ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.803.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 803/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. srpna 2009 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněnou J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 4. 2. 2009, č. j. 14 To 379/2008-360, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 46/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 9. 2008, č. j. 2 T 46/2008-334, byla obviněná J. M. uznána vinnou trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. na tom skutkovém základě, že „od 1. 6. 2004 do 26. 9. 2007 v P.-D. opakovaně zejména psychicky a v menší míře i fyzicky týrala svého manžela Ing. J. M., což spočívalo v hrubém a vulgárním slovním napadání, ničení oděvů, zbavování a ničení jeho osobních věcí, omezování osobní svobody, bránění ve spánku, opakovaném vyhrožování zabitím, zničením jeho osoby, kdy například
- dne 30. 6. 2006 ve večerních hodinách po odmítnutí jít se vykoupat na P. se na něj vrhla a kulečníkovými tágy jej tloukla přes nohy,
- dne 14. 7. 2006 jej před dětmi udeřila přes ruce z důvodu jeho údajného úlisného chování,
- dne 3. 8. 2006 po odmítnutí zaplacení účtu za její firemní telefon jej kopla do břicha a poté opakovaně udeřila pěstí,
- v přesně nezjištěných dnech v říjnu 2006 mu poškozovala jeho osobní věci, které roztrhala a rozvěsila na lustr nebo zapletla do jízdního kola, svázala nohavice pyžama provazem, pověsila je na lustr, vyhrožovala mu zabitím a podpálením domu,
- dne 16. 12. 2006 mu opakovaně vypínala televizi, vyhrožovala mu zkopáním a vulgárně jej napadala ve snaze vyprovokovat incident a následně kulečníkovým tágem prorazila kulečníkový stůl a po následném slovním incidentu mu opakovaně vysvětlovala, že on je viníkem celé situace a stále jej bude pronásledovat, dokud vše nepochopí,
- dne 2. 1. 2007 po vulgárním slovním napadání jej opakovaně udeřila pěstmi a rohožkou, plivala mu do tváře, jeho oblečení vyházela pod schody do chodby a dokopala je do garáže a poté jej chytla za varlata a silně stiskla s tím, že jej v noci vykastruje, podpálí barák a jeden z nich musí zemřít,
- dne 4. 1. 2007 kolem 00.30 hod. jej vzbudila s tím, že jej nenechá spát a opakovaně vyházela jeho šatník,
- dne 22. 9. 2007 mu opakovaně bránila ve spánku a vyhrožovala zabitím, pokud nevezme zpět žádost o rozvod a plivala mu do obličeje,
- dne 24. 9. 2007 jej krátkou dobu zamkla ve sklepě, vypustila pneumatiku u osobního automobilu, polila jej kávou a odcizila jeho osobní oblečení,
kdy takovýmto jednáním způsobila poškozenému psychické trauma střední intenzity a subdepresivní poruchu se silným psychosomatickým akcentem“. Za tento trestný čin byla obviněná podle §215a odst. 2 tr. zák. odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dohledem.
O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 4. 2. 2009, č. j. 14 To 379/2008-360, jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněné při nezměněném výroku o vině trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž výkon tohoto trestu jí podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 4. 2. 2009 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu a současně i proti nezrušenému výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku vyplývá, že vadu předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje dovolatelka v postupu obou soudů, které měly opřít svá rozhodnutí, resp. závěr o její vině, téměř výhradně o důkazy pořízené poškozeným - tehdy ještě jejím manželem - a to zvukové i obrazové nahrávky z jeho mobilního telefonu zachycující ji při různých konfliktních situacích vyvolaných záměrně právě poškozeným. Soudy tak zasáhly do jejích ústavně garantovaných práv a svobod uvedených v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod, neboť jako důkaz použily nahrávky jejích hlasových projevů učiněných v soukromí, tedy neurčených pro veřejnost, které požívají obdobné ochrany jako listovní tajemství. Provedení tohoto důkazu před soudem považuje dovolatelka za nezákonné, protože nebyl pořízen za účasti státu. Nahrávky navíc podle ní postrádají autentičnost, nejsou plynulé a chronologicky navazující a jsou sestříhané poškozeným, který je velmi zkušený v oblasti počítačové techniky. Podle názoru dovolatelky byla předmětnými nahrávkami ovlivněna i psycholožka Mgr. Č., zpracovatelka znaleckého posudku k osobě a věrohodnosti výpovědi poškozeného, jejíž závěry se v posledně uvedeném směru opírají právě o obsah předmětných nahrávek, přičemž znalkyně o hodnověrnosti poškozeného dokonce nepochybovala ani navzdory patrnému rozdílu ve fyzických proporcích obou aktérů, kdy poškozený vážil při výšce 179 cm dle vlastního vyjádření 90 kg, zatímco dovolatelka v době, kdy mělo docházet k popsaným útokům, nevážila ani 60 kg.
Dovolatelka odmítla rovněž závěr odvolacího soudu, že to byla naopak právě ona, která v rámci své obhajoby namítala „skutečnosti, které výrazně zasahují do soukromí poškozeného - nastíněné problémy v jeho sexuální oblasti, problémy v předchozím manželství a následné úpravy poměrů k nezletilým dětem“. Zdůraznila, že pouze využila svého práva na obhajobu, pokud hovořila o sexuálních problémech poškozeného potvrzených ostatně i znalkyní Mgr. Č., když sdělila pouze informace, které uvedl veřejně sám poškozený (při skupinové terapii jako účastník kurzu vedeného dovolatelkou) a nejednalo se tedy o soukromou informaci určenou výhradně jí samé. Problémy poškozeného v předchozím manželství jsou pak zaznamenány i v listinných důkazech provedených soudem prvního stupně.
S odkazem na výše uvedené skutečnosti vyslovila dovolatelka přesvědčení, že pokud odvolací soud a před ním soud prvního stupně vyhodnotily důkazy pořízené pro trestní řízení poškozeným jako důkazy zákonné a nevykazující vady, pak pochybily a jejich rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí věcně správná. Namítaná nezákonnost při pořizování důkazů se totiž promítla do soudy zjištěného skutkového stavu věci. Dovolatelka tudíž nepochybuje o tom, že v uvedeném smyslu jsou napadená rozhodnutí zatížena vadami odpovídajícími uplatněnému dovolacímu důvodu.
V závěru dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 4. 2. 2009, č. j. 14 To 379/2008-360, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 9. 2008, č. j. 2 T 46/2008-334, a sám podle §265n tr. ř. dovolatelku obžaloby zprostil.
K dovolání obviněné se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že dovolatelka poukazuje na naplnění uplatněného dovolacího důvodu zčásti argumentací skutkovou, k níž ovšem nelze přihlížet, protože z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní povahy. Státní zástupkyně připustila, že Ústavní soud se v minulosti zabýval restriktivním výkladem ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když u některých rozhodnutí o dovolání zakládal jejich protiústavnost, a nad rámec řešené problematiky konstatoval, že u těchto typových skupin dovolání lze považovat za ústavně konformní postup podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tzn. postup, při kterém Nejvyšší soud provede věcný přezkum napadeného rozhodnutí. O takový případ se však dle jejího názoru v předmětné věci nejedná, neboť zde není rozpor mezi skutkovými zjištěními obecných soudů a jejich právními závěry, natož pak rozpor extrémní. Pro úplnost pak státní zástupkyně dodala, že obviněná v dovolání jen zopakovala námitky uplatněné již v řízení před soudy obou stupňů proti zvukovým a obrazovým nahrávkám pořízeným poškozeným jako důkazu, který podle soudu podpořil obsah svědeckých výpovědí. Odvolací soud se přitom obsahově shodnou námitkou obviněné, že se nejedná o procesně použitelný důkaz, podrobně zabýval a vyložil, proč neshledal důvody k jeho odmítnutí (§89 odst. 2 tr. ř.). Obsah tohoto důkazu nadto hodnotil tak, že své úvahy logicky vysvětlil a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů. To, že dovolatelka s tímto hodnocením nesouhlasí, není podle státní zástupkyně dovolacím důvodem. V této souvislosti poukázala rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 17/2002, č. 408), která vychází z názoru, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Z výše uvedených důvodů dospěla státní zástupkyně k závěru, že v případě dovolání obviněné jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto navrhla, aby je Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřila i pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.
Obviněná J. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatelka s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítla rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem věci a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřela výlučně jednak o námitku nezákonnosti a procesní nepoužitelnosti důkazu audio a video nahrávkami předloženými poškozeným a dále o námitky vůči nesprávnému způsobu hodnocení obsahu jak tohoto, tak i ostatních ve věci provedených důkazů. S primárním poukazem na vadně zjištěný skutkový stav věci pak spojovala právní názor, že její jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném domě nebo bytě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., přestože výsledky provedeného dokazování by při odmítnutí výše uvedeného nepřípustného důkazu, který navíc podle ní ovlivnil i obsah důkazů dalších (zejména závěry posudku znalkyně z oboru psychologie), takový závěr nedovolovaly.
To znamená, že dovolatelka svůj mimořádný opravný prostředek nezaložila na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přestože je v dovolání formálně proklamovala, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhala revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku proto pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
S ohledem na poukaz státní zástupkyně obsažený ve výše rekapitulovaném vyjádření k podanému dovolání Nejvyšší soud poznamenává, že si je vědom, že v aktuální judikatuře Ústavního soudu (např. nálezech ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, III. ÚS 84/94) bylo opakovaně zdůrazněno, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. jsou v dovolacím řízení v některých případech Nejvyšším soudem vykládány příliš restriktivně a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění).
V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatelky založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. řádně vyložil a odůvodnil (viz zejména str. 9 až 11 rozsudku). V procesu dokazování se přitom neomezil pouze na hodnocení svědecké výpovědi poškozeného či zkoumání obsahu jím předložených audio a videonahrávek, ale provedl i důkazy další, k jejichž obsahu rovněž přihlížel. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl postupně všechny důkazy nutné pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí, a důkazy řádně vyhodnotil. Zároveň se vypořádal též s námitkou nezákonnosti a procesní nepoužitelnosti důkazu audio a videonahrávkami. S odkazem na ustanovení §89 odst. 2 tr. ř. a dále na skutečnost, že poškozený nezasáhl nepřípustně do soukromí obviněné tím, že pořídil shora uvedený záznam týkající se výlučně útoků obviněné na jeho osobu, pak způsobem konformním se zákonem vysvětlil, proč neshledal důvody k odmítnutí tohoto důkazního prostředku jako nepřípustného (viz str. 4 odůvodnění rozsudku).
Závěrem je třeba připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03, str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněné J. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler