ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.957.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 957/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. září 2009 o dovolání podaném obviněným P. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 5 To 341/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 84/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 3 T 84/2007, byl obviněný P. G. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 31. 1. 2007 se při jednání s poškozeným J. B. ohledně uzavření kupní smlouvy na vozidlo zn. Land Rover Range, nepravdivě představil tituly JUDr. a Ing. s tím, že je zaměstnanec advokátní kanceláře, aby mu bylo při setkání dne 1. 2. 2007 vozidlo poškozeným předáno, dne 1. 2. 2007 kolem 18:00 hod. v P. v ulici K. dále předložil J. B. bankovní výpis o převodu sjednané částky ve výši 892.500,- Kč, načež mu poškozený vozidlo včetně klíčků předal, ačkoliv obžalovaný v té době zmíněných titulů nepožíval, ani nepracoval v advokátní kanceláři a ani mu peníze na účet, jak deklaroval, nezaslal, čímž s ohledem na hodnotu získaného motorového vozidla způsobil škodu ve výši 1.320.000,- Kč, následně ale bylo vozidlo u obžalovaného zajištěno a vráceno poškozenému. Za to byl podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl, že poškozený J. B. se odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 5 To 341/2008, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 12. 2008 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. G. prostřednictvím obhájce JUDr. B. M. následně dovolání, a to podáním ze dne 12. 3. 2009, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. e), g), k), l) tr. ř. a které následně odůvodnil a doplnil podáním ze dne 30. 3. 2009, kdy v jeho rámci dovolací důvody omezil jen na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil přesvědčení, že soudy ho uznaly vinným pouze s ohledem na jeho trestní minulost, aniž by se mohl účinně hájit. Nezúčastnil se všech hlavních líčení ani veřejného zasedání odvolacího soudu a soudy mu navíc odmítly provést důkazy výslechem jeho matky a svědka Mgr. L. M., ačkoliv by svědčily v jeho prospěch. Naproti tomu nekriticky vycházely pouze z tvrzení údajně poškozeného J. B. Zejména se dostatečně nezabývaly otázkou naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. v jednání dovolatele, tedy zda skutečně jednal v úmyslu se ke škodě cizího majetku obohatit a za tím účelem uvedl někoho v omyl. Takový úmysl určitě nelze dovozovat pouze z faktu, že užíval akademické tituly, aniž by jich dosáhl. Nikdy mu rovněž nebylo prokázáno, že by prohlásil, že je zaměstnancem advokátní kanceláře, ani to, že by poškozenému předložil jakýkoliv doklad osvědčující zaplacení kupní ceny za vozidlo. Poškozený takový dokument nijak nepopsal, nedalo se zjistit, zda šlo o převodní příkaz, výpis z účtu nebo jiný dokument. Přesto soud na základě jeho výpovědi bez dalšího měl jím uváděné skutečnosti za prokázané.
Dovolatel zároveň poukázal na to, že smlouva o prodeji vozidla byla podepsána dne 1. 2. 2007 se splatností kupní ceny do 5 dnů. Ještě před uplynutím této lhůty byl však zadržen a vozidlo mu bylo odebráno. Za těchto okolností objektivně nemohl dostát svému závazku a po odebrání vozidla již ani neměl důvod jej plnit. Podle dovolatele přitom neexistuje jediný důkaz, že by kupní cenu původně zaplatit nechtěl. Výslechem matky dovolatele soud navíc mohl zjistit, že měl u ní deponovanou částku převyšující 1.000.000,- Kč. Svědek Mgr. M. by pak potvrdil, že je směnečným dlužníkem dovolatele a z tohoto titulu měl pokyn kupní cenu za něj uhradit. Tyto důkazy však provedeny nebyly a řízení je tak v tomto směru neúplné.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, „aby Nejvyšší soud České republiky z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. podle ustanovení §265 odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 5 To 341/2008, ze dne 4. 12. 2008 a dále, aby zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 3 T 84/2007 ze dne 30. 4. 2008, protože dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dán již v rozhodnutí soudu prvního stupně“. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil jeho nástup do výkonu trestu do rozhodnutí o samotném dovolání.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). V jeho rámci předeslal, že námitky shrnuté v dovolání obviněný uplatnil již v rámci odvolání, přičemž soud druhého stupně se jimi náležitě zabýval a s jeho závěry je možno vyslovit souhlas. Dále uvedl, že dovolatelem uplatněné výhrady mají zčásti procesní povahu, pokud se týkají námitek proti odmítnutí jeho důkazních návrhů (přičemž ohledně výpovědi matky obviněného je třeba poznamenat, že v přípravném řízení využila práva podle §100 odst. 1 tr. ř. a odepřela svědeckou výpověď), a zčásti směřují proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně, pokud jde o skutkové okolnosti případu. K námitce dovolatele, že byl zkrácen na svých obhajovacích právech, státní zástupce připomněl, že dovolatel jednak sám rezignoval na účast u soudního projednávání své věci, a pokud jde o neprovedení jím navrhovaných důkazů, soud měl k jejich odmítnutí dostatečné důvody. Žádná z těchto výhrad ovšem především neodpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádnému jinému z katalogu zákonných dovolacích důvodů.
Pokud jde o námitky dovolatele stran nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, ty se dle názoru státního zástupce opírají pouze o hypotetické tvrzení, že měl k dispozici poměrně značné finanční prostředky. Pokud by tomu tak ovšem bylo, nic by mu nebránilo ujednat kupní smlouvu tak, aby měl údajné finanční prostředky k dispozici již při koupi vozidla a mohl alespoň první část kupní ceny uhradit. To však neučinil a prodávajícímu předložil falešné bankovní potvrzení o převodu první části kupní ceny, přičemž provedeným dokazováním bylo ověřeno, že dovolatel ani jeho matka nemají žádné finanční prostředky na bankovních účtech. Jeho podvodný úmysl lze podle státního zástupce spolehlivě dovodit především vzhledem ke skutkovým okolnostem spáchaného činu a zároveň i s přihlédnutím k osobě dovolatele samotného, který je v oblasti podvodného jednání speciálním recidivistou a již v minulosti se dopustil trestné činnosti charakterizované totožným modem operandi, za kterou byl odsouzen a potrestán.
Z těchto důvodů pak podle státního zástupce nelze přisvědčit ani námitce dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo rovněž vadou spočívající v existenci druhého z deklarovaných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K žádosti dovolatele o odklad výkonu uloženého trestu státní zástupce uvedl, že z dostupného spisového materiálu není zřejmé, že by předseda senátu soudu prvního stupně učinil návrh podle §265h odst. 3 tr. ř., a současně není dán žádný racionální důvod k tomu, aby byl výkon uloženého trestu odkládán.
Své vyjádření k podanému dovolání shrnul státní zástupce konstatováním, že v dovoláním napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně ani v řízení mu předcházejícím nespatřuje žádnou vadu, kterou by bylo nezbytné napravovat cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když z větší části bylo navíc podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí bylo za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. učiněno v neveřejném zasedání. Výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř. vyjádřil i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navržené rozhodnutí.
Obviněný P. G. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g), k), l) tr. ř., na které dovolatel ve svých podáních (dovolání) postupně odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Trestní stíhání by bylo nepřípustné tehdy, jestliže bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v §11 odst. 1 tr. ř. nebo v §11a tr. ř. Uvedený dovolací důvod spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení - v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo - nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak vadně došlo k jinému rozhodnutí, jež je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je zároveň rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný.
Z podaného dovolání však není zřejmé, v čem dovolatel spatřuje některý z v zákoně taxativně stanovených důvodů nepřípustnosti jeho trestního stíhání, či vadu napadeného rozhodnutí spočívající v chybějícím či neúplném výroku. Vzhledem k nedostatku jakékoliv relevantní argumentace týkající se důvodů dovolání podle §265b odst. 1, písm. e), k) tr. ř., nemohl Nejvyšší soud dovodit, jaké skutečnosti vlastně hodlal obviněný učinit předmětem dovolacího přezkumu.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativně s tím, že již v rozhodnutí soudu prvního stupně byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy mohl naplnit pouze za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo jím tvrzenými vadami předpokládanými v uplatněném dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V souvislosti s výkladem shora uvedeného dovolacího důvodu je současně třeba vzít v úvahu, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
V dané věci však dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem věci a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Námitku nesprávného právního posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. založil pouze na výhradách vůči rozsahu (neúplnosti) provedeného dokazování a na polemice se správností hodnocení důkazů oběma soudy, zejména svědecké výpovědi poškozeného J. B., které soudy vzhledem k její nevěrohodnosti neměly uvěřit. Námitku absence subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., která se obecně týká závěrů hmotně právních, dovolatel založil na vlastní skutkové verzi projednávaného případu, podle níž byl v inkriminované době schopen zajistit splnění svého závazku vůči prodávajícímu svědku B., a to penězi v celkové hodnotě převyšující sjednanou kupní cenu za automobil, konkrétně finančními prostředky, jež měl mít u své matky, resp. ze směnečné pohledávky, kterou měl za Mgr. M. Jinými slovy, dovolatel s primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., přestože výsledky provedeného dokazování podle něj takový závěr nedovolovaly.
Z uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Na tomto místě je třeba poznamenat, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů. To znamená, že skutková zjištění soudů vyjádřená v popisu skutku jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzovaném případě však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání předmětného skutku nebylo dovolateli prokázáno, resp. měly zjistit, že se jej vůbec nedopustil. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku provedenými důkazy náležitě zabýval a v rozsahu předpokládaném v §125 odst. 1 tr. ř. vyložil a odůvodnil, jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů. Zároveň dostatečně vyložil důvody, pro které odmítl důkazní návrhy obviněného (viz str. 3 až 6 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud při respektování ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně vysvětlil důvody, pro které se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a proč námitky obviněného (dovolatele), že jej soud prvního stupně odsoudil bez usvědčujících důkazů, považoval za nedůvodné. Bez povšimnutí neponechal ani obdobný způsob podvodného jednání obviněného v předcházejících případech jeho trestné činnosti (kdy se snažil u poškozených vzbudit dojem solidnosti a solventnosti mj. předstíráním toho, že je osobou s akademickými tituly), a především jeho dosavadní neschopnost uhradit škodu ve výši několika set tisíc korun vzniklou jeho předcházející trestnou činností. Logicky a akceptovatelným způsobem vysvětlil, z jakých důvodů neměl o vině obviněného (dovolatele) pochybnosti a proč stejně jako soud prvního stupně nepovažoval za nutné doplnit dokazování o navrhované důkazy (viz zejm. str. 4 - 6 usnesení odvolacího soudu).
Nejvyšší soud k námitce dovolatele stran neúplnosti provedeného dokazování v obecné rovině poznamenává, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., případně §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3), který v posuzovaném případě jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, splňují.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, není dána ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Dále je třeba připomenout, že odvolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného P. G. dospěl k závěru, že skutečnosti namítané v dovolání nenaplňují nejen dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), k) tr. ř. , ale ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl podanému dovolání přiznat opodstatnění ani v části, kdy obviněný s odkazem na vady řízení předcházejícího uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto bylo v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. rozhodnuto tak, že se podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Návrh na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, může za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. podat výlučně předseda senátu soudu prvního stupně. Návrh dovolatele proto může být toliko podnětem k takovému postupu. Jestliže současně ani Nejvyšší soud neshledal důvody k přerušení výkonu trestu podle §265o odst. 1 tr. ř., nebylo o nevyhovění návrhu dovolatele třeba rozhodnout samostatným výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler