ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.569.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 569/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2007 o dovolání obviněného Ing. M. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 6 To 36/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 38/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 6 To 36/2006, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. v celém výroku o trestu zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 16 T 38/2004, a nově bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. tak, že za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterými byl uznán vinným napadeným rozsudkem, a za trestné činy poškozování věřitele podle §256 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2003, sp. zn. 48 T 5/2003, mu byl podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že „rozhodnutí soudů obou stupňů odporuje základní zásadě trestního řádu vyplývající z ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a že tímto bylo porušeno právo obviněného na obhajobu a v tom spatřuje výše zmíněný dovolací důvod“. V dovolání poukazuje mj. také na to, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily nejen důkazy provedené v přípravném řízení, ale také důkazy provedené v průběhu hlavního líčení a odvolacího řízení. Obviněný poukazuje na výpovědi některých svědků, kteří dle jeho názoru potvrzovali jeho zájem o chod podniku, přičemž soudem nebylo patřičným způsobem k jejich výpovědím přihlíženo a zpochybňuje závěry znaleckého posudku. Opětovně obsáhle rozvádí situaci, která předcházela jeho odsouzení a poukazuje na smlouvy, které byly uzavřeny, aby následně konstatoval, že v žádném případě nechtěl nikoho uvést o omyl za účelem sebe či jiného obohatit, pouze se snažil všemi prostředky udržet S. (S. p. P., a.s.) v činnosti. Je přesvědčen, že nebylo prokázáno, že by od svého ustanovení do funkce předsedy představenstva S. na valné hromadě konané dne 19. 12. 1997, mu byl znám skutečný stav a hospodářská situace S. a že by v době převzetí jednotlivých smluvních plnění popsaných v napadeném rozsudku věděl, že neexistuje reálná možnost sjednaným závazkům dostát. Podle jeho názoru nebyl prokázán jeho úmysl porušit zákon. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se k dovolání obviněného vyjádřila poukázala na to, že obviněný byl auditorem Ing. B. H. opakovaně upozorňován na špatnou finanční situaci společnosti a na jeho povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu. Státní zástupkyně obsáhle zdůvodněné vyjádření k dovolání obviněného uzavírá konstatováním, že jednání obviněného je třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Z obsahu podaného odvolání obviněného je patrno, že obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, v dovolání avšak namítá, že „soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, nesprávně vyhodnotily skutková zjištění a provedené důkazy“. Uvedená námitka je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu právně irelevantní, neboť jí je vytýkáno nikoli nesprávné právní posouzení skutku (již vůbec ne jiné nesprávné hmotně právní posouzení), ale nesprávné hodnocení důkazů – tedy procesní ustanovení upravené ustanoveními §2 odst. 6 tr. ř. a §2 odst. 5 tr. ř. (viz výklad shora). Na straně 3 – 5 svého dovolání pak obviněný poukazuje na jednotlivé smlouvy a důkazy, které znevěrohodňuje (např. již zmíněný znalecký posudek), případně jim přikládá jiný význam než učinil soud, tudíž na základě vlastního hodnocení důkazů konstruuje skutkový stav odlišný od skutkového stavu zjištěného soudem (není pravdou, že by argumentace v odvolání, v níž poukazuje na výpovědi svědků Mgr. G., p. M. a B. ohledně tvrzení skutečností uváděných v jeho prospěch byly vytrhávány z kontextu – viz str. 3 dovolání obviněného). Obdobného rázu je rovněž argumentace, kdy obviněný poukazuje na to, že provedenými důkazy nebyl prokázán jeho úmysl „vyinkasovanou zálohu nevrátit“, „že mu nebylo prokázáno, že by mu byl dne 19. 12. 1997 znám skutečný stav a hospodářská situace S. a že by v době převzetí jednotlivých smluvních plnění popsaných v napadeném rozsudku věděl, že neexistuje reálná možnost sjednaným závazkům dostát“. Všechny shora uvedené námitky (jako veškeré námitky v dovolání obviněným uplatněné) jsou právně irelevantní, dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňující. V této souvislosti lze zmínit rozhodnutí Ústavního soudu, které se touto otázkou zabývalo. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, mj. uvedl; označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V souvislosti s námitkami, které obviněný v dovolání uplatnil, je potřebné rovněž zmínit velmi obsáhlé rozhodnutí soudu prvního stupně, kde se tento zabývá jednotlivými důkazy, které následně hodnotí ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Své úvahy k otázce hodnocení důkazů a následnému zjištění skutkového stavu a použité právní kvalifikaci rozvíjí ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. Ve svém rozsudku např. na straně 32 rozvádí soud otázku důkazů, které jej vedly k závěru, že obviněný byl již dne 19. 12. 1997 obeznámen s tím, že stav hospodaření S. je kritický a že „podnik je před uzavřením“. Další úvahy jsou pak soudem rozvedeny na následujících stranách jeho rozsudku, kdy je třeba poukázat i na to, že se soud podanou obžalobou nezabýval paušálně, ale hodnotil důkazy ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., což vyústilo v závěr o nutnosti obviněného zprostit obžaloby pro jednání popsané pod bodem I/3c obžaloby. Jak již zmínil obviněný v podaném dovolání, podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, kterým se zabýval Vrchní soud v Praze. Z předmětného rozsudku Vrchního soudu v Praze (napadeného dovoláním) vyplývá, že obsahově shodné námitky uplatněné v dovolání, se staly předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu ve smyslu §254 tr. ř. Je tedy patrno, že obdobnou argumentací se již zabýval také soud odvolací, který se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a v odůvodnění svého rozsudku jednak na správná skutková zjištění soudu prvního stupně poukázal, případně je dále rozvedl (viz str. 7 až 11).
Lze tedy konstatovat, že námitkami, které obviněný v dovolání jako mimořádném opravném prostředku uplatnil, tento brojí nikoli proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale brojí proti tomu, jakým způsobem soudy hodnotily důkazy a k jakému závěru (skutkovému) na základě hodnocení důkazů dospěly, když toto hodnocení důkazů a následně zjištěný skutkový stav (s tím spojená právní kvalifikace) není v souladu s tím, jak důkazy hodnotí obviněný, jaký význam jim přiznává a k jakým skutkovým závěrům na základě svého hodnocení důkazů dospívá. Obviněný tedy konstruuje vlastní skutkový stav odpovídající jeho představám odlišný od skutkového zjištění soudem (v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř.). Ve vztahu k uvedenému je vhodné zmínit také usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že „ právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy“.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann