ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1135.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1135/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2010 o dovolání obviněného O. K . , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2010, č. j. 10 To 195/2010-267, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 284/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2010, č. j. 10 To 195/2010-267, byl z podnětu obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2010, č. j. 3 T 284/2009-248, a nově bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, když výkon trestu odnětí svobody mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
Proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudům vytýká, že rozhodnutí o jeho vině vybudovaly na jediném důkazu, a to „Analytické zprávě“, která byla vypracována orgánem, který zahájil a proti obviněnému vedl trestní stíhání s předpokládaným zájmem obviněného usvědčit. Vzhledem k této skutečnosti měla být uvedená zpráva doplněna znaleckým posudkem z oboru počítačové techniky, který by předmětnou analytickou zprávu evidoval. Podle názoru obviněného mělo být zjištěno, kam byly jednotlivé emaily posílány a kde byly přijímány. Poukazuje dále na to, že „je-li možno považovat založení emailové schránky za prokázané, pak není prokázáno, že by závadový materiál dále přeposílal, tedy že by do oběhu uváděl počítačové pornografické dílo prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě. Vzhledem k uvedenému, nejsou podle mínění obviněného dány znaky skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a krajskému soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle skutkového zjištění byl obviněný uznán vinným tím, že „dne 4. 9. 2004 v 15 hodin 29 minut 13 sekund založil na doméně S. emailovou schránku do které od jejího založení a zejména v období od 1. 12. 2007 do 3. 2. 2009 ukládal a jejím prostřednictvím dále přeposílal na další emailové adresy digitální fotografie s tématikou dětské pornografie (s námětem dětí zobrazených při vzhledem k jejich věku nepřípustných sexuálních aktivitách a ve vyzývavých erotických pozicích), k přeposílání dětské pornografie využíval i dalších emailových schránek, přičemž v období od 1. 12. 2007 do 3. 2. 2009 ponechal v těchto zájmových emailových schránkách materiály s dětskou pornografií a dalším doposud neustanoveným osobám umožnil prohlížení a stahování tohoto pornografického materiálu“.
Z dovolání obviněného vyplývá, že tento zpochybňuje Analytickou zprávu jako důkaz, který jej usvědčuje, neboť byla zpracována orgánem Policie ČR a její neúplnost, neboť podle obviněného nebylo znaleckým posudkem zkoumáno, kam jednotlivé emaily byly odesílány. V souvislosti s touto námitkou je vhodné uvést, že sám obviněný konstatuje, že „dovolací soud bude vycházet ze skutkového zjištění“, tudíž sám si je vědom, že daná námitka není hmotně právního charakteru, jak vyžaduje jím uplatněný dovolací důvod - §265 odst. 1 písm. g) tr. ř., ale že se jedná o námitku skutkovou (hodnocení důkazů a neúplnost skutkového zjištění – doplnit skutková zjištění o znalecký posudek a na jeho základě nově skutek popsat). V tomto směru (v případě shora uvedené námitky) se tedy jedná o formální odkaz na „hmotně právní ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“ a v takovém případě je vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Sama podstata dovolání obviněného tedy spočívá v tom, že se jednání, které je mu kladeno za vinu nedopustil. V tomto směru také vyznívá obhajoba obviněného po celou dobu přípravného řízení i řízení před soudy. Soud prvního stupně však obhajobě obviněného na základě provedených a hodnocených důkazů neuvěřil a ve svém rozsudku, jeho odůvodnění (str. 2-7), rozvedl své hodnotící úvahy k provedeným důkazům a své závěry o vině obviněného rozvedl způsobem odpovídajícím §125 tr. ř. S hodnotícími závěry soudu prvního stupně se ztotožnil i soud odvolací (str. 3-4 jeho rozsudku), přičemž odlišný byl pouze náhled na právní kvalifikaci jednání obviněného. Dovoláním však obviněný nezpochybňuje tuto právní kvalifikaci, ale samu podstatu skutkového zjištění tvrzením, že se jednání, pro které byl odsouzen, nedopustil. Jeho dovolání tudíž směřuje k odlišnému skutkovému zjištění, pro takový případ však musí Nejvyšší soud odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento mj. uvádí, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení.
V souvislosti s hypotetickou úvahou obviněného uvedenou v dovolání; „bude-li dovolací soud vycházet ze závěrů Analytické zprávy o prokázaném přístupu k uvedeným zájmovým schránkám pouze obviněným, pak obviněný namítá, že k naplnění ….“ musí Nejvyšší soud uvést, že ze skutkového zjištění soudu vyplývá, že obviněný byl uznán vinným, neboť „dne 4. 9. 2004 v 15 hodin 29 minut 13 sekund založil na doméně S. emailovou schránku do které od jejího založení a zejména v období od 1. 12. 2007 do 3. 2. 2009 ukládal a jejím prostřednictvím dále přeposílal na další emailové adresy digitální fotografie s tématikou dětské pornografie (s námětem dětí zobrazených při vzhledem k jejich věku nepřípustných sexuálních aktivitách a ve vyzývavých erotických pozicích), k přeposílání dětské pornografie využíval i dalších emailových schránek přičemž v období od 1. 12. 2007 do 3. 2. 2009 ponechal v těchto zájmových emailových schránkách materiály s dětskou pornografií a dalším doposud neustanoveným osobám umožnil prohlížení a stahování tohoto pornografického materiálu“. Z uvedeného skutkového zjištění je patrno, že obviněný nejen založil emailovou adresu, ale do emailových schránek přeposílal digitální fotografie s tématikou dětské pornografie.
V souvislosti s formálními znaky trestného činu šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. (uvedl do oběhu počítačové pornografické dílo, které zobrazuje dítě, a tento čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí, pojem pornografického díla zobrazující dítě zpochybňován nebyl), je vhodné uvést, že pod pojmem - uvádí do oběhu – jde o jednání pachatele, kterým se má předmět dostat postupně do rukou více lidí, ať již v originále, nebo v kopiích; nešlo by o oběh, pokud by se měl s pornografickým předmětem seznámit jen úzký okruh lidí, uzavřená společnost apod., avšak na druhé straně není třeba, aby se s ním skutečně širší okruh lidí seznámil, postačí pouhé uvádění do běhu, tedy počátek tohoto oběhu (Šámal, P., Půry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2001, str. 1229), a pod pojmem - veřejně přístupnou počítačovou sítí se rozumí funkční propojení počítačů do sítí s cílem vytvořit informační systém pracující s tzv. dálkovým přístupem, jakým je především internet a jiné podobné informační systémy (Šámal, P., Půry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2001, str. 1231), v této souvislosti bylo prokázáno, že počítačovou sítí přeposílal do emailových schránek digitální fotografie s tématikou dětské pornografie.
Vzhledem k uvedeným námitkám obviněného Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněný domáhal změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení.
Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann