ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.261.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 261/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. března 2009 dovolání obviněného P. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. H. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 3. 2008, č. j. 55 To 56/2008-261, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 253/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 1. 2008, č. j. 6 T 253/2007-234, byl obviněný P. K. uznán vinným v bodě 1a) výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., v bodě 2) výroku o vině trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., v bodech 1b) a 3) trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §241 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6. 3. 2008, č. j. 55 To 56/2008-261, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body 1) a 3) a podle §259 odst. 1 tr. ř. v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dále podle §258 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., který zůstal v napadeném rozsudku nedotčen, obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť odvolací soud odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně ohledně výroku pod bodem 2) výroku o vině zamítl, přestože v řízení, které mu předcházelo, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítá, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a v návaznosti na to pak skutek nesprávně posoudily jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. Vytýká především, že soudy vycházely z výpovědi poškozeného nezletilého L. B. z přípravného řízení, ačkoliv z jeho výpovědi nevyplývá, že by jednání obviněného proběhlo tak, jak je popsáno ve výroku rozsudku. Podle jeho názoru měla být výpověď nezletilého poškozeného hodnocena v kontextu s vypracovaným znaleckým posudkem, z něhož se podává, že poškozený je ovlivnitelný a má snahu se zviditelnit, čímž není vyloučeno, že mohl popis jednání obviněného zveličit. Obviněný upozornil také na rozpory mezi písemným závěrem znaleckého posudku a vyjádřeními znalkyně u hlavního líčení. Ke znaleckému posudku z oboru psychiatrie vypracovaného ve vztahu ke své osobě uvedl, že v jeho jednání nebyla shledána žádná agresivita a nebyl shledán nebezpečným z psychiatrického ani ze sexuologického hlediska. Vzhledem k těmto skutečnostem má za to, že v důsledku nesprávného hodnocení důkazů přetrvávají pochybnosti o tom, zda se dopustil jednání uvedeného pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 3. 2008, č. j. 55 To 56/2008-261, v napadeném výroku o vině a v navazujícím výroku o uložení trestu a aby ve smyslu ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl, že se obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby. V závěru dovolání obviněný učinil podnět ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. s tím, aby předseda senátu soudu prvního stupně navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Podle jeho názoru se dovolání obviněného vztahuje výlučně k hodnocení důkazů, tedy má povahu námitek skutkových, jež nemohou založit deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný primárně nenapadá vlastní právní posouzení skutku uvedeného pod bodem 2) výroku o vině, nýbrž tvrzení o nesprávnosti hodnocení provedených důkazů míří ke změně skutkových zjištění vyjádřených v tomto výroku. Námitky obviněného nesvědčí pro existenci některého z důvodů dovolání v řízení před soudem prvního stupně, tudíž nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Za této situace státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Námitky, které obviněný uplatnil v rámci mimořádného opravného prostředku, tj. v dovolání, jsou obsahově shodné s námitkami, kterými se zabýval soud prvního i druhého stupně a na něž také v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené soudy reagovaly. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru, což se v daném případě nestalo, protože obviněný dovolání opřel o námitky ryze skutkové povahy, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněný dovolání opřel o námitky mající vztah toliko ke skutkovému zjištění, neboť je zjevné, že se neztotožňuje s tím, jak se soudy v rámci hodnocení důkazů vypořádaly se svědeckou výpovědí nezletilého poškozeného L. B. Podle jeho názoru tato výpověď není věrohodná a na základě toho existují pochybnosti, zda se trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. dopustil. Domáhá se zproštění obžaloby. Z provedeného dokazování je však zřejmé, že uvedené námitky nemají své opodstatnění. Především je nutno konstatovat, že výpověď poškozeného byla natolik konkrétní, že by se jen stěží dalo uvažovat o tom, že by si detaily inkriminovaného jednání byl schopen vymyslet. Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, PhDr. J. L. toto vyloučila vzhledem ke struktuře jeho osobnosti a s ohledem na jeho intelektuální úroveň. Vzhledem k věku poškozeného jsou pochopitelné i časové odlišnosti. Nelze ani předpokládat, že by byl schopen popsat skutek na podkladě toho, že by mu informace tzv. někdo nabušil do hlavy. Ovlivnění poškozeného nebylo zjištěno ani ze strany matky. S ohledem na ve stručnosti uvedené skutečnosti lze považovat vyhodnocení věrohodnosti výpovědi nezletilého poškozeného za správné. Ke znaleckému posudku vypracovanému k osobě obviněného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a dětská psychiatrie, MUDr. L. T., CSc., Nejvyšší soud dodává, že znalecký posudek hodnotí osobu pachatele, což nijak nesouvisí s posouzením otázky, zda se skutek odehrál. Vzhledem k tomu, že na základě provedených důkazů nebylo možno obhajobě obviněného přisvědčit, za zcela správný je třeba považovat i výrok o vině trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák.
Za daného stavu, tj. kdy obviněný brojí výhradně proti tomu, jaký závěr soudy učinily z provedených důkazů, přičemž je logické, že obviněný napadá stěžejní usvědčující důkaz (výpověď nezletilého poškozeného), Nejvyšší soud pokládá za potřebné opětovně zdůraznit, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění obou rozsudků. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru. Z tohoto pohledu by bylo možno konstatovat, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby, neboť byly uplatněny již v předcházejícím řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s obhajobou obviněného vypořádaly. Protože námitky uplatněné obviněným v dovolání nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného P. K. podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř. Zbývá poznamenat, že ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. předseda senátu soudu prvního stupně nepodal návrh Nejvyššímu soudu na přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněného. Nejvyšší soud (shodně s předsedou soudu prvního stupně) se ostatně domnívá, že pro takový postup nebyly splněny podmínky. Rovněž se zřetelem ke způsobu rozhodnutí o dovolání se stalo rozhodování o této otázce bezpředmětné (srov. §265o odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann