a §209 trestního řádu (III. ÚS 210/98, III. ÚS 501/04 aj.).
Z uvedeného tedy vyplývá, že omezit právo obviněného na obhajobu utajením totožnosti svědka lze jen v zájmu zachování základních práv tohoto svědka. Slovy zákona, zjištěné okolnosti musí nasvědčovat tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv. Ze spisového materiálu vyplývá, že svědek vystupující pod jménem E. S. byl poprvé vyslechnut až v řízení před soudem a jeho totožnost byla utajena proto, že svědek vyslovil obavy z ohrožení života svého i své rodiny, neboť obviněného zná dobře a po delší dobu, byl vícekrát i u něj doma (strana 214).
V daných souvislostech je relevantní, že u hlavního líčení stačí k utajení totožnosti svědka či k vykázání obžalovaného po dobu výslechu svědka z jednací síně pouhá obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, nebo jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí. Otázku nutnosti ochrany svědka u hlavního líčení řeší soud samostatně podle konkrétních okolností projednávaného případu, přičemž k takovému postupu stačí již pouhá obava, že v přítomnosti obviněného nevypoví pravdu.
Z hlediska posuzované věci je významné, že svědek vystupující pod jménem E. S. byl vyslechnut za situace, kdy nebylo zjištěno porušení principu subsidiarity, poněvadž s ohledem na povahu projednávané trestné činnosti a vzájemných vztahů mezi obviněným a svědkem není zřejmé, jakým způsobem by bylo možno dosáhnout daného účelu, a stejně tak nebylo zjištěno porušení principu minimalizace, neboť soud prvního stupně umožnil obviněnému i jeho obhájci klást svědku otázky a reagovat na jeho odpovědi. Soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí věnovaly i otázce věrohodnosti svědka a vyložily, proč (strana 6, 7 rozsudku soudu prvního stupně, strana 3 napadeného usnesení).
Nejvyšší soud neshledal v procesním postupu soudu prvního stupně, vyslechl-li svědka vystupujícího pod jménem E. S. jako tzv. utajeného svědka, pochybení, jež by ve svých důsledcích znamenalo, že tuto výpověď nelze jako důkaz použít. Znovu však připomíná, že k odsouzení obviněného nemůže dojít výlučně a ani v převážné míře jen na jejím základě.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Obviněný podřadil pod takto uplatněný dovolací důvod nedostatky ve skutkových zjištěních tzv. skutkové věty. Absence určení zavinění a absence označení, zda dovolatel přechovával omamnou nebo psychotropní látku pro sebe nebo pro jiného, činí podle něj výrok v rozsudku soudu prvního stupně neúplným.
V napadeném usnesení ani v rozsudku soudu prvního stupně žádný výrok ve smyslu předpokládaném ustanovením §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nechybí ani není neúplný. Rozsudek soudu prvního stupně obsahuje v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř. ve výroku, jímž byl obviněný uznán vinným, označení trestného činu, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení (tzv. právní věta výroku o vině), nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání skutku jakož i uvedením zákonných znaků odůvodňujících určitou trestní sazbu (tzv. skutková věta výroku o vině); stejně tak výrok o trestu odpovídá zákonným požadavkům §122 odst. 1 tr. ř., což ostatně ani obviněný nezpochybnil.
V případě, že popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku rozsudku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě výroku, nejde o neúplnost výroku ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., nýbrž o nesprávné právní posouzení skutku a tedy vadu relevantní z pohledu důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl obviněným rovněž uplatněn.
Protože právní posouzení skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně kvalifikované jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. je nesprávné ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného napadené usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 6 To 259/2005, v části, v níž byl ponechán nedotčeným výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a výrok o trestu, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 3 T 94/2004, ve výroku o vině pod bodem 1), jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a ve výroku o trestu zrušil. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu ve Zlíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednávání je Okresní soud ve Zlíně vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková