ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1074.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1074/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2009 o dovolání obviněného P. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 10 To 203/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 185/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 1 T 185/2008, byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se podle skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně dopustil zkráceně tím, že v přesně nezjištěné době od 18:00 hod. dne 11. 7. 2008 do 13:00 hod. dne 13. 7. 2008 v obci Z., místní část K. V., okr. R. n. K., společně s P.B. a M.D., vůči nimž je vedeno samostatné trestní řízení, se spoluobviněnými J. R. a R. C. po předchozí vzájemné domluvě s úmyslem odcizit nalezené kabely vnikli po vylezení na parapet rozbitého okna ve výšce 280 cm do budovy skladu opravované malé vodní elektrárny, kde z cívky odmotali a za pomoci donesené sekyry odcizili nejméně 13,15 metrů kabelu CYKY 3x240+120, přičemž zbylých 74 metrů uvedeného kabelu, částečně znehodnoceného sekáním na dvou místech, ponechali povytažených ven z okna, a dále pak odcizili celkem 57 ks menších kabelů různé délky a průměru, které po odcizení z dřevěné palety a vynesení ven před objekt ponechali v prostoru pod oknem vedle příkopu, čímž způsobili společnosti R., spol. s r.o., škodu na odcizených věcech ve výši nejméně 32.849,50 Kč a škodu na poškozeném kabelu ve výši nejméně 6.000,- Kč, obviněný P. D. se uvedeného jednání se dopustil, ačkoli byl trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 1 T 222/2006, v právní moci dne 28. 2. 2007, odsouzen pro spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., za což byl potrestán odnětím svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků.
Za uvedené jednání byl obviněný P. D. odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 1 T 185/2008, podal obviněný P. D. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 10 To 203/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 10 To 203/2009, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g), h) a l) tr. ř., jejichž naplnění spatřuje v tom, že dle jeho názoru bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, byl mu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný poukazuje na skutečnost, že skutek popsaný ve skutkové větě nespáchal a v podrobnostech odkázal na své dovolání s tím, že jeho přiznání nezbavilo orgány činné v trestním řízení skutek řádně obviněnému prokázat, zejména to, že byl na místě a za účelem krádeže. Dále obviněný podotkl, že pokud spoluobvinění svědčí proti němu a tvrdí, že s nimi byl na předmětné krádeži dohodnut, tak to není pravda, spoluobvinění měli snahu svou vinu zlehčit.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené usnesení podle ustanovení §265k tr. ř. zrušil a podle §265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný podal dovolání ze čtyř dovolacích důvodů, a to z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g), h) a l) tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný P. D. sice podal dovolání z důvodů podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je nutno považovat jak výhrady obviněného proti hodnocení výpovědí spoluobviněných, tak i jeho výtky ohledně prokazování toho, zda byl přítomen na místě krádeže a za účelem krádeže. Jak již bylo konstatováno výše, obviněný poukazuje na to, že neexistují žádné důkazy (vyjma výpovědí spoluobviněných), které by prokazovaly, že byl na místě krádeže a za účelem krádeže.
Obviněný P. D. se tedy svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud České republiky považuje rovněž za nutné zmínit, že námitky uplatněné obviněným v dovolání jsou obsahově shodné s námitkami uplatněnými v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v předmětné věci (obviněný v dovolání odkazuje na své odvolání) a s těmito se zákonu odpovídajícím způsobem vypořádal již Krajský soud v Hradci Králové v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Obviněný své dovolání opírá dále o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Jako další dovolací důvod uplatnil obviněný ve svém dovolání důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V obecné rovině je třeba uvést, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Je třeba konstatovat, že s odkazem na daný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze napadat toliko případné pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, tj. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. S poukazem na citovaný dovolací důvod se tedy nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu.
Obviněný ve svém dovolání uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) nikterak neodůvodnil a z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Je tedy zřejmé, že tento dovolací důvod nebyl naplněn.
Posledním dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil ve svém dovolání, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento důvod dovolání lze uplatnit tehdy, jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Vymezení dovolacího důvodu je obligatorní obsahovou náležitostí podaného dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., protože limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu. Obviněný však uplatněný dovolací důvod ve svém dovolání blíže nevymezil, proto ani v tomto případě nedošlo k naplnění tohoto dovolacího důvodu.
Jak již bylo uvedeno výše, námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů zcela irelevantní a současně se jedná o námitky, se kterými si již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně. K námitce obviněného, že nebylo prokázáno, že spáchal předmětný skutek popsaný ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, Krajský soud v Hradci Králové v odůvodnění svého rozhodnutí správně připomněl procesně použitelnou primární doznávací výpověď do protokolu o výslechu obviněného (č. l. 40 spisu) s tím, že k faktické účasti obviněného P. D. na příslušném skutku vypovídali usvědčujícím způsobem u hlavního líčení před soudem prvního stupně i spoluobvinění R. a C.
Soudy prvního i druhého stupně proto nepochybily, pokud uznali obviněného P. D. vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím.
Je tedy možno učinit závěr, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), h) a l) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají. Nejedná se proto o případ, kdy by se dovolání opíralo o správný dovolací důvod, avšak dovolací soud by je shledal zjevně neopodstatněným.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného P. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. J. P.