ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1574.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1574/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. prosince 2008 o dovolání obviněného I. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2008, č. j. 8 To 489/2007-1125, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 316/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 8. 2007, č. j. 1 T 316/2006-965, byl obviněný I. B. společně s obviněným K. H. v bodech ad 1a), b) výroku o vině napadeného rozsudku uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (v bodě 1a), a v bodech ad 2a), b), c) výroku o vině napadeného rozsudku trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák.; obviněný sám spáchal skutky pod body 3) a 4) výroku o vině a byl uznán vinným v bodě 3) výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 4) výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 1 T 784/2005, dále za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 2 T 187/2005, dále za trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 8. 2006, sp. zn. 15 T 550/2005, mu byl podle §250 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a podle §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 (osmnácti) měsíců a zákazu výkonu zaměstnání statutárního orgánu v organizacích na dobu 4 (čtyř) let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Zároveň byla podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušena citovaná rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně ve výrocích o trestech, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Z podnětu odvolání obviněného I. B. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 3. 2008, č. j. 8 To 489/2007-1125, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o uloženém trestu, včetně výroku učiněném podle §35 odst. 2 tr. zák., a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině za trestné činy, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, a za sbíhající se trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 1 T 784/2005, za sbíhající se trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 2 T 187/2005, a sbíhající se trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 8. 2006, sp. zn. 15 T 550/2005, uložil podle §250 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, a to zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 (osmnácti) měsíců a zákaz výkonu zaměstnání statutárního orgánu na dobu 4 (čtyř) roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 8. 2006, sp. zn. 15 T 550/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nímž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domnívá se, že „odvolací soud nesprávně rozhodl a zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že nevyslechl svědky, které v odvolání navrhoval. Dovolací soud žádá, aby znovu přezkoumal jeho vinu, neboť byl zneužit a podveden pod příslibem zaměstnání. Tvrdí, že se neobohatil a ani se obohatit nechtěl. Má za to, že spoluobviněný K. H. využil jeho závislosti na drogách. V dovolání obviněný uvádí řadů důkazů, které by měly být opětovně provedeny. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené „usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 489/2007“ zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v rámci svého vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že byť je dovolání podáno s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti směřuje výlučně proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními tak, jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán. V tomto směru nebyly zjištěny mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry žádné rozpory. Nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu, zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Námitky, které obviněný uplatnil v rámci mimořádného opravného prostředku, tj. v dovolání, jsou obsahově shodné s námitkami, kterými se zabýval soud prvního i druhého stupně a na něž také v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené soudy reagovaly. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru, což se v daném případě nestalo, protože obviněný dovolání opřel o námitky ryze skutkové povahy, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněný dovolání opřel o námitky mající vztah toliko ke skutkovému zjištění. Domáhá se opětovného provedení jednotlivých důkazů. Uvádí, že se necítí být vinen a že byl spoluobviněným K. H. zneužit a podveden. V tomto směru lze uvést, že ničemu takovému provedené dokazování nenasvědčuje. Naopak je zjevné, že trestné činnosti uvedené v bodech 1a), b), 2a), b), c) se obvinění dopustili ve vzájemné součinnosti. Ostatně jejich vina byla spolehlivě prokázána nejen svědeckými výpověďmi, ale také listinnými důkazy. Nelze proto přisvědčit obhajobě obviněného, že podlehl tlaku spoluobviněného K. H. Soudy dospěly k závěru, že v jednání obviněného byl shledán přinejmenším úmysl nepřímý ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. Rovněž o právní kvalifikaci skutků nejsou žádné pochybnosti. Protože podstatou námitek obviněného je zpochybňování své účasti na trestné činnosti, je zřejmé, že jeho námitky nijak s právním posouzení skutku ani s jiným nesprávným hmotně právním posouzením nesouvisejí.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným v dovolání k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Lze tedy shrnout, že uplatnil-li obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevné, že není spokojen s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaké závěry z nich dovodily. Vytýká soudům, jaký podíl mu přiznaly na trestné činnosti se spoluobviněným K. H., přičemž se domáhá opětovného provedení jednotlivých důkazů s cílem zpochybnit provedené dokazování s tím, že důkazy by měly být vyhodnoceny jinak. V této souvislosti musí Nejvyšší soud opětovně zdůraznit, že je vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení. Námitky skutkového charakteru nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, protože jimi obviněný nikterak nenamítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je třeba uvést, že hodnocení důkazů je výsadním právem soudu prvního stupně a dovolacímu soudu nepřísluší provádět jejich přehodnocování (čehož se obviněný dovolává). Protože z obsahu dovolání je patrno, že obviněný se neztotožňuje s hodnocením důkazů, přičemž podstatou jeho dovolání je podrobit učiněné skutkové zjištění novému přezkoumání, Nejvyšší soud dodává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněný domáhal změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za potřebné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného I. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann