ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1196.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1196/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. září 2008 o dovolání obviněných M. E., a V. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2008, č. j. 8 To 91/2008-201, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 95 T 112/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obou obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2008, č. j. 8 To 91/2008-201, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných M. E. a V. Ž. (a poškozeného Š. K.) proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2007, č. j. 95 T 112/2007-172. Tímto rozsudkem byla obviněná M. E. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., obviněná V. Ž. pomocí k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tuto trestnou činnost byl oběma obviněným podle §250 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. jim byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného Š. K. na náhradu škody. Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně obviněné napadly dovoláním.
Dovolání obviněné opřely o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť podle jejich názoru rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení. Namítají, že skutkový stav věci nebyl ve všech rozhodných skutečnostech správně zhodnocen. Skutečnosti doprovázející rozvod a vypořádání společného jmění manželů podrobně v dovolání vysvětlují. Vytýkají soudům, že nevzaly v úvahu, že po celou dobu řízení o vypořádání společného jmění manželů bylo snahou poškozeného vypořádat se tak, jak je uvedeno v dohodě o vypořádání SJM ze dne 31. 8. 2003. Okolnosti přiměly obviněnou M. E., aby vystěhování poškozeného Š. K. z bytu na L. ulici byla přítomna V. Ž. Proti těmto svědectvím stojí odborné vyjádření znalce Ing. M. B. a výpověď poškozeného. Obviněné brojí proti závěrům tohoto odborného vyjádření a požadují, aby bylo provedeno nové znalecké zkoumání a ve věci vypracován znalecký posudek. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhují, aby Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265k odst. 1 tr. ř. věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k dovolání obviněných uvedl, že jsou sice formálně opřena o existenci vady v právním posouzení skutku respektive v jiném hmotně právním posouzení, nicméně z použité argumentace je třeba dovodit, že dovolání směřují proti závěrům obou soudů o skutečném stavu věci. Domnívá se, že výkladem skutkového stavu odlišným od skutkového zjištění soudu prvního stupně, které učinil na základě provedeného dokazování, se dovolatelky domáhají odlišných závěrů o faktickém průběhu skutkového děje a na tomto základě pak změny právního posouzení věci. V zásadě stejný cíl je sledován námitkami proti kompetentnosti a správnosti odborného vyjádření z oboru grafologie, pokud jde o pravost sporného podpisu poškozeného Š. K. na dohodě o vypořádání SJM. Ze všech vyslovených výhrad je zřejmé, že dovolatelky neakceptují popis skutku uvedený ve výroku o vině a domáhají se odlišných skutkových závěrů, avšak neuvádějí ani jedinou skutečně hmotně právní námitku, jimiž lze jedině naplnit jimi deklarovaný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a potažmo i druhý z uvedených dovolacích důvodů). Skutková zjištění nalézacího soudu státní zástupce považuje za naprosto správná a důvodná, přičemž rovněž právní posouzení zjištěného skutku nevykazuje žádné vady. Podle názoru státního zástupce je zřejmé, že soud při definici skutku nevycházel výlučně ze závěrů odborného vyjádření z oboru grafologie, jak tvrdí dovolatelky (byť se nepochybně jedná o důkaz klíčový), nýbrž podstata trestného jednání obviněných je doložena i časovou posloupností vývoje diskusí o majetkovém vyrovnání mezi obviněnou M. E. a poškozeným Š. K., neboť z původně navrhované dohody o vypořádání SJM, kterou z nezjištěného důvodu její účastníci neuzavřeli, nakonec poškozený zhruba v roce 2000 odstoupil a dále o ní nejednal. Sepsání dohody jednoznačně nepotvrdila ani tehdejší právní zástupkyně obviněné M. E. Naproti tomu žádný z důkazů ani žádné prostředečné zjištění nepotvrzují údaj obou obviněných, že poškozený dohodu dobrovolně a vlastnoručně podepsal. Státní zástupce v napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně nespatřuje žádnou vadu, kterou by bylo nezbytné napravovat cestou dovolání. Se zřetelem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím téže obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
V dovolání obviněné uplatnily prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněných považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Podkladem pro učiněný výrok o vině bylo skutkové zjištění spočívající v tom, že „v blíže nezjištěné době v říjnu roku 2005 předložila M. E. na S. b. d. P. v B. – B., na ulici F. „Dohodu rozvedených manželů“ ze dne 31. 8. 2003, v níž se se Š. K. měli dohodnout o zániku společného členství v družstvu a zániku společného nájmu družstevního bytu v B., L., přičemž věděla, že podpis bývalého manžela Š. K. na dohodě není pravý, s úmyslem stát se výlučným členem družstva a nájemkyní bytu číslo v B., L., aniž Š. K. uhradila jeho podíl z ceny bytu, když na základě takového jednání došlo k přeměně společného členství manželů v družstvu na členství samostatné s tím, že výlučnou členkou družstva a nájemkyní nadále zůstává právě M. E., čímž způsobily poškozenému Š. K. škodu ve výši 373.000,- Kč, neboť údajnou pravost podpisu poškozeného na dohodě potvrdila svým prohlášením a ověřeným podpisem na této dohodě V. Ž“.
Po obsahové stránce jsou dovolání obviněných shodná s námitkami, které obviněné uplatnily v předcházejícím řízení. Odvolací soud se ve svém usnesení (na str. 2) vyjádřil k tomu, proč o závěrech znalce nemá důvody pochybovat, když vypracování znaleckého posudku považuje za nadbytečné. Je třeba zdůraznit, že podle učiněného skutkového zjištění obviněná M. E. věděla, že podpis na dohodě není pravý. Na tomto nemůže nic změnit ani argumentace uvedená v dovolání, totiž že poškozený Š. K. měl v určité době snahu dohodnout se na vypořádání společného jmění manželů způsobem, jak je v „dohodě rozvedených manželů“ ze dne 31. 8. 2003 uvedeno. Ostatně v neprospěch obviněných vypovídá nejen odborné vyjádření a výpověď znalce Ing. M. B. Toto je podpořeno dalšími důkazy, zejména výpovědí poškozeného Š. K., dále nepřesvědčivou výpovědí svědkyně JUDr. H. K. V kontextu s časovým sledem událostí, kdy obviněná ještě při jednání v roce 2004 poukazuje na nevyřešené nájemní právo k bytu, nelze učinit jiný závěr, než že ve světle všech provedených důkazů podpis na „dohodě rozvedených manželů“ není pravým podpisem Š. K. Nejvyšší soud neshledal ničeho, co by v uvedené souvislosti soudu prvního stupně vytkl. K osobě znalce Ing. M. B. je třeba uvést, že je zaměstnancem P. Č., S. J. k., přičemž odbor kriminalistické techniky, v oboru kriminalistické expertizy ručního písma, je veden v seznamu znaleckých ústavů vedený u M. s. ČR. Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408). Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněné uplatnily námitky právně relevantního charakteru, což se v daném případě nestalo, protože dovolání opřely o námitky ryze skutkové povahy (poukazují na nesprávné hodnocení důkazů, na neúplnost dokazování, přičemž v této souvislosti se domáhají vypracování znaleckého posudku). Je tedy zřejmé, že obviněné dovolání zaměřily výhradně do oblasti, která přezkoumání v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepodléhá. Jak bylo shora uvedeno, prostřednictvím dovolání nelze odstraňovat nedostatky ve skutkovém zjištění, dokazování doplňovat či provádět nové hodnocení důkazů. Takto pojaté dovolací námitky nejsou primárně založeny na soudem prvního a druhého stupně zjištěném skutkovém stavu věci, nýbrž na jiném skutkovém zjištění, jehož změny se obviněné domáhají. Lze proto uzavřít, že obviněné dovolání neopřely o námitky právní, nýbrž o námitky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou obstát.
Hodnotící úvahy k uvedeným námitkám obviněných soud prvního stupně rozvedl na str. 5 – 6 svého rozsudku a odvolací soud na str. 2 – 3 svého usnesení, přičemž tato odpovídají svou povahou znění §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř. Soud prvního stupně nepovažoval za potřebné přistoupit k vypracování znaleckého posudku, protože podle jeho názoru znalec dostatečně jednoznačně a určitě uvedl, že podpis na dohodě rozvedených manželů není podpisem Š. K. Odvolací soud považoval odborné vyjádření k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení rovněž za dostatečné.
V této souvislosti musí Nejvyšší soud opětovně zdůraznit, že je vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení. Námitky skutkového charakteru nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, protože jimi obviněné nikterak nenamítají že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je třeba uvést, že hodnocení důkazů je výsadním právem soudu prvního stupně a dovolacímu soudu nepřísluší provádět jejich přehodnocování (čehož se obviněný dovolává). Protože z obsahu dovolání je patrno, že obviněné se neztotožňují s hodnocením důkazů, přičemž zpochybňují především závěry odborného vyjádření (a domáhají se vypracování znaleckého posudku), Nejvyšší soud dodává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněné domáhaly změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jejich představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení. V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněnými v dovolání k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za potřebné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud rovněž nezjistil, že by bylo porušeno právo na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3, 4 Listiny základních práva svobod. Pravdou sice je, že obhájce byl u veřejného zasedání u Krajského soudu v Brně konaného dne 25. 3. 2008, vyzván ke zestručnění obhajovací řeči, nicméně i z délky jeho vyjádření lze usoudit, že mu byl poskytnut dostatečný prostor k obhajobě obviněných, přičemž uvedená skutečnost s ohledem na charakter řízení nemůže být relevantní z pohledu zmíněného čl. 40 odst. 3, 4 Listiny. (Vůbec by se již nemohlo jednat o dovolací důvod z pohledu §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., ten ani uplatněn nebyl. Možnost vyjádřit se k podaným odvoláním měly u veřejného zasedání obě obviněné (viz č. l. 199).
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněných M. E. a V. Ž. uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann