ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.350.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 350/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. března 2009 o dovolání obviněného L. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 5 To 454/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 86/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 5 To 454/2008, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. 10 T 86/2007, kterým byl uznán vinným trestným činem neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák. a byl mu podle §208 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest v trvání čtyř měsíců.
Proti předmětnému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho naplnění spatřuje v tom, „že přestože soudy provedly dostatek důkazů, které mohly osvětlit skutečně soudy projednávanou událost, došlo k tomu, že tyto důkazy byly soudem prvního stupně mylně interpretovány, neboť předloženými důkazy nebyl průběh děje popsán tak, jak je popsán v obžalobě a následně v rozsudku, přičemž nepostačují ke konstatování, že byl spáchán trestný čin, neboť nebyly naplněny všechny stránky skutkové podstaty trestného činu“. Dále poukazuje na nepravdivá tvrzení v obžalobě, kdy rozvádí jednotlivé výpovědi svědků, které nebyly soudy správně interpretovány. V této souvislosti se odvolává mj. na to, že z výpovědí svědků i poškozeného bylo prokázáno, že se ptal na zdravotní stav poškozeného, kdy psychický stav poškozeného po dopravní nehodě odpovídal stavu každého člověka, který se zúčastnil či byl svědkem dopravní nehody („tolik k mylnému hodnocení důkazů soudem prvního stupně“ – viz dovolání obviněného). Vedle zmíněných skutečnostní obviněný dále zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestného činu, kdy uvádí, že „nevěděl a nebylo mu prokázáno, že by věděl o skutečnosti, že v průběhu dopravní nehody došlo ke zranění“, což dokládá tím, že mu poškozený na jeho dotaz sdělil, že mu nic není. V závěru podaného dovolání zdůrazňuje, že soud se měl zejména zabývat výpovědí poškozeného, neboť s tímto opravdu hovořil a na jeho zdravotní stav se ptal. V této souvislosti pak zpochybňuje výpověď svědka D., který podle mínění obviněného byl v takové vzdálenosti, že nemohl rozhovor poškozeného a obviněného slyšet, když připouští, že se „možná dopustil nepříliš vhodného chování, nicméně jeho jednáním nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu podle §208 tr. zák.“, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhla postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť veškeré obviněným uplatněné námitky jsou námitkami z pohledu dovolacího důvodu irelevantními.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně (s jehož závěrem se odvolací soud ztotožnil) obviněný „dne 24. 11. 2006 v 17.40 hod. v B. na křižovatce vozovky nám. M. a ul. L. jako řidič osobního automobilu Audi A3, reg.zn. společnosti L., s.r.o., poté, co byl účastníkem dopravní nehody, kdy při odbočování doleva na ulici L. přední částí vozidla se střetnul s neosvětleným sportovním jízdním kolem zn. BENEST cyklotrial, řízeným I. Š., ačkoliv uvedený cyklista přeletěl přes kapotu vozidla Audi, upadl na vozovku a utrpěl přitom krvácivé poranění levé dolní končetiny, nezajímal se o zdravotní stav zraněného, po vystoupení z vozidla pouze vzal z vozovky upadnutou státní poznávací značku vozidla, cyklistovi vynadal a z místa nehody odjel, ač byl náhodným svědkem R. D. vyzván, aby prokázal svou totožnost a aby na místě nehody setrval“.
Byť obviněný v podaném dovolání argumentuje tím, že dovolání podává s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, musí Nejvyšší soud konstatovat, že uvedený dovolací důvod byl uplatněn pouze formálně, neboť veškeré námitky, kterými je dovolání odůvodňováno, jsou námitky skutkové, které však zmíněný dovolací důvod nemohou naplnit. K této formálnosti lze odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl; označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.“
Jak již bylo uvedeno shora, úvodní část námitek obviněného směřuje proti „nepravdivým tvrzením, jak v obžalobě, tak v rozsudku“, zde je nezbytné uvést, že se jedná o názor obviněného, který se sám snaží vytvářet vlastní verzi skutkového děje, což je patrno z námitek, které jsou směřovány do oblasti „nenaplněné subjektivní stránky“ – dle mínění obviněného. Pokud však jde o tuto oblast námitek, obviněný „tvrdí, že nedošlo ke spáchání trestného činu, nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, a rozhodně mu nebylo prokázáno, že by věděl o skutečnosti, že v průběhu dopravní nehody došlo ke zranění“. Také v tomto případě se jedná o námitky skutkové.
V souvislosti se zjišťováním skutkového stavu soudy, jeví se vhodným připomenout, že zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř. je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tento se velmi podrobně zabýval obhajobou obviněného, ale také dalšími důkazy, které byly ve věci provedeny a své hodnotící úvahy rozvedl plně v souladu se zněním §125 odst. 1 tr. ř. zejména na str. 4 – 5 svého rozsudku. V tomto směru argumentace obviněného uplatněná v dovolání je pouhým opakováním obhajoby a následně vznesených námitek v řízení o řádném opravném prostředku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že celková doba zájmu obviněného o poškozeného trvala cca 30 vteřin (výpověď poškozeného a svědka D.), za vyvrácené je třeba pokládat tvrzení obviněného o tom, že uvedený svědek D. neregistroval celou situaci – neboť soudy uvěřily opaku (str. 3 rozsudku), výpověď spolujezdce obviněného je pak zásadně vyvrácena výpovědí poškozeného, shora uvedeného svědka, ale také svědka K. Prvotním zájmem obviněného v kontextu uvedených cca 30 vteřin podle skutkového zjištění soudů bylo to, že ze svého vozidla vystoupil začal křičet na poškozeného, jestli je normální, že mu poškodí vozidlo a zavolá policii, přičemž jak poškozený, tak i svědek D. „zavolání policie“ pochopili s ohledem na chování obviněného jako výhrůžku, přičemž poškozený uvedl, že policii volat nechce. O zdravotní stav poškozeného se obviněný nezajímal. Pokud tedy v dovolání obviněný uvádí skutečnosti, které byly soudům prvního i druhého stupně známé a tyto v rámci hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. vzaly v úvahu, jak plyne z jejich rozhodnutí, a obviněný opětovně na tyto skutečnosti poukazuje a dospívá k jinému závěru než soudy, nelze než konstatovat, že se snaží o změnu skutkových zjištění prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což však tento nepřipouští. V souvislosti s vlastním hodnocením důkazů obviněným a jím vytvořeným skutkovým zjištěním je třeba upozornit na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že „ právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy“. Vzhledem k tomu, že hodnotící závěry soudu druhého stupně jsou v jeho rozhodnutí vyjádřeny způsobem odpovídajícím ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. (způsobem odpovídajícím ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. se s problematikou hodnocení důkazů vypořádal také soud prvního stupně), nebylo možno ani v tomto směru soudům vytknout žádné pochybení.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann