ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1879.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 1879/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce L. B. , zastoupeného Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Litevská 8/1174, proti žalovaným: 1) R. P. , 2) H. P. , zastoupeným JUDr. Robertem Bezděkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30, o žalobě mezi vlastníky jednotek podle zákona č. 72/1994 Sb., vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 11/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 2008, č. j. 20 Co 363/2008-221, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným k ruce společné a nerozdílné náklady dovolacího řízení ve výši 3 525,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaných JUDr. Roberta Bezděka, CSc.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. května 2008, č. j. 5 C 11/2007-182, zamítl žalobu, aby „soud uložil povinnost žalovaným odstranit do 30ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí rozvody elektrického proudu, vody a kanalizace z komínových průduchů přiléhajících k jednotkám č. 51/02 a 51/3, obnovit přívod elektrického proudu ke kotli ústředního topení nacházejícího se v 1. podzemním podlaží a sloužícího k vytápění jednotky č. 51/02, to vše v domě čp. 51 se stavebním pozemkem p. č. 255/1 v k. ú. R.“ (výrok I. rozsudku), dále zamítl žalobu, aby „soud zrušil domovní řád“ (výrok II. rozsudku). Žalovaným uložil povinnost do třiceti dnů od právní moci rozsudku obnovit rozvod vody a kanalizace do jednotky č. 51/02 v domě čp. 51 a k. ú. R. (výrok III. rozsudku) a rozhodl o nákladech řízení a vrácení zálohy na znalečné (výroky IV. – VII. rozsudku).
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobcem rozsudkem ze dne 15. října 2008, č. j. 20 Co 363/2008-221, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky I. a II. rozsudku).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Navrhl, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen, případně zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli odmítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
Dovolání by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Dovolatele v dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, která by měla být dovolacím soudem řešena a existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání není nic, co by mohlo být dovolacím soudem považováno za otázku zásadního právního významu.
V rovině právního posouzení vyjadřuje dovolatel nesouhlas s aplikací právního závěru, že na danou věc je třeba použít §11 odst. 5 větu druhou zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů.
Podle §11 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb. přijetí usnesení o změně účelu užívání stavby a o změně stavby je zapotřebí souhlasu všech vlastníků jednotek. Jde-li o modernizaci, rekonstrukci, stavební úpravy a opravy společných částí domu, jimiž se nemění vnitřní uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu, postačuje souhlas tříčtvrtinové většiny všech vlastníků jednotek. Ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena.
Podle skutkových zjištění nalézacích soudů, která v dovolacím řízení nepodléhají přezkumu, je předmětem sporu právní posouzení stavební činnosti spočívající v tom, že se jedná o zásah do dvou dosud nevyužívaných komínových průduchů spočívající v jejich vnitřní úpravě tak, aby splnily požárně bezpečnostní podmínky a mohly v menší části těchto průduchů být využity jako instalační šachty.
Podle názoru žalobce se v takovém případě jedná o změnu stavby, k níž je potřeba souhlasu všech vlastníků jednotek, jenž v dané věci pro nesouhlas žalobce nebyl dán, nebo se jedná o vnitřní stavební úpravu společných částí domu, jak uzavřel odvolací soud, k jejímuž schválení je postačující souhlas tříčtvrtinové většiny vlastníků jednotek, který byl v dané věci dosažen.
Dovolací soud vychází ze závěrů odborné literatury potud, že tříčtvrtinová většina všech vlastníků jednotek se vyžaduje pro usnesení, jímž se schvaluje provedení modernizace, rekonstrukce a stavební úpravy (společných částí domu), jestliže jimi nedojde ke změně vnitřního uspořádání domu a zároveň ke změně velikosti spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu. Jde o stavební úpravy, pro které se v praxi používají výrazy jako např. přestavba, rekonstrukce, vestavba, adaptace, modernizace (k tomu srovnej : Čáp, J. : Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, str. 178).
Jestliže odvolací soud vyšel z toho, že jde v daném případě o zásah směřující k využití menší části dosud nevyužitých komínových průduchů jako instalačních šachet, který představuje vnitřní stavební úpravu společných částí domu, jež nijak nemění dispozici uvnitř domu, nezasahuje do nosných konstrukcí, nemění způsob užívání stavby, a nejde tudíž o změnu dokončené stavby ve smyslu stavebního zákona nelze jeho závěrům nic vytknout. Z toho pak plyne, že ke schválení takové stavební úpravy postačuje souhlas tříčtvrtinové většiny všech vlastníků jednotek, který v dané věci byl dosažen. Rozhodnutí odvolacího soudu tak není ani v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel dále v rámci dovolání namítal vadu řízení spočívající v tom, že nalézací soudy vyšly ze zjištění, že předmětná stavební úprava byla řádně projednána a rozhodnuta většinovým způsobem, ačkoliv tento předpoklad nebyl dán, když uvedené změny nebyly s žalobcem projednány. Fakticky namítá, že soudy na základě provedeného dokazování měly po jeho zhodnocení dospět k závěru, že žalobce nebyl o záměru informován a záměr s ním nebyl projednán.
Zpochybňuje-li dovolatel závěry nalézacích soudů ohledně projednání sporné záležitosti s dovolatelem, polemizuje tím s jejich skutkovými zjištěními na základě odlišného hodnocení důkazů. Tím, že dovolatel na základě odlišných skutkových závěrů dospívá k jiném názoru na posouzení důvodnosti jí uplatněného nároku, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a uplatňuje tak ve skutečnosti odvolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (srovnej např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým číslem C 3078, nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz ).
Dovolatel dále namítal, že v řízení před soudem prvního stupně nebyly provedeny žalobcem navržené důkazy ani oponentní znalecký posudek (v důsledku čehož si nechal vypracovat inspekční zprávu od akreditovaného Institutu technické inspekce), čímž obsahově uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spočívající ve vadě řízení.
K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).
Dovolatel nevymezuje v daném ohledu žádnou otázku zásadního právního významu a dovolací soud nezjistil nic, co by mohlo zakládat úvahu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Neprovedení konkrétního navrženého důkazu (důkazů) v řízení před nalézacími soudy otázkou zásadního právního významu zjevně není.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. neboť žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce 2 925,- Kč [odměna z částky určené podle §1 odst. 1, §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb., vyčíslená podle §8 se zvýšením odměny za zastupování dvou osob ve smyslu §19a vyhlášky (po snížení ve smyslu §14 odst. 1, §15 ve spojení s §10 odst. 3 vyhlášky o 50 % a o dalších 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky)], přičemž žalovaným dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 600,- Kč za dva úkony právní služby (vyjádření každého z žalovaných k dovolání žalobce) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3 525,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným k ruce společné a nerozdílné náklady dovolacího řízení ve výši 3 525,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost usnesením uložená, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. března 2011
Mgr. Michal K r á l í k, Ph. D., v. r.
předseda senátu