ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.982.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 982/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2010 o dovolání podaném obviněným R. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 To 409/2008-270, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 90/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2008, sp. zn. 5 T 90/2007-248, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), na tom skutkovém základě, že „dne 12. 5. 2005 v B. na ulici Ú., v kanceláři společnosti HP Promotion, s. r. o., jako její obchodní zástupce nabídnul Š. J., která žádala o úvěr, cesi smlouvy uzavřenou mezi ním a HP Promotion, s. r. o., za částku 49.000,- Kč, přičemž na základě této smlouvy měla Š. J. získat do dvou měsíců úvěr s tím, že tuto částku převede na účet společnosti HP Promotion, s. r. o., a začne pro poškozenou vyřizovat poskytnutí úvěru, ač věděl, že na základě cedované smlouvy nemůže HP Promotion úvěr poskytnout, neboť smlouva, již nabízel, byla dne 31. 1. 2004 pro neplnění závazků vyloučena a tedy nebylo možné na jejím základě úvěr poskytnout, a neučinil žádné kroky k obnovení smlouvy, přesto dne 19. 5. 2005 v Brně, v kanceláři společnosti HP Promotion, s. r. o., požádal P. K. o vypsání smlouvy o převodu práv a závazků pro skupinový nákup nemovitostí na evidenční číslo smlouvy (kde ve smluvním formuláři byla jako převádějící strana uvedena HP Promotion s číslem smlouvy obžalovaného) a potvrzení o přijetí finanční hotovosti ve výši 49.000,- Kč, kterou P. K. předala obžalovanému R. M., který měl cesi předložit k odsouhlasení společnosti HP Promotion, s. r. o., což neučinil, finanční hotovost si ponechal a poškozenou Š. J. uvedl v omyl, kdy na její úkor se obohatil a způsobil jí škodu ve výši 49.000,- Kč. Za tento trestný čin a dále za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 8. 2006, sp. zn. 3 T 135/2006, byl podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře čtrnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §59 odst. 2 tr. ř. mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil poškozené způsobenou škodu. Dále byl obviněnému podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 24.000,- Kč. Pro případ, že by trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil mu soud podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl ve výroku o trestu zrušen shora citovaný trestní příkaz Okresního soudu v Trutnově, včetně rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazujících. Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Š. J. škodu ve výši 49.000,- Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 To 409/2008-270, jímž podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 21. 10. 2008 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Výše uvedené rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu napadl obviněný R. M. následně dovoláním, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl, že na podkladě ve věci provedených důkazů se soudům nepodařilo prokázat, že by svým jednáním skutečně naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným, a to ani po subjektivní ani po objektivní stránce. Ve shodě se svojí dosavadní obhajobou poukázal na to, že došlo pouze k omylu při vyplňování smlouvy o převodu práv a závazků pro skupinový nákup nemovitostí, kterou navíc vyplňovala jeho asistentka, svědkyně K. S touto skutečností se pak podle jeho názoru nelze vypořádat toliko konstatováním, jak to učinil soud, že jmenovaná svědkyně podléhala jeho pokynům, a bez dalšího tuto skutečnost vykládat v jeho neprospěch. Formulář smlouvy bylo navíc možné dodatečně opravit.
Na naplnění subjektivní či objektivní stránky trestného činu podvodu nelze podle názoru dovolatele usuzovat ani na základě toho, že byla převáděna smlouva, která v té době byla neaktivní. Předmětná smlouva byla sice pro neplacení dne 31. 1. 2004 vyloučena, ovšem dovolatel na tuto skutečnost poškozenou před vyplněním dané smlouvy výslovně upozornil s tím, že jakmile dojde k doplacení inkriminované částky, smlouva bude dále znovu aktivní a v tomto smyslu i právně účinná. Neuváděl tedy poškozenou v omyl a zároveň nejednal v úmyslu ji jakkoliv poškodit.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 8 To 409/2008, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2008, sp. zn. 5 T 90/2007, a sám ve věci podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný podle ustanovení §226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je stíhán.
Podrobnější odůvodnění svého dovolání obviněný přislíbil podat k soudu prvního stupně do čtrnácti dnů. Do konce lhůty pro podání dovolání podle §265e odst. 1 tr. ř., po kterou lze ještě měnit rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání (§265f odst. 2 tr. ř.), však žádný další přípis, jehož předmětem by bylo doplnění původního, výše rekapitulovaného dovolání, obviněný soudu prvního stupně ani dovolacímu soudu nezaslal.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která konstatovala, že obviněný svou argumentaci sice zaměřil na zpochybnění svého podvodného záměru, avšak jeho námitky byly uplatněny s předpokladem nezbytného přehodnocení soudy učiněných rozhodných skutkových zjištění. Takovým odůvodněním nesprávného právního posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem zcela vybočil z rámce uplatněného hmotně právního dovolacího důvodu. Ve prospěch výjimečného zásahu do skutkových zjištění, který v některých případech připouští Ústavní soud i pro řízení o dovolání, současně neuvedl jakýkoliv relevantní argument. Proto podle státní zástupkyně nejsou splněny podmínky k tomu, aby se bylo možno zabývat podaným dovoláním po věcné stránce a přezkoumávat napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení.
Nad rámec výše uvedeného státní zástupkyně konstatovala, že soud prvního stupně si v intencích předchozího kasačního rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 8 To 449/2007) ve všech rozhodných směrech a na podkladě doplnění skutkového stavu věci způsobem mu přikázaným vyjasnil, v čem spatřuje trestnost dovolatelova jednání a jakými jeho skutkovými okolnostmi byly naplněny všechny znaky přisouzeného trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Teprve na podkladě takového postupu mohl odvolací soud následně konstatovat, že správná a úplná skutková zjištění, vyjádřená v popisu tzv. skutkové věty výroku o vině, odpovídají přisouzené větě právní a tedy i uvedenému závěru o dovolatelově vině podvodným jednáním ve shora uvedené právní kvalifikaci. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání obviněného R. M. rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, a toto rozhodnutí aby za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Zároveň vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ, že by bylo vydáno rozhodnutí, které není uvedeno v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný R. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu, jejíž naplnění dovolatel v podaném mimořádném opravném prostředku konečně ani nenamítal, nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl po provedeném přezkumu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dovolatel rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě obviněný sice namítl, že na soudy zjištěný skutkový stav věci byla nesprávně aplikována ustanovení hmotného práva a že tento nesprávný postup činí vadným výroky o vině a trestu, nicméně tuto jinak hmotně právní námitku založil na tvrzení, že se inkriminovaného skutku nedopustil, resp. že se skutek v soudem zjištěné podobě nestal, a v uvedeném směru pak především na polemice s hodnocením obsahu důkazů provedených v jeho trestní věci. Soudům ve skutečnosti vytkl především to, že k jeho tíži porušili zásadu in dubio pro reo, když odmítly jeho obhajobu, podle které poškozenou informoval o všech rozhodných skutečnostech, zejména o tom, že převáděná smlouva je vyloučena pro neplnění závazků, avšak po doplacení požadované částky bude opět aktivní, a dále že neuvěřily jeho tvrzení, podle něhož ve Smlouvě o převodu práv a závazků ze dne 19. 5. 2005 bylo uvedení společnosti HP Promotion, s. r. o., jako převádějícího místo jeho vlastní osoby, výhradně pochybením jeho asistentky, svědkyně K.. To znamená, že soudy v jeho neprospěch vycházely ze skutkových zjištění, která neodpovídala skutečnosti a rozhodující skutkové okolnosti posoudily k jeho tíži. S existencí shora namítaných pochybení a zároveň s poukazem na vlastní skutkovou verzi celého případu, pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojoval nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ačkoliv podle jeho přesvědčení výsledky dokazování závěr o jeho vině tímto trestným činem nedovolovaly.
Z výše uvedených důvodů nelze pochybovat o tom, že dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli na hmotně právním základě. Jeho námitky proto dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
K námitkám dovolatele týkajícím se případných vad ve skutkových zjištěních soudů, je nezbytné pro úplnost poznamenat, že Nejvyšší soud si je vědom aktuální judikatury Ústavního soudu, kdy Ústavní soud v některých svých rozhodnutích (srov. např. nálezy ve věcech sp. zn. ÚS I. 4/04, zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09) opakovaně vyslovil, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. jsou v dovolacím řízení Nejvyšším soudem někdy vykládány příliš restriktivně a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). To znamená, že jde o případy, kdy právní závěry soudů zjevně nemají žádnou logickou vazbu na obsah provedených důkazů. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzované věci však nelze soudům vytknout, že s ohledem na obsah jimi provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že dovolatel svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., resp. že mu spáchání stíhaného skutku nebylo prokázáno, jak tvrdí v závěrečné části svého dovolání. Soud prvního stupně se po zrušení svého prvního rozsudku ve věci odvolacím soudem v novém řízení po doplnění dokazování provedenými důkazy podrobně zabýval a zároveň v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. v rozsudku rozvedl a odůvodnil (viz zejména str. 6, 7), jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů z nich vyvodil právní závěr, že se obviněný (dovolatel) dopustil trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. V rámci hodnocení důkazů se soud rovněž důsledně vypořádal s obhajobou obviněného. Na str. 7 rozsudku pak podrobně vyložil, na základě čeho považoval jeho obhajobu za spolehlivě vyvrácenou. Odvolací soud v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně zákonným způsobem provedl veškeré potřebné důkazy a v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. je též řádně vyhodnotil. Při svém rozhodování pak na jím zjištěný skutkový stav věci navázal, přičemž své závěry v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. rovněž v potřebném rozsahu odůvodnil.
Nejvyšší soud k tomu jako obiter dictum dodává, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Tento požadavek dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jak již bylo uvedeno, splňují.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Dovolatel přitom je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Protože dovolání obviněného R. M. bylo opřeno o námitky, které pod použitý hmotně právní dovolací důvod podle §265b tr. ř. písm. g) tr. ř. podřaditelné nejsou, nelze přiznat opodstatnění ani dalšímu uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť nebylo zjištěno, že by předcházející řízení bylo zatíženo vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler