ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.591.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 591/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. května 2010 o dovolání, které podal obviněný P.B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 1 To 37/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 6/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 40 T 6/2009, byl obviněný P. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným [v bodech 1) a 2)] dvojnásobným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2, 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) a [v bodech 3) a 4)] dvojnásobným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „1) dne 16. 9. 2006 kolem 18:00 hodin v K., okr. T., poblíž restaurace U S., p. l., zda se chce projet, nasedla poškozená M. N., jejíž věk obžalovaný znal, do vozidla s největší pravděpodobností zn. Škoda Forman vínové barvy, které řídil obžalovaný a o němž věděla, že bydlí v restauraci U S. a podniká s oblečením, přičemž místo projížďky zajel obžalovaný s vozidlem do polí za obcí R., kde zastavil, fyzicky napadl poškozenou tak, že ji udeřil otevřenou dlaní a pěstí do obličeje, hrudníku, roztrhl jí tričko, stáhl podprsenku, zatlačil ji na zadní sedadla vozidla, snažil se jí stáhnout rifle a protože mu to nešlo, přinutil poškozenou, aby si kalhoty a kalhotky vysvlékla sama, přikázal jí, aby mu na přirození nasadila kondom, a přestože poškozená měla snahu se bránit, překonal její odpor a vykonal na ní proti její vůli soulož,
2) poté, co poškozená po události popsané shora nereagovala na telefonní hovory a zasílané zprávy SMS od obžalovaného, ji dne 24. 9. 2006 po 17:30 hod. překvapil na vlakovém nádraží v R., okr. T., a přestože se bránila, strčil ji na sedadlo spolujezdce vozidla, s největší pravděpodobností zn. Škoda Forman vínové barvy, uzamkl dveře vozidla a odjel do polí za obec R., kde po nadávkách a výhružkách, že musí následovat trest, přinutil poškozenou M. N., aby přelezla na zadní sedadla vozidla, přikázal jí, aby se sama vysvlékla, aby mu nasadila na přirození kondom a přes opakované prosby poškozené, aby ji pustil, doprovázené pláčem, vykonal na poškozené proti její vůli soulož,
přičemž v důsledku jednání obžalovaného uvedeného pod body ad 1-2) propukla u poškozené posttraumatická stresová porucha, která trvá až dosud, kdy poškozená trpí depresemi, opakovaně se jí vracejí vzpomínky na traumatickou událost, má noční můry, trpí nespavostí, bolestmi hlavy, je výrazně narušeno její sebepojetí a psychosexuální vývoj a rozvinula se u ní porucha příjmu potravy v podobě mentální anorexie,
3) v době od 24. 9. 2006 do 28. 6. 2008 nejméně v deseti případech po předchozí telefonické SMS zprávě, v níž pod pohrůžkou trestu určil místo setkání, vyhledal poškozenou M. N., a když poškozená ze strachu z předchozího násilného jednání se s ním setkala a nasedla do vozidla, s největší pravděpodobností zn. Škoda Forman vínové barvy, odejel na různá odlehlá místa, kde vozidlo zastavil, osahával poškozenou na celém těle, líbal ji, když se bránila, tak ji fackoval a vyjma osobního setkání zasílal poškozené v uvedeném období výhružné a vulgární SMS zprávy,
4) dne 28. 6. 2008 kolem 10:30 hod. se skryl v řepkovém poli v místech zvaných Do V. v k.ú. obce R., okr. T., kde čekal na poškozenou a když kolem místa utíkala, aniž měla tušení, že se zde ukrývá obžalovaný, vyskočil a fyzicky poškozenou napadl tak, že ji uchopil zepředu za tričko, zatáhl ji na okraj vzrostlého pole, kde ji udeřil pěstí do obličeje pod pravé oko a když upadla na zem svíral jí hrdlo jednou rukou a druhou rukou jí stáhl kraťasy a kalhotky ke kolenům, strčil jí dva prsty do přirození, s nimiž manipuloval, strčil poškozené do pusy hlínu a když vstal, kopl ji několikrát nohou do ruky, nohy a břicha, čímž jí způsobil zhmoždění pravé tváře s podlitinou o velkosti 8 cm, podlitinu na levé paži uprostřed, na přední straně levého stehna a dvě odřeniny na břiše směrem od pupku dolů,
přičemž v důsledku jednání obžalovaného uvedeného pod body 3-4) došlo u poškozené k prohloubení posttraumatické stresové poruchy, která u poškozené propukla v souvislosti s jejím znásilněním a která trvá až dosud, kdy poškozená trpí depresemi, opakovaně se jí vracejí vzpomínky na traumatickou událost, má noční můry, trpí nespavostí, bolestmi hlavy, je výrazně narušeno její sebepojetí a psychosexuální vývoj a rozvinula se u ní porucha příjmu potravy v podobě mentální anorexie“.
Za trestné činy ad 1) a 2) a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., z jehož spáchání byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. 6 T 127/2004, byl obviněný podle §241 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2007, sp zn. 6 T 127/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestné činy ad 3) a 4) byl obviněnému podle §235 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šest a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci. Rozsudkem ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 1 To 37/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného uznal vinným [v bodech 1) a 2)] trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zák. a [v bodě 3)] trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák., neboť „1) dne 16. 9. 2006 kolem 18:00 hod. v K., okr. T., poblíž restaurace U S., p. l., zda se chce projet, nasedla poškozená M. N., jejíž věk obžalovaný znal, do vozidla s největší pravděpodobností zn. Škoda Forman vínové barvy, které řídil obžalovaný a o němž věděla, že bydlí v restauraci U S. a podniká s oblečením, přičemž místo projížďky zajel obžalovaný s vozidlem do polí za obcí R., kde zastavil, fyzicky napadl poškozenou tak, že ji udeřil otevřenou dlaní a pěstí do obličeje, hrudníku, roztrhl jí tričko, stáhl podprsenku, zatlačil ji na zadní sedadla vozidla a snažil se jí stáhnout rifle, a protože mu to nešlo, přinutil poškozenou, aby si kalhoty a kalhotky vysvlékla sama, přikázal jí, aby mu na přirození nasadila kondom, a přestože poškozená měla snahu se bránit, překonal její odpor a vykonal na ní proti její vůli soulož,
2) poté, co poškozená po události popsané shora nereagovala na telefonní hovory a zasílané zprávy SMS od obžalovaného, ji dne 24. 9. 2006 po 17:30 hod. překvapil na vlakovém nádraží v R., okr. T., a přestože se bránila, strčil ji na sedadlo spolujezdce vozidla, s největší pravděpodobností zn. Škoda Forman vínové barvy, uzamkl dveře vozidla a odjel do polí za obec R., kde po nadávkách a výhrůžkách, že musí následovat trest, přinutil poškozenou M.N., aby přelezla na zadní sedadla vozidla a přikázal jí, aby se sama vysvlékla, aby mu nasadila na přirození kondom a přes opakované prosby poškozené, aby ji pustil, doprovázené pláčem, vykonal na poškozené proti její vůli soulož,
přičemž v důsledku jednání obžalovaného uvedeného pod body ad 1-2) propukla u poškozené posttraumatická stresová porucha, která trvá až dosud, kdy poškozená trpí depresemi, opakovaně se jí vracejí vzpomínky na traumatickou událost, má noční můry, trpí nespavostí, bolestmi hlavy, je výrazně narušeno její sebepojetí a psychosexuální vývoj a rozvinula se u ní porucha příjmu potravy v podobě mentální anorexie,
3) v době od 24. 9. 2006 do 28. 6. 2008 nejméně v deseti případech po předchozí telefonické SMS zprávě, v níž pod pohrůžkou trestu určil místo setkání, vyhledal poškozenou M. N., a když poškozená ze strachu z předchozího násilného jednání se s ním setkala a nasedla do vozidla s největší pravděpodobností zn. Škoda Forman vínové barvy, odejel na různá odlehlá místa, kde vozidlo zastavil, osahával poškozenou na celém těle, líbal ji, když se bránila, tak ji fackoval a vyjma osobního setkání zasílal poškozené v uvedeném období výhrůžné a vulgární SMS zprávy, přičemž i v důsledku tohoto jednání obžalovaného došlo u poškozené ke vzniku posttraumatické stresové poruchy, která trvá až dosud, kdy poškozená trpí depresemi, opakovaně se jí vracejí vzpomínky na traumatickou událost, má noční můry, trpí nespavostí, bolestmi hlavy, je výrazně narušeno její sebepojetí a psychosexuální vývoj a rozvinula se u ní porucha příjmu potravy v podobě mentální anorexie“. Za trestný čin ad 1) a 2) a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. 6 T 127/2004, obviněného podle §241 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2007, sp zn. 6 T 127/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin ad 3) obviněnému podle §235 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro skutek v rozsudku blíže specifikovaný, ve kterém byl obžalobou státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 3 KZV 74/2008, spatřován trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák., zastavil.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný dne 21. 1. 2010 dovolání, které očividně nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně proto následně ve smyslu §265h odst. 1 tr. ř. vyzvala opakovaně (první výzva nebyla perfektní) obviněného, resp. jeho obhájce k odstranění vad podání, což obviněný učinil podáním ze dne 5. 2. 2010 a podáním, jež bylo doručeno Krajskému soudu v Brně dne 12. 4. 2010. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku odvolacímu soudu vytkl, že nevzal v úvahu, že je osobou, která je svým vzděláním a intelektem na hranici gramotnosti a nezná tzv. stockholmský syndrom (oběť se ztotožňuje s jednáním násilníka), a proto si například popisované dobrovolné svléknutí se, nasazování kondomu apod. evidentně vysvětlil jako projev náklonnosti a touhy po případném pohlavním styku. Uvedl, že vzhledem k velmi nízkému intelektu a znalosti ženské a mužské sexuality, přeceňoval svoji přitažlivost pro opačné pohlaví. Namítl rovněž, že mu nebylo dopřáno právo na spravedlivý proces zejména proto, že odvolací soud odmítl dalšího možného svědka pana K. Š., který měl potvrdit, že již dříve koupil osobní automobil ŠKODA FORMAN a on (obviněný) se s ním tedy nemohl na T. vyskytovat, když v té době měl již zapůjčený jiný osobní automobil od svého kamaráda. V této souvislosti prohlásil, že se nelze ztotožnit s názorem státní zástupkyně, že tvrzení obhajoby o druhu motorového vozidla není relevantní. Dodal, že přes skla vozidla je navíc velmi ztížené poznat, kdo vozidlo řídí. Podle jeho slov odvolací soud také nevzal dostatečně do úvahy závěry znaleckého posudku znalkyně MUDr. S., konkrétně, že sice hrozí jakési riziko opakování trestné činnosti z jeho strany, ale tato je vázána výlučně na osobu poškozené, a on tedy nepředstavuje bezpečnostní riziko pro další osoby opačného případně stejného pohlaví. Vyjádřil přesvědčení, že je určitou obětí svého okolí, které mu nedopřálo řádné vzdělání a má možná určitou formu patologického chování vůči ženám, ne však tak nebezpečného, aby musel být léčen. Měl smůlu, že jeho okolí jej řádnému chování k ženám nenaučilo. Shledal, že soud nevzal do úvahy nepochybně narušené rodinné a sociální prostředí, v němž žil, nepřihlédl k jeho osobě a k jeho pohnutkám k páchání činů soudně trestných.
Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby jej dovolací soud ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu zprostil viny a trestu nebo pravomocný rozsudek zrušil a vrátil věc k znovuprojednání soudu prvního stupně.
V dalším podání poznamenal, že v odůvodnění rozsudku je přesně popsán průběh údajných trestných činů, a to tak, že poškozená si sama svlékla oděv, a to včetně intimního prádla, sama mu nasadila kondom, nijak aktivně se nebránila vykonání soulože a jinému jednání blíže popsanému ve spisovém materiálu. Podotkl, že znalkyně z oboru psychiatrie uvedla, že jde o tzv. stockholmský syndrom, kdy poškozená jedná podle vůle násilníka, ač se s obsahem jeho chování absolutně neztotožňuje. Zdůraznil přitom, že soudy jsou povinny přihlížet k osobě pachatele, včetně jeho intelektových schopností a osobních zkušeností a zopakoval, že je zřejmé, že vzhledem ke svému vzdělání (pouze dokončená základní škola) a minimu životních zkušeností (absolutní závislost na svém otci až do jeho smrti) neměl prakticky žádné zkušenosti, jak se muži mají správně chovat k ženám, nevěděl, že existuje nějaký stockholmský syndrom a jednání poškozené si mylně vysvětloval jako projev její přízně, případně touhy po pohlavním styku. Argumentoval, že ostatně sama znalkyně seznala, že netrpí žádnou duševní poruchou ani formou sexuální deviace a nepředstavuje žádné nebezpečí pro společnost, vyjma osoby poškozené. V neposlední řadě pak konstatoval, že se nešťastně zamiloval a že u soudů sám uvedl, že je mu líto, jestli se opravdu něco takového poškozené stalo, a to jistě od někoho jiného a nikoli od něho, neboť on by jí tak ublížit nedokázal. Uzavřel, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutků.
Z těchto důvodů navrhl, aby jej dovolací soud podle §226 písm. a) nebo c) tr. ř. zprostil viny a trestu.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že obviněný předložil své dovolání dne 22. 1. 2010 Krajskému soudu v Brně jako soudu prvního stupně s tím, že toto podání zjevně nesplňovalo některé obsahové náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Soud prvního stupně proto vyzval obviněného, resp. jeho obhájce, k odstranění vad, což bylo učiněno doplněním doručeným Krajskému soudu v Brně dne 8. 2. 2010. Podotkl, že k tomuto tomuto podání se vyjádřil dne 10. 3. 2010, když v jeho rámci shledal přetrvávající absenci obsahových náležitostí podání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř., zejména pokud jde o uvedení dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., a proto navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnout. Přitom dodal, že současně zmínil, že i v případě doplnění odkazu na kterékoli z ustanovení §265b tr. ř. by bylo s ohledem na konkrétní argumentaci obviněného namístě jeho dovolání odmítnout.
Následně státní zástupce konstatoval, že k další výzvě obviněný podáním doručeným soudu prvního stupně dne 12. 4. 2010 svůj mimořádný opravný prostředek opět doplnil, a to především o tvrzení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když související odůvodnění již v podstatě jen zopakoval z dříve předložených listin. V souvislosti s tím státní zástupce zdůraznil, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto se dovoláním nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování, ale dovolací soud je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Obviněný však učiněná skutková zjištění výrazně deformuje, neboť jeho jednání v dané souvislosti spočívalo v tom, že poškozené nadával, vyhrožoval jí a fyzicky ji napadl údery otevřenou dlaní i pěstí a poté jí přikázal být mu po vůli. K tomu státní zástupce poznamenal, že i pachatel s nižším intelektem, pokud je alespoň příčetný, si musí být vědom toho, že jestliže po jednání popsaného charakteru se mu oběť jeho útoku podrobí, není to patrně z náklonnosti a touhy po pachateli, ale ze strachu v důsledku uplatněného násilí. Pro posouzení skutkového děje potom není nijak rozhodné, zda si byl obviněný po odborné stránce vědom toho, co je stockholmský syndrom, ale zcela postačuje, že si bez ohledu na své okolí nepochybně musel být vědom zákazu možnosti uplatňovat násilí k prosazení svých zájmů vůči druhým v obecném smyslu. Pokud obviněný v bodech 2. a 3. odůvodnění svého podání ze dne 5. 2. 2010 shledával nedostatečným či nesprávným provedené dokazování, ani taková námitka nemůže žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů naplnit.
Státní zástupce uzavřel, že veškeré uplatněné námitky obviněného se zcela míjí s tvrzeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Navrhl proto, aby předmětné dovolání bylo v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rovněž vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 1 To 37/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. K uvedenému je třeba doplnit, že podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání. Nejvyšší soud proto konstatuje, že s podáními obviněného, která nebyla učiněna prostřednictvím obhájce, (tj. písemnostmi, které vyhotovil sám obviněný) není možno spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a k jejich obsahu tedy nelze přihlížet.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však obviněný nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Jím uplatněné dovolací námitky směřují výhradně právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká de facto pouze neúplné důkazní řízení, nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, přitom současně prosazuje vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci (mj. tvrdí, že se jednání, tak jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně, nedopustil). Pouze z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutků. Lze ještě dodat, že výstižně státní zástupce uvedl, že obviněný učiněná skutková zjištění výrazně deformuje, neboť jeho jednání v dané souvislosti spočívalo v tom, že poškozené nadával, vyhrožoval jí a fyzicky ji napadl údery otevřenou dlaní i pěstí a poté jí přikázal být mu po vůli. I pachatel s nižším intelektem, pokud je alespoň příčetný, si musí být vědom toho, že jestliže po jednání popsaného charakteru se mu oběť jeho útoku podrobí, není to patrně z náklonnosti a touhy po pachateli, ale ze strachu v důsledku uplatněného násilí. Pro posouzení skutkového děje potom není nijak rozhodné, zda si byl obviněný po odborné stránce vědom toho, co je stockholmský syndrom, ale zcela postačuje, že si bez ohledu na své okolí nepochybně musel být vědom zákazu možnosti uplatňovat násilí k prosazení svých zájmů vůči druhým v obecném smyslu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován toliko v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávné právní posouzení skutků, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval jen z tvrzeného neúplného důkazního řízení, nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], které však obviněný neuplatnil a svou argumentací ani věcně nenaplnil (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětných skutků, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Zejména však připomíná usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. května 2010
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý