ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.798.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 798/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. července 2007 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2006, č. j. 9 To 319/2006-3235, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 131/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 5. 2006 byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle §204 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku, když pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč s tím, že podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Dále byl obviněnému uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věcí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku a ochranné opatření podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. spočívající v zabrání věcí v rozsudku uvedených. Rozsudek soudu prvního stupně obsahuje též odsuzující výroky ohledně obviněných Z. P., V. S., A. R., K. W., L. C. a P. B. a zprošťující výroky týkající se obviněných V. V., M. F. a A. Z. Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce a obvinění M. K., Z. P., V. S. a L. K.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2006, č. j. 9 To 319/2006-3235, podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v odsuzující části zrušil ohledně všech obviněných, přičemž obviněného M. K. uznal vinným trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 alinea 1, 2, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. Obviněnému byl podle §204 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. Obviněnému byl dále uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadní věci a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. ochranné opatření spočívající v zabrání věci. Tento rozsudek obviněný napadl dovoláním.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Domnívá se, že právní kvalifikace jeho jednání je nesprávná, neboť vychází z nesprávného předpokladu, totiž, že obviněný nese největší podíl odpovědnosti na páchání trestné činnosti. S tím obviněný nesouhlasí. Trestná činnost byla organizována a započata na S., a to společníky – majiteli s. E. spol. s r. o. E. B., s. r. o. byla pouhou organizační složkou, která zabezpečovala pro centrálu úkony sloužící toliko k zajištění technických záležitostí, když všechny aktivity společnosti směřující k organizování prostituce a výnosy z této činnosti měla plně pod svou kontrolou s. agentura E. s. r. o. Majitelé této společnosti rozhodovali o všech podstatných věcech. Na svou obhajobu obviněný dále uvedl, že se stal jednatelem již existující společnosti a majiteli společnosti byl ubezpečován, že činnost, kterou má vykonávat pro společnost E. B., s. r. o. nenese žádné riziko, protože v rozhodné době se ve veřejných sdělovacích prostředcích hovořilo o tom, že prostituce bude živností a že v brzké době dojde k vypovězení mezinárodní smlouvy o potírání prostituce. Vedle společnosti E. B., s. r. o. působila celá řada eskontních agentur a jiných organizací provozujících prostituci, přesto ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo k žádnému postihu. Dodal, že k prostituci nikoho nenutil a z prostituce nekořistil. Brojí rovněž proti tomu, že by získal nějaký majetkový prospěch. Toto tvrzení soudu nemá podle jeho názoru oporu v dokazování. Ke všem shora uvedených skutečnostem však Městský soud v Praze při svém rozhodování nepřihlédl. Není proto podle obviněného zřejmé, zda s přihlédnutím k těmto skutečnostem soud pečlivě hodnotil všechny okolnosti rozhodné pro posouzení, zda byla splněna materiální podmínka pro použití vyšší trestní sazby podle §88 tr. zák., když podle obviněného argument soudu, že nese největší podíl odpovědnosti na páchání trestné činnosti je k doložení okolností pro použití vyšší trestní sazby nedostačující. Má za to, že vzhledem k okolnostem případu nebyly splněny podmínky pro použití vyšší trestní sazby podle §204 odst. 3 písm. a) tr. zák. a podle §204 odst. 3 písm. b) tr. zák. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 9 To 319/2006, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že v dané věci je třeba souhlasit se závěry soudu druhého stupně, totiž že u tohoto obviněného je dána nejvyšší trestní odpovědnost. Trestný čin kuplířství je součástí trestního zákona v Č. i ve S., přičemž novelou z roku 1993 byl dokonce postih za některé kvalifikované skutkové podstaty zpřísněn. Obviněný trestnou činnost v P. organizoval. Tato skutečnost svědčí o tom, že měl největší podíl na trestné činnosti, kterou odnož s. firmy v Č. páchala. Společnost E., s r. o., fungovala poměrně dlouhou dobu. Neobstojí proto tvrzení obviněného, že pro svou nezkušenost nemohl odhadnout, že jeho činnost je protiprávní, neboť byl ubezpečován o pravém opaku. Jeho podíl na páchání trestné činnost tkví zejména v tom, že získal ostatní obviněné pro práci ve firmě. Nesporně je zpočátku chybně instruoval než přišli na to, co je hlavní náplní firmy. Ženy poskytující sexuální služby byly prokazatelně sjednány, zlákány k této službě slíbenou odměnou, určitým přepychem, při poskytování sexuálních služeb byly relativně zaopatřeny, ale z jejich odměn žila celá firma a nejpodstatnější část jejich výdělku putovala na S. Dodala, že z dostupných spisových materiálů není možno konstatovat, že by skutková zjištění byla v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Za této situace státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebylo Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. zjištěno pochybení. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil s tím, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ač byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je třeba však poznamenat, že v řízení předcházejícím, tj. rozsudkem soudu prvního stupně, obviněný nebyl uznán vinným trestným činem kuplířství podle §204 odst. 3 písm. b) tr. zák., protože naplnění znaku této kvalifikované skutkové podstaty, kdy uvedený trestný čin obviněný měl spáchat jako člen organizované skupiny, soud prvního stupně neshledal.
Z kontextu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v dovolání uplatnil námitky, které mají skutkovou povahu. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání obviněný podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Třebaže obviněný v závěru dovolání namítá, že nebyly splněny podmínky pro použití vyšší trestní sazby podle §204 odst. 3 písm. a) tr. zák. a podle §204 odst. 3 písm. b) tr. zák., dovolací argumentace obviněného svědčí o tom, že obviněný vytýká soudům, že při hodnocení stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost nepřihlédly k určitým okolnostem, které podle jeho názoru snižují závažnost trestného činu pro společnost. Podle obviněného byla v této souvislosti soudy opomenuta skutečnost, že trestná činnost byla zorganizována a započata na S. a že v rozhodné době se ve veřejných sdělovacích prostředcích hovořilo o tom, že prostituce bude živností a dojde k vypovězení mezinárodní smlouvy o potírání prostituce. Zdůraznil, že k prostituci nikoho nenutil a z prostituce nekořistil. Je přesvědčen, že tvrzení v rozsudku o získaném majetkovém prospěchu nemá oporu v provedeném dokazování. Takto pojaté námitky však nemohou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obstát. V podstatě obviněný soudům opětovně předkládá k posouzení kritéria, které měl soud jinak hodnotit, neboť s tím, jak uvedené okolnosti soudy hodnotily, se obviněný neztotožňuje. Lze tedy konstatovat, že obsahem dovolání obviněného jsou námitky, které nemohou zvrátit rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1 alinea 1, 2, odst. 3 písm. a), b) tr. zák., neboť na posouzení zvolené právní kvalifikace nemohou mít žádný vliv. Znak značného prospěchu ve smyslu §204 odst. 3 písm. a) tr. zák. byl v dané věci prokázán znaleckým posudkem z oboru ekonomika – účetnictví. Tvrzení obviněného, že z prostituce nekořistil nelze přisvědčit, a to z důvodu, že jeho obhajoba je vyvrácena výpověďmi několika desítek svědkyň. Z jejich výpovědí je zřejmé, že obviněný motivoval uchazečky o zaměstnanecký poměr ve společnosti E. B., s. r. o. k poskytování sexuálních služeb klientovi s tím, že v tomto případě je zde možnost vyššího výdělku. Dívky pak sjednanou odměnu od klienta přivezly a předaly do jeho rukou, příp. jinému spoluobviněnému. Z této částky mu byla vyplácena jeho mzda a neevidované odměny. Není pochyb, že v dané věci byl tento znak (značného prospěchu) bezezbytku naplněn. V podrobnostech lze v tomto směru odkázat zejména na str. 95 – 96 rozsudku soudu prvního stupně a na str. 30 rozsudku odvolacího soudu. Proč odvolací soud přistoupil k právní kvalifikaci skutku jako trestného činu kuplířství podle §204 odst. 3 písm. b) tr. zák. (spáchá-li takový čin člen organizované skupiny), vyjádřil tento především na str. 32 – 33 svého rozsudku. Obviněný v P. trestnou činnost organizoval, zajistil v P. byt, kanceláře a personální obsazení společnosti. Šlo navíc o činnost organizovanou v mezinárodním měřítku. Mezinárodní síť byla organizována pomocí nejrůznějších prostředků – internetem, letadly, hotelovými pokoji, bohatými klienty, profesionálními fotografy, vizážisty, servisem šoférů atd. Není bez významu, že v Č. měl obviněný výsadní postavení, neboť vše řídil a této pobočce v Č. „šéfoval“. Veškeré tyto okolnosti mají jedinou vypovídací hodnotu, totiž že obviněný měl na trestné činnosti nejvýraznější podíl. Pokud obviněný s tímto závěrem nesouhlasí, jde primárně o projev jeho nesouhlasu s učiněným skutkovým zjištěním a hodnocením důkazů a napadá-li tuto skutečnost v dovolání, jde o námitku naprosto vytrženou z kontextu odůvodnění soudů nižších instancí. Obhajoba obviněného, že činnost byla organizována ze S. a že brzké době se Č. chystala vypovědět mezinárodní smlouvu o potírání prostituce, nemůže nijak jeho trestní odpovědnost snížit.
Lze uzavřít, že námitky obviněného nikterak nesouvisejí s právním posouzením skutku (jak se obviněný domnívá), ani s jiným nesprávně hmotně právním posouzením, nýbrž s hodnocením důkazů a s tím, že v dané věci soud nehodnotil některé okolnosti tak, jak obžalovaný požaduje. Nejvyšší soud shledal právní kvalifikaci skutku jako trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 alinea 1, 2, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. jako správnou, plně odpovídající provedenému dokazování, stejně jako úvahám soudů odpovídajícím §125 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že námitkami obviněný soudům v podstatě vytýká nesprávné hodnocení důkazů, je nutno takové námitky označit za irelevantní, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňující. Je totiž zjevné, že v této souvislosti se obviněný snaží docílit nejprve změny v hodnocení důkazů, což by mělo za následek zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení. V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného M. K. podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann