ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.11.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 11/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. ledna 2009 o dovolání obviněné K. H., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 8. 2008, č. j. 8 To 308/2008-186, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 36/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 8. 2008, č. j. 8 To 308/2008-186, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 6. 2008, č. j. 1 T 36/2008-150. Tímto rozsudkem byla obviněná K. H. uznána vinnou v bodech 1., 2. výroku o vině napadeného rozsudku pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a v bodě 3. výroku o vině napadeného rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Za tyto trestné činy jí byl podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem.
Dovolání obviněná podala s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v nesprávné kvalifikaci jejího jednání jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Má za to, že jí spáchání protiprávního jednání nebylo v bodech 1. a 3. výroku o vině jednoznačně prokázáno. K bodu 1. výroku o vině namítá, že jí nebylo prokázáno, že by si přisvojila cizí věc. Tvrdí, že nebyla vyvrácena její obhajoba, že zboží (dva kusy salámu) pocházelo z jiné prodejny. Soudu prvního stupně vytýká, že neprovedl důkaz přehráním kamerového záznamu a zaměřil se výhradně na důkazy usvědčující. Pokud jde o skutek pod bodem 3. výroku o vině, nemohla naplnit objektivní stránku trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., spočívající v přisvojení si cizí věci. Nebylo jí prokázáno, že by si předmětné věci (sedm autíček a dvě knihy) přisvojila, tedy že by získala zboží do své faktické moci s úmyslem s ním trvale nakládat podle své vůle, neboť zboží je v prodejně umístěno hned u vchodu i východu, tj. zákazníci nemusejí nutně projít pokladnou dříve, než ukončí svůj nákup. Pokud tedy vybírají zboží situované přímo u vchodu, mohou se nacházet v prostoru za pokladnou. Za nedůvodné považuje zamítnutí výslechu svědka – jejího syna. Podle jejího názoru důkazy ve věci nebyly řádně zhodnoceny podle §2 odst. 6 tr. ř. a v žádném případě neodůvodňují soudem učiněné skutkové závěry. Vzhledem k tomu navrhla, aby Nejvyšší soud „napadené výroky“ zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Konstatovala, že uplatněný dovolací důvod nekoresponduje s obsahem odůvodnění. V dovolání uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů. Domnívá se, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněné. Za popsané situace je tedy dovolání obviněné podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněné považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání zpochybnit hodnocení důkazů, poukázat na neúplnost dokazování a tím vznést námitky do právní kvalifikace skutku jako trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Nelze přehlédnout, že námitky, které obviněná uplatnila v rámci mimořádného opravného prostředku, tj. v dovolání, jsou, pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsahově shodné s námitkami, kterými se zabýval soud prvního i druhého stupně a na něž také v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené soudy reagovaly. K tomu Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že „opakuje-li obviněná v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu /C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408). Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněná uplatnila námitky právně relevantního charakteru, což se v daném případě nestalo, protože obviněná dovolání opřela o námitky ryze skutkové povahy, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba její dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněná dovolání opřela o námitky mající vztah toliko ke skutkovému zjištění. Jestliže namítá, že si věci nemohla přisvojit, protože nemohla věci získat do faktické moci; v bodě 1. výroku o vině z toho důvodu, že odcizené zboží (tj. dva kusy salámů) pocházely z jiné prodejny, v bodě 3. výroku o vině, že se ještě nenacházela v prostoru za pokladnou, pak v tomto směru byla obhajoba obviněné vyvrácena. V bodě 1. výroku o vině soud vycházel z výpovědí svědků F. R., M. P. a zástupce vedoucího J. H. Společně s fotografií pořízené ze záznamu kamerového systému jde o důkazy silné důkazní hodnoty, jednoznačně obviněnou usvědčující. Kromě toho obviněná nebyla schopna nijak původ zboží doložit. Ačkoliv tvrdila, že zboží pochází z jiné prodejny, žádný doklad o zaplacení u sebe neměla. V bodě 3. výroku o vině nelze souhlasit s tím, že by ve výpovědích svědků N., Z. a G. byly rozpory podstatné pro posouzení věci. Nesrovnalosti ohledně popisu prodejny, umístění skladu, informací o tom, kde který z nich stál, nemají vliv na podstatu věci, totiž že obviněná opustila prodejnu se zbožím, aniž za něj zaplatila. Obviněná byla svědky N. a Z. pozorována již v prodejně, avšak zajištěna jimi byla před prodejnou, tj. rozhodně až poté, co prošla bez placení pokladní zónou. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 3 – 4 a rovněž na odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 3 – 4. V obou případech byla důkazní situace natolik zřejmá, že provádění dalšího dokazování by bylo zcela nadbytečné. Rovněž o právní kvalifikaci skutků nejsou žádné pochybnosti. Protože podstatou námitek obviněné je zpochybnění spáchání trestné činnosti, je zřejmé, že námitky obviněné nijak s právním posouzení skutku ani s jiným nesprávným hmotně právním posouzením nesouvisejí.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněnou v dovolání k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Lze tedy shrnout, že uplatnila-li obviněná dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevné, že není spokojena s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaké závěry z nich dovodily. Vytýká soudům, že ji uznaly vinnou ze spáchání trestného činu krádeže, přičemž se domáhá opětovného provedení jednotlivých důkazů s cílem zpochybnit provedené dokazování s tím, že důkazy by měly být vyhodnoceny jinak. V této souvislosti musí Nejvyšší soud opětovně zdůraznit, že je vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení. Námitky skutkového charakteru nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, protože jimi obviněná nikterak nenamítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Hodnocení důkazů je výsadním právem soudu prvního stupně a dovolacímu soudu nepřísluší provádět jejich přehodnocování. Protože podstatou jejího dovolání je podrobit učiněné skutkové zjištění novému přezkoumání, Nejvyšší soud dodává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněná domáhala změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jejím představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za potřebné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné K. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann