ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.147.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 147/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. února 2007 o dovolání obviněných B. Q., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. H. S., B. G. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P. a obviněného Z. I., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2006, č. j. 11 To 66/2006-5684, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 35 T 4/2004-5317, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných B. G. a Z. I. o d m í t a j í .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. Q. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2006, č. j. 11 To 66/2006-5684, z podnětu odvolání státní zástupkyně byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích o trestu rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2006, č. j. 35 T 4/2004-5317, ohledně obviněných B. Q. a L. M., podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2006, č. j. 35 T 4/2004-5317, ohledně obviněných Z. I. a B. G. a za splnění podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného B. Q. podle §187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, obviněný L. M. byl při nezměněném výroku o vině odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků a pro výkon uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou podle §39a odst. 3 tr. zák. Obviněný Z. I. a obviněný B. G. byli uznáni vinnými, že „v P., P., Č. B. a na dalších místech Č. r. poté, co B. Q. a L. M. na území Č. r. dopravili heroin, v době předcházející dni 8. ledna 2003 dohodl Z. I. s B. Q. prodej nejméně tří půlkilogramových balíčků heroinu v úmyslu dodat toto množství heroinu svému příjemci působícímu ve S. r. N. užívajícímu německou účastnickou stanici číslo, v němž byl zjištěn H. I., ve stejné době dohodl prostřednictvím Z. I. prodej tří půlkilogramových balíčků heroinu také B. G., rovněž v úmyslu prodat tento heroin příjemci sídlícímu a působícímu ve S. r. N., jehož totožnost se nepodařilo zjistit, ve dnech 8. ledna a 9. ledna 2003 Z. I. a B. G. projednávali podrobnosti dodání heroinu s B. Q. a svými příjemci ve S. r. N., přičemž dohodli, že jimi objednaný heroin dopraví na území S. r. N. kurýr R. N., najatý k této kurýrní cestě po dohodě s B. Q. a L. M., který ve smyslu dohody dne 10. ledna 2003 R. N. předal 6 půlkilogramových balíčků s obsahem heroinu s úkolem 3 balíčky dopravit do S. a tam je předat příjemci B. G. a 3 balíčky do E. a předat je příjemci sjednanému Z. I. H. I., dne 10. ledna 2003 po předchozí dohodě se v době po 18-té hodině všichni sešli v Č. B. s cílem společně koordinovat předání zásilek heroinu kurýrem R. N. příjemcům ve S. r. N., přičemž příjemce B. G. na určeném místě u S. zásilku nepřevzal, tak vydali R. N. pokyn, aby obě zásilky dopravil do E. a předal je příjemci dohodnutému Z. I. H. I., k čemuž došlo dne 11. ledna 2003 v ranních hodinách, přičemž heroin je látka zařazená v seznamu IV. podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách přílohy č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů jako omamná látka“. Uvedené jednání bylo soudem kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a obviněný Z. I. byl podle §187 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, když pro výkon tohoto trestu byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou a obviněný B. G. byl podle §187 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků s výkonem ve věznici s ostrahou podle §39a odst. 3 tr. zák. Týmž rozsudkem odvolacího soudu byla podle §256 tr. ř. odvolání obviněných B. Q., L. M., Z. I. a B. G. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podali obvinění B. Q., Z. I. a B. G. dovolání. Obviněný B. Q. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že soud prvního stupně i soud odvolací použily důkazy, které jsou podle jeho mínění nezákonné. Dle jeho názoru se jedná o „užití záznamů telekomunikačního provozu. Hovory, které byly použity jako důkaz o vině obviněného, byly uvedeny v albánštině. Záznam hovorů byl v jednací síni reprodukován a pak byl přečten protokol. Bezprostřední zvuková projekce nemůže sloužit jako důkaz, protože obsah rozhovoru musel být přeložen a soud svá skutková zjištění musel opírat o protokol o záznamu. Tyto protokoly nebyly dle mínění obviněného vyhotoveny v souladu s §88 odst. 4 tr. ř, protože neobsahují údaj o osobě, která záznam učinila. Protokol vyhotovilo C. ř. P., které záznam neprovádělo, protokol zpracoval L. L., který není policejním orgánem“. K dalšímu pochybení dle mínění obviněného došlo při způsobu výběru hovorů, které soud použil, neboť podle jeho názoru (obviněného) nebyly použity všechny záznamy telekomunikačního provozu, neboť již předtím byly neznámou osobou a neznámým způsobem selektovány a na základě takto získaných a provedených důkazů nemůže podle obviněného být vybudován odsuzující rozsudek. Z důvodů výše rozvedených obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný Z. I. ve svém dovolání (rovněž podaném prostřednictvím obhájce) nejprve popisuje skutkové zjištění soudu, které vedlo k uznání vinny obviněného s tím, že dovolání je podáno proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukazuje na to, že odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, kdy považoval jeho skutková zjištění za úplná, a správnými shledal také úvahy soudu prvního stupně o vině a uloženém trestu. Podstatu pro podání dovolání spatřuje v tom, že skutkové zjištění je popsáno velmi komplikovaně a tak, jak je popsáno v rozsudku, není v něm uvedeno podle jeho mínění nic, co by nasvědčovalo tomu, že se dopustil jednání ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Sama skutečnost, že heroin měl převzít H. I., který se nacházel v S., nepostačí podle názoru obviněného pro závěr, že měl spáchat trestný čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Tak jak je skutek popsán, není možno z něj dovodit, že by se obviněný dopustil trestného činu podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. Dále poukazuje na okolnosti, které charakterizují organizovanou skupinu a vzhledem k tomu, že skutkové zjištění neobsahuje všechny znaky požadované trestním zákonem, nebylo možno jednání obviněného posoudit jako trestný čin podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud „rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a rozhodl tak, že se obžalovaný v plném rozsahu zprošťuje obžaloby“.
Obviněný B. G. obdobně jako obviněný Z. I. v úvodu podaného dovolání popsal skutková zjištění soudů, aby konstatoval, že vrchní soud považoval skutková zjištění soudu prvního stupně za úplná a hodnocení důkazů shledal v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýká soudu složitost skutkové věty výroku rozsudku, přičemž podle jeho názoru ve „vymezeném vylíčení skutkového děje není nic, co by mohlo vést k závěru, že B. G. se dopustil jednání ve spojení s organizovanou skupinou, která působí nejméně ve dvou státech“. Samotné skutkové zjištění neobsahuje podle obviněného žádnou skutečnost, že by organizovaná skupina v předmětné věci existovala. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby „Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a na základě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí zjištěn, správně právně kvalifikoval jednání obviněného podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněných vyjádřil, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného B. Q. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jím uplatněné námitky dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují vzhledem k tomu, že se jedná o námitky procesního charakteru. Pokud pak jde o dovolání obviněného Z. I. a B. G., zde navrhl jejich dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněných považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Pokud jde o námitky obviněného B. Q., zde Nejvyšší soud podotýká, že sám obviněný v dovolání poukazuje na to, že si je vědom toho, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možno uplatnit jen ze zákonem stanovených důvodů, jejichž výčet je nepoměrně užší, než je tomu v případě odvolacích důvodů, přitom se dovolává přezkoumání skutkových zjištění výhradně z toho hlediska, zda rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tedy zda bylo v plném souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Pokud jde o otázku zjišťování skutkového stavu věci, hodnocení důkazů a následné použití ustanovení trestního zákona na zjištěný skutkový stav, odkazuje Nejvyšší soud na výklad shora. Veškerá argumentace v rámci uplatněných námitek v dovolání obviněného se soustředila na skutečnost, že podle obviněného „soudy použily důkazy, které jsou nezákonné“, přičemž rozvádí, v čem má uvedená nezákonnost spočívat. Zde Nejvyšší soud shodně s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dospěl k závěru, že jde o námitky uplatněný dovolací důvod /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ nenaplňující, tudíž námitky uplatněné pouze formálně. Zde považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu, které se touto otázkou zabývalo. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nad rámec shora uvedeného je však potřebné také zmínit, že jím uplatněné procesní námitky jsou obsahově shodné s námitkami, které byly v rámci řádného opravného prostředku vzneseny obviněným Z. I., když s těmito se náležitým způsobem vypořádal odvolací soud na str. 41 - 42 odůvodnění svého rozsudku. Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Ve vztahu k námitkám obviněného Z. I. a B. G. lze uvést, že převážná část jejich dovolání je rekapitulací trestního řízení vedeného proti nim a konstatováním skutkového zjištění a úvah plynoucích z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze. Další část dovolání pak směřuje do oblasti skutkového zjištění (jeho komplikovanému popisu), je však spojována s použitou právní kvalifikací, a soudům je vytýkáno, že s ohledem na nesrozumitelnost a neurčitost popisu jednání uvedených obviněných ve skutkovém zjištění, kdy tento popis skutkového děje neobsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., byly dány důvody pro zproštění obviněného Z. I., event. právní kvalifikaci jednání obviněného B. G. podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Pouze posledně uvedené námitky (ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty) bylo možno považovat za právně relevantní. Zde však Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to mj. také z níže uvedených důvodů.
Trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li čin uvedený v odst. 1 jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu a spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Obvinění v podaném dovolání nezpochybňují znak omamné látky. Ze skutkového zjištění jak soudu prvního, tak i druhého stupně vyplývá, že předmětem prodeje mělo být 6 půlkilogramových balíčků heroinu. Heroin je látkou zařazenou v seznamu IV. Jednotné Úmluvy o omamných látkách přílohy č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů. Neobstojí ani argumentace obviněných, že ze skutkových zjištění soudů nevyplývá např. skutečnost, že obvinění měli jednat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, když nejsou rozvedeny skutečnosti, které by existenci takové organizované skupiny potvrzovaly, není zjištěno, kdo měl být jejími členy, její plánovitost, koordinovanost úloh apod.
V rámci objektivity je třeba uvést, že z popisu skutku vyplývá, kdo měl na území Č. r. h. dopravit (B. Q. a L. M.). Je zde také zjištěno, jakým způsobem se obviněný Z. I. a B. G. na trestné činnosti podíleli (Z. I. s B. Q. dohodl prodej tří půlkilogramových balíčků heroinu prostřednictvím svého příjemce ve S. r. N.). Činnost tohoto obviněného (Z. I.) je rovněž ve skutkovém zjištění podrobně rozvedena i ve vztahu ke spoluobviněnému B. G. Ze skutkového zjištění rovněž vyplývá, že tito obvinění se svými příjemci ve S. r. N. mj. dojednali podrobnosti dodání heroinu, dohodli, že tento dopraví do S. r. N. kurýr R. N.
Otázkou organizované skupiny se ve svém rozsudku zabýval soud prvního stupně stejně jako soud odvolací na str. 35 svého rozsudku. Opětovně lze zmínit, že organizovanou skupinou se rozumí sdružení nejméně tří osob trestně odpovědných, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu, a tomu odpovídá rozdělení a koordinace úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost, přičemž se vyžaduje, aby šlo o nejméně tři osoby, které jsou trestně odpovědné. Ze skutkového zjištění a mj. také odůvodnění vyplývá, jakým způsobem se jednotliví obvinění na trestné činnosti podíleli. Z okruhu obviněných je patrno, že se jednalo o skupinu nejméně tří trestně odpovědných osob, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti je podrobně popsána ve skutkovém zjištění, stejně jako průběh rozdělení a koordinace úloh jednotlivých obviněných. V tomto směru tedy nelze tvrzením obviněných uplatněným v dovolání přisvědčit, když „plánovitost průběhu trestné činnosti obviněnými“ lze vysledovat např. ze skutkového zjištění, kdy soud konstatuje „dne 10. ledna 2003 po předchozí dohodě se v době po 18-té hodině všichni sešli v Č. B. s cílem společně koordinovat předání zásilek heroinu kurýrem R. N. příjemcům ve S. r. N.“. Z uvedeného skutkového zjištění vyplývá, že argumentace obviněných k otázce organizované skupiny, resp. nenaplnění znaků organizované skupiny, nemůže obstát.
Obdobná je situace v případě zákonného znaku §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Ze skutkového zjištění ve spojení s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, jakým způsobem byla omamná látka do České republiky dopravena (kým) a kdo vše se na její dopravě podílel. Dále je pak popsáno ve skutkovém zjištění, které osoby v rámci organizované skupiny se na této trestné činnosti podílely, stejně jako působení této organizované skupiny ve více státech (ze skutkového zjištění vyplývá Č. r., S. r. N., a je zmíněno, že omamná látka - heroin byla do Č. r. dovezena. Soud prvního stupně na str. 27 - 28 odůvodnění svého rozsudku uvádí, že heroin byl opatřen v P. a uvádí také osoby na trestné činnosti se podílející). V uvedeném směru pak byly správné úvahy Vrchního soudu v Praze, který na str. 36 svého rozsudku rozvedl úvahy, které jej vedly k závěru, že z podnětu odvolání státního zástupce je nezbytně nutné jednání obviněných Z. I. a B. G. kvalifikovat podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Obvinění věděli (obdobně jako spoluobvinění Q. a M.), že se na realizaci posuzovaného trestného činu podílejí společně s dalšími osobami, přičemž každá z těchto osob postupuje podle předem připraveného plánu a plní určené úkoly, které ve svém souhrnu povedou k dokonání předmětného trestného činu, přičemž předmětný trestný čin spáchat chtěli, jednali tudíž ve formě přímého úmyslu. Činnost obviněných a dalších osob pak byla správně hodnocena jako činnost organizované skupiny, která svoji činnost vyvíjela na území více států (S. –Č. H., Č. r. a S. r. N.). S ohledem na množství vyvezené omamné látky nelze ani zpochybňovat, že čin byl spáchán ve větším rozsahu.
Ve vztahu k námitkám obviněných lze rovněž zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že „ právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy“.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného B. Q. podané ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolání obviněných Z. I. a B. G. pak odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann