ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1886.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 1886/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně Ing. Z. M. , zastoupené Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem Plzeň, Františkánská 7, proti žalované ČESKOMORAVSKÉ SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTI, s.r.o. , se sídlem Jáchymov, Štěpova 756, zastoupené JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp.zn. 41 C 116/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. ledna 2008, č.j. 61 Co 637/2007-90, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,-Kč, k rukám Mgr. Ivana Vaškeviče, advokáta se sídlem Plzeň, Františkánská 7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 10. 2007, č.j. 41 C 116/2007-62, určil, že výpověď z nájmu bytu v domě č.p. 763 v S. ul. v J. (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), daná žalobkyni dopisem ze dne 31. 1. 2007, je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 1. 2008, č.j. 61 Co 637/2007-90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud, po té, co doplnil dokazování listinnými důkazy, vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalovaná (vlastnice předmětného domu) dala žalobkyni (nájemkyni předmětného bytu) písemnou výpověď z nájmu bytu, datovanou 31. 1. 2007 (dále též „Výpověď“), která jí byla doručena dne 20. 2. 2007, v níž bylo uvedeno, že po dobu delší jednoho roku neplatí řádně nájemné ani úhrady za služby spojené s užíváním bytu, že výpovědní lhůta je tříměsíční, a že může podat ve stanovené lhůtě žalobu na neplatnost výpovědi. Rovněž tak vzal za prokázáno, že žalobkyně neuhradila nájemné za období 56 měsíců (od března 2002 do současnosti) v celkové výši 17.864,- Kč, že vůči žalované uplatnila dopisem ze dne 25. 10. 2006 k započtení svoji pohledávku ve stejné výši, představující část úhrady, kterou za ni vynaložila (za odvoz tuhého domovního odpadu, vodné a stočné, nákup ohřívače vody a jeho instalaci), neboť neplnila po řadu let svoje povinnosti pronajímatele. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že Výpověď splňuje formální náležitosti stanovené v §710 odst. 1 obč.zák., že pohledávka žalované na nájemné nezanikla započtením, a že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. e/ (správně odst. 2 písm. b/) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) byl naplněn, jakož i jeho závěru, že Výpověď je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V této souvislosti poukázal ve shodě se soudem prvního stupně na to, že žalovaná dlouhodobě neplnila svoje povinnosti pronajímatele tím, že dodavatelům nehradila platby za služby poskytované s užíváním bytu, takže její závazky musela převzít žalobkyně; za této situace je v rozporu s dobrými mravy, aby jí dala výpověď z nájmu bytu pro neplacení nájemného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolatelka za pomoci obsáhlé argumentace zpochybňuje existenci pohledávky žalobkyně, namítá, že se řádně nepostarala o své právo požadovat po ní úhradu části dluhu, takže je již promlčena, a že ze spisu nelze dovodit, zda a jaké povinnosti žalovaná porušila. Odvolacímu soudu dále vytýká, že jeho rozhodnutí je (z důvodů rozvedených v dovolání) nepřezkoumatelné, že z něho nelze dovodit, že Výpověď je v rozporu s dobrými mravy, a že vytvořil situaci pronajímatelem „nevypověditelného“ nájmu, aniž by ji blíže rozumně limitoval. Dovolatelka má za to, že uvedené právní otázky posoudil v rozporu s hmotným právem a že jde o otázky, které dosud dovolací soud neřešil. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně v dovolacím vyjádření zdůvodnila, proč považuje dovolání za nepřípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., vyvracela argumenty žalované ohledně pohledávky, uplatněné k započtení, jakož i její námitky, směřující proti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu; navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 16. ledna 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.); dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Dovolatelkou označené otázky přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládají.
I když výslovně uplatňuje toliko dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) se podává, že namítá též dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 o.s.ř., spočívající v nesprávných, resp. neúplných skutkových zjištěních, z čehož dovozuje nesprávnost právního posouzení věci, jakož i důvod podle §241a odst. 1 písm. a) o.s.ř. (prostřednictvím námitek směřujících proti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
V této souvislosti je třeba především uvést, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp.zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp.zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1829/2005).
Pokud pak jde o námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. hodnocení důkazů (námitky proti závěru o porušení povinností pronajímatele, resp. existenci její pohledávky za žalovanou), dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Námitka týkající se otázky případného promlčení pohledávky žalobkyně nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.
Pokud jde o otázku posouzení platnosti výpovědi pronajímatele z nájmu bytu z hlediska dobrých mravů, Nejvyšší soud opakovaně (srov. jeho usnesení ze dne 24. 8. 2009, sp.zn. 26 Cdo 4908/2007, rozsudek ze dne 23. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1592/2008) zaujal právní názor, který sdílí i v dané věci, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu je jednostranným, adresovaným právním úkonem, který musí – vedle náležitostí stanovených v §711 odst. 3 obč.zák. – vyhovovat též obecným náležitostem právních úkonů vyplývajícím z ustanovení §34 a násl. obč.zák., tj. mimo jiné nesmí odporovat zákonu, ani zákon obcházet a nesmí být ani v rozporu s dobrými mravy (§39 obč.zák.). Otázku, zda výpověď pronajímatele je v souladu s dobrými mravy posuzuje soud v řízení o žalobě na určení neplatnosti výpovědi, podané nájemcem v souladu s ustanovením §711 odst. 5 obč.zák. Z odůvodnění rozhodnutí sp.zn. 26 Cdo 4908/2007 dále vyplývá, že i za současné právní úpravy je využitelný právní názor, že hodnocení okolností, významných pro aplikaci ustanovení §3 odst. 1 obč.zák., nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. 3. 2001, sp.zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp.zn. 26 Cdo 1491/2003, rozsudek ze dne 9. 2. 2005, sp.zn. 26 Cdo 180/2004 a usnesení ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. 26 Cdo 43/2006).
Je tedy zřejmé, že dovolání žalované směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Nad rámec dovolacího přezkumu lze poznamenat, že z ustálené judikatury dovolacího soudu (rozhodnutí ze dne 17. 6. 2008, sp.zn. 26 Cdo 3842/2007, uveřejněné pod č. 33 ve Sbírce soudních a stanovisek, ročník 2009, dále např. rozhodnutí z 25. 8. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5053/2007, a ze dne 29. 10. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1025/2008) vyplývá, že neobsahuje-li výpověď z nájmu bytu závazek pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu má to za následek její absolutní neplatnost. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp.zn. 1109/2009, pak vyplývá, že u výpovědního důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) obč.zák., spočívajícího v neplacení nájemného a úhrad za služby, je třeba, aby pronajímatel dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak, aby z ní bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění; je tedy třeba, aby specifikoval, z čeho se tato částka sestává (nejlépe tak, že uvede, za které konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 20%, tj. 360,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 16. února 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu