ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.481.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 481/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. dubna 2010 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 24. 11. 2009, č. j. 42 To 228/2009-197, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 84/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 7. 2009, č. j. 1 T 84/2009-178, byl obviněný M. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že „dne 18. července 2007 kolem 10.30 hodin jako řidič osobního automobilu zn. Audi 80, při jízdě po silnici v km 3,784 v katastru obce Ž., v důsledku rychlosti nepřiměřené stavu a povaze vozovky v pravotočivé zatáčce po spatření protijedoucího osobního automobilu zn. Peugeot 806, začal brzdit, vlivem odstředivé síly přejel s vozidlem pomyslnou dělící čáru a částečně zasáhl svou levou přední částí do jízdního pruhu protijedoucího vozidla, s nímž došlo ke střetu, při kterém utrpěl spolujezdec ve vozidle zn. Audi 80, nezl. L. V., otřes mozku a roztržení sleziny s krvácením do dutiny břišní s léčením do 31. srpna 2007“. Za to byl obviněný podle §224 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud zároveň uložil povinnost zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR se sídlem Brno, Cejl 5, škodu ve výši 71.524,- Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 24. 11. 2009, č. j. 42 To 228/2009-197, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24. 11. 2009 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. V. následně dovolání , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zamítnuto, aniž by byl v řízení před oběma soudy zjištěn úplně a řádně skutkový stav věci, jak to má na mysli ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu byl případ nesprávně posouzen a došlo tak k porušení ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že v průběhu řízení se nepodařilo odstranit zejména přetrvávající pochybnosti o místě střetu obou vozidel. Soudy podle něj opřely závěr o jeho vině především o provedený znalecký posudek z oboru silniční dopravy a zcela pominuly další ve spise obsažené důkazy pořízené policejním orgánem bezprostředně po nehodě na místě samém, z nichž jednoznačně vyplývá, že ke střetu vozidel došlo jinde a za jiných okolností, než tvrdí znalec, a to „v jeho polovině“ vozovky, do které zaviněně vjel další účastník dopravní nehody – řidič vozidla Peugot J. M. Návrhy na provedení důkazů revizním znaleckým posudkem, případně posudkem ústavním, a výslechem policistů šetřících nehodu, však soudy bezdůvodně odmítly a tím závažným způsobem porušily ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť věc řádně neobjasnily.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud: 1) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 24. 11. 2009, č. j. 42 To 228/2009-197, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 7. 2009, č. j. 1 T 84/2009-178, 2) podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a 3) podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., avšak bez bližší specifikace tam uvedené alternativy. Ve skutečnosti je v něm však namítána toliko neúplnost provedeného dokazování a tím i nesprávnost soudem učiněných skutkových zjištění, jimiž je dovolací soud, pokud k nim soudy nižších stupňů dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, vázán.
Státní zástupce dále zdůraznil, že relevantní uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. dle jeho první alternativy v daném případě vůbec nepřichází v úvahu, neboť soud druhého stupně nezamítl ani neodmítl odvolání obviněného z procesních důvodů podle §253 tr. ř., ale projednal je a rozhodl o něm. Podle druhé alternativy by pak mohl být tento důvod dovolání uplatněn právně relevantně pouze v případě, že by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Naplnění žádného z uvedených důvodů dovolání však obviněný výslovně nenamítl a jeho námitky ve vztahu k předcházejícímu řízení ani žádnému z nich neodpovídají.
Proto státní zástupce své vyjádření uzavřel návrhem, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako podané z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v ustanovení §265b tr. ř. Současně upozornil na to, že navrhované rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně také navrhl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný M. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. Relevantní uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho prvé alternativě v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2009 a rozhodl po provedeném přezkumu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí nebo řízení mu předcházející byly zatíženy vadami zakládajícími existenci některého z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř., jak na to výstižně poukázal vyjadřující se státní zástupce.
Naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. spatřuje dovolatel v tom, že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, ačkoliv v dané trestní věci nebyl dle jeho názoru náležitě zjištěn skutkový stav ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Svou argumentaci tedy založil na námitkách vůči rozsahu provedeného dokazování a způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy. Soudům především vytknul, že ho uznaly vinným výhradně na základě přeceněných závěrů znaleckého posudku z oboru doprava – městská a silniční – dopravní nehody vypracovaného Ing. D. H., který podle něj nesprávně a v rozporu s dalšími ve věci provedenými důkazy určil místo střetu obou vozidel, aniž by správnost závěrů tohoto posudku ověřily provedením posudku revizního (případně posudku ústavu) a výslechem svědků - policistů šetřících dopravní nehodu, jak navrhovala obhajoba.
Dovolatel se tak podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto zásadního přehodnocení zjištěného skutkového stavu věci, z něhož soudy vycházely při právním posouzení jeho jednání. Námitky proti skutkovým zjištěním však žádnému z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají.
S poukazem na některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. není v zásadě možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny. Dovolací soud proto nemůže hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
O relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů je však podle názoru Ústavního soudu - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - možno uvažovat i v dovolacím řízení, avšak jedině v těch případech, je-li dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, popř. skutková zjištění soudů zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V nyní posuzované věci se soud prvního stupně ve svém rozsudku provedenými důkazy náležitě zabýval a zároveň v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. vyložil a odůvodnil, jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů (viz zejména str. 2/3 rozsudku). Odvolací soud pak v rámci provedeného přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) při svém rozhodování na jím zjištěný skutkový stav věci navázal a své závěry, resp. důvody, pro které shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným, rovněž v souladu s ustanovením §134 ods. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu vysvětlil (viz str. 2 usnesení). Oba soudy se ve svých rozhodnutích zároveň vypořádaly s návrhy obviněného na doplnění dokazování a uvedly důvody, proč tyto návrhy odmítly jako nadbytečné.
K námitkám dovolatele stran nedostatečného rozsahu dokazování a odmítnutí jeho důkazních návrhů oběma soudy Nejvyšší soud jako obiter dictum dodává, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými). Shromážděné důkazy pak hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování přitom spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Tento požadavek rozhodnutí soudů obou stupňů splňují.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je pak třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. V. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler