ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1522.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1522/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. ledna 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným L. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 8 To 292/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 75/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 3 T 75/2009, byl obviněný L. D.uznán trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že ad 1/„v dosud přesněji nezjištěné době od počátku roku 2005 do konce roku 2007, v místě svého trvalého bydliště v L., K., okres B., v přesně nezjištěném počtu případů svou nezletilou dceru, poškozenou Š. D., trvale bytem L., K., opakovaně nutil, aby mu svou rukou třela jeho pohlavní úd, a v jednom případě jí vsunul do úst svůj pohlavní úd, přičemž poškozená ze strachu z obžalovaného vždy toto jednání strpěla“ a ad 2/ „v dosud přesněji nezjištěné době v průběhu roku 2006, v místě svého trvalého bydliště v L., K., okres B., nejméně v pěti případech svou nezletilou dceru, poškozenou M. D., trvale bytem L., K., nutil, aby mu svou rukou třela jeho pohlavní úd, čímž u něj v několika případech došlo k ejakulaci, přičemž poškozená vždy toto jednání obžalovaného strpěla“. Za to byl obviněný podle §242 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 8. 2009, č. j. 8 To 292/2009-168, jímž podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 25. 8. 2009 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. D. následně dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že při rozhodování o podaném odvolání se plně ztotožnil s rozsahem a hodnocením důkazů a na něj navazujícími závěry soudu prvního stupně v otázce viny i trestu, aniž by dokazování doplnil o jím navrhovaný opětovný výslech nezletilé Š. D. a zpracování revizního znaleckého posudku s přihlédnutím k obhajobou vyžádanému hodnocení chování nezletilé ze strany ZŠ L. Tím bylo podle přesvědčení dovolatele porušeno jeho právo na obhajobu ve smyslu §2 odst. 13 tr. ř. ve spojitosti s ustanovením §2 odst. 11 tr. ř. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že ve věci byly pečlivě zjišťovány všechny skutečnosti hovořící v jeho prospěch i neprospěch ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Namítl, že nebylo vůbec přihlíženo k tomu, že obě nezletilé dcery poté, co vypovídaly v přípravném řízení proti němu, své výpovědi následně změnily. Svědkyně I. D. (manželka dovolatele) a N. L. potvrdily, že nezletilá Š. jim posléze řekla, že si celou věc vymyslela. To ve svém posudku konstatovala i znalkyně PhDr. H. Pro odstranění rozporů ve výpovědích nezletilé bylo proto provedení dovolatelem navrhovaných důkazů nezbytné a teprve po něm by bylo možno uzavřít, že byly objasněny všechny skutečnosti sloužící ve prospěch dovolatele. Pouhý odkaz na znalecký posudek vyhotovený PhDr. H., jejíž nestrannost byla navíc zpochybněna výpovědí svědkyně I. D., a následný výslech znalkyně u soudu, v němž dovodila vliv tlaku rodiny jako příčiny změny výpovědí nezletilých, však podle dovolatele nepostačuje k vyvrácení pochybností o pravdivosti původních výpovědí nezletilých z přípravného řízení.
Dovolatel dále namítl, že byl v řízení zkrácen na svých právech uvedených v ustanoveních §41 odst. 2 a §165 odst. 2 tr. ř., když jeho obhájce nebyl účasten výslechu nezletilých a nebylo mu umožněno klást jim otázky, ačkoliv nebyly splněny podmínky ustanovení §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. o neodkladných a neopakovatelných úkonech, neboť k výslechu nezletilých bylo podle jeho názoru možno přistoupit až po zahájení trestního stíhání a za účasti obhájce.
Pokud jde o druh, výši a způsob uloženého trestu, pak odvolací soud při svých úvahách podle dovolatele pochybil v tom, že nesprávně akcentoval skutečnost, že byl v minulosti potrestán za pokus trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 k §241 tr. zák. trestem odnětí svobody v trvání čtyř roků a toto odsouzení mu dosud nebylo zahlazeno. Nevzal totiž v úvahu, že k tomuto odsouzení došlo již před cca 10 lety a odsouzení pozdější se již netýkala druhově obdobné trestné činnosti. Od roku 2003, kdy byl potrestán za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., se dovolatel již žádného dalšího protiprávního jednání nedopustil. Tedy i za předpokladu, že by spáchal trestnou činnost, která je mu nyní kladena za vinu, má dovolatel za to, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou, nelze považovat za přiměřený, protože by zjevně neodpovídal účelu trestu ani stupni společenské nebezpečnosti činu. Uložený trest spojený s přímým výkonem by měl navíc negativní dopad na celou dovolatelovu rodinu, když zejména s ohledem na zajištění rodiny po stránce ekonomické, by mohl vést až k jejímu rozpadu. Účel trestu by přitom podle přesvědčení dovolatele splnil i podmíněný trest odnětí svobody za současného uložení dohledu.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby „Nejvyšší soud České republiky podle §§265k odst. 1 tr. ř. a 265l odst. 1, odst. 4 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 8 To 292/2009, ze dne 25. 8. 2009 a řízení mu předcházející u Okresního soudu v Blansku zakončené rozsudkem tohoto soudu, č. j. 3 T 75/2009-150, ze dne 10. 6. 2009 zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon uloženého trestu odnětí svobody, do kterého nastoupil ve V. B.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve vysvětlil obsah důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že dovolatel jej mohl uplatnit pouze v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v daném případě obviněným souběžně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud však obviněný odvolacímu soudu vytkl pouze procesní pochybení, zejména to, že nedůvodně nevyhověl jeho návrhu na provedení revizního znaleckého posudku a opětovný výslech nezletilé dcery Š., a v důsledku toho jej zkrátil v jeho procesních právech, pak ve svém dovolání neuplatnil jedinou námitku, která by mohla hmotně právní důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebo jiný dovolací důvod zakládat. Proto své vyjádření státní zástupce uzavřel návrhem, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného L. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné než navrhované rozhodnutí, vyslovil státní zástupce ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný L. D. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl po provedeném přezkumu, a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dovolatel rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V projednávaném případě však dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem věci a použitou právní kvalifikací, ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod, pokud jde o výrok o vině, opřel výlučně o procesní námitky vůči zákonnosti a rozsahu (neúplnosti) provedeného dokazování a vůči způsobu, jakým oba soudy hodnotily důkazy již provedené, především prvotní, údajně smyšlené svědecké výpovědi nezletilých Š. a M. D. a skutečnosti vyplývající z psychologických znaleckých posudků zpracovaných pro účely předmětného trestního řízení - dle přesvědčení dovolatele vůči němu podjatou - znalkyní PhDr. H. S primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci a při zdůrazňování vlastní verze skutkového děje, podle které si nezletilé poškozené vše vymyslely, pak namítl, že byl neprávem uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ačkoliv se ve skutečnosti trestného jednání nedopustil, resp. z provedených důkazů nebylo možno takový závěr bez důvodných pochybností přijmout.
Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal zásadního přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky proto dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Výše uvedený závěr platí i pro ryze procesní námitku dovolatele, kterou bez bližšího vysvětlení zpochybnil nutnost provedení výslechu poškozených dětí jako neodkladného úkonu podle §158 odst. 3 písm. i) tr. ř., který jinak proběhl při respektování podmínek uvedených v §158a tr. ř., na odůvodněný návrh státního zástupce (viz str. 24 spisu) a za účasti soudce (viz str. 25 až 28 spisu), který odpovídal za zákonnost provedení úkonu. Rovněž oba ve věci rozhodující soudy neponechaly tuto otázku bez povšimnutí (viz str. 3 rozsudku soudu prvního stupně, str. 2 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud zde pouze jako obiter dictum poznamenává, že rovněž nesdílí názor dovolatele, podle něhož se výslechy nezletilých uskutečnily procesně nezákonným způsobem.
K námitkám dovolatele týkajícím se soudy zjištěného skutkového stavu věci je třeba dále poznamenat, že Nejvyšší soud si je vědom aktuální judikatury Ústavního soudu představující jistý průlom do výše interpretovaného obsahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy Ústavní soud v některých svých rozhodnutích (např. v nálezech ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. I. ÚS 4/04) opakovaně vyslovil, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. jsou v dovolacím řízení vykládány Nejvyšším soudem příliš restriktivně a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). To znamená, že jde o případy, kdy právní závěry soudů zjevně nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzované věci však nelze soudům vytknout, že s ohledem na obsah jimi provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání stíhaného skutku nebylo dovolateli prokázáno, resp. že se ho nedopustil. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku provedenými důkazy podrobně zabýval a zároveň v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. vyložil a zdůvodnil (viz rozsudek zejména na str. 6, 7), jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů. Na tomto místě je třeba poukázat na to, že otázce dovolatelem namítané nevěrohodnosti prvotních výpovědí poškozených v přípravném řízení soud věnoval zvýšenou pozornost a náležitě vysvětlil, proč považoval jejich následnou změnu za účelovou a zjevně ovlivněnou tlakem rodiny. Soud také odůvodnil, proč odmítl provedení dovolatelem navrhovaného doplnění dokazování (str. 6). Odvolací soud v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně zákonným způsobem provedl veškeré potřebné důkazy a v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. je též řádně vyhodnotil. Při svém rozhodování pak na jím zjištěný skutkový stav věci navázal, přičemž i on své úvahy v tomto směru v souladu s ustanovením §134 ods. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu odůvodnil.
Na tomto místě je k námitkám dovolatele třeba poznamenat, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Tento požadavek dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně splňují.
K té části dovolání, v níž obviněný namítá nesprávnost výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud poukazuje na systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. obsahujícího taxativní výčet dovolacích důvodů, z níž vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání jako mimořádném opravném prostředku úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Taková situace v nyní projednávaném případě nenastala, neboť obviněný byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, odst. 2 tr. zák., za který lze uložit trest odnětí svobody na dvě léta až deset let. Byl mu tedy uložen zákonný trest co do druhu i výměry.
Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř., tedy ani na základě dovolatelem použitého důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v judikatuře srov. zejména R 22/2003 SbRt.).
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je pak třeba rovněž připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Protože dovolání obviněného L. D. bylo opřeno o námitky, které pod použitý hmotně právní dovolací důvod podle §265b písm. g) tr. ř. podřaditelné nejsou, nelze přiznat opodstatnění ani dalšímu uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť nebylo zjištěno, že by předcházející řízení bylo zatíženo vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Pokud jde o návrh, přesněji podnět dovolatele k přerušení výkonu uloženého trestu podnětí svobody, Nejvyšší soud neshledal důvody, aby v projednávané věci postupoval podle §265o odst. 1 tr. ř. Předseda senátu soudu prvního stupně přitom nevyužil oprávnění podat návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, o němž by jinak bylo zapotřebí rozhodnout zvláštním (samostatným) výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler v. r.