ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1235.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1235/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. září 2008 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2008, č. j. 6 To 35/2008-822, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 5/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2008, č. j. 6 To 35/2008-822, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2007, č. j. 39 T 5/2006-790. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle §250b odst. 5 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a podle §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy obchodních společností a družstev a zákazu živnostenského podnikání v oboru nákupu a prodeje zboží na dobu čtyř roků.
Dovolání obviněný podal prostřednictvím dvou obhájců. V obou dovoláních byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání, které podal prostřednictvím JUDr. M. Š., obviněný uvádí, že se necítí být vinen. Žádné podklady pro poskytnutí úvěru neposkytl, ani nepodepsal. Ručení pohledávkami podepsal na doporučení účetní. Později se ukázalo, že tyto podklady jsou nepravdivé. Taktéž stavební firma mu byla doporučena, a to svědkem K., a díky jejím průtahům se nepodařilo provoz realizovat. Má za to, že na podporu jeho tvrzení bylo shromážděno dostatek důkazů, které však nebyly řádně vyhodnoceny. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, stejně jako usnesení Vrchního soudu v Olomouci, zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. obviněného obžaloby zprostil. V dovolání podaném Mgr. S. K. obviněný soudům vytýká, že se dostatečně nevypořádaly se skutkovými zjištěními vyplývajícími z výpovědi svědka S. K. Obviněný trvá na tom, že to nebyl on, kdo vyhotovil sestavu pohledávek k zajištění úvěru. Tuto bance nepředložil, nepředkládal rovněž potvrzení o tzv. bezdlužnosti. Veškeré podklady byly předloženy svědkem M. s tím, že vyřízení úvěru předcházela nestandardní jednání mimo banku. Domnívá se, že v jeho případě nebyla naplněna materiální stránka trestného činu úvěrového podvodu, neboť on při sjednávání úvěrové smlouvy neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně, zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Nelze přehlédnout, že námitky, které obviněný uplatnil v rámci mimořádného opravného prostředku, tj. v dovolání, jsou obsahově shodné s námitkami, kterými se zabýval soud prvního i druhého stupně a na něž také v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené soudy reagovaly. K tomu Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408). Je zjevné, že pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil stejné námitky jako v předcházejícím řízení. Protože však dovolání obviněného je založeno na námitkách skutkové povahy, přichází v úvahu dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podstatu dovolání obviněný spatřuje v tom, že nevěděl, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje. Nutno však uvést, že provedeným dokazováním byla tato jeho obhajoba jednoznačně vyvrácena. Proti obviněnému bylo vedeno exekuční řízení jak O. s. s. z. v H., tak V. z. p., ú. p. H. I další listinné důkazy, které soudy ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.) provedly a následně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily, obviněného usvědčují. Ze zpráv O. s. s. z. v H., V. z. p. a F. ú. v H. se podává, že nemohly osvědčit bezdlužnost obviněného, neboť by to neodpovídalo skutečnosti. Předložené listiny k posouzení tyto orgány státní správy označily za falzifikáty. Stejně tak z vyjádření jednotlivých věřitelů vyplývá, že některé pohledávky neexistují buď vůbec, nebo v podstatně jiné výši. Jen stěží si lze představit, že by obviněný o shora uvedených skutečnostech nevěděl. Naopak, provedené úpravy na dokumentech vypovídají o tom, že byly provedeny záměrně, zcela nepochybně za tím účelem, aby úvěr byl poskytnut. V tomto směru zástupci G. C. B., a. s., Ing. H. a H. J. v zápisu z jednání ze dne 20. 4. 2004 mezi G. C., a. s. a obviněným uvedli, že obviněný na jejich dotaz, kdo vyhotovoval seznamy pohledávek, sdělil, že je vyhotovoval sám na svém počítači a sestavoval je na základě knihy vystavených a neuhrazených faktur. Ve světle dalších ve věci provedených důkazů není pochyb, že obviněný byl při páchání trestného činu veden přímým úmyslem ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. Svým jednáním uváděl peněžní ústav v omyl stran své schopnosti dostát svému závazku, neboť uvedením nepravdivých a hrubě zkreslených údajů zásadním způsobem ovlivnil rozhodnutí banky úvěr poskytnout. Není sporu, že naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák., nejen po stránce formální, ale rovněž i po stránce materiální. Objektem tohoto trestného činu je ochrana sjednávání úvěrových smluv, poskytování subvencí a dotací, jakož i jejich účelové určení. V konečném důsledku jde o ochranu cizího majetku v oblasti úvěrování. Do tohoto zájmu chráněného trestním zákonem obviněný zasáhl a způsobil jeho porušení. Nejvyšší soud má za to, že na základě provedeného dokazováno bylo možno učinit spolehlivý závěr o vině obviněného. V podrobnostech týkajících se skutkových zjištění odkazuje Nejvyšší soud v plném rozsahu na odůvodnění soudu prvního stupně (str. 7 – 8 rozsudku) a rovněž na odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 7 – 11. Lze tedy učinit závěr, že dovolání obviněný opřel o námitky ryze skutkové povahy, mající původ v samotném skutkovém zjištění soudu, když brojí především proti tomu, jaké závěry soudy učinily na základě provedeného dokazování. Je tedy zjevné, že obviněný dovolání zaměřil výhradně do oblasti, která přezkoumání v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepodléhá. Jak bylo shora uvedeno, prostřednictvím dovolání nelze odstraňovat ani nedostatky ve skutkovém zjištění, dokazování doplňovat či provádět nové hodnocení důkazů. Takto pojaté dovolací námitky nejsou primárně založeny na soudem prvního a druhého stupně zjištěném skutkovém stavu věci, nýbrž na jiném skutkovém zjištění, jehož změny se obviněný domáhá. Lze proto uzavřít, že obviněný dovolání neopřel o námitky právní, nýbrž o námitky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou obstát.
V této souvislosti musí Nejvyšší soud opětovně zdůraznit, že je vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení. Námitky skutkového charakteru nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, protože jimi obviněný nikterak nenamítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je třeba uvést, že hodnocení důkazů je výsadním právem soudu prvního stupně a dovolacímu soudu nepřísluší provádět jejich přehodnocování (čehož se obviněný dovolává). Protože z obsahu dovolání je patrno, že obviněný se neztotožňuje s hodnocením důkazů (přestože má za to, že byl proveden dostatek důkazů, na základě nichž by mohl být obžaloby zproštěn), Nejvyšší soud dodává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněný domáhal změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo výhradně představám obviněného a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem, což by následně ve svém důsledku muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo soudy učiněno a je předmětem dovolacího řízení. V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným v dovolání k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za potřebné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného R. S. uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. (tento důvod pro odmítnutí Nejvyšší soud shledal jak u dovolání podaném prostřednictvím JUDr. M. Š., tak u dovolání, které bylo podáno obhájcem Mgr. S. K.). V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann