ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.1226.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1226/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2008 o dovolání obviněného P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2007, sp. zn. 7 To 160/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 9/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. února 2007, sp. zn. 3 T 9/2007, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. (ad II., IV.) Za tento trestný čin byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se obviněný uvedeného trestného činu dopustil tím, že
dle bodu II. výroku rozsudku okresního soudu společně s obviněným P. P. a obviněným M. R. , v době měsíce října 2006 do 9. 11. 2006 ve F.-M. v bytě nájemce spoluobviněného P. P. na ul. O. a jinde v exteriérech F.-M. , po vzájemné dohodě pomocí předmětů potřebných k výrobě a běžně dostupných chemikálií, které obstaral obviněný P., vyrobili z léku Modafen či Nurofen Stopgrip nejméně v 5 případech celkem nejméně 13,5 g psychotropní látky metamfetamin (pervitin), který užili pro svou potřebu;
dle bodu IV. výroku rozsudku okresního soudu v době od měsíce června 2006 do konce měsíce října 2006 v bytě nájemce spoluobviněného P. P., na ul. O. nebo za hypermarketem T. ve F.-M., bez povolení poskytl zdarma nebo prodal k užití za částku 1.000,- Kč za jeden g v nejméně 20 případech celkem nejméně 5 g psychotropní látky metamfetamin (pervitin) K. K. ,
přičemž obviněný se těchto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve F.-M. ze dne 13. listopadu 2000, č. j. 2 T 197/2000-140, odsouzen mimo jiné pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let nepodmíněně, z výkonu tohoto trestu byl podmíněně propuštěn dne 10. září 2002, přičemž bylo s právní mocí ke dni 5. květnu 2006 rozhodnuto o výkonu zbytku trestu odnětí svobody, který doposud nevykonal.
Rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. května 2007, sp. zn. 7 To 160/2007, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu rozhodl tak, že v napadeném rozsudku zrušil výrok o trestu ohledně tohoto obviněného. S přihlédnutím k §259 odst. 3 tr. řádu byl obviněný nově odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků a 8 (osmi) měsíců nepodmíněně a podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, které zaměřil do všech výrokových částí rozsudku. Dovolání opřel o dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu opírá dovolatel o následující argumentaci: Nesprávné právní posouzení skutku shledává především v tom, že odvolací soud dovodil, že nejsou důvodné pochybnosti o tom, že soudem I. stupně bylo realizováno v nezbytném rozsahu dokazování pro zjištění skutkového stavu věci dle §2 odst. 5 tr. řádu a hodnocení důkazů bylo provedeno v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu v písemném odůvodnění rozsudku ve vztahu k bodu II. rozsudku soudu I. stupně, kdy odvolací soud vychází z toho, že nalézací soud nepochybil, jestliže výrok o vině opřel o výpovědi spoluobviněných P. P. a M. R. , neboť tyto spolu korespondují a ani z jeho výpovědi nevyplývá, že by tito spoluobvinění měli motiv vypovídat v jeho neprospěch. Dovolatel popírá, že by se dopustil skutku pod bodem II. výroku o vině a uvádí, že skutku pod bodem IV. se dopustil v podstatně menším rozsahu, když svědku K. mohl poskytnout 0,7 g drogy. Ze svého pohledu hodnotí důkazy týkající se výpovědí spoluobviněných P. a R. a svědka K., skutková zjištění pokládá za neúplná. Namítá, že důkazy byly hodnoceny jednostranně v jeho neprospěch, což vedlo i k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
Dovolatel se domnívá, že použitá právní kvalifikace u obou skutků /§187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák./ neodpovídá popisu obou skutků. Mezi skutky není časová souvislost. Odvolací soud dle něj nesprávně posoudil věc z hlediska §41 odst. 1 tr. zák., když v jeho případě nebyla naplněna podmínka zvlášť nebezpečné recidivy. Upozorňuje, že i když byl odsouzen vícekrát, v tomto případě šlo o druhé odsouzení pro úmyslný trestný čin ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. v odstupu zhruba 6 roků, kdy z nepodmíněně uloženého trestu odnětí svobody v trvání 3 let byl podmíněně propuštěn a jeho zbytek si odpykává v současné době. Vytýká soudům, že věc posoudily formálně bez přihlédnutí k §3 odst. 4 tr. zák. Uvádí k tomu, že množství psychotropní látky 13,5 gramů, které měl vyrobit v případě pod bodem II. rozsudku, je množstvím přibližujícím se hranici, kterou judikatura považuje za větší rozsah, přičemž dle dovolatele spolehlivými důkazy přesné množství vyrobené psychotropní látky nebylo zjištěno. Z údajů obsažených ve výroku o vině pod bodem IV., dle nichž prodejem drog pervitin mohl získat částku nedosahující 5.000,- Kč a navíc ze samotného popisu skutku vyplývá, že tak měl jednat se spoluobviněnými krátkou dobu od měsíce října 2006 do 9. listopadu 2006 v 5 případech, kdy vyrobenou drogu užil se spoluobviněnými pro svou potřebu. Podle dovolatele, pokud by nedošlo k formálnímu posouzení věci ve vztahu k §41 odst. 1 tr. zák. s poukazem na předchozí odsouzení obviněného, nemohl by se soud s použitou právní kvalifikací ztotožnit. Dovolatel nesouhlasí s výrokem o trestu, neboť se odvíjí od výroku o vině.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu dovolatel namítá, že v dané věci nebylo ve výrokové části rozsudku rozhodnuto o části odvolání zaměřeného do výroku o vině tak, že toto se zamítá, na základě čehož považuje výrokovou část odvolacího soudu za neúplnou.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu se v dovolání uvádí, že s ohledem na skutečnost, že odvolací soud fakticky rozhodl o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, zaměřeného do výroku o vině, i když z výrokové části rozsudku odvolacího soudu to takto jednoznačně nevyplývá, dle přesvědčení dovolatele je v jeho věci dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a proto tento dovolací důvod uplatňuje.
V závěru dovolaní dovolatel navrhuje, aby dovolací soud podle §265k tr. řádu z důvodů §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2007, sp. zn. 7 To 160/2007, v celém rozsahu a podle §265l tr. řádu uvedenému soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pokládá za relevantní pouze ty námitky, podle kterých použitá právní kvalifikace neodpovídá popisu obou skutků a dále námitky, kterými dovolatel brojí proti aplikaci §41 odst. 1 tr. zák. o zvlášť nebezpečné recidivě. Dle státního zástupce první část těchto námitek svým obsahem směřuje proti existenci podmínek pokračování v trestném činu. V návaznosti na uvedenou námitku státní zástupce poukázal na to, že z údajů uvedených v tzv. skutkových větách vyplývá, že na výrobě a distribuci drogy se obviněný podílel nejméně v pětadvaceti případech v období od června 2006 do 9. listopadu 2006 a časová období vymezená ve skutkových větách pod body II. a IV. výroku o vině na sebe navazují, resp. se dokonce překrývají, a byla tudíž splněna podmínka blízké časové souvislosti mezi jednotlivými dílčími útoky. Má za to, že posouzení jednotlivých útoků jako pokračování v trestném činu nebrání okolnost, že některé z nich spáchal obviněný sám a některé se spolupachateli, a splněny jsou i další podmínky uvedené v §89 odst. 3 tr. zák. K námitkám směřujícím proti existenci materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy státní zástupce uvádí, že obviněný byl sice z výkonu trestu uloženého za předchozí zvlášť závažný úmyslný trestný čin podmíněně propuštěn dne 10. září 2002, ale podle zjištění se však již od prosince 2003 začal dopouštět majetkové a posléze i drogové trestné činnosti. V důsledku jejího spáchání se následně v době od 30. dubna 2004 do 29. srpna 2005 nacházel ve vazbě a ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Státní zástupce upozorňuje, že v opakování trestné činnosti dovolateli nijak nebránila ani okolnost, že se nacházel ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. V návaznosti na to se státní zástupce domnívá, že za této situace doba uplynulá od posledního odsouzení za zvlášť závažný úmyslný trestný čin i od propuštění z výkonu trestu za tento trestný čin nijak podstatně nesnižuje nebezpečnost trestného činu pro společnost a v žádném případě nevylučuje existenci materiálních podmínek zvlášť nebezpečné recidivy. K okolnostem dřívější a nově spáchané trestné činnosti státní zástupce uvedl, že u obviněného jde o speciální recidivu, neboť i jeho dřívější odsouzení ve věci Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 2 T 197/2000, se týkalo trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Vyslovuje názor, že o výrazných sklonech obviněného k páchání drogové trestné činnosti svědčí i okolnost, že dalšího trestného činu podle §187 tr. zák., byť „pouze“ v základní skutkové podstatě, se obviněný dopustil v roce 2004. Podle skutkových zjištění obviněný vyrobil, popř. distribuoval celkem 18,5 gramů pervitinu. Za nakládání s touto látkou „ve větším rozsahu“ se v praxi orgánů činných v trestním řízení orientačně považuje nakládání nejméně s 10 gramy látky. Státní zástupce připouští, že množství látky, se kterou nakládal dovolatel, uvedenou spodní hranici příliš výrazně nepřekročilo, na druhé straně však dovolateli nepřisvědčuje v tom, že by se „velmi přibližovalo“ dolní hranici „většího rozsahu“. Státní zástupce konstatuje, že zištný motiv, resp. majetkový prospěch pachatele není znakem trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a nebezpečnost činu pro společnost nemůže být podstatně ovlivněna okolností, že dovolatel získal prodejem pervitinu částku maximálně 5.000,- Kč. Státní zástupce uzavírá, že v předmětné věci byly naplněny nejen formální, ale i materiální znaky zvlášť nebezpečné recidivy a námitky dovolatele nejsou způsobilé tento závěr zvrátit. Považuje za nedůvodné též námitky uplatněné v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu a dle něj nelze v předmětné trestní věci uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
V závěru svého vyjádření státní zástupce uvedl, že ty dovolací námitky, které odpovídají deklarovaným dovolacím důvodům, jsou zjevně nedůvodné. Vzhledem k tomu navrhl, aby dovolací soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodl tak v neveřejném zasedání. Pro případ jiného nežli výše navrženého rozhodnutí souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. řádu, a shledal, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu/, bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájkyně /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, tedy osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu) a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu, proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu I. stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posuzování skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení procesních, nikoli hmotně právních. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje namítat správnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, ve kterých soudům vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů (zejména výpovědí spoluobviněných P. a R. a svědka K.) a neúplnost dokazování, což uzavírá tvrzením, že se žalovaného skutku pod bodem II. výroku o vině nedopustil a skutku pod bodem IV. výroku o vině se sice dopustil, ale ve výrazně menším rozsahu.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad dovolatel ve skutečnosti brojil proti nesprávnosti skutkových zjištění, nikoli proti správnosti právního posouzení skutku. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumávat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry existuje extrémní nesoulad. Tato skutečnost plyne z nejnovější judikatury Ústavního soudu, zejména pak nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05 a nálezu sp. zn. IV. ÚS 216/04 (a obdobně i nálezů sp. zn. I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV. ÚS 565/02, IV. ÚS 219/03), jež nepřipuštění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu bez ohledu na námitky týkající se právních vad řízení před soudy obou stupňů uplatněné v dovolání a bez přihlédnutí k tomu, zda skutek, tak jak je popsán v odsuzujícím rozsudku, byl skutečně prokázán, označuje za velmi restriktivní a odporující smyslu a záměru zavedení tohoto mimořádného opravného prostředku do trestního procesu. Reflektuje tuto judikaturu Ústavního soudu Nejvyšší soud do rámce dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadil i „zjištění, že právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními“ (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 864/2006), čili „zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání“ (viz usnesení Nejvyššího soudu 8 Tdo 849/2006).
Z odůvodnění rozhodnutí soudů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na závěr nalézacího soudu, dle něhož je obžalovaný usvědčován výpověďmi spoluobviněných P. a R., jakož i svědka K., přičemž s procesními návrhy obviněného, jakož i jeho obhajobou se soudy obou stupňů náležitě vypořádaly. Evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálně logického základu, naopak, odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě obsahuje přesvědčivou reakci na námitky obsažené v odvolání obviněného. Adekvátně byla zdůvodněna i nutnost právního posouzení skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropných látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Jelikož námitkami tohoto druhu dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud k nim při svém rozhodování nepřihlížel.
Na rozdíl od skutkových námitek jako relevantní z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu shledal Nejvyšší soud další námitky dovolatele:
První skupinu představují ty, podle kterých použitá právní kvalifikace neodpovídá popisu obou skutků a podle níž mezi skutky není časová souvislost. Dle Nejvyššího soudu uvedené námitky svým obsahem směřují proti existenci podmínek v pokračování v trestném činu. Podle §89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Pokračování v trestném činu je tak vymezeno čtyřmi znaky, které musí být dány současně: útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, jakož i blízkou časovou souvislostí a souvislostí v předmětu útoku (objektivní souvislost). K interpretaci pojmu pokračujícího trestného činu se Nejvyšší soud vyslovil v řadě rozhodnutí (např. sp. zn. 4 Tz 2/2003, 11 Tdo 272/2007). Základní podmínkou v pokračování v trestném činu přitom je, že pachatel dílčími útoky uskutečňuje určitý trestný čin.
Jak plyne z provedených skutkových zjištění nalézacího soudu v předmětné věci, jsou jednáním obviněného v období od června 2006 do 9. listopadu 2006 bez pochybností naplněny všechny znaky pokračujícího trestného činu. V uvedeném období se obviněný podílel nejméně v 25 případech na výrobě a distribuci drogy, přičemž časová období vymezená ve skutkových větách pod body II. a IV. výroku o vině na sebe navazují, případně se i překrývají. Reflektuje svoji judikaturu k výkladu podmínky objektivní souvislosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 479/2007-I.), konstatuje Nejvyšší soud i naplnění podmínky blízké časové souvislosti v předmětné věci. Posouzení jednotlivých útoků jako pokračování v trestném činu přitom nebrání okolnost, že některé z nich spáchal obviněný sám a některé se spolupachateli.
Za další námitku relevantní z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu shledal Nejvyšší soud tu část dovolací argumentace, která směřuje proti existenci materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy.
Podle §41 odst. 1 tr. zák. platí, že pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač byl již pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, se považuje za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Podle §41 odst. 2 tr. zák. jsou zvlášť závažnými trestnými činy trestné činy uvedené v §62 tr. zák. a ty úmyslné trestné činy, za něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let. Ust. §42 odst. 1, 2 tr. zák. pak stanovují důsledky posouzení pachatele za zvlášť nebezpečného recidivistu pro určení trestní sazby trestu odnětí svobody.
Z uvedených zákonných ustanovení lze dovodit podmínky uznání pachatele vinným, že se trestné činnosti dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista. Formální podmínkou je okolnost, že pachatel znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán. Tato podmínka je v daném případě splněna, neboť jak vyplývá z tzv. skutkové věty rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. února 2007, sp. zn. 3 T 9/2007, byl obviněný již v minulosti odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. listopadu 2000, č. j. 2 T 197/2000-140, mimo jiné pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let nepodmíněně, z výkonu tohoto trestu byl podmíněně propuštěn dne 10. září 2002, přičemž bylo s právní mocí ke dni 5. květnu 2006 rozhodnuto o výkonu zbytku trestu odnětí svobody.
V daném případě je splněna i podmínka materiální, dle níž okolnost, že pachatel opětovně spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin po předchozím odsouzení, pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Obecně je třeba říct, že při posuzování materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy musí soud kromě délky doby, která uplynula od posledního odsouzení, brát v úvahu rovněž délku doby, která uplynula od skončení výkonu předchozího trestu odnětí svobody, dále pak okolnosti, za kterých byly předchozí trestné činy spáchány, zejména pak způsob, následek, či motivaci ke spáchání trestných činů, počet odsouzení pachatele, jeho chování ve výkonu trestu odnětí svobody, způsob života mezi jednotlivými odsouzeními a v neposlední řadě též osobnostní vlastnosti pachatele. Pro hodnocení materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy jsou v daném případě rozhodné skutečnosti vyjádřené již v rozsudku soudu I. stupně, a to zejména tyto: Obviněný byl sice z výkonu trestu uloženého za předchozí zvlášť závažný úmyslný trestný čin podmíněně propuštěn dne 10. září 2002, podle zjištění uvedených zejména na str. 9 rozsudku se ale v období těsně po tom dopustil více trestných činů, a to trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona spáchaného čtyřmi dílčími útoky v období od 24. prosince 2003 do 29. ledna 2004, trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil v období od počátku dubna 2004 do 30. dubna 2004 a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil v období od počátku dubna 2004 do 30. dubna 2004 tím, že s další osobou bez oprávnění vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, za což mu byl Okresním soudem ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 11. listopadu 2004 pod sp. zn. 2 T 155/2004 uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 16-ti měsíců. V důsledku spáchání uvedeného trestného jednání se nacházel ve vazbě a ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Po značnou část doby, která uplynula od 10. září 2002, obviněný tedy páchal další trestnou činnost nebo byla jeho osobní svoboda (a tedy i možnosti páchat trestnou činnost) omezena výkonem vazby nebo trestu odnětí svobody. Doba uplynulá od posledního odsouzení za zvlášť závažný úmyslný trestný čin i od propouštění z výkonu trestu za tento trestný čin uloženého nesnižují podstatným způsobem nebezpečnost činu pro společnost. Skutečnost, že chování obviněného ve výkonu trestu uložené ve věci Okresního soudu v e Frýdku-Místku, sp. zn. 2 T 197/2000, bylo bezproblémové, je z hlediska posouzení existence materiálních podmínek zvlášť nebezpečné recidivy nerozhodné.
Splnění materiální podmínky hodnocení obviněného jako zvlášť nebezpečného recidivisty ve smyslu §41 tr. zák. odpovídá i všem restriktivním předpokladům, jež pro interpretaci uvedeného zákonného ustanovení vytyčil Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 747/06.
Jak bylo již konstatováno, v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu dovolatel namítá, že v dané věci nebylo ve výrokové části rozsudku rozhodnuto o části odvolání zaměřeného do výroku o vině tak, že toto se zamítá, na základě čehož považuje výrokovou část odvolacího soudu za neúplnou. V dovolání se pak z tvrzeného naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu dovozuje i naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Dle právního názoru, jenž Nejvyšší soud vyslovil již v usnesení sp. zn. 3 Tdo 640/2006, nelze považovat za naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jestliže odvolací soud zrušil výrok o trestu a nerozhodl o zbytku odvolání dalším výrokem tak, že ohledně zbylé části se odvolání zamítá podle §256 tr. řádu. Takový postup by byl nezákonný, jelikož odvolání tvoří jediný celek.
Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu dle §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu dospěl tudíž k závěru, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci z pohledu namítané absence naplnění znaků pokračujícího trestného činu, jakož i absence zvlášť nebezpečné recidivy u obviněného, spočívá na správném právním posouzení skutku, a to dodržením hledisek plynoucích z příslušných ustanovení trestného zákona. Nalézací a odvolací soud ve svých rozsudcích dále plně dostály požadavkům plynoucím z §125 odst. 1 tr. řádu. Na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů byly v jednání obviněného správně shledány všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kdy popis skutku, jenž je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu. K uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. k), tr. řádu a z něj vyvozované existenci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu pak Nejvyšší soud toliko opakuje, že nelze považovat za naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jestliže odvolací soud zrušil výrok o trestu a nerozhodl o zbytku odvolání dalším výrokem tak, že ohledně zbylé části se odvolání zamítá podle §256 tr. řádu.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu)
V Brně dne 21. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman