ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.837.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 837/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání obviněného mladistvého R. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 4 Tmo 35/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči, soudu pro mládež, pod sp. zn. 1 Tm 24/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči, soudu pro mládež ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 1 Tm 24/2008, byl obviněný mladistvý R. S. (dále jen „mladistvý“) uznán vinným pokusem provinění poškozování cizí věci podle §8 odst. 1 tr. zák. k §257 odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že dne 13. 7. 2008 v přesně nezjištěné době kolem 20.45 hodin v obci Ž., část Š., v úmyslu založit požár, přes nezasklené okno hospodářské budovy polil nezjištěnou hořlavou kapalinou, pravděpodobně motorovým benzínem, v ní uskladněnou balíkovou slámu, kdy v dalším jednání mu bylo zabráněno majitelem objektu E. J. a k požáru nedošlo, přičemž uvedeným jednáním hrozilo způsobení škody znehodnocením uskladněné slámy ve výši nejméně 10.000,- Kč, a na uloženém zemědělském zařízení nejméně 30.000,- Kč.
Za výše uvedené provinění byl mladistvý odsouzen podle §257 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 tr. zák., §45a odst. 1 tr. zák. a §26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) k trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře sto hodin.
Shora uvedený rozsudek napadl mladistvý odvoláním, které Krajský soud v Brně, soud pro mládež, usnesením ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 4 Tmo 35/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Prostřednictvím obhájce JUDr. L. O. podal mladistvý proti usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně, dovolání. Tento mimořádný opravný prostředek mladistvý opřel o důvody jednak podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadená rozhodnutí spočívají na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a jednak podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., protože bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Mladistvý nejprve shrnul dosavadní vývoj trestního řízení, přičemž zopakoval argumentaci použitou na svou obhajobu v odvolání, především to, že dne 13. 7. 2008 se sice v blízkosti předmětného objektu projížděl na kole, v čekárně si zakouřil, a když začala houkat siréna, jel domů. Klíčovou je skutečnost, že na plastové nádobě, kterou měl podle svědka E. J. mladistvý odhodit, nebyly provedeným zkoumáním nalezeny žádné stopy DNA mladistvého, přestože na rukou žádné ochranné prostředky neměl. Svědek E. J. mimo jiné uvedl, že mladistvý odhodil cigaretu na údajném místě činu, kterou kouřil, avšak poté zde nebyl zabezpečen nedopalek cigarety od mladistvého s možnou stopou DNA. S těmito otázkami se pak odvolací soud nevypořádal a mladistvý uvedl, že z tohoto důvodu je znovu opakuje u dovolacích námitek.
Ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedl, že jím podané odvolání bylo zamítnuto jako nedůvodné, ačkoli podmínky pro takový postup podle §256 tr. ř. splněny nebyly. Soudům vytkl naprostou nepřesvědčivost a nedostatečnost odůvodnění napadených rozhodnutí, když sám je považoval za téměř nepřezkoumatelná, neboť soudy v nich nevyvrátily obhajobu mladistvého a neodstranily ani zcela zásadní pochybnosti o jeho vině, která by při správné aplikaci trestního řádu soudy obou stupňů měla vést k závěru, že mladistvého je nutno zprostit obžaloby podle §226 písm. a), resp. c) tr. ř.
Mladistvý pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že shora uvedené dovolací důvody dány nejsou, poukázal na judikaturu Ústavního soudu ČR, zabývající se řešením situace, kdy námitky obsažené v dovolání nezakládají explicitně žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Zmínil z praxe Ústavního soudu zejména usnesení ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, a ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, prolamující obecnou zásadu, že by obecně neexistovala zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Mladistvý vyjádřil přesvědčení, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů v žádném případě takový zákonný vztah nevyplývá a že je dán extrémní nesoulad, který by měl vést k závěru o přípustnosti tohoto dovolání.
Z důvodů shora uvedených mladistvý v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 4 Tmo 35/2009, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., a dále, aby zrušil, ve výroku o vině a trestu, i rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 1 Tm 24/2008 (chybně uvedeno sp. zn. 1 Tm 24/2009), z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. c) tr. ř. zprostí obžaloby.
Do dne konání neveřejného zasedání Nejvyšší soud neobdržel vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, ač mu bylo dovolání mladistvého k vyjádření včas zasláno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání mladistvého je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu mladistvým podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že toto zákonné označení neodpovídá tomu, jakým slovním vyjádřením mladistvý tento důvod doložil a jaké argumenty k němu vznesl.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze totiž dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Mladistvý však shledávané vady k tomuto důvodu se vztahující spatřoval v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato dikce koresponduje s dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž je dán, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl dán v řízení mu předcházejícím důvod dovolání uvedený v písm. a) až k).
Jestliže tedy mladistvý namítal, že nemělo být jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §256 tr. ř. zamítnuto, a přitom označil za důvod §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., lze z obsahu skutečně vznesených argumentů (srov. §59 odst. 1 tr. ř.) dovodit, že mladistvý fakticky dovolání podával na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., byť tento nesprávně označil [nelze vyloučit, že mladistvý vycházel z původní právní úpravy před změnou zák. č. 265/2001 Sb., podle níž obsah současného §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., nesl označení podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.].
Nejvyšší soud z těchto důvodů ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. považuje za vhodné uvést, že je tento dovolací důvod dán při naplnění alespoň jedné ze dvou alternativně uvedených podmínek. U první z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
V daném případě tuto alternativu nebylo možné použít, protože odvolání mladistvého bylo v posuzovaném případě v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto (přiměřeně srov. rozhodnutí č. T-481 a T-491, publikovaná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, ročník 2003).
Pod touto alternativou nelze uplatnit ani výhrady, jimiž mladistvý vytýkal, že odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně jsou nepřesvědčivá a nedostatečná, protože směřují především proti odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, což je nepřípustné (viz §265a odst. 4 tr. ř.).
Mladistvý tudíž mohl uplatnit tento dovolací důvod jen z hlediska jeho druhé alternativy, která je splněna tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., za nějž mladistvý označil dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který dovolání též opřel.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z pohledu uvedené dikce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je významné i to, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k námitkám mladistvého je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Námitky mladistvého, kterými brojil proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, jsou pouze skutkové povahy, a jsou zcela totožné s těmi, které již uplatnil u odvolacího řízení. Jestliže se mladistvý jejich nápravy domáhal s odkazem na extrémní nesoulad s právním posouzením skutku, je nutné uvést, že je v souvislosti s rozhodovací praxí Ústavního soudu možné zasáhnout i do skutkových zjištění, avšak zcela ojediněle, když jde o mimořádný zjevný nesoulad skutkového podkladu s použitou právní kvalifikací (srov. např. nálezy Ústavního soudu - ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05, ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/02, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve sv. 34, roč. 2004, pod č. 114, ve sv. 42, roč. 2006, pod č. 156, ve sv. 31, ročník 2003, pod č. 113 apod.). Proto je za určitých výjimečných okolností umožněno, aby bylo z podnětu tohoto dovolacího důvodu zkoumáno, zda ve výroku o vině skutková věta představuje slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, že obsahuje všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace a zda skutek tak, jak je popsán v odsuzujícím rozsudku, byl skutečně prokázán (srov. nálezy ze dne 28. 11. 2005 sp. zn. IV. ÚS 216/2004, a ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/2005, uveřejněné pod č. 215 ve sv. 39 a č. 156 ve sv. 42 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). K takovému přezkumu může dojít jen tehdy, pokud Nejvyšší soud s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v konkrétní projednávané věci shledal, že právní závěry obecného soudu jsou v „extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními“ a dovolatel existenci tohoto „extrémního nesouladu“ v dovolání s odkazem na konkrétní okolnosti a výhrady namítal.
V projednávané věci se však o takový případ nejedná a Nejvyšší soud se s námitkami dovolatele neztotožnil.
Pokud mladistvý vytýkal, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána proto, že na plastové nádobě, kterou měl odhodit do seníku, nebyly nalezeny žádné stopy DNA mladistvého, a to přesto, že podle výpovědi svědků, neměl na rukou žádné ochranné prostředky a dále, že na návrh obhajoby nebylo možno sejmout otisky prstů z této nádoby, jde o argument, který byl dalšími ve věci provedenými důkazy vyvrácen.
S obdobně uplatněnými námitkami se však v předchozím řízení vypořádal jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, když co se týče provedení a hodnocení důkazů, postupoval zcela v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Trestné jednání mladistvého bylo prokázáno dalšími ve věci provedenými důkazy, zejména lze zmínit svědeckou výpovědí E. J. (viz č. l. 121), která nebyla ničím zpochybněna, naopak ji potvrzuje i svědecká výpověď V. J. (viz č. l. 118) a Z. S. (viz č. l. 168, 182).
Když Nejvyšší soud shledal, že neexistuje extrémní rozpor mezi právní úpravou a skutkovými zjištěními a mladistvý neuvedl žádnou námitku právní povahy, která by na označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadala, uzavřel, že tento dovolací ale ani žádný jiný dovolací důvod §265b tr. ř. nebyl řádně uplatněn.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud neshledal, že by rozhodnutí soudů obou stupňů naplňovala uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyla zde dána ani existence druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání mladistvého podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová