ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1158.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 1158/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2009 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 25. 2. 2009, č. j. 68 To 412/2008-480, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 111/2008-430, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 25. 2. 2009, č. j. 68 To 412/2008-480, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných M. K. a F. Ž., proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. 10. 2008, č. j. 1 T 111/2008-430, kterým byli obvinění M. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a společně s obviněným F. Ž. byli uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Obviněnému M. K. byl za tyto trestné činy a sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. uložen podle §222 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, když pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků, současně byl zrušen výrok o trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a o trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 6. 2007, sp. zn. 3 T 131/2007, který mu byl doručen dne 2. 1. 2008 a nabyl právní moci dne 2. 1. 2008, přičemž byla zrušena všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O povinnosti obviněného k náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Proti shora uvedenému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, kde přes dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že „k nesprávným skutkovým závěrům soudy dospěly na základě provedených důkazů a na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, kdy nesprávná skutková zjištění mají vždy za následek nesprávné právní posouzení skutku“. V této souvislosti poukazuje na to, že provedené důkazy nebyly provedeny v souladu se zásadami trestního řízení, ale na základě vnitřního přesvědčení soudu prvního stupně. Provedené důkazy nebyly podle obviněného hodnoceny v souladu se zásadou in dubio pro reo, když nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že se žalovaného skutku nedopustil. Vzhledem k tomu, že svědkyně Š. několikrát změnila výpověď, měl být s touto svědkyní konfrontován stejně jako se svědkem J., což navrhl, avšak soud jeho žádosti nevyhověl. S ohledem na rozpory ve znaleckém posudku, měl by být podle obviněného proveden revizní znalecký posudek. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně též vadné řízení mu předcházející a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, event. pokud dojde dovolací soud k závěru, že je možno rozhodnout dle §265m tr. řádu rozsudkem, nechť je dovolatel zproštěn obžaloby ve smyslu §226 písm. a) či písm. b) trestního řádu.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud považuje za potřebné s ohledem na námitky uplatněné obviněným v podaném dovolání uvést, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a dovolacím důvodům také musí odpovídat argumentace obviněných. V daném případě je však zcela jednoznačné, že tytéž námitky, které se staly pro obviněného podkladem pro podané dovolání, byly uplatněny v rámci řádného opravného prostředku a s těmito se velmi podrobně vypořádal odvolací soud. Okresní soud na str. 5 - 7 se zabýval jednotlivými důkazy a jejich hodnocením. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci ve svém usnesení na str. 6 - 8 velmi podrobně reagoval na jednotlivé námitky obviněného, které tento opakuje v podaném dovolání. Uvedené hodnotící závěry soudu prvního stupně odpovídají plně ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a zejména pak odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je vyčerpávající reakcí na námitky obviněného, které tento uplatnil v odvolání. Vzhledem k tomu, že tyto jsou plně v souladu se zněním §134 odst. 2 tr. ř. a velmi podrobně na jednotlivé námitky obviněného reagují (a to i pro případ námitek uplatněných v dovolání), považuje Nejvyšší soud za potřebné na tyto odkázat, neboť s argumentací odvolacího soudu se plně ztotožnil.
Námitky, kterými se obviněný snaží zvrátit závěry soudu prvního stupně, resp. potvrzující stanovisko soudu odvolacího, jsou námitky skutkového charakteru, kterými obviněný soudu vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nedostatky v provedeném dokazování. Z hodnocení provedených důkazů vyplývá jednoznačný závěr o naplnění znaků trestných činů, kterými byl obviněný uznán vinným. V této souvislosti poukazuje Nejvyšší soud na níže uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, ze kterých mj. vyplývá; sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem či sp. zn. II. ÚS 681/04, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení.
V souvislosti s uvedenými námitkami obviněného Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněný domáhal změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann