ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.995.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 995/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 o dovolání, které podal obviněný J. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 5 To 52/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 145/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 7. 2008, sp. zn. 24 T 145/2008, byl obviněný J. G. pod bodem 1/ výroku o vině uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 8. 7. 2008 v době okolo 22.00 hodin v P., v areálu stavby, nezjištěným způsobem vnikl do automobilu značky Nissan Double-cab, červené barvy, v hodnotě cca 120.000,- Kč, ve kterém byla naložena čerpací stanice na naftu značky T. 430 v hodnotě cca 58.850,- Kč, který pomocí klíčů umístěných v zapalování nastartoval a z místa činu odjel, čímž poškozené firmě LP ČR, s. r. o., způsobil škodu ve výši 120.000,- Kč a společnosti M., a. s., způsobil škodu ve výši 58.850,- Kč, přičemž s automobilem byl zadržen dne 8. 7. 2008 ve 22.21 hodin v P., O., hlídkou MP P.“, a dále pod body 2/ a 3/ výroku o vině trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jichž se dopustil tím, že ad 2/ „dne 8. 7. 2008 ve 22.20 hodin v P., O. ulice, řídil automobil značky Nissan Double-cab, červené barvy, a to přesto, že mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 7 T 24/2008, pravomocným ode dne 8. 6. 2008 uložen trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře 18 měsíců“ a ad 3/ „dne 8. 7. 2008 ve 22.20 hodin v P., O. ulice, řídil automobil značky Nissan Double-cab, červené barvy, a to přesto, že není držitelem platného řidičského průkazu a není ani držitelem žádné skupiny nebo podskupiny řidičských oprávnění“. Za výše uvedené trestné byl obviněný podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti jednoho měsíce, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 5 To 52/2009, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 26. 2. 2009 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. G. následně dovoláním, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel ve shodě s obhajobou uplatňovanou v dosavadním řízení poukázal na to, že se vůbec nepohyboval po stavbě, kde došlo ke krádeži inkriminovaného vozidla, a tudíž zde žádné vozidlo ani neodcizil. Namítl, že vše ve skutečnosti proběhlo tak, že uvedeného dne potkal svého přítele jménem R., kterého zná z H. n. a který v době setkání řídil inkriminovaný automobil. Smluvili se, že společně poté zajdou na pivo a že na R. v zaparkovaném vozidle počká. Když R. z neznámého důvodu ani po půlhodině nepřicházel, dovolatel si přesedl z místa spolujezdce na místo řidiče a s vozem, který nechtěl nechat bez dozoru, jel R. hledat, aby mu ho předal zpět. Po krátké chvíli byl ovšem zadržen hlídkou městské policie.
Pokud byl za výše popsaných okolností přesto uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 tr. zák., je podle dovolatele zřejmé, že byl tímto trestným činem uznán vinným neprávem. Soudu prvního stupně pak vytkl, že jej odsoudil toliko na základě tvrzení vyslovených státním zastupitelstvím v podané obžalobě, aniž by respektoval základní zásady trestního řízení, zejména zásadu materiální pravdy, zásadu volného hodnocení důkazů a zásadu in dubio pro reo. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že mu žádným relevantním způsobem nebyla bez pochybností krádež předmětného vozidla prokázána. Provedené dokazování bylo podle jeho názoru navíc neúplné, neboť soud nevyslechl osoby, které v rozhodný den hlídaly stavbu a které by se mohly vyjádřit k tomu, zda se na stavbě pohyboval či nikoliv; dále nevysvětlil rozdíl mezi časovou datací systému GPS instalovaného v odcizeném voze a záznamem o zákroku hlídky městské policie, nezabýval se spolehlivostí sledovacího systému a konečně nevzal v úvahu ani absenci registrační značky na vozidle. Jeho rozhodnutí tak podle dovolatele vychází z nesprávně (neúplně) zjištěného skutkového stavu věci. Konstatovaná pochybení pak v řízení o řádném opravném prostředku neodstranil ani odvolací soud, neboť podané odvolání zamítl jako nedůvodné. To znamená, že oba soudy svá rozhodnutí zatížily vadou předpokládanou v důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265l odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 5 To 52/2009, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal ve věci nové projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a poukázala na to, že obviněný neuvedl žádné konkrétní důvody, pro které považuje právní závěry obou soudů v otázce hmotně právního posouzení skutku za nesprávné. Omezil se pouze na námitku, že vyjádřil nesouhlas se skutkovým zjištěním soudu ve vztahu k trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se podle svého tvrzení vůbec nedopustil. Změny právního posouzení skutku se tedy domáhal na základě toho, že odmítá rozhodná skutková zjištění, ke kterým soud na základě provedeného dokazování dospěl. Tím se podle státní zástupkyně se svým dovoláním zcela ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle nějž je v dovolání možné namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoli však nesprávnost skutkových zjištění samotných. Takto podloženou dovolací argumentaci přitom nelze uznat za věcně odpovídající nejen použitému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému ze zbývajících zákonných dovolacích důvodů vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle státní zástupkyně je navíc z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně dostatečně patrno, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které ve svých rozhodnutích také vyložily a odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku pod bodem 1/ jako trestného činu krádeže, přičemž nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad.
Z uvedených důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl
o dovolání obviněného tak, že se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, a toto rozhodnutí aby podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila státní zástupkyně i pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.
Obviněný J. G. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem věci a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Námitku nesprávného právního posouzení skutku (bod 1/ rozsudku) jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. založil na vlastní verzi skutkového děje, tj. na tvrzení, že předmětné vozidlo vůbec neodcizil, a v uvedeném směru pak především na námitce neúplnosti provedeného dokazování a polemice se správností hodnocení provedených důkazů oběma soudy. Jinými slovy, dovolatel s primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno mimo jiné jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., přestože výsledky provedeného dokazování podle něj takový závěr nedovolovaly.
Z uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Na tomto místě je třeba poznamenat, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů. To znamená, že skutková zjištění soudů vyjádřená v popisu skutku jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzovaném případě však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání předmětného skutku (krádeže vozidla a v něm naložených věcí) nebylo dovolateli prokázáno. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku provedenými důkazy náležitě zabýval a v rozsahu předpokládaném v §125 odst. 1 tr. ř. vyložil a odůvodnil, jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů (viz str. 3 a 4 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud pak v rámci přezkumu z podnětu podaného řádného opravného prostředku (§254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně shromáždil důkazy v dostatečném rozsahu a řádně je v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotil. Zároveň při respektování ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil důvody, pro které se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a proč námitky obviněného (dovolatele), že ho soud prvního stupně odsoudil bez usvědčujících důkazů, považoval za nedůvodné. Stejně tak - se zřetelem na časovou souslednost mezi dobou odcizení vozidla, následnou jízdou a dobou zadržení obviněného za jeho volantem - vysvětlil, proč neměl o jeho o vině žádné pochybnosti a stejně jako soud prvního stupně neuvěřil jeho tvrzení, podle něhož do centra města odcizeným vozem přijel jistý R., na kterého poté dle domluvy nejprve v zaparkovaném voze cca půl hodiny marně čekal, aby se následně rozhodl R. i s vozem vyhledat (viz str. 2 - 3 usnesení odvolacího soudu).
Nejvyšší soud k námitce dovolatele stran neúplnosti provedeného dokazování v obecné rovině poznamenává, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., případně §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3), který v posuzovaném případě jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně splňují.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. G. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler