ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.2176.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 2176/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců : a) P. S., b) S. S, c) M. S. d) ing. J. S., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) L. Š., 2) Y. Š., zastoupeným advokátem, o zdržení se chůze a jízdy přes pozemky a o vzájemném návrhu žalovaných na zřízení věcného břemene - práva cesty, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 180/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 19 Co 170/2006-149, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 10 C 180/2003-122, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost zdržet se užívání pozemků parc. č. 503/4, 503/5, 510/1 a 505/1 zapsaných v katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu v Ú. n. O. na listu vlastnictví č. 2620 a 757 pro obec L., kat. území Č., pro chůzi a jízdu ke svému domu čp. 118 stojícímu na parcele č. 505/4 a k pozemku č. 510/2 zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrálního pracoviště v Ú. n. O. na listu vlastnictví č. 334 a 1917 pro obec L. a katastrální území Č. Na základě vzájemného návrhu žalovaných zřídil v jejich prospěch jakožto vlastníků domu čp. 118 postaveného na pozemku parc. č. 505/4 zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrálního pracoviště v Ú. n. O. na listu vlastnictví č. 334 pro obec L., katastrální území Č., věcné břemeno spočívající v právu žalovaných a jejich právních nástupců ve vlastnictví „výše uvedeného domu“ chodit a jezdit k tomuto domu, jakož i odcházet i odjíždět od tohoto domu, přes pozemky parc. č. 503/1 a 503/5, st. č. 66 zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 757 a 2620 pro obec L., katastrální území Č. v rozsahu dle geometrického plánu vyhotoveného „firmou“ G. v. o. s., Č. 143, J. n. O., č. plánu 129-1034/2004 ze dne 13. dubna 2004 (výrok II. rozsudku). Žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům 8 800,- Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku). Soud prvního stupně dále rozhodl o náhradě nákladů řízení soudním poplatku.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 19 Co 170/2006-149, k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení otázky zásadního právního významu a uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Žalovaní se k dovolání žalobců nevyjádřili.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 28. listopadu 2006.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud především poukazuje na skutečnost, že v rámci dovolacího řízení nemohl přihlížet k obsahu „doplňku dovolání“ ze dne 22. února 2007, sepsaného a podepsaného žalobcem J. S.
Podle §241 odst. 1 věta první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být odvolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Požadavek povinného zastoupení zahrnuje nejenom podání dovolání samotného, ale také podání, kterým se dovolání doplňuje (k tomu srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, str. 1262). Doplněk dovolání byl podán toliko samotným žalobcem, nikoliv jeho zástupcem pro dovolací řízení. Proto k němu dovolací soud nepřihlížel.
Dovoláním žalobci napadli výrok I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl mimo jiné potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o zdržení se užívání pozemků (ve výroku rozsudku specifikovaných) žalovanými. Ve vztahu k této části rozsudku odvolacího soudu však žalobci závěry odvolacího soudu nenapadají a žádnou argumentaci neuvádějí.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 věta první OSŘ dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Jestliže nedostatek spočívající v neuvedení dovolacího důvodu žalobci k uvedené části rozsudku odvolacího soudu nebyl v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněn, jsou dány důvody k odmítnutí dovolání vůči uvedené části rozsudku odvolacího soudu (§43 odst. 2 ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř.), neboť dovolání se stalo pro existenci vad trvale neprojednatelným.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž).
Dovolání nevymezuje hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a ostatně ani samotní žalobci neuvádějí, v čem by taková otázka měla spočívat.
Žalobci sice z formálního hlediska odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení potud, že nebyla správně stanovena náhrada za zřízení věcného břemene, obsahově však zpochybňují závěry podávající se ze znaleckého posudku, jímž znalec provedl zjištění hodnoty věcného břemene, když podle názoru žalobců – konkretizovaného a rozvedeného v podaném dovolání – znalec věcné břemeno ocenil nesprávně.
Stanovení hodnoty věcného břemene, jež je významná pro úvahu soudu o výši náhrady za zřízení věcného břemene v řízení o zřízení tzv. nezbytné cesty představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení hodnoty věcného břemene chybně akceptoval nesprávné závěry podávající se ze znaleckého posudku, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (k tomu srovnej použitelnou argumentaci vztahující se ke stanovení obvyklé ceny věci v podílovém spoluvlastnictví v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví obsaženou např. v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 3240/2006, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 5, str. 179 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 6, str. 217).
V dovolání žalobci zpochybňují skutková zjištění podávající se ze znaleckého posudku, ze kterého nalézací soudy vycházely při stanovení hodnoty věcného břemene a předkládají vlastní verzi hodnocení důkazů, podle které lze dospět k závěru o jiné hodnotě věcného břemene. Tím, že dovolatelé na odlišných skutkových závěrech budují jiný názor na stanovení hodnoty věcného břemene, nezpochybňují ve skutečnosti právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (srovnej též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým č. C 3078 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz ).
Přípustnost dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nezakládá žalobci tvrzená vada řízení, jejíž existenci spatřují v tom, že nalézací soudy: a) neprovedly důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru pozemních komunikací k posouzení otázky, jaké náklady by si vyžádalo zřízení přístupové cesty k domu žalovaných z veřejné komunikace, b) neprovedly žalobci navržené důkazy k jejich tvrzení, že přístup žalovaných lze zřídit jinudy, než je stávající cesta žalovanými využívaná a dále k tvrzení, že žalobci nabízeli žalovaným převod jiných svých pozemků, které by bylo možné ke zřízení cesty bez větších nákladů využít, c) neřešily námitku rozlišení přechodu a přejezdu přes pozemky žalobců, když příchod ke svému domu mají žalobci po svých pozemcích zajištěn. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (jedná se o střet odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu) – (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).
Dovolatelé však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezují a tato se nepodává ani z obsahu dovolání; neprovedení konkrétně navrženého důkazu v individuálně určené věci a nepřihlédnutí k jednotlivé námitce uplatněné žalobci v průběhu řízení takovou otázkou zjevně není.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolací námitka žalobců, že žalovaní mají příchod ke svému domu zajištěn po svých pozemcích, neboť ta je nepřípustnou polemikou se skutkovým zjištěním nalézacích soudů, že tento přístup žalobci zajištěn nemají. Žalobci tímto uplatňují dovolací důvod podřaditelný pod §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování), k němuž však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080).
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšný žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu