ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.783.2009.1
6 do 783/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání, které podal obviněný M. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 10 To 96/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 12 T 38/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 12 T 38/2008, byl obviněný M. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 6. 5. 2007 sjednal v R. n. K. jako dlužník s věřitelem S. C., a.s., za kterou jednal obchodní zástupce R. M., úvěrovou smlouvu číslo, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 20.000,- Kč, při sjednání úvěrové smlouvy s cílem vylákat úvěr obchodnímu zástupci záměrně lživě uvedl, že je od roku 2004 zaměstnán u soukromého podnikatele M. K., a má čistý měsíční příjem 35.000,- Kč, když příjem jeho domácnosti měl činit celkem 47.500,- Kč při měsíčních výdajích 15.000,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti u uvedeného zaměstnavatele zaměstnán nebyl a uvedený příjem neměl, poskytnutý úvěr, který se včetně poplatku za uzavření smlouvy zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2.517,- Kč, zcela doplatil dne 29. 11. 2007 z dalšího úvěru poskytnutého S. C., a.s., na základě smlouvy číslo, kterou jako dlužník s věřitelem, za něhož jednala obchodní zástupkyně E. K., sjednal dne 29. 11. 2007 v R. n. K., když předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 25.000,- Kč, při sjednávání této úvěrové smlouvy s cílem vylákat úvěr obchodní zástupkyni lživě uvedl, že je od roku 2007 zaměstnán jako řidič u soukromé podnikatelky P. D., M., R. n. K., a má čistý měsíční příjem 18.000,- Kč při měsíčních výdajích domácnosti 8.000,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti nikde zaměstnán nebyl a uvedený příjem neměl, třebaže se poskytnutý úvěr včetně poplatku za uzavření smlouvy zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 3.146,- Kč počínaje prosincem 2007, v souladu se svým podvodným úmyslem neuhradil ve skutečnosti již žádnou splátku a společnosti S. C., a.s., S., O., tak způsobil škodu ve výši 25.000,- Kč“. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §39 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 10 To 96/2009, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že předmětné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že se žádného podvodného jednání vůči poškozenému S. C., a.s. nedopustil a že údaje, které poskytl zprostředkovatelům, byly pravdivé.
Následně rozvedl, že pro M. K. pracoval sice brigádně, ale že hodnotu prací, které pro něho prováděl, si cení minimálně na 20.000,- Kč měsíčně čistého. Současně popřel, že uvedl výši příjmu 35.000,- Kč měsíčně a prohlásil, že tento údaj do smlouvy vepsal sám pracovník S. C., a.s., což lze zjistit pouhým porovnáním písma a bylo by možné o tom event. vést i zkoumání znalcem z oboru grafologie. Upozornil, že podpisu úvěrové smlouvy byla přítomna i jeho (obviněného) matka a svědkyně P. D. V této souvislosti poznamenal, že matka sice při hlavním líčení vypověděla, že o smlouvách nic neví, ale že z jejího subjektivního hlediska to může být pravda, neboť se na tuto událost s ohledem na svůj věk nemusí pamatovat, resp. že svědkyně P. D. odmítla vypovídat s poukazem, že je osobou blízkou, a tudíž jí nemohl klást dotazy, aby bylo možné se dobrat pravdy. Podle jeho slov však měl soud k dispozici písemné prohlášení této svědkyně nazvané „Stažení Obvinění“, ve kterém uvádí, že stahuje veškerá obvinění proti jeho osobě či že důvodem trestního oznámení byla vzájemná nedorozumění. Konstatoval, že tuto listinu soud nijak nevyhodnotil, a vyjádřil přesvědčení, že z jejího obsahu měl (soud) dovodit, že trestní oznámení ze strany P. D. nebylo pravdivé a že svědkyně již nechce ve věci vypovídat s ohledem na případnou možnost svého trestního stíhání v souvislosti s tímto nepravdivým obviněním. Dodal, že svědkyně se zřejmě domnívala, že je možné, aby takové obvinění „vzala zpět“, když vycházela z toho, že trestní stíhání proti jeho osobě je možné vést pouze s jejím souhlasem.
Ohledně smlouvy ze dne 29. 11. 2009 sjednané obchodní zástupkyní E. K. obviněný setrval na stanovisku, že u své přítelkyně P. D. byl zaměstnán, přičemž namítl, že důkaz o opaku nebyl podán. Shledal, že soud vycházel při hodnocení z odhlášky z nemocenského pojištění ze dne 1. 8. 2007 a z vyjádření svědkyně D. ze dne 8. 2. 2008. V této souvislosti opětovně argumentoval, že se soud měl zabývat postojem P. D. s přihlédnutím k listině „Stažení Obvinění“. Také namítl, že odhlášku z nemocenského pojištění podala svědkyně D. bez jeho vědomí a že nebyla předložena žádná výpověď z pracovního poměru (která by mu musela být doručena) nebo dohoda o skončení pracovního poměru, popř. rozsudek soudu v takové pracovní věci. K tomu ještě doplnil, že je známo, že zaměstnavatelé se vyhýbají placení sociálního a nemocenského pojištění tím, že odhlašují své zaměstnance a vytvářejí tak zdání, že tito u nich nejsou zaměstnáni, ačkoliv je evidentní, že pro ně práci konají. Podle jeho názoru nebyla jeho jednáním naplněna skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) vydal s odkazem na §265k odst. 1 tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. usnesení, kterým usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 10 To 96/2009, v celém rozsahu zruší a věc přikáže tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, event. aby po zrušení napadeného rozhodnutí rozhodl s přihlédnutím k §271 tr. ř. tak, že jej obžaloby zprostí.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 10 To 96/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují výhradně právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká de facto pouze neúplné důkazní řízení, nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění (popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně). Současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů zcela odlišnou) verzi skutkového stavu věci (tvrdí, že se podvodného jednání, jímž byl uznán vinným, nedopustil, že údaje, které poskytl obchodním zástupcům společnosti S. C., a.s. v souvislosti s uzavíráním úvěrových smluv, byly pravdivé). Pouze z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku jako trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Nenamítá tak rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován toliko v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil výlučně na procesním a nikoli hmotně právním základě. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval výhradně z tvrzeného neúplného důkazního řízení, nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], které však obviněný neuplatnil a svou argumentací ani věcně nenaplnil (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Zejména však připomíná usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2009
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý