Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.06.2007, sp. zn. 5 Tdo 721/2007 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.721.2007.1

sp. zn. 5 Tdo 721/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2007 o dovolání obviněného J. Č., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 To 157/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 11/2006, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 9 T 11/2006, byl obviněný J. Č. uznán vinným pod bodem I. trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., pod body II./1-5 trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., pod body III./1-9 trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., pod body IV./1-6 trestným činem ohrožování mravnosti podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zák., pod body V./1-5 trestným činem ohrožování mravnosti podle §205 odst. 2 písm. a) tr. zák., pod body VI./1-5 trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., pod body VII./1-15 trestným činem neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a pod body II./1-5, IV./1-6, V./1-5,VI./1-5, VII./1-15 trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., kterých se dopustil tím, že I. v přesně nezjištěné době od měsíce května do počátku měsíce června roku 2002 ve večerních hodinách, ve svém bytě nabídl poškozené mladistvé I. H., večeři a odlivku alkoholického nápoje, do kterých přidal přesně nezjištěnou látku s hypnotizujícím účinkem v úmyslu přivést poškozenou do stavu bezbrannosti a vykonat na ní pohlavní styk, poté, co se v důsledku požití alkoholu a neznámé látky na poškozené projevovaly známky únavy, kdy poškozená nebyla schopná se jakýmkoli způsobem bránit, vykonal na ní obviněný soulož a orální pohlavní styk, kdy ji líbal na přirození, které poškozená částečně vnímala, avšak nebyla schopna jakkoli reagovat; v důsledku jednání obviněného došlo u poškozené k rozvoji posttraumatické stresové poruchy F 43.1, podle MKN-10 se sebepoškozováním a panické poruchy F41.0, které jsou těžkým psychickým traumatem a trvaly od letních prázdnin roku 2001 po dobu dvou let, přičemž příznaky posttraumatické stresové poruchy trvají do současné doby, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 6 T 122/97, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 1998, sp. zn. 8 To 41/98, odsouzen pro organizátorství trestného činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. a) k §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let nepodmíněně, přičemž uvedený trest po započtení vazby od 26. 5. 1997 do 10. 6. 1998 vykonával do 8. 6. 2000, kdy byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn se zkušební dobou v trvání šesti let, II. v době od léta roku 2003 do zadržení dne 5. 10. 2005, ve svém bytě a dále v areálu kasáren pohlavně zneužíval dívky mladší 15 let, jejichž věk znal, tak, že s nimi opakovaně konal soulože a orální pohlavní styky, kdy poškozené obžalovanému dle jeho pokynů sály pohlavní úd, obviněný je lízal na přirození, případně konal pohlavní styky s dvěma dívkami současně a za tyto sexuální služby v zájmu opětovných styků jim poskytoval drobné finanční částky, hradil kredit do mobilních telefonů či nabízel a poskytoval marihuanu, čímž uváděl poškozené v nebezpečí osvojení si nemorálních pravidel chování a zejména promiskuitního způsobu života, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 6 T 122/97, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 1998, sp. zn. 8 To 41/98, odsouzen pro organizátorství tr. činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. a) k §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let nepodmíněně, přičemž uvedený trest po započtení vazby od 26. 5. 1997 do 10. 6. 1998 vykonával do 8. 6. 2000, kdy byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn se zkušební dobou v trvání šesti let, a takto: 1) od přesně nezjištěné doby od léta roku 2003 do 5. 10. 2003 opakovaně nejméně ve třech případech vykonal soulože a orální pohlavní styky s nezletilou N. V., kdy pohlavní styk v některých případech natáčel na videokameru či zachycoval fotograficky, 2) v přesně nezjištěné době od léta roku 2003 do 6. 5. 2004 opakovaně nejméně ve třech případech vykonal soulože a orální pohlavní styky s nezletilou L. M., kdy pohlavní styky v některých případech natáčel na videokameru či zachycoval fotograficky, 3) v přesně nezjištěné době na konci prázdnin v létě roku 2003, nejméně v jednom případě vykonal soulož s nezletilou J. H. 4) v přesně nezjištěné době od konce měsíce srpna 2005 do zadržení opakovaně nejméně ve třech případech vykonal soulože a orální pohlavní styky s nezletilou A. M. 5) v přesně nezjištěné době od počátku letních prázdnin do 31. 7. 2005 minimálně v jednom případě vykonal soulož a orální pohlavní styk s nezletilou poškozenou V. H. III. v době od ledna roku 2002 do zadržení dne 5. 10. 2005 ve svém bytě opakovaně konal pohlavní styky s dívkami mladšími 18 let, jejichž věk znal a za tyto sexuální služby jim poskytoval drobné finanční částky, hradil kredit do mobilních telefonů či nabízel a poskytoval marihuanu, čímž uváděl poškozené v nebezpečí osvojení si nemorálních pravidel chování a zejména promiskuitního způsobu života, a takto: 1) v době od 22. 1. 2002 do 20. 1. 2005 opakovaně, zhruba každý týden, konal soulože a orální pohlavní styky s poškozenou mladistvou D. V. 2) v době od letních měsíců roku 2003 do podzimu roku 2003 opakovaně v přesně nezjištěném množství případů, minimálně však ve 20-ti případech, konal soulože a orální pohlavní styky s poškozenou mladistvou D. R. 3) v průběhu měsíce června roku 2003 se obnažoval před poškozenou mladistvou Z. V., ukazoval jí své přirození, v jednom případě na ní vykonal soulož a nabízel odpuštění části dluhu za uskutečněný pohlavní styk, 4) v době od 6. 10. 2003 do zadržení opakovaně v přesně nezjištěném množství případů, zhruba 2x měsíčně, konal soulože a orální pohlavní styky s poškozenou mladistvou N. V. 5) v době od 23. 11. 2003 do jarních měsíců roku 2004 opakovaně v přesně nezjištěném množství případů, avšak více než v 10-ti případech, konal soulože a orální pohlavní styky s poškozenou mladistvou J. H. 6) v době od 7. 5. 2004 do zadržení opakovaně v přesně nezjištěném množství případů, zhruba 2x měsíčně, konal soulože a orální pohlavní styky s poškozenou mladistvou L. M. 7) v době od letních prázdnin roku 2005 do zadržení opakovaně, minimálně ve dvou případech, vykonal soulož a orální pohlavní styk s poškozenou mladistvou K. M. 8) v době od počátku měsíce září roku 2005 do zadržení opakovaně v přesně nezjištěném množství případů, minimálně v osmi případech, konal soulože a orální pohlavní styky s poškozenou mladistvou V. H. 9) v přesně nezjištěné době od měsíce září roku 2005 do zadržení opakovaně, minimálně ve dvou případech, vykonal soulož a orální pohlavní styk s poškozenou mladistvou A. T. IV. v přesně nezjištěné době od léta roku 2002 do zadržení dne 5. 10. 2005, ve svém bytě nafotil kinofilmy a nechal vyrobit pornografické fotografie, zachycující jeho osobu při pohlavním orálním styku s dívkami mladšími 15 a 18 let, dále videozáznamy, zachycující pohlavní styky mezi ním a dívkami mladšími 15 let a 18 let, případně mezi těmito dívkami navzájem, jejichž věk znal, přičemž je instruoval, jak se mají chovat a otočit na kameru, aby bylo vidět jejich pohlavní orgány či spojení pohlavních orgánů, dále k jeho pokynům jej při pohlavních stycích fotografovaly či natáčely samy poškozené, čímž uváděl poškozené v nebezpečí osvojení si nemorálních pravidel chování a zejména promiskuitního způsobu života, a takto pořídil snímky s pornografickým obsahem s následujícími dívkami: 1) v době od září roku 2002 do podzimu roku 2003 s Š. M., kterou fotil i točil videokamerou při pohlavním styku a jiných erotických pozicích, 2) v době od letních měsíců roku 2003 do podzimu roku 2003 s mladistvou D. R., kterou fotil při pohlavním styku, 3) v přesně nezjištěné době v letech 2002 až 2004 s mladistvou D. V., kterou fotil při pohlavním styku, 4) v průběhu letních prázdnin v roce 2003 v prostorách kasáren, natočil videozáznam zachycující jeho osobu a nezletilé poškozené N. V., a nezletilou L. M., při souloži a pohlavním orálním styku a dále obě poškozené při lesbickém pohlavním styku, 5) v době od 6. 10. 2003 do konce měsíce října 2003 s mladistvou N. V., kterou fotil při pohlavním styku, 6) v době od 6. 10. 2003 do konce měsíce října 2003 s nezletilou L. M., kterou fotil při pohlavním styku, V. v přesně nezjištěné době od léta roku 2002 do zadržení dne 5. 10. 2005, ve svém bytě ukazoval jím pořízené pornografické fotografie a pornografické videozáznamy, zachycující jeho osobu při souloži či pohlavním orálním styku s dívkami mladšími 15 let a 18 let, v bytě přítomným dívkám mladším 18 let, jejichž věk znal, čímž uváděl poškozené v nebezpečí osvojení si nemorálních pravidel chování a zejména promiskuitního způsobu života, a uvedené snímky pornografického obsahu zpřístupnil: 1) v období konce letních prázdnin roku 2003 do počátku měsíce prosince roku 2003 mladistvé A. Š. 2) v přesně nezjištěném období let roku 2002 až 2004 mladistvé D. V. 3) v době od počátku letních prázdnin roku 2003 do zadržení nezletilé N. V. 4) v době od počátku letních prázdnin roku 2003 do zadržení nezletilé L. M. 5) v přesně nezjištěné době měsíce září roku 2005 mladistvé V. H. VI. v době od února roku 2002 do září roku 2005, ve svém bytě nabízel dívkám mladším 18 let, jejichž věk znal, pohlavní styk s jinou osobou za úplatu, přičemž uskutečnění tohoto styku sám domluvil, poskytl byt k jeho konání, zatímco sám byl v jiné místnosti bytu či jej opustil, čímž uváděl poškozené v nebezpečí osvojení si nemorálních pravidel chování a promiskuitního způsobu života, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 6 T 122/97, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 1998, sp. zn. 8 To 41/98, odsouzen pro organizátorství tr. činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. a) k §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let nepodmíněně, přičemž uvedený trest po započtení vazby od 26. 5. 1997 do 10. 6. 1998 vykonával do 8. 6. 2000, kdy byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn se zkušební dobou v trvání šesti let, a takto: 1) v přesně nezjištěné době na podzim roku 2003 nabídl a domluvil uskutečnění pohlavního styku s cizí osobou za úplatu s mladistvou Š. M., kdy poškozená uskutečnila pohlavní styk s neznámým mužem v bytě obviněného a za to obdržela předem domluvenou částku 500,- Kč, zatímco obviněný byl přítomen v bytě v kuchyni, další nabídku obviněného poškozená odmítla, 2) v přesně nezjištěné době od 21. 2. 2002 do zadržení nabídl a domluvil uskutečnění pohlavního styku s cizí osobou za úplatu s mladistvou D. V., kdy poškozená uskutečnila ve dvou případech pohlavní styk s L. V., v bytě obviněného a za to obdržela vždy předem domluvenou částku ve výši 1.000,- Kč, v dalších dvou případech poškozená uskutečnila pohlavní styky s neznámým mužem vždy za předem domluvenou částku 1.000,- Kč, zatímco obviněný byl přítomen v bytě, 3) v přesně nezjištěné době v dubnu roku 2004 nabídl a domluvil uskutečnění pohlavního styku s cizí osobou za úplatu s mladistvou N. V., kdy poškozená uskutečnila nejméně jeden pohlavní styk s L. V., v bytě obviněného a za to obdržela předem domluvenou částku ve výši nejméně 500,- Kč, zatímco obviněný byl přítomen v bytě v kuchyni, 4) v přesně nezjištěné době v první polovině roku 2004 nabídl uskutečnění pohlavního styku s cizí osobou za částku ve výši 500,- až 1.000,- Kč mladistvé L. M., s L. V., poškozená však jeho nabídku odmítla, 5) v přesně nezjištěné době od letních měsíců roku 2003 do podzimu roku 2003 nabídl a domluvil uskutečnění pohlavního styku s cizí osobou za úplatu s mladistvou D. R., kdy poškozená uskutečnila nejméně ve dvou případech pohlavní styk s L. V., v bytě obviněného a za to obdržela vždy předem domluvenou částku ve výši nejméně 1.000,- Kč, zatímco obviněný byt opustil, VII. v přesně nezjištěné době od 12. 5. 2002 do zadržení, ve svém bytě bez povolení nabízel a předával drcenou směs konopí setého – marihuanu dívkám mladším 15 let a 18 let, jejichž věk znal, a to zejména poté, co mu dívky poskytly sexuální služby podle jeho požadavku, přitom konopí seté je podle zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách omamnou látkou, zařazenou do Seznamu IV., příloha č. 3 podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 6 T 122/97, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 1998, sp. zn. 8 To 41/98, odsouzen pro organizátorství tr. činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. a) k §234 odst. 1 tr. zák., k trestu odnětí svobody v trvání 6 let nepodmíněně, přičemž uvedený trest po započtení vazby od 26. 5. 1997 do 10. 6. 1998 vykonával do 8. 6. 2000, kdy byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn se zkušební dobou v trvání šesti let, a takto: 1) v době od 12. 5. 2002 do přesně nezjištěné doby roku 2005 opakovaně v přesně nezjištěném množství případů nabízel a předával nezletilé D. V., marihuanu vždy v množství postačující k ubalení nejméně jednoho jointu, 2) od přesně nezjištěné doby léta roku 2002 do přesně nezjištěné doby dubna roku 2002 opakovaně nabídl a předal opakovaně nejméně v 10-ti případech marihuanu mladistvé P. R., vždy v množství postačujícím k ubalení nejméně jednoho jointu, 3) v době před 15. 5. 2002 do přesně nezjištěné doby podzimu roku 2003 nabídl a předával opakovaně v přesně nezjištěném množství případů marihuanu mladistvé Š. M., v celkovém množství postačujícím k ubalení nejméně 50 jointů, 4) od přesně nezjištěné doby roku 2003 do zadržení nabídl a předal opakovaně minimálně ve dvou případech marihuanu mladistvé P. V., vždy v množství postačujícím k ubalení 1 až 2 jointů, 5) od přesně nezjištěné doby roku 2003 do podzimu roku 2003 nabídl a předal opakovaně minimálně ve dvou případech marihuanu mladistvé D. R., vždy v množství postačujícím k ubalení nejméně dvou jointů, 6) od přesně nezjištěné doby léta roku 2003 do prosince roku 2003 nabídl a předal opakovaně minimálně ve čtyřech případech marihuanu mladistvé A. Š., vždy v množství postačujícím k ubalení nejméně tří jointů, 7) od letních měsíců roku 2003 do zadržení opakovaně v přesně nezjištěném množství případů nabídl a předal marihuanu nezletilé N. V., vždy v množství postačujícím k ubalení nejméně dvou až tří jointů, 8) od letních měsíců roku 2003 do zadržení nabídl a předal opakovaně v přesně nezjištěném množství případů marihuanu nezletilé L. M., vždy v množství postačujícím k ubalení nejméně dvou až tří jointů, 9) od letních měsíců roku 2003 do 31. 12. 2003 nabídl a předal opakovaně minimálně v 5-ti případech marihuanu nezletilé J. H., vždy v množství postačujícím k ubalení nejméně dvou až tří jointů, 10) od přesně nezjištěné doby podzimu roku 2003 do zadržení nabídl a předal opakovaně minimálně v 10-ti případech marihuanu mladistvé S. B. 11) od přesně nezjištěné doby podzimu roku 2003 do zadržení nabídl a předal opakovaně v přesně nezjištěném množství případů marihuanu mladistvé A. N. 12) v přesně nezjištěné době na podzim roku 2004 nabídl a opakovaně minimálně ve dvou případech předal marihuanu mladistvé T. P., vždy v množství postačujícím k ubalení nejméně dvou jointů, 13) v přesně nezjištěné době od srpna roku 2004 do zadržení nabídl a opakovaně minimálně ve dvou případech předal marihuanu mladistvé K. M., vždy v množství postačujícím k ubalení nejméně dvou jointů, 14) v přesně nezjištěné době od léta roku 2005 do zadržení nabídl a opakovaně minimálně ve třech případech předal marihuanu mladistvé V. H., vždy v množství postačujícím k ubalení nejméně dvou až tří jointů, v přesně nezjištěné době od srpna roku 2005 do 1. 10. 2005 minimálně v jednom případě předal přesně neurčené množství marihuany nezletilé A. M., kterou si poškozená prvně aplikovala, dále jí marihuanu opakovaně nabízel, poškozená však jeho nabídky odmítla. Za tyto trestné činy byl obviněný J. Č. odsouzen podle §187 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. ř. uložen trest propadnutí věci a to 2 ks videokazet, 3 ks fotoalb s pornografickými fotografiemi, 1 ks zápisníku v červených koženkových deskách, 1 ks mobilního telefonu zn. NOKIA 3100, 6,9 g konopí, 7 ks videokazet s pornografickými filmy, 3 ks videokazet do videokamery 8 mm a vyvolaný pornofilm s pornofotografiemi. Dále byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že v době od 28. 8. 2005 od počátku září roku 2005 nabídl uskutečnění pohlavního styku s cizí osobou za úplatu s mladistvou V. H, kdy k pohlavnímu styku za přesně nestanovenou finanční částku s M. F., z důvodu zadržení obviněného již nedošlo, čímž se měl dopustit pokusu trestného činu kuplířství dle §8 odst. 1 k §204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista dle §41 odst. 1 tr. zák. a trestného činu ohrožování výchovy mládeže dle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., neboť tento skutek není trestným činem. Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný J. Č. a poškozené N. V., A. T., L. M., A. N. a L. B. odvoláními, o kterých Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 To 157/2006, tak, že odvolání uvedených poškozených podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl, protože byla podána osobami neoprávněnými, a z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o vině v bodě I. a v bodě VII. a ve výrocích o trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. pak ve zrušené části nově rozhodl tak, že uznal obviněného J. Č. vinným ad a) trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr.zák. jako zvlášť nebezpečného recidivistu podle §41 odst. 1 tr. zák., ad b) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.zák. jako zvlášť nebezpečného recidivistu podle §41 odst. 1 tr.zák. a trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., které obviněný spáchal tím, že a) v přesně nezjištěné době od měsíce května do počátku měsíce června roku 2002 ve večerních hodinách, ve svém bytě nabídl poškozené mladistvé I. H., večeři a odlivku alkoholického nápoje, do kterých přidal přesně nezjištěnou látku s hypnotizujícím účinkem v úmyslu přivést poškozenou do stavu bezbrannosti a vykonat s ní pohlavní styk, poté, co se v důsledku požití alkoholu a neznámé látky na poškozené projevovaly známky únavy, kdy poškozená nebyla schopná se jakýmkoli způsobem bránit, vykonal s ní soulož a orální pohlavní styk, kdy ji líbal na přirození, což poškozená částečně vnímala, avšak nebyla schopna jakkoli reagovat, přičemž v důsledku jeho jednání došlo u poškozené k rozvoji posttraumatické stresové poruchy F43.1, dle MKN-10 se sebe poškozováním a panické poruchy F41.0, které jsou těžkým psychickým traumatem a trvaly od letních prázdnin roku 2002 po dobu dvou let, přičemž příznaky posttraumatické stresové poruchy trvají do současné doby, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 6 T 122/97, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 1998, sp. zn. 8 To 41/98, odsouzen pro organizátorství trestného činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. a) k §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, přičemž uvedený trest po započtení vazby od 26. 5. 1997 do 10. 6. 1998 vykonával do 8. 6. 2000, kdy byl podmíněně propuštěn se zkušební dobou v trvání šesti let, b) v přesně nezjištěné době od 12. 5. 2002 do zadržení dne 5. 10. 2005, ve svém bytě bez povolení nabízel a předával drcenou směs konopí setého – marihuanu dívkám mladším 15 let a 18 let, jejichž věk znal, a to zejména poté, co mu dívky poskytly sexuální služby dle jeho požadavku, přitom konopí seté je podle zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách omamnou látkou, zařazenou na Seznamu IV., příloha č. 3 podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 1998, sp.zn. 6 T 122/97, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 1998, sp. zn. 8 To 41/98, odsouzen pro organizátorství trestného činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. a) k §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, přičemž uvedený trest po započtení vazby od 26. 5. 1997 do 10. 6. 1998 vykonával do 8. 6. 2000, kdy byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn se zkušební dobou v trvání šesti let, a takto: 1) v době od 12. 5. 2002 do přesně nezjištěné doby roku 2005 opakovaně v přesně nezjištěném množství případů nabízel a předával nezletilé D. V., marihuanu vždy v množství postačující k výrobě nejméně jedné cigarety, 2) od přesně nezjištěné doby léta roku 2001 do přesně nezjištěné doby dubna roku 2002 opakovaně nabídl a předal opakovaně nejméně v 10-ti případech marihuanu mladistvé P. R., vždy v množství postačujícím k výrobě jedné cigarety, 3) v době před 15. 5. 2002 do přesně nezjištěné doby podzimu roku 2003 nabídl a předával opakovaně v přesně nezjištěném množství případů marihuanu mladistvé Š. M., v celkovém množství postačujícím k výrobě nejméně 50 cigaret, 4) od přesně nezjištěné doby roku 2003 do zadržení nabídl a předal opakovaně minimálně ve dvou případech marihuanu mladistvé P. V., vždy v množství postačujícím k výrobě jedné až dvou cigaret, 5) od přesně nezjištěné doby roku 2003 do podzimu roku 2003 nabídl a předal opakovaně minimálně ve dvou případech marihuanu mladistvé D. R., vždy v množství postačujícím k výrobě nejméně dvou cigaret, 6) od přesně nezjištěné doby léta 2003 do prosince roku 2003 nabídl a předal opakovaně minimálně ve čtyřech případech marihuanu mladistvé A. Š., vždy v množství postačujícím k výrobě nejméně tří cigaret, 7) od letních měsíců roku 2003 do zadržení opakovaně v přesně nezjištěném množství případů nabídl a předal marihuanu nezletilé N. V., vždy v množství postačujícím k výrobě nejméně dvou až tří cigaret, 8) od letních měsíců roku 2003 do zadržení nabídl a předal opakovaně v přesně nezjištěném množství případů marihuanu nezletilé L. M., vždy v množství postačujícím k výrobě nejméně dvou až tří cigaret, 9) od letních měsíců roku 2003 do 31. 12. 2003 nabídl a předal opakovaně minimálně v 5-ti případech marihuanu nezletilé J. H., vždy v množství postačujícím k výrobě nejméně dvou až tří cigaret, 10) od přesně nezjištěné doby podzimu 2003 do zadržení nabídl a předal opakovaně minimálně v 10-ti případech marihuanu mladistvé S. B., 11) od přesně nezjištěné doby podzimu 2003 do zadržení nabídl a předal opakovaně v přesně nezjištěném množství případů marihuanu mladistvé A. N., 12) v přesně nezjištěné době na podzim roku 2004 nabídl a opakovaně minimálně ve dvou případech předal marihuanu mladistvé T. P., vždy v množství postačujícím k výrobě nejméně dvou cigaret, 13) v přesně nezjištěné době od srpna 2004 nabídl a opakovaně minimálně ve dvou případech předal marihuanu mladistvé K. M., vždy v množství postačujícím k výrobě nejméně dvou cigaret, 14) v přesně nezjištěné době od léta roku 2005 do zadržení nabídl a opakovaně minimálně ve třech případech předal marihuanu mladistvé V. H., vždy v množství postačujícím k výrobě nejméně dvou až tří cigaret, 15) v přesně nezjištěné době od srpna roku 2005 do 1.10.2005 minimálně v jednom případě předal přesně neurčené množství marihuany nezletilé A. M., kterou si poškozená prvně aplikovala, dále ji marihuanu opakovaně nabízel, poškozená však jeho nabídky odmítla. Za tyto trestné činy a dále za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. (bod II/1-5 nezrušené části rozsudku), trestný čin svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. (bod III/1-9), trestný čin ohrožování mravnosti podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod IV/1-6), trestný čin ohrožování mravnosti podle §205 odst. 2 písm. a) tr. zák. (bod V/1-5), trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. (bod VI/1-5), a trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (body II/1-5, IV/1-6, V/1-5 a VI/1-5), byl obviněný J. Č. odsouzen podle §241 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci a to 2 ks videokazet, 3 ks fotoalb s pornografickými fotografiemi, l ks zápisníku v červených koženkových deskách, 1 ks mobilního telefonu zn. NOKIA 3100, 6,9 g konopí, 7 ks videokazet s pornografickými filmy, 3 ks videokazet do videokamery 8 mm a vyvolaný pornofilm s pornofotografiemi. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 To 157/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 9 T 11/2006, podal obviněný J. Č. prostřednictvím obhájce JUDr. V. Š. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení uvedeného trestného činu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve stručně shrnul průběh předcházejícího trestního řízení a upřesnil, že dovolání směřuje především ke skutkům kvalifikovaným jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. a trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se měl dopustit jako zvlášť nebezpečný recidivista. K bodu a) rozsudku soudu druhého stupně konkrétně dovolatel rozvedl, že soud prvního stupně náležitě nevyhodnotil důležitou okolnost spočívající ve vzájemných vztazích mezi ním a poškozenou H. Soud se totiž vůbec nezabýval tím, jak se poškozená dostala z uzavřené koupelny, kde se sama zamkla, proč došlo k pohlavnímu styku na vyvýšené palandě, když v místnosti byl normální gauč, proč šla poškozená k obviněnému spát, když po předchozí návštěvě nechtěla být s obviněným sama. Samotný závěr soudu o podání hypnotika poškozené se pak podle dovolatele opírá o pouhou domněnku vyslovenou poškozenou a zopakovanou znalcem z oboru psychologie. Žádný jiný konkrétní důkaz nebyl proveden. Dovolatel dále zrekapituloval závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, týkajícího se množství alkoholu požitého poškozenou, možných účinků perorálního podání lidokainu, který byl zajištěn u obviněného. Taktéž obviněný poukázal na znalecký posudek z oboru toxikologie, kde znalec řekl, že není možné s určitostí učinit závěr, že omamná látka byla poškozené podána. Obviněný poté shrnul, že v průběhu dosavadního trestního řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o tom, že obviněný poškozené podal takovou látku a nebyl tak zcela zjištěn skutkový stav věci do té míry, aby mohlo být jeho jednání posuzováno jako trestný čin znásilnění, jak ho kvalifikují soudy obou stupňů. K trestnému činu neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., dovolatel v další části svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologické a chemické expertizy, bylo zjištěno ohledně rostlinné drti zajištěné v bytě obviněného, že pro nedostatek morfologických znaků nebylo možné určit botanický druh. Nicméně byla zjištěna koncentrace cannabinoidních látek v množství 0,28% THC. Dovolatel konstatoval, že pokud oba soudy vycházely z výpovědi znalce u hlavního líčení, že již hodnota 0,1% může mít vliv na jedince, pak toto lze považovat pouze za vyslovení nezávazného a neprověřeného názoru a nikoli za důkaz. Obviněný je toho názoru, že sice jeho jednání by mohlo naplňovat ve výše uvedeném směru formální znaky trestného činu neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., nicméně podle jeho názoru však nebyl naplněn materiální znak trestného činu, neboť prokázané množství THC ve zkoumaném materiálu neodpovídá požadovanému minimálnímu stupni společenské nebezpečnosti. Dále se dovolatel ohradil proti právní kvalifikaci některých jeho skutků, které byly posouzeny jako spáchané zvlášť nebezpečným recidivistou ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. V tomto směru uvedl závěry vypracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací psychiatrie a sexuologie, a dále i znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, ze kterého vyplynulo, že u jeho osoby nebyly zjištěny agresivní prvky, jeho pobyt na svobodě není z úzce psychiatricko-sexuologického hlediska nebezpečný, nebyly u něj zjištěny žádné disociální rysy osobnosti ani sklon ke konfabulacím, pouze byla zjištěna anomální preference dospívajících dívek. Možnost resocializace je podle znalců dobrá. Dovolatel se domnívá, že soud k závěrům těchto znaleckých posudků nepřihlédl, a to zejména při zkoumání materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. V závěru dovolání obviněný J. Č. navrhl, aby z podnětu tohoto dovolání Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno v rozsahu a z důvodů výše uvedených, jakož i řízení vydání rozhodnutí předcházející, a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně o dovolání sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného J. Č. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom směru, že pokud jde o namítané nesprávné posouzení provedených důkazů soudy obou stupňů, pak obviněný namítá pouze nesprávné hodnocení důkazů, což nelze považovat za naplnění deklarovaného dovolacího důvodu. Právně relevantní je podle státní zástupkyně pouze námitka nedostatku materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák., nicméně tuto považuje státní zástupkyně za nedůvodnou, neboť soud druhého stupně správně dospěl k závěru, že zákon uvádí jako příklad skutečnosti, vzhledem k níž by byl stupeň společenské nebezpečnosti podstatně zvýšen, dobu, která uplynula od posledního odsouzení. Vzhledem k tomu, že obviněný byl z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn dne 8. 6. 2000 se zkušební dobou 6 let a již v roce 2002 začal páchat předmětnou trestnou činnost, a dále byl dne 27. 8. 2003 odsouzen Okresním soudem v Hradci Králové pro trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., je právní posouzení jeho osoby jako zvlášť nebezpečného recidivisty ve shora uvedeném smyslu soudy obou stupňů správné. S ohledem na dostupný spisový materiál pak státní zástupkyně ještě doplnila, že je rovněž možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Proto má státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za to, že dovolání obviněného J. Č. je zjevně neopodstatněné a navrhla, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyslovila souhlas s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a), c) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud přihlížet k samotným skutkovým námitkám obviněného týkajícím se odlišného hodnocení důkazů, zejména závěrů vyplývajících ze znaleckých posudků či přímo z výpovědi znalce při hlavním líčení, a z toho následně vyplývajících skutkových okolností případu namítaných ze strany obviněného. V rámci své první právně relevantní námitky dovolatel zpochybnil správné právní posouzení jeho jednání ve vztahu k naplnění materiálního znaku zvlášť nebezpečné recidivy ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. Z obecného hlediska je trestným činem ve smyslu §3 odst. 1 tr. zák. pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je pak v souladu s §3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Zvlášť nebezpečným recidivistou je ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, a zároveň tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Zvlášť závažnými trestnými činy jsou trestné činy uvedené v §62 tr. zák. a ty úmyslné trestné činy, na něž tento zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu a z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů zjistil, že naplněním materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy jednáním obviněného se již v zásadě dostatečně zabývaly soudy obou stupňů. Dovolací soud následně dospěl k závěru, že bez jakýchkoli pochybností lze ze skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně a potvrzen soudem druhého stupně, který jen v některých bodech upravil formální pochybení ve vyjádřených skutkových zjištěních a dále i právní posouzení jednání obviněného, vyvodit závěr, že byly naplněny pod body II./1-5, VI./1-5 rozsudku soudu prvního stupně a pod body C) a) a b) rozsudku soudu druhého stupně jak formální tak i materiální znaky zvlášť nebezpečné recidivy ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud považuje za vhodné v této souvislosti zmínit, že totožnou námitku týkající se materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy vznesl obviněný již v rámci nalézacího řízení a soud první instance na straně 37 svého rozsudku rozvedl, že souzených trestných činů se měl obviněný dopustit přesto, že byl již zmíněným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 6 T 122/97, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 1998, sp. zn. 8 To 41/98, uznán vinným organizátorstvím trestného činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. a) k §234 odst. 1 tr. zák., za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou. Z výkonu trestu pak byl obviněný podmíněně propuštěn dne 8. 6. 2000, kdy mu byla stanovena zkušební doba v trvání 6 roků. Podle nalézacího soudu je tedy zřejmé, že obviněný ve lhůtě podmíněného propuštění opět spáchal další zvlášť závažné úmyslné trestné činy. Jak vyplývá z ustanovení §62 tr. zák., u výše uvedených trestných činů se jedná o trestné činy, které jsou kvalifikovány jako zvlášť závažné, neboť v tomto případě hrozí obviněnému pro tyto trestné činy trest odnětí svobody, kdy horní hranice trestní sazby je nejméně 8 let. Podle názoru nalézacího soudu je zde splněno i časové hledisko pro uznání obviněného vinným zvlášť nebezpečným recidivistou, neboť krátce po svém podmíněném propuštění se dopouštěl zvlášť závažné úmyslné trestné činnosti, ve které pokračoval po delší dobu a tato skutečnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. S ohledem na tyto skutečnosti pak soud první instance také uložil obviněnému trest a vzal při tom v úvahu i ustanovení §42 tr. zák. Odvolací soud ve svém rozsudku upravil v některých bodech výroku o vině i právní posouzení jednání obviněného a k námitce obviněného J. Č. ohledně naplnění materiálního znaku zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák. se vyjádřil na straně 17 až 18 svého rozsudku v tom směru, že závažným hlediskem kromě doby uplynuvší od posledního odsouzení obviněného J. Č. je i způsob života obviněného, jeho kriminální minulost a tudíž jeho celkový osobní profil. Vcelku se tedy odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. K osobě obviněného soud zjistil, že byl v minulosti opakovaně soudně trestán, naposledy v roce 2003 pro trestný čin dle §174 odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin pro násilnou trestnou činnost. Z místa bydliště k obviněnému připomínky nejsou, ze strany sousedů je hodnocen kladně. Vyučil se obuvníkem, v době páchání trestné činnosti byl bez zaměstnání. Pracoval pouze příležitostně, např. jako hlídač v kasárnách. Nejvyšší soud se po přezkoumání obsahu spisu i obou napadených rozhodnutí plně ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, učiněnými v rámci předcházejícího trestního řízení, a jen ve stručnosti a pro úplnost zdůrazňuje, že pachatel může být uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista jen tehdy, jestliže opětovné spáchání zvlášť závažného úmyslného trestného činu poté, co byl za předchozí takový trestný čin potrestán, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti nyní posuzovaného trestného činu pro společnost. V tom je tedy vyjádřena dovolatelem namítaná materiální podmínka zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák. i. f. navazující na tzv. materiální pojetí trestného činu ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud připomíná, že při odpovědném posuzování naplnění materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy, je třeba zvažovat i další okolnosti, kterými je například skutečnost, že pachatel spáchal více trestných činů, zejména zvlášť závažných, ke kterým se vztahuje posouzení pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty, jako tomu bylo u obviněného, či délka doby, která uplynula od předchozího odsouzení za zvlášť závažný trestný čin, respektive od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, uloženého za takový trestný čin, neboť po dobu výkonu tohoto trestu je pachateli zpravidla objektivně znemožněno páchat další zvlášť závažnou trestnou činnost, a proto nezávisí tato okolnost na jeho vůli. Závažným hlediskem je i komplexní zhodnocení osobnosti pachatele, jeho celkového osobního profilu, charakterových a psychických vlastností, přičemž Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že ve vztahu k spáchanému trestnému činu znásilnění podle §241 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. není v zásadě rozhodné, že u obviněného nebyly znalcem zjištěny sklony k agresivitě, neboť jak správně konstatoval již odvolací soud na straně 19 svého rozsudku, k tomu, aby se pachatel k takovému jednání uchýlil, nemusí být sexuálním deviantem, agresivním jedincem nebo mužem s omezenými možnostmi kontaktů se ženami. V případě obviněného tak soudy správně v rámci hodnocení naplnění materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy vzaly v potaz jak poměrně krátkou dobu, která uplynula od dovolatelova podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a činila necelé tři roky, tak i skutečnost, že nyní souzenou trestnou činnost obviněný páchal po většinu zkušební doby podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Taktéž zohlednily osobnostní charakteristiku obviněného i jeho způsob života, který je nutno ve vztahu k věku jeho obětí posoudit jako značně závadný. Ohledně uvedeného trestného činu znásilnění je třeba v této souvislosti poznamenat, že dovolatel ve vztahu k poškozené jednal poměrně promyšleně a podle předem pojatého plánu, neboť ji nejprve přivedl do stavu, kdy se sama nebyla schopna jeho následnému jednání bránit, přičemž v této souvislosti také využil jejího ovlivnění alkoholem, a poté ji znásilnil. V rámci naplnění materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy je potřeba brát v úvahu i tento zákeřný způsob jednání, jakož i následek takového jednání, kterým je závažná psychická porucha, jež jak z hlediska své dlouhodobosti, tak i z hlediska své intenzity a omezení v obvyklém způsobu života poškozené ve značné míře přesahuje poruchu zdraví potřebnou k naplnění pojmu těžké újmy na zdraví. Dále Nejvyšší soud zdůrazňuje také značný rozsah trestné činnosti, kdy obviněný po dobu prakticky tří let až do svého zadržení páchal několik různých trestných činů, jejichž stupeň nebezpečnosti pro společnost je podstatně zvyšován i počtem nezletilých dívek, vůči nimž byly tyto trestné činy páchány, dlouhodobostí jejich páchání, když byly páchány po dobu vesměs přesahující období dvou a v některých případech i tří let, jak to vyplývá ze shora podrobně uvedených skutkových zjištění. Navíc zvlášť nebezpečná recidiva se nevztahuje jen k jednomu ze spáchaných trestných činů, ale naopak k více zvlášť závažným úmyslným trestným činům, konkrétně k trestnému činu znásilnění podle §241 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák., k trestnému činu kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., k trestnému činu neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b), tr. zák., a k trestnému činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., byť tyto trestné činy spolu v zásadě souvisely. Nejvyšší soud se tak i přes okolnosti ohledně duševního stavu obviněného, které vyplývají ze znaleckých posudků a které byly zdůrazněny obviněným v dovolání, a to, že nebyly u něho zjištěny agresivní prvky či disociální rysy jeho osobnosti a že není z psychiatricko-sexuologického hlediska společensky nebezpečným, ztotožnil se závěry soudů obou předchozích instancí a shledal v dovolatelově případě naplnění všech znaků, a to jak formálních, tak i materiálního, potřebných z hlediska zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák., a to v souladu s rozhodnutími Ústavního soudu, konkrétně například s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. III. ÚS 701/01, či s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 3. 5.2004, sp. zn. IV. ÚS 396/03, jakož i s rozhodnutím ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 364/07 a zejména s rozhodnutím ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/2006. Obviněným v dovolání zdůrazňované okolnosti byly znalci u něj totiž posuzovány z úzce psychiatricko-sexuologického hlediska, zatímco Nejvyšší soud posuzoval tyto okolnosti, jež mají svůj význam pro stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, především z hlediska nikoli jen z úzce psychiatricko-sexuologického, které je rozhodné pro případné uložení ochranného léčení, jež u něj nebylo navrženo s přihlédnutím k tomu, že u něho nebyla zjištěna sexuální deviace v pravém slova smyslu, ale naopak z hlediska trestněprávní nebezpečnosti pro společnost, která je u něho velmi vysoká vzhledem k tomu, že obviněný si byl, a to i přes u něho zjištěnou výraznější odchylku sexuální preference (hebefilii), podle závěru znalců dobře vědom trestnosti svého jednání, přičemž trestného jednání se dopouštěl v důsledku vlastní nedisciplinovanosti a sklonu k poživačnosti. Tyto okolnosti naopak stupeň nebezpečnosti u něj z hlediska zvlášť nebezpečné recidivy podstatně zvyšují. Obdobně je tomu i u trestného činu neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm.b) tr. zák., kterého se obviněný J. Č. také dopustil, jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., kde otázka koncentrace množství THC v zajištěné marihuaně je jen jednou z okolností, které je třeba z hlediska §3 odst. 4 a §88 odst. 1 tr. zák. a v neposlední řadě i §41 odst. 1 i. f. tr. zák. hodnotit. Mimo toho je třeba hodnotit další již zmíněné okolnosti, zejména délku doby páchání tohoto trestného činu, počet nezletilých dívek, jímž opakovaně marihuanu nabízel a poskytoval, jakož i konkrétní souvislosti tohoto jeho jednání, jež vyplývají ze shora uvedeného skutkového zjištění, a podobně. Tyto okolnosti pak nepochybně stupeň nebezpečnosti jednání obviněného zvyšují, a proto je i právní posouzení podle §187 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve spojení s §41 odst. 1 tr. zák v souladu se zákonem. Ve zbývající části dovolání obviněný namítal pochybení soudů obou stupňů skutkového charakteru, k čemuž je nutné poznamenat, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud, přičemž zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34). Takový závěr však s ohledem na obsah obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu a ve shora rozvedených úvahách k jednotlivým námitkám uplatněným obviněným v dovolání, nelze učinit, zvláště když námitky uplatněné obviněným ve vztahu k jednání poškozené mladistvé I. H. [bod I rozsudku nalézacího soudu a bod C) a) rozsudku odvolacího soudu] jsou dobře vysvětlitelné právě omámením poškozené, když takto poškozená svědkyně vysvětluje své jednání při odemknutí koupelny a v zásadě i to jak se dostala nahoru na postel (viz č. l. 311 spisu). Omámením této poškozené ze strany obviněného se zejména nalézací soud (č. l. 25 až 26, 28 až 31 spisu), ale i odvolací soud (č. l. 14 až 15 a 18 až 19 spisu) dostatečně podrobně zabývaly, a proto lze na odůvodnění jejich rozhodnutí v podrobnostech odkázat. Nejvyšší soud považuje pro úplnost za potřebné k tomu ještě dodat, že obviněný v té souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 55/2004, ve kterém Ústavní soud uvádí, že nesprávné zjištění skutkového stavu má vliv na nesprávné právní posouzení skutku. Jak ovšem plyne z obsahu tohoto rozhodnutí, řešil zde Ústavní soud zmíněnou situaci z úplně jiného hlediska, neboť se jednalo o nedodržení zásady obžalovací z důvodu porušení jednoty skutku v průběhu předcházejícího trestního řízení, a proto nelze s trestní věcí dovolatele shledat jakoukoli souvislost. Nejvyšší soud navíc v této věci v souladu se zákonem vycházel ze skutkových zjištění zejména soudu prvního stupně, které v řízení o odvolání jako v zásadě správné posoudil v napadeném rozsudku Vrchní soud v Praze, který se i náležitým způsobem vypořádal s námitkami obviněného v tomto směru uplatněnými a část jednání, které skutkově upřesnil, jen ve prospěch obviněného právně překvalifikoval. Nejvyšší soud se z těchto důvodů ztotožnil s názorem soudů obou stupňů ohledně závěrů vztahujících se k výroku o vině i o trestu u obviněného J. Č. v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 9 T 11/2006, který pak v části výroku o vině a v celém výroku o trestu odnětí svobody a o trestu propadnutí věci zrušil Vrchní soud v Praze a dále sám rozhodl svým rozsudkem ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 To 157/2006, přičemž shledal uvedené skutkové i právně relevantní výhrady dovolatele nedůvodnými. Skutkové a v zásadě také právní závěry soudu prvního stupně, jakož i na ně navazující právní závěry odvolacího soudu, v části, v níž sám rozhodl, jsou proto v případě obviněného J. Č. zcela jednoznačné a nepochybně svědčí o jeho vině v rozsahu, v němž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 9 T 11/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 To 157/2006, a to včetně správné právní kvalifikace části jeho jednání jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák., jak na to bylo v podrobnostech poukázáno shora. S ohledem na uvedené rozhodné okolnosti vztahující se k jednání obviněného byl podle názoru Nejvyššího soudu postup odvolacího a potažmo i nalézacího soudu zcela v souladu se zákonem. Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 To 157/2006, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 9 T 11/2006, nevykazují takové vady, pro které by je bylo nutno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti rozhodné z hlediska skutkových zjištění a s jeho skutkovými závěry se pak ztotožnil i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o vině v bodě I. a v bodě VII. a ve výrocích o trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci, přičemž za splnění podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. pak ve zrušené části nově rozhodl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi pro tento důvod relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení. Je nutno také zdůraznit, že právně relevantní i skutkové námitky uvedené obviněným v dovolání ve vztahu k výroku o vině jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými v tomto směru v rámci řízení před soudem druhého stupně. Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného J. Č. o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť v podstatě jen opakuje námitky uplatňované obviněným již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, s kterými se tyto soudy již dostatečně a správně vypořádaly, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. června 2007 Předseda senátu: Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.