ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.655.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 655/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. července 2009 o dovolání obviněného F. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2009, č. j. 12 To 472/2008-920, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 147/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2009, č. j. 12 To 472/2008-920, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných F. S. a P. V. proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. 11. 2008, č. j. 3 T 147/2008-851. Tímto rozsudkem byli obvinění F. S. a P. V. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněnému F. S. podle §247 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §57a odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu pobytu v okrese T. na dobu pěti let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný F. S. dovolání. Důvody dovolání spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Má za to, že některá skutková zjištění byla soudem prvního stupně provedena procesně nesprávným postupem, když vady tohoto druhu neodstranil ani odvolací soud. Proto je přesvědčen, že v řízení bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces a takový zásah způsobil, že hmotně právní závěry soudu prvního stupně jsou nesprávné. Domnívá se, že zařazení skutku pod bodem 1) výroku o vině pod skutkovou podstatu trestného činu krádeže neodpovídá obsahu trestního spisu a zjištěným skutkovým okolnostem. Pro skutková zjištění neměl podle jeho názoru soud k dispozici žádný jiný důkaz než hlášení o odcizení motorového vozidla a smluvní dokumenty, jimiž bylo motorové vozidlo s jeho přispěním prodáno na území ČR. Důkazy, které byly ve věci provedeny, svědčily pouze o tom, že zakoupení vozidla Škoda Octavia Combi pro A. K. zprostředkoval. Obviněný účast na krádeži tohoto vozidla popírá. Dodal, že časově odcizení vozidla s dalšími skutky nesouvisí. Učinil závěr, že zjištěné skutkové okolnosti nasvědčují, že se mohl dopustit toliko jednání „ podílnického nebo jinak účastenského“. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 12 To 472/2008, zrušil s „pokynem, aby Krajský soud v Hradci Králové odvolání odsouzeného znovu řádně projednal a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí“.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Podle jejího názoru obviněný v dovolání neuvedl žádné konkrétní důvody, pro které považuje právní závěry obou soudů v otázce právního posouzení skutku za nesprávné, neboť ve svém dovolání vyjadřuje pouze nesouhlas se skutkovým zjištěním, že se jednoho z dílčích útoků přisouzeného trestného činu dopustil. Obviněný se tedy podle státní zástupkyně domáhá změny právního posouzení skutku, přičemž odmítá rozhodná skutková zjištění, ke kterým soud dospěl na základě provedeného dokazování. Tím se svým dovoláním ocitl mimo rámec dovolacího důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení je možné v dovolání namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoli však nesprávnost skutkových zjištění samotných, vady v hodnocení důkazů apod. Státní zástupkyně má za to, že takto podložená dovolací argumentace neodpovídá použitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému ze zbývajících zákonných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Jak státní zástupkyně uvedla k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., smyslem dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno. Nesplnění podmínek pro rozhodnutí (nikoli však procesních) však obviněný spatřuje v polemice se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a s jeho právním posouzením stíhaného skutku, neboť podle názoru obviněného měl odvolací soud po přezkoumání řízení před soudem prvního stupně a po přezkoumání napadeného rozsudku tento rozsudek zrušit. V tomto směru státní zástupkyně konstatuje, že ani dovolací důvod podle §265i odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyl argumentací obviněného naplněn. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Námitky, které obviněný uplatnil v rámci mimořádného opravného prostředku, tj. v dovolání, jsou obsahově shodné s námitkami, kterými se zabýval soud prvního i druhého stupně a na něž také v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené soudy reagovaly. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru, což se v daném případě nestalo, protože obviněný dovolání opřel o námitky ryze skutkové povahy, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněný v podstatě dovolání zakládá primárně na tom, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně a že právní kvalifikace skutku pod bodem 1) výroku o vině jako trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. není správná. V této souvislosti je třeba zejména uvést, že skutek pod bodem 1) výroku o vině obsahuje skutkové zjištění, že „obviněný dne 30. 3. 2007 v době od 02:30 h do 7:30 h ve V., okres T., v ulici L., odcizil osobní automobil zn. Škoda Octavia Combi….“ Takto popsaný skutek nesvědčí o tom, že by se obviněný na trestné činnosti podílel jinak než jako pachatel trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. I odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů korespondují s tímto skutkovým zjištěním. Obviněný F. S. je usvědčován jednak výpovědí spoluobviněného P. V. a dále výpověďmi svědků A. K. a P. K. a listinnými důkazy. Pokud obviněný nyní uvádí, že se jako pachatel nemohl podílet na krádeži automobilu zn. Škoda Octavia Combi, neodpovídá toto jeho tvrzení verzi jeho výpovědi, kdy na svou obhajobu uvádí pouze tolik, že spoluobviněného V. několikrát vezl do V. a do Š. M., dále se vyjadřuje k vozidlům Golf Plus a Seat Altea. Nezmiňuje se totiž o tom, že by se na trestné činnosti podíleli další pachatelé, o čemž by obviněný v případě, že se měl dopustit trestného činu podílnictví, nepochybně věděl. Svědek A. K. potvrdil, že obviněný F. S. věděl, že auto není v pořádku (že tedy pochází z trestné činnosti), a obviněný V. se nadto přiznal, že pomáhal spoluobviněnému s předěláním VIN kódu. Jinými slovy řečeno, i když obviněný F. S. účast na trestné činnosti popírá, z dalších údajů, které uvádí, lze dovodit, že se na odcizení předmětného vozidla nikdo další nepodílel, což ve světle dalších důkazů svědčí pro závěr, že musel vozidlo zn. Škoda Octavia Combi odcizit sám. V tomto směru je mimo jiné usvědčován především výpovědí spoluobviněného P. V. Za této situace pochybnosti o správnosti skutkových zjištění neexistují. Toliko nad rámec dovolání Nejvyšší soud dodává, že právní kvalifikace skutku podle §251 tr. zák. by znamenala, že by obviněný byl uznán vinným dalším trestným činem a musel by mu být ukládán trest za více trestných činů, tj. úhrnný trest podle §35 odst. 1 tr. zák. Podle názoru Nejvyššího soudu by právní kvalifikace skutku pod bodem 1) výroku o vině podle §251 tr. zák. byla pro obviněného nepříznivější, protože obviněnému by byl podle zásad o ukládání úhrnného trestu ukládán trest podle §247 odst. 3 tr. zák. nikoliv za jeden pokračující trestný čin (jako nyní), ale za více trestných činů. Pokud jde o některou z forem účastenství, vzhledem ke skutkovému zjištění nelze o žádné formě účastenství hovořit; kromě toho by výrok o trestu nijak neovlivnila, protože i nadále by obviněnému byl ukládán trest podle trestní sazby předpokládané v ustanovení §247 odst. 3 tr. zák. Je tedy zjevné, že v intencích námitek obviněného nemohlo být postupováno.
Se zřetelem k tomu, že uplatněné námitky obviněného směřují výlučně do oblasti skutkového zjištění a s přihlédnutím k tomu, že argumentace obviněného ve vztahu k dovolacímu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže obstát, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Jestliže obviněný brojí primárně proti tomu, jaký závěr soudy učinily z provedených důkazů, zbývá zdůraznit, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění obou rozhodnutí. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř.a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru. Z tohoto pohledu by bylo možno konstatovat, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby, neboť byly uplatněny již v předcházejícím řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s obhajobou obviněného řádně vypořádaly. Protože námitky uplatněné obviněným v dovolání nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. S ohledem na vady vytýkané skutkovému zjištění Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vedle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný uvádí první variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující:
Tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že rozsudek soudu prvního stupně podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že konkrétními námitkami obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. rovněž nenaplnil. Ostatně argumentace k tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu rovněž svědčí o tom, že obviněný zásadní nedostatky spatřuje ve skutkovém zjištění.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného F. S. uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., stejné rozhodnutí učinil i ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann