ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1107.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1107/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. září 2009 o dovolání, které podal obviněný J. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2009, č. j. 5 To 772/2008-233, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 147/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 11. 2006, č. j. 6 T 147/2005-157, v trestní věci obviněných J. J. a P. K., byl obviněný J. J. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., na tom skutkovém základě, že „dne 16. 10. 2004 v době kolem 01.30 hodin v Ú. na křižovatce ulic H. a P. po předchozí slovní rozepři fyzickým úderem do hlavy napadl J. F., jemuž způsobil zranění spočívající ve zlomenině spodiny lební (obou pyramid se zakrvácením do sklípků kosti klínové a kosti čichové a stropu pravé očnice) s průvodním pohmožděním mozku (na spodině čelních a spánkových laloků, více vpravo) a rozvíjejícím se otokem mozku a krevní výrony v očních víčkách oboustranně, kdy z lékařského hlediska nelze vyloučit trvalé následky, kdy poškozený byl pro uvedená zranění hospitalizován v M. nemocnici v Ú. do 29. 10. 2004 s následnou pracovní neschopností nejméně do 2. 2.2005“. Za to byl podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla současně uložena povinnost nahradit poškozené V. z. p. ČR, územní pracoviště Ú., škodu ve výši 59.527,- Kč. Poškozený J. F. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních obviněných J. J. a P. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 5 To 402/2007. Z podnětu odvolání obviněného J. J. zrušil podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody ohledně poškozeného J. F. Rozsudek odvolacího soudu tak nabyl právní moci dne 13. 12. 2007 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl právní moci v nezrušené části týkající se obviněného J. J. i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).
Na základě dovolání obviněného J. J. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 3 Tdo 1022/2008, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. předmětný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v části týkající se tohoto obviněného a podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l tr. ř. pak tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zároveň rozvedl, jaké vady a pochybení v napadeném rozsudku zjistil, a odvolacímu soudu uložil, aby se z těchto hledisek věcí znovu zabýval a vytýkané vady odstranil. Rozhodnutím Nejvyššího soudu se věc vrátila do procesního stadia, kdy bylo třeba opět projednat řádný opravný prostředek obviněného.
Krajský soud v Ústí nad Labem poté o odvolání obviněného J. J. rozhodl novým rozsudkem ze dne 5. 3. 2009, č. j. 5 To 772/2008-233, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 11. 2006, č. j. 6 T 147/2005-157, v celém rozsahu. Za podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že se obviněný J. J. se uznává vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. na upřesněném skutkovém základě, že „dne 16. 10. 2004 v době kolem 01.30 hodin v Ú. na křižovatce ulic H. a P. po předchozí slovní rozepři úderem pěstí do obličeje napadl J. F., v důsledku čehož tento upadl na zem a utrpěl zranění spočívající ve zlomenině spodiny lební (obou pyramid se zakrvácením do sklípků kosti klínové a kosti čichové a stropu pravé očnice) s průvodním pohmožděním mozku (na spodině čelních a spánkových laloků, více vpravo) a rozvíjejícím se otokem mozku a krevní výrony v očních víčkách oboustranně, pro uvedená zranění byl poškozený hospitalizován v M. nemocnici v Ú. do 29. 10. 2004 s následnou pracovní neschopností nejméně do 2. 2.2005“. Za tyto trestné činy a dále za sbíhající se dva trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2008, č. j. 6 T 144/2006-181, byl podle §221 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Soud současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2008, č. j. 6 T 144/2006-181, týkající se obviněného J. J., jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené V. z. p. ČR, územní pracoviště Ú., škodu ve výši 59.527,- Kč.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. J. následně dovolání, jímž napadl výrok o vině a současně i navazující výroky o trestu a o náhradě škody. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že odvolací soud sice zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně, ale zároveň znovu rozhodl bez doplnění dokazování, vyjasnění si rozporů v provedených důkazech a s tím související nesprávnou právní kvalifikací skutku. Podle dovolatele pochybil odvolací soud především v tom, že neodstranil nedostatky rozhodnutí soudu prvního stupně konstatované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 3 Tdo 1022/2008. V další části dovolání provedl rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení a poté, stejně jako v předcházejícím dovolání, vlastní rozbor obsahu ve věci provedených důkazů, které podle jeho názoru ve svém souhrnu nevyvracejí jeho verzi celého případu, podle které ve skutečnosti odvracel útok poškozeného J. F. na svoji osobu a jednal tedy v nutné obraně vylučující trestnost jeho jednání. V této souvislosti znovu zdůraznil, že se v danou chvíli cítil ohrožen na zdraví a jen těžko se mohl při neznalosti osoby poškozeného zabývat otázkou míry jeho podnapilosti a zachování psychomotorických schopností. Soudy se však z tohoto úhlu pohledu věcí náležitě nezabývaly. Odvolací soud pak v napadeném rozsudku znovu závěr o jeho vině trestnými činy ublížení na zdraví (tentokrát podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c/ tr. zák.) a výtržnictví přijal, a to v podstatě pouze na základě - v kontextu ostatních provedených důkazů osamocené - výpovědi spoluobviněného P. K. Jeho výpověď ovšem podle dovolatele jednak zpochybňuje vlastní angažovanost v celém případu a především podmínky na místě činu a průběh celého skutkové děje, při nichž jen stěží mohl sledovat konflikt dovolatele s poškozeným J. F., zejména pak rozlišit, zda dovolatel poškozeného vůbec udeřil pěstí, či zda se jednalo pouze o strčení do poškozeného, resp. vzájemné postrkování (skutek se měl stát koncem října, krátce po půlnoci a tedy za tmy, na místě byl zmatek, přičemž P. K. sám byl zaměstnán fyzickým konfliktem s jinou osobou). Ani ze znaleckého posudku nebylo možno učinit jednoznačný závěr o tom, že poškozený nutně musel od dovolatele inkasovat úder pěstí do obličeje. Pokud by odvolací soud postupoval v souladu se základními zásadami trestního řízení, musel by podle dovolatele dospět k jiným skutkovým závěrům, než z jakých při právním posouzení jeho jednání vycházel. Vzhledem k nesprávně zjištěnému skutkovému stavu věci, který v daném případě odporuje důkazní situaci, pak odvolací soud dospěl také k nesprávnému právnímu hodnocení celého skutku.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby byl napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl zrušen.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve vyložil obsah uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a s odkazem na ně pak vyslovil názor, že dovolatel soudům vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a zároveň prosazuje odlišnou verzi skutkových zjištění, než ke kterým po zhodnocení výsledků dokazování (§2 odst. 6 tr. ř.) soudy obou stupňů dospěly. Teprve na tomto základě činí závěr o nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však podle státního zástupce není a bez dalšího nemůže být naplněn námitkami, které představují polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů.
V návaznosti na dovolatelovy námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že Krajský soud v Ústí nad Labem v novém řízení v jeho věci nepostupoval v souladu s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 3 Tdo 1022/2008, státní zástupce uvedl, že uvedený soud, jemuž byla věc přikázána, aby znovu projednal odvolání obviněného (dovolatele) a rozhodl o něm v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, dostál svým povinnostem v naprostém souladu s ustanovením §265s odst. 1 tr. ř., neboť vytýkané vady odstranil postupem podle §258 odst. 1 tr. ř. a §259 odst. 3 tr. ř. Ve věci poté rozhodl plně v souladu s právním názorem, který k projednaným otázkám ve výše zmíněném rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zároveň zřejmé, že soud v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu znovu vyhodnotil otázku zavinění obviněného ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému, přičemž skutková zjištění, na kterých právní závěr o formě zavinění obviněného (dovolatele) založil, promítl do popisu skutku ve skutkové větě výroku rozsudku, v němž také uvedl všechny rozhodné skutkové okolnosti vztahující se ke spáchání činu. S právním hodnocením věci se státní zástupce plně ztotožnil. Dovolání obviněného je proto dle jeho názoru třeba považovat za zjevně neopodstatněné.
Své písemné vyjádření státní zástupce uzavřel tím, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí aby za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.
Obviněný J. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Jak již Nejvyšší soud konstatoval ve svém předcházejícím rozhodnutí, důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl ve věci rozsudkem po provedeném přezkumu ve veřejném zasedání, a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Ve svém předcházejícím rozhodnutí Nejvyšší soud také vysvětlil, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V nyní projednávaném dovolání však obviněný s odkazem na výše uvedený dovolací důvod již nenamítl rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem věci a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že odvolací soud ve věci učiněná skutková zjištění nesprávně posoudil z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o námitky vůči nesprávnému způsobu hodnocení důkazů oběma soudy, kterým vytkl zejména to, že závěr o jeho vině založily na výpovědi spoluobviněného P. K., kterou dovolatel nepovažuje za hodnověrnou, a v jeho prospěch pak nevyhodnotily další ve věci provedené důkazy, ačkoliv tak učinit měly. To znamená, že s primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci a vlastní skutkovou verzi celého případu, podle které poškozeného J. F. neudeřil pěstí do obličeje a pouze „odstrčením“ odvracel jeho bezprostřední útok na svoji osobu, dovolatel spojoval právní názor, že jeho jednání bylo i v rámci nové právní kvalifikace skutku nesprávně právně posouzeno jako trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., přestože výsledky provedeného dokazování podle něj takový závěr nedovolovaly.
Z uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Na tomto místě je třeba poznamenat, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů vyjádřená v popisu skutku jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzovaném případě však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že dovolatel inkriminovaným jednáním odvracel útok vedený na jeho osobu a jednal proto v nutné obraně podle §13 tr. zák. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku provedenými důkazy, včetně otázky věrohodnosti výpovědi spoluobviněného P. K., náležitě zabýval a v rozsahu předpokládaném v §125 odst. 1 tr. ř. v rozsudku vyložil a odůvodnil, jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů (viz zejména str. 8 až 10 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud pak v rámci přezkumu z podnětu podaného řádného opravného prostředku (§254 odst. 1 tr. ř.), vázán podle §265s odst. 1 tr. ř. právním názorem Nejvyššího soudu, uvedl do souladu zjištěný skutkový stav věci s tzv. skutkovou větou výroku rozsudku a jednání obviněného nově právně kvalifikoval nikoliv již jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., nýbrž jako méně závažný trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., když vycházel z toho, že následek spočívající ve způsobení těžké újmy na zdraví (§89 odst. 7 tr. zák.) nebyl zahrnut úmyslem obviněného (dovolatele), ale byl způsoben z nedbalosti (§5 tr. zák.). Současně vysvětlil důvody, pro které se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, ze kterých při svém rozhodnutí vycházel, a proč námitky obviněného (dovolatele), že jej soud prvního stupně odsoudil na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, považoval za nedůvodné (str. 4 až 5 odůvodnění rozhodnutí).
K námitce dovolatele, že odvolací soud v novém řízení ve věci nepostupoval podle závazných pokynů ze zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 3 Tdo 1022/2008, Nejvyšší soud s odkazem na výše uvedené rozhodnutí uvádí, že odvolacímu soudu bylo uloženo znovu se zabývat hmotně právní otázkou zavinění obviněného ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví, přičemž skutková zjištění, na kterých závěr o formě zavinění obviněného založí, měl promítnout do popisu skutku v tzv. skutkové větě výroku svého rozsudku s uvedením všech rozhodných zjištěných skutkových okolností vztahujících se ke spáchání činu. Pokud odvolací soud v rámci nového řízení neprováděl další dokazování a přitom do skutkové věty výroku o vině vtělil skutková zjištění ve věci již řádně učiněná a v návaznosti na nich znovu - tentokrát bezchybně - právně posoudil jednání obviněného, nelze mu v tomto směru vytknout, že by pokyny Nejvyššího soudu nerespektoval.
Dále je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Protože dovolání obviněného bylo opřeno o námitky, které pod dovolací důvod podle §265b tr. ř. písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný dovolací důvod podřaditelné nejsou, nelze přiznat opodstatnění ani uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť nebylo zjištěno, že by předcházející řízení bylo zatíženo vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler