ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.486.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 486/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. května 2009 o dovolání obviněného L. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2006, č. j. 11 To 66/2006-5684, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 35 T 4/2004-5317, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2006, č. j. 11 To 66/2006-5684, byl z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen mimo jiné ve výroku o trestu rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2006, č. j. 35 T 4/2004-5317, ohledně obviněného L. M. a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému při nezměněnému výroku o vině uložen podle §187 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo odvolání obviněného L. M. (ale i dalších obviněných) podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Je přesvědčen, že soud prvního stupně při provádění a hodnocení důkazů postupoval v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tvrdí, že zvláště věrohodnost svědka R. N. byla nedostatečně prověřena. Dále nesouhlasí s právní kvalifikací skutku podle odst. 4 §187 tr. zák. Namítá, že z výpovědi svědka N. vůbec nevyplývá, že by byl ve spojení s jakoukoliv organizovanou skupinou, která působí ve více státech, když „s výjimkou Q. a svědka N. prokazatelně žádnou další osobu, která by měla jakýkoliv vztah k distribuci drog, výrobě drog či opatřování drog jinému, vůbec neznal“. Obviněný se dovolává právní kvalifikace skutku podle §187 odst. 3 tr. zák. Má za to, že byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. /zřejmě měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř./, neboť podle jeho názoru „bylo rozhodnuto o změně rozsudku k odvolání krajské státní zástupkyně proti prvostupňovému rozsudku, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, přičemž námitkami obviněného se odvolací soud dostatečně nezabýval. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2006, č. j. 11 To 66/2006-5684, zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, případně Krajskému soudu v Plzni, aby jej v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že převážná část uplatněných námitek směřuje proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Pokud obviněný namítá, že skutek nebyl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, protože kromě obviněného Q. a svědka N. žádnou další osobu podílející se na výrobě či distribuci drog neznal, státní zástupce konstatuje, že ze skutkových vět (sub I – III) rozsudku vyplývá, že obviněný M. se aktivně podílel na opatření a přepravě většího množství heroinu z území tehdejšího S. a Č. H. do Č. a poté do S., přičemž sám tento heroin nevyráběl (byl zakoupen od nezjištěného dodavatele) a v S. nebyl s ohledem na jeho množství určen k přímé spotřebě, nýbrž k jeho další distribuci. Není pochyb, že se stal součástí rozsáhlé sítě obchodu s drogami zahrnující nejméně tři shora uvedené státy a přesně nezjištěný počet na něm se podílejících osob (vedle obviněného ještě nejméně dodavatele drog, všechny zbývající obviněné v této trestní věci, svědka N. a odběratele v S.). Podle státního zástupce je zcela irelevantní, zda tyto osoby osobně znal, či zda pouze věděl o jejich existenci a účasti na obchodu s drogami. Znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ je naplněn jak v případech, kdy pachatel stojí mimo tuto organizovanou skupinu a jedná toliko ve spojení s ní, tak i v případech, kdy je sám součástí takové skupiny, což je právě případ obviněného. V této části dovolání státní zástupce shledal dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Uplatnil-li obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle slovního vyjádření dovolacího důvodu je zřejmé, že důvod dovolání opírá o ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatněné námitky však tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Jednak proto, že v části, v níž bylo vyhověno odvolání státního zástupce není naplněn znak „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku“, jednak z důvodu, že uvedený dovolací důvod se vztahuje k případům, kdy odvolání bylo zamítnuto či odmítnuto podle §253 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání. V daném případě však byla odvolání státního zástupce i obviněného L. M. odvolacím soudem projednána a bylo o nich rozhodnuto. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání vyjádřit nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů učiněným soudy v předchozím řízení. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Námitky, které obviněný uplatnil v rámci mimořádného opravného prostředku, tj. v dovolání, jsou obsahově shodné s námitkami, kterými se zabýval soud prvního i druhého stupně a na něž také v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené soudy reagovaly. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru, což se v daném případě nestalo, protože obviněný dovolání opřel o námitky ryze skutkové povahy, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v dovolání neuvedl jedinou právně relevantní námitku. V podstatě obsahem jeho dovolání jsou námitky skutkového charakteru. Obviněný obsah svého dovolání založil na tom, že provedené dokazování nebylo dostačující k tomu, aby byl uznán vinným. Brojí především proti stěžejnímu důkazu, a to proti výpovědi svědka R. N. Tento důkaz se snaží jakkoli zpochybnit. V tomto směru je třeba dodat, že nejen na základě výpovědi svědka R. N. byl učiněn závěr o vině obviněného. S jeho výpovědí korespondují záznamy telekomunikačního provozu získané odposlechem, sledováním, výpisy telekomunikačního provozu, dokumentace získaná na základě dožádání o právní pomoc z trestních řízení vedených proti R. N., S. A. a H. I., důkazy získané domovními prohlídkami a prohlídkami jiných prostor, kriminalistické expertizy a další důkazy listinného charakteru, jakož i výpověď obviněného B. Q. z přípravného řízení. Ve světle všech těchto důkazů byla posuzována věrohodnost svědka R. N. Pokud jde o rozhovor tohoto svědka se státní zástupkyní před započetím výslechu, státní zástupkyně zcela přesvědčivě vysvětlila, proč k rozhovoru došlo, totiž, že vyšel zcela z iniciativy svědka a byl dán jeho obavou zejména o bezpečnost jeho rodiny. Rozhovor se konal ve výslechové místnosti, uskutečnil se za přítomnosti obhájců a obsah rozhovoru byl také zaprotokolován. Ačkoliv obviněný tvrdí, že osobu jménem R. N. nezná, je s podivem, že při náhodném setkání s jeho manželkou ji klade otázku, proč ho její manžel obviňuje z trestné činnosti. Toto setkání zapříčinilo, že svědkyně odmítla vypovídat u hlavního líčení přímo v jednací síni. Odvolací soud se podrobně zabýval i dalšími ve věci zjištěnými okolnostmi doprovázejícími výpověď svědka R. N. na str. 39 – 41, když dospěl k závěru, že důkazní síla jeho svědecké výpovědi není ničím snížena.
Jestliže obviněný popírá, že by trestnou činnost spáchal ve spojení s dalšími osobami zajišťujícími výrobu, dovoz a distribuci drog, pak jde třeba uvést, že dokazování prokázalo pravý opak. Je zjevné, že podíl obviněného na organizování trestné činnosti, vývozu a distribuci drog byl značný. Byl to on, kdo s B. Q. zorganizoval dovoz nejméně 12-ti půlkilogramových balíčků s obsahem heroinu ze S. a Č. H. do Č. a následně pomocí kurýra R. N. za součinnosti dalších obviněných koordinoval jejich předání ve S. Záznamy telekomunikačního provozu, stejně jako skutečnosti zjištěné sledováním, a výpověď B. Q. z přípravného řízení prokázaly vzájemnou propojenost mezi obviněnými B. Q., L. M., Z. I. a B. G. Kromě toho není pochyb, že na distribuci drog se podílela celá řada dalších (blíže neustanovených) osob, když část osob působila na území P., kde došlo k opatření heroinu a jeho předání k transportu do Č., další část osob působila na území Č. – prokazatelně se jednalo o obviněné, přičemž tyto osoby byly napojeny na další osoby ve S., které měly zajistit distribuci heroinu. Za stávající důkazní situace tedy nemůže v žádném případě obstát argumentace obviněného, že neznal žádnou další osobu podílející se na distribuci drog. Lhostejno zůstává, zda obviněný byl členem organizované skupiny, neboť pro naplnění zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. postačuje, aby byl trestný čin spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Tento kvalifikační znak byl jednáním obviněného (jak je ze shora uvedeného patrno) zcela bezpochyby naplněn.
Ke shora uvedenému tvrzení považoval Nejvyšší soud za vhodné (toliko ve stručnosti) se vyjádřit, přestože uplatněné námitky obviněného směřují výlučně do oblasti skutkového zjištění. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že argumentace obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nijak nesouvisí s právním posouzením skutku, protože obviněný brojí výhradně proti tomu, jaký závěr soudy učinily z provedených důkazů. Nejvyšší soud v této souvislosti pokládá za potřebné opětovně poznamenat, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění obou rozhodnutí. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru. Z tohoto pohledu by bylo možno uzavřít, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby, neboť byly uplatněny již v předcházejícím řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s obhajobou obviněného řádně vypořádaly. Protože námitky uplatněné obviněným v dovolání nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je zjevné, že citací dovolacího důvodu měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (v jeho první alternativě). Obviněný uvádí, že „bylo rozhodnuto o změně rozsudku k odvolání krajské státní zástupkyně proti prvostupňovému rozsudku, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Tento dovolací důvod (ve své první části) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Povaha tohoto dovolacího důvodu tedy vypovídá o tom, že z procesního hlediska obviněnému nelze upřít přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Lze jen dodat, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze hodnotit ani formu rozhodnutí, tj. zamítnutí odvolání obviněného (byť obviněný s výrokem soudu není spokojen). Nelze taktéž pod tímto dovolacím důvodem soudu vytýkat, že z podnětu odvolání krajské státní zástupkyně rozsudek změnil. Odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání obviněného, z čehož je zřejmé, že obviněnému nebyl přístup k druhé instanci odepřen. Odvolání obviněného bylo v odvolacím řízení podrobeno meritornímu přezkumu. Své přezkumné povinnosti tedy odvolací soud v plném rozsahu dostál.
Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud dovolání obviněného L. M. podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání Nejvyšší rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann