ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1284.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1284/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. října 2010 o dovolání obviněného J. D ., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, č. j. 10 To 172/2010-197, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 2 T 218/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, č. j. 10 To 172/2010-197, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburku ze dne 2. 3. 2010, č. j. 2 T 218/2009-182, kterým byl obviněný J. D. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, když výkon trestu odnětí svobody mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců, dále mu byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců a o náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, č. j. 10 To 172/2010-197, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho naplnění spočívá podle dovolatele v tom, že „na základě provedeného dokazování nelze učinit závěr o jeho vině“. Uvedenou argumentaci opírá o tvrzení, že odvolací soud bez jednání zrušil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl obviněný zproštěn obžaloby a přikázal soudu prvního stupně věc k novému projednání a rozhodnutí, přičemž vycházel z výpovědi druhého účastníka dopravní nehody a jeho rodinných příslušníků, aniž by sám tyto důkazy provedl. Tímto postupem podle obviněného došlo v neprospěch obviněného k porušení zásady volného hodnocení důkazů. Dále poukazuje na znalecký posudek a výslech znalce u hlavního líčení, kdy podle jeho názoru nebyla vyvrácena obhajoba obviněného. Výpověď poškozeného a rodinných příslušníků považuje za neobjektivní, ovlivněnou snahou vyhnout se postihu a označení za viníka dopravní nehody. Obviněný své dovolání uzavírá tím, že pokud neexistuje jednoznačné svědectví třetích osob o průběhu dopravní nehody a nelze jednoznačně zrekonstruovat dopravní nehodu, pak mají být důkazy hodnoceny podle zásady in dubio pro reo, kterou však v daném případě soud prvního i druhého stupně porušily. Současně podotýká, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování znaleckého posudku, který by posoudil technickou přijatelnost jednotlivých verzí průběhu dopravní nehody. Soudu druhého stupně vytýká, že neobdržel předvolání ke konání veřejného zasedání na 4. 5. 2010, o jeho konání byl informován obhájcem, takže neměl časový prostor, aby mohl nechat vypracovat znalecký posudek. Podle obviněného nebyly dány ani důvody pro výrok o trestu a výrok o náhradě škody, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu projednání. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s uloženým trestem zákazu činnosti došlo k poklesu jeho příjmů a je ohroženo jeho podnikání, přičemž považuje uložený trest zákazu činnosti za neoprávněný.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Z námitek obviněného vyplývá, že tento namítá, že „na základě provedeného dokazování nelze učinit závěr o jeho vině“. Takto pojatá námitka vyjadřuje jednoznačný závěr obviněného, že důkazy byly nesprávně podle něj hodnoceny (poukazuje na porušení zásady in dubio pro reo), případně nebyly provedeny veškeré důkazy, které měly soudy podle jeho názoru provést, aby byl zjištěn skutkový stav v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. (pro uvedený závěr svědčí argumentace obviněného, že mu nebylo umožněno nechat vypracovat a předložit znalecký posudek). V souvislosti s takto zvolenou argumentací však musí Nejvyšší soud uvést, že zjištěný skutkový stav podle §2 odst. 5 tr. ř. je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. K uvedenému je možno odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V souvislosti s podaným dovoláním, byť je odmítáno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že sice soud prvního stupně obviněného obžaloby zprostil, ale jeho rozhodnutí bylo plně v souladu s trestním řádem zrušeno soudem druhého stupně, a tak se stalo v neveřejném zasedání, což zákon plně umožňuje. V rámci neveřejného zasedání byl čten znalecký posudek a probrán podstatný obsah spisu (str. 160 spisu), tudíž odvolací soud postupoval plně podle trestního řádu. Obstát nemůže ani další argumentace obviněného uplatněná v dovolání (procesního nikoli hmotně právního charakteru), že mu nebylo umožněno nechat vypracovat a předložit znalecký posudek. Zde je vhodné uvést, že obviněnému byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 16. 3. 2010 a veřejné zasedání, kde námitku nového posudku vznesl, se konalo až dne 4. 5. 2010, přičemž nelze pominout, jaké závěry vyplynuly z rozhodnutí odvolacího soudu již dne 8. 12. 2009, sp. zn. 10 To 571/2009, kdy věc obviněného, který byl obžaloby zproštěn, vrátil soudu prvního stupně. Z již tohoto rozhodnutí vyplývalo, jakým směrem se vedly úvahy odvolacího soudu a nic nebránilo obviněnému již tehdy nechat posudek vypracovat, navíc u hlavního líčení (2. 3. 2010) ze strany obhájce a obviněného návrhy na doplnění dokazování nezazněly. Na uvedené skutečnosti, byť procesního charakteru, které nemají žádnou spojitost s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považoval Nejvyšší soud v rámci objektivity upozornit, stejně jako na skutečnosti vyplývající ze znaleckého posudku, které obviněný zmiňuje v dovolání.
V dovolání obviněný několikrát odkazuje na stranu 15 znaleckého posudku a z něj pak zdůrazňuje, že z tohoto posudku vyplývá, že „nebyla vyvrácena obhajoba odsouzeného, že se zařadil před vozidlo poškozeného, ujel jistou vzdálenost, byl nucen pro chování před ním jedoucího vozidla brzdit, snažil se zabránit střetu vozidel, přičemž došlo k vybočení podélné osy a pák následoval náraz vozidla poškozeného Ing. Š., přičemž výpověď obviněného je technicky přijatelná“. V této souvislosti je vhodné uvést, že k výpovědím obviněného i svědků znalec uváděl, že z technického hlediska nelze potvrdit ani vyloučit, zda řidič D. dával při přejíždění z pruhu do pruhu znamení… Podstatné však ze znaleckého posudku je závěrečné vyjádření znalce, kde již reaguje na veškeré skutečnosti, které měl pro vypracování posudku k dispozici, tedy i propočty a v této souvislosti dospěl k jednoznačnému závěru, že „z technického hlediska je zřejmé, že příčinou dopravní nehody byl způsob provedení manévru předjíždění a přejíždění z levého do pravého pruhu dálnice D 11 řidičem D.“. Soudy při svém rozhodování musí brát v úvahu všechny skutečnosti, a proto je potřebné zmínit např. stranu 7 znaleckého posudku, kde znalec uvedl „výpověď řidiče v části, kdy v podstatě uvádí, že se před vozidlo řidiče Š. zařadil, v úseku s omezenou rychlostí na 100 km/h a poté s ohledem na omezení na 80 km/h a v této rychlosti po ujetí cca 100 m začalo vozidlo před ním jedoucí brzdit je technicky nepřijatelná, neboť k dopravní nehodě v úseku s omezenou rychlostí na 80 km/h vůbec nedošlo, ale ke střetu vozidel došlo, jak je výše uvedeno v úseku s omezením rychlosti na 100km/h…“ V kontextu s výše uvedenými vyjádřeními znalce a dalšími důkazy, které ve svých rozhodnutích zmiňují oba soudy, nelze těmto ničeho vytknout, pokud na základě volného hodnocení důkazů dospěly k závěru o vině obviněného. V souvislosti s argumentací obviněného, který uváděl, že nebyly dány důvody k odsouzení a tudíž nejsou dány důvody ani pro výrok o trestu a o náhradě škody, je potřebné uvést, že k výroku o náhradě škody nebyla vznesena žádná hmotně právní námitka a obdobná je situace i v případě uloženého trestu, kde pouze obviněný považuje uložený trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců za nepřiměřeně přísný, ohrožující jeho podnikání. Z ustanovení §147 odst. 2 tr. zákoníku a §73 tr. zákoníku, podle kterého byl obviněnému trest zákazu činnosti ukládán, vyplývá, že tomuto bylo možno uložit trest zákazu činnosti v trvání od jednoho roku do deseti let. Pokud byl obviněnému uložen v souvislosti s tím, že jinému způsobil těžkou újmu na zdraví proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho postavení a uloženou mu podle zákona, v trvání osmnácti měsíců, pak nelze uložení tohoto druhu trestu a jeho výši považovat za neodpovídající zákonu ani ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Z podaného dovolání je patrno, že obviněný neuplatnil žádnou právně relevantní námitku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jeho výhrady proti usnesení soudu druhého stupně (resp. soudu prvního stupně, neboť s jeho závěry ohledně viny i trestu se odvolací soud ztotožnil) jsou zaměřeny proti neúplnosti dokazování a nesprávnému hodnocení důkazů, tedy proti skutkovému stavu, který byl podle mínění obviněného nesprávně zjištěn. V této souvislosti je pak potřebné poukázat na to, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann