ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1138.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1138/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. září 2008 o dovolání obviněného V. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 68 To 46/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 197/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 3. 2008, č. j. 68 To 46/2008-316, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 11. 2007, č. j. 1 T 197/2006-296, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, když pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. O nároku poškozené bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný poukazuje na to, že odvolací soud se nesprávně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a jeho vypořádání se s odvolacími námitkami je pouhou spekulací vyvozovanou soudy, při současném ignorování nezvratných faktů, které podle mínění obviněného „jednoznačně potvrzují pochybení nalézacího soudu ve vztahu ke zjišťování skutkového stavu věci“. Dále uvádí, že „za přímo skandální považuje závěr odvolacího soudu, ve kterém tento na základě skutečnosti, že se obviněný nedoznal k tomu, že by měl vozidlo více poškodit po nehodě, shledal, že vozidlo muselo být již poškozeno před dopravní nehodou“. Soudu prvního i druhého stupně vytýká, že se nezabývaly jeho námitkami proti přípustnosti prováděných důkazů, stejně jako pochybení, kdy jeho jednání kvalifikovaly podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., aniž by braly v úvahu, že „okolnost spočívající ve výši škody nezvyšuje podstatně stupeň nebezpečnosti činu pro společnost“, přičemž v souvislosti s touto námitkou soudům vytýká, že takový závěr učinily bez bližšího odůvodnění. Poukazuje dále na to, že se soudy nevypořádaly s faktem, že vůbec neměly objektivizován rozsah poškození vozidla, což má vliv na výrok o náhradě škody a samozřejmě také na právní kvalifikaci trestného činu. S ohledem na uvedené námitky navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se k dovolání obviněného vyjádřila, navrhla, částečně zrušit rozhodnutí odvolacího soudu a tomuto soudu věc přikázat k novému projednání a rozhodnutí, případně také dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., přičemž k uvedenému závěru dospěla na tom základě, že za právně relevantní námitku považovala námitku „ohledně použité skutkové podstaty §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. s poukazem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák.“, včetně námitky týkající se způsobené škody, když ostatní námitky obviněný směřoval proti úplnosti skutkového zjištění a hodnocení důkazů, které však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit nemohou“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným, prostřednictvím obhájce, tj. osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda jím vznesené námitky naplňují zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Předně je vhodné uvést, že soud prvního stupně dospěl ke skutkovému zjištění, že „v rámci likvidace pojistné události spočívající v dopravní nehodě ze dne 27. 1. 2005, při níž V. Č., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi, r. z, jehož oprávněnými uživateli jsou obžalovaný a jeho manželka I. S., a na křižovatce ulic P. a Č. L. v P. narazil do zaparkovaného vozidla zn. Toyota Corolla, r. z., které rovněž patřilo obžalovanému a jeho manželce, avšak bylo registrováno na jméno E. S., přičemž v důsledku této dopravní nehody mělo na vozidle Toyota Corolla dojít k poškození levých dveří, levé zadní bočnice, levé nárazníkové lišty dveří a boku, pravého zadního disku a zadní nápravy, se ve dnech 28. 1. 2005 a 30. 1. 2005 v H., okres P., účastnil prohlídky poškození vozidla Toyota Corolla mobilním technikem Č. p. Ing. L. J., jehož neupozornil na to, že toto vozidlo bylo v uvedeném rozsahu poškozeno již před zmíněnou dopravní nehodou, přičemž s touto skutečností byl obeznámen, a dne 8. 2. 2005 v P. na ulici K. v místě svého trvalého bydliště spolu s manželkou I. S. telefonicky u obchodní společnosti Č. p., a.s. ohlásili tuto pojistnou událost, přičemž při tomto vycházeli ze zápisů o poškození motorového vozidla vyhotovených během prohlídek vozidla Ing. L. J. a poškození vozidla popsali v souladu s těmito zápisy, když si byl vědom skutečnosti, že v důsledku této dopravní nehody k uvedeným škodám na motorovém vozidle Toyota Corolla nedošlo, což poškozené obchodní společnosti Č. p., a. s., nesdělil a naopak požadoval o poskytnutí pojistného plnění na úhradu oprav těchto poškození z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem osobního motorového vozidla zn. Škoda Felicia Combi, a v důsledku tohoto jeho jednání bylo dne 21. 2. 2005 na účet dcery obžalovaného M. K. č. zasláno jako pojistné plnění celkem 49.920,- Kč ke škodě obchodní společnosti Č. p., a.s.“. Z takto popsaného skutkového zjištění vyplývá, že obviněný, „který se účastnil prohlídky poškození vozidla Toyota Corolla, neupozornil technika Č. p., a. s., na to, že toto vozidlo bylo v uvedeném rozsahu poškozeno již před zmíněnou dopravní nehodou, přičemž s touto skutečností byl obeznámen.“ Z tohoto skutkového zjištění tedy vyplývá, že na základě provedených důkazů dospěl soud prvního stupně (s těmito závěry se ztotožnil také soud odvolací) k závěru, že obviněný pokud byl přítomen prohlídkám předmětného vozidla, neupozornil pracovníka pojišťovny na tu skutečnost, že k poškození na vozidle, která byla předmětem prohlídek ve dnech 28. 1. 2005 a 30. 1. 2005, nedošlo dne 27. 1. 2005 v souvislosti s dopravní nehodou. Ze skutkového zjištění dále vyplývá, že i přes tyto skutečnosti „obviněný dne 8. 2. 2005 z místa svého bydliště společně se svou manželkou telefonicky ohlásili pojistnou událost, přičemž si byl vědom skutečnosti, že v důsledku dopravní nehody ke škodám na vozidle, které uvedl pracovníku pojišťovny nedošlo, což pojišťovně nesdělil, a naopak požadoval poskytnutí pojistného plnění, které mu bylo v částce 49.920,- Kč zasláno (resp. na účet dcery obviněného)“.
Trestného činu pojistného podvodu se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí (§250a odst. 1 tr. zák.) a způsobí-li takovým činem na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou (§250a odst. 3 tr. zák.).
Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku rozvádí důkazy, které v předmětné trestní věci provedl a tyto důkazy také hodnotí (viz str. 7 rozsudku), aby dospěl k závěru, že ze znaleckého posudku je patrný závěr, že rozhodná poškození na vozidle Toyota Corolla nebyla způsobena v důsledku uvedené dopravní nehody, neboť k nim došlo jiným způsobem. Výše škody byla znaleckým posudkem stanovena částkou 49.920,- Kč. V tomto směru tedy i námitky obviněného k výši škody, byť dávané do souvislosti s ustanovením §88 odst. 1 tr. zák., je třeba označit z pohledu dovolacího důvodu za irelevantní, neboť obviněný primárně soudům vytýká, že se „nevypořádaly s faktem, že vznik nehody – likvidované pojistné události - berou za prokázaný a že vůbec nemají objektivizován rozsah poškození vozidla, která byla způsobena touto nehodou“. Tato námitka opětovně směřuje proti zjištěnému skutkovému stavu, ze kterého vyplývá, v jakém rozsahu bylo vozidlo poškozeno před zmíněnou dopravní nehodou, která poškození byla nahlášena k likvidaci, přestože nevznikla v souvislosti s touto nehodou (dne 27. 1. 2005) a jaká škoda byla poškozené organizaci způsobena v souvislosti s uplatněním poškození, která při dopravní nehodě dne 27. 1. 2005, nevznikla (viz blíže také str. 7, 8 rozsudku soudu prvního stupně). Za takto zjištěného skutkového stavu je rovněž odkaz státní zástupkyně na případné zrušení a vrácení věci nepřiléhavý, neboť ve své podstatě se ztotožňuje s argumentací obviněného o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu (byť je jednoznačně soudy stanoveno, která poškození při dopravní nehodě nevznikla, a jaká škoda uplatňováním nevzniklých poškození při tzv. dopravní nehodě dne 27. 1. 2005 byla poškozené způsobena). Škodou nikoliv malou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí částka nejméně 25.000,- Kč. V daném případě byla škoda zjištěna ve výši 49.920,- Kč, tedy převyšující částku 25.000,- Kč, přičemž s problematikou ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. se soud prvního stupně zákonu odpovídajícím způsobem vypořádal na str. 8 svého rozsudku. Jestliže obviněný zpochybňuje výši vzniklé škody, pak zpochybňuje skutková zjištění, a hodnocení důkazů, která k uvedenému závěru vedla. Vytýká-li obviněný, že chybí v odůvodnění bližší vysvětlení, proč by v uvedeném případě měla pouhá výše škody znamenat podstatné zvýšení stupně nebezpečnosti, pak lze uzavřít, že uvedená námitka nespadá pod jím uplatněný dovolací důvod, když navíc je třeba upozornit, že podrobně aplikaci ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. (důvody jeho použití) rozvedl okresní soud na str. 8 odst. 2 rozsudku.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru Nejvyšší soud na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný
V Brně dne 10. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann