ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.70.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 70/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. ledna 2007 o dovolání obviněného J. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2006, č. j. 10 To 297/2006 - 155, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 41/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2006, č. j. 10 To 297/2006-155, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 6. 2006, č. j. 6 T 41/2006 - 131. Tímto rozsudkem byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, když podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 72 T 210/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu patnácti měsíců. Dále byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to lesklého modročerného šátku zajištěného na místě činu.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. Má za to, že soud (a to soud prvního i druhého stupně) nezohlednil při rozhodování o konečném výroku o vině a uloženém trestu všechny relevantní skutečnosti, čímž v konečném důsledku rozhodl o vině v rozporu se skutkovým stavem a dospěl tedy k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Domnívá se, že neexistují přímé důkazy, které by svědčily v jeho neprospěch, když v rámci dokazování nebyly provedeny důkazy, které jím byly navrhovány a které svědčily v jeho prospěch. V další části dovolání brojí proti jednotlivým důkazům. Poukazuje na to, že svědkyně D. Š. popsala pachatele jinak, než ve skutečnosti vypadá. Podle názoru obviněného popis pachatele svědkyní neodpovídá podobě obviněného. Při rekognici navíc obviněného nepoznala s naprostou jistotou, ale s pouhou pravděpodobností, a pokud ho poznala v jednací síni, ani k tomu nelze podle jeho mínění přihlédnout, neboť mimo soudní osoby byl jediným přítomným v soudní síni a jen stěží by mohla označit někoho jiného. Dále se snaží zpochybnit věrohodnost výpovědi svědkyně J. Š. Tato svědkyně sama uvedla, že mohla být pod vlivem drog a s určitostí neví, co se v předmětný den stalo. Nadto se soud nevypořádal s rozpory ve výpovědi svědkyně J. Š. a E. S. Namítl dále, že přestože navrhoval výslech svědka K. (který by svědčil ve prospěch obviněného), tomuto návrhu soud nevyhověl. Nebyly pořízeny ani otisky prstů z dokladů, které policii předala svědkyně D. Š. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2006, č. j. 10 To 297/2006-155, jakož i rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 6. 2006, č. j. 6 T 41/2006-131, a přikázal věc Okresnímu soudu v Kladně k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Uvedl, že v případě jednání obviněného byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován, když bylo zjištěno, že to byl obviněný, kdo posuzovaný skutek spáchal. Skutková zjištění, která našla odraz ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, soud učinil nejen na základě výpovědi poškozené D. Š., která obviněného usvědčuje přímo, když jej „s největší pravděpodobností“ poznala při rekognici podle fotografií a s naprostou jistotou ho jako pachatele označila v hlavním líčení. S touto výpovědí koresponduje svědecká výpověď J. Š., kterou obviněný společně s E. S. inkriminovanou dobu vezl do P., přičemž zastavili u čerpací stanice. Svědkyně J. Š. potvrdila, že obviněný měl u sebe pistoli černé barvy a že po příchodu od čerpací stanice viděla u obviněného větší množství bankovek. Tyto výpovědi ostatně dokresluje i svědecká výpověď svědka V. Ř. S ohledem na uvedenou argumentaci je státní zástupce toho názoru, že obviněný ač formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitky jím uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Dodal, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. S ohledem na to, že námitky obviněného nenaplňují jím uplatněný důvod dovolání, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebylo Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. zjištěno pochybení. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Podkladem o závěr o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že obviněný „dne 3. 4. 2005 kolem 04.00 hodin, v obci U., okres K., v čerpací stanici R. O., přistoupil k prodejnímu pultu, který obsluhovala D. Š., položil ruku na pistoli, kterou měl zastrčenou za pasem, a požadoval vydání peněžní hotovosti s tím, že „to jinak spustí“, takže mu poškozená Š. z obavy o svůj život vydala finanční hotovost v celkové výši 14.000,- Kč ke škodě společnosti R. O. s. r. o., se sídlem K., L., tuto hotovost obžalovaný vzal a odešel pryč“.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující:
Z obsahu podaného dovolání lze dovodit, že obviněný napadá věrohodnost výpovědi svědků. Výpovědi D. Š. vytýká, že její popis pachatele neodpovídá podobě obviněného. Věrohodnost výpovědi J. Š. je podle obviněného snížena tím, že mohla být pod vlivem drog. Mezi jednotlivými důkazy obviněný nachází rozpory, což mělo vést soud k použití zásady „in dubio pro reo“. Není tedy pochyb, že obviněný neshledává pochybení soudu v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, nýbrž v tom, že soudy při hodnocení důkazů postupovaly v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř., případně s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Tyto námitky však nejsou, jak bylo již shora zmíněno, způsobilé dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit. Lze proto dospět k závěru, že obviněný v dovolání uvádí toliko námitky skutkového charakteru, aniž by jakkoli napadal právní posouzení skutku (a dovolání se nikterak neliší od námitek uvedených v odvolání). Je třeba konstatovat, že primárně nesouhlasí s tím, jak byl zjištěn skutkový stav věci. Nad rámec toho (a jen v intencích uplatněných námitek) Nejvyšší soud považuje za vhodné zopakovat závěry soudů nižších stupňů, totiž že k vyvrácení obhajoby obviněného byla provedena celá řada důkazů, z nichž vyplývá, že o totožnosti pachatele nejsou žádné pochybnosti. Je logické, že obviněný se snaží zpochybnit výpověď svědkyně D. Š., neboť ho jako pachatele trestného činu identifikovala, ovšem za stěžejní důkaz lze v dané věci označit skutečnost, že obviněný zanechal na místě činu peněženku J. Š. V této souvislosti svědkyně J. Š. potvrdila, že ji obviněný vezl do P. vozidlem Fabia žluté barvy, uprostřed noci zastavil u benzinové čerpací stanice s tím, že mu půjčila peněženku, aby nakoupil jídlo nebo pití. Její výpověď je tedy plně v kontextu s výpovědí D. Š., která peněženku policii vydala. Ze svědecké výpovědi J. Š. dále vyplývá, že u obviněného viděla pistoli a poté, co se vrátil z čerpací stanice, přinesl nějaké peníze. Lze tedy shrnout, že byť výpověď D. Š. je významným usvědčujícím důkazem, není avšak jediným důkazem, který obviněného usvědčuje (byť mu obviněný přikládá značný význam), neboť spolu s dalšími důkazy ve svém souhrnu tvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu důkazů, které se vzájemně doplňují, na sebe navazují a jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru. Naproti tomu obhajoba obviněného zůstává ve světle provedených důkazů osamocena. Nejvyššímu soudu zbývá dodat, že právní kvalifikace skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. je správná, nelze ji ničeho vytknout, neboť odpovídajícím způsobem charakterizuje jednání obviněného.
Vzhledem k tomu, že námitkami obviněný soudům v podstatě vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav, je nutno takové námitky označit za irelevantní, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňující. V této souvislosti se obviněný snaží docílit nejprve změny v hodnocení důkazů, což by mělo za následek zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení. V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
Třebaže obviněný v dovolání uvádí též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., konkrétně se vyjadřuje toliko k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy obsahuje dvě varianty, obviněný však zákonným pojmenováním neuvádí ani jednu z nich. Přesto se Nejvyšší soud vyjadřuje k oběma těmto v úvahu přicházejícím variantám.
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházeje z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí konstatovat, že s touto částí dovolání se vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a na tuto pasáž v odůvodnění tohoto rozhodnutí odkazuje.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného J. P. podané ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., přičemž stejné rozhodnutí učinil ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann