ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.745.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 745/2011-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2011 o dovolání obviněných 1) N. H. N. , 2) V. H. N. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2011, sp. zn. 61 To 502/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 104/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 21 T 104/2010, byli obvinění N. H. N. a V. H. N. uznáni vinnými ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustili tím, že společně od přesně nezjištěné doby do 14. 5. 2010 v P. – K., O., v rodinném domě pěstovali a přechovávali rostliny konopí, které zde byly umístěny ve třech místnostech, a to konkrétně 88 ks rostlin o výšce 10 – 25 cm s průměrným obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu 0,97 %, což představuje 1,05 g této látky, 52 ks rostlin o výšce 39 – 47 cm s průměrným obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu 0,96 %, což představuje 11,64 g této látky, 70 ks rostlin o výšce 50 – 60 cm s průměrným obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu 1,00 %, což představuje 15,55 g této látky, dále 99 ks sazenic této rostliny, ve kterých byla prokázána přítomnost látky delta-9-tetrahydrocannabinol, a to za účelem výroby marihuany usušením těchto rostlin, dále zde přechovávali za účelem distribuce pro jiného již usušené rostliny či rostlinnou drť, konkrétně 265,5 g sušené rostlinné drtě marihuany s růměrným obsahem 8,8 % delta-9-tetrahydrocannabinolu, což představuje 23,36 g této látky, 1.333,5 g sušené rostlinné drtě marihuany s průměrným obsahem ,0 % delta-9-tetrahydrocannabinolu, což představuje 13,34 g této látky, 1.160,8 g sušené rostlinné drtě marihuany s průměrným obsahem 1,47 % delta-9-tetrahydrocannabinolu, což představuje 17,11 g této látky, 401,7 g sušené rostlinné drtě marihuany s průměrným obsahem 11,3 % delta-9-tetrahydrocannabinolu, což představuje 45,39 g této látky a 146,3 g sušené rostlinné drtě marihuany s průměrným obsahem 13,3 % delta-9-tetrahydrocannabinolu, což představuje 19,46 g této látky, celkem se jednalo o 6.201,5 g rostlinného materiálu, který obsahoval celkem 146,9 g delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž k této práci byli obvinění najati dosud neztotožněnou osobou.
Za uvedené jednání byli oba obvinění odsouzeni podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byli pro výkon uloženého trestu zařazeni do věznice s dozorem, podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl současně oběma obviněným uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo uloženo ochranné opatření v podobě zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí podrobně specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupě.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 21 T 104/2010, podali oba obvinění odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2011, sp. zn. 61 To 502/2010, tak, že obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podali oba obvinění proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2011, sp. zn. 61 To 502/2010, prostřednictvím téhož obhájce zcela totožná dovolání, ve kterých uplatnili dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že nelze souhlasit s právními závěry uvedenými v rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil i odvolací soud. Dle obviněných je v rozhodnutí soudu prvního stupně několik oblastí, v nichž spatřují rozpor mezi právními závěry a učiněnými skutkovými zjištěními. Soud prvního stupně přecenil nepřímé důkazy, které netvoří ucelený celek, chybí skutková zjištění, o která by bylo možno opřít závěry o jejich vině, naopak na základě některých skutkových zjištění je možno učinit závěr, že obvinění se vytýkaného jednání nedopustili. Neexistuje jediný důkaz o tom, že by obvinění vstoupili do předmětného objektu s konopím přede dnem 14. 5. 2010, nebo že by do objektu vnesli své zubní kartáčky. Navíc, i kdyby tak učinili, tak tato skutečnost neznamená, že by v objektu pracovali jako pěstitelé. Obvinění jsou toho názoru, že nikdo ze svědků neuvedl nic, z čeho by bylo možno jednoznačně dovodit, že byli pachateli daného skutku. Důsledkem nesprávného posouzení skutku je pak použití nesprávné právní kvalifikace a uložení nepřiměřeně přísných trestů. Závěrem svých dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky předmětná rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu zrušil a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 9.5.2011 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že se k věci nebude věcně vyjadřovat a že ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s jejím projednáním v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obvinění N. H. N. a V. H. N. sice podali dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovoláních však ve skutečnosti nenamítají nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadají soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jak výhrady obviněných ohledně údajného přeceňování některých nepřímých důkazů (blíže nespecifikovaných) ze strany rozhodujících soudů, tak i tvrzení, že chybí skutková zjištění, o která by bylo možno závěry o vině obviněných opřít. Je třeba konstatovat, že oba obvinění se svými dovoláními pouze domáhají, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byli stíháni.
Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
Pro úplnost je třeba dodat, že dle názoru Nejvyššího soudu České republiky soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci dospěly ke správnému závěru, že obvinění N. H. N. a V. H. N. naplnili všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Podle ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem. Podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu.
V průběhu řízení bylo prokázáno, že obvinění se dopustili vytýkaného jednání tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Obviněni popírají jednání které je jim kladeno za vinu, avšak obhajoba obviněných je vyvrácena řadou nepřímých důkazů, které dle názoru Nejvyššího soudu České republiky vedou k jednoznačnému závěru o vině obviněných. Oba obvinění, občané V., se v inkriminované době nacházeli na území České republiky, dne 14. 5. 2010 přijeli osobním automobilem k domu nacházejícímu se na adrese O., P., chystali se vstoupit do domu, ale při spatření příslušníků Policie ČR se dali na útěk. Následně byli zadrženi za použití donucovacích prostředků. Objekt na adrese O., P., pronajali manželé K. prostřednictvím realitní kanceláře v průběhu roku 2009 na základě uzavřené nájemní smlouvy občanům vietnamské národnosti. V daném domě byly zajištěny zubní kartáčky s genetickým profilem obou obviněných. Ze svědeckých výpovědí a listinných důkazů je zřejmé, že se v domě nacházela pěstírna konopí. Navíc v dubnu 2010 bylo v okolí ulice O. v P. opakovaně užíváno telefonní číslo obviněného V. H. N.
Na základě uvedených skutečností se Nejvyšší soud České republiky ztotožnil se závěry odvolacího i nalézacího soudu v tom, že ač jsou výše zmíněné důkazy svou povahou důkazy nepřímými, ve svém souhrnu vylučují jiný závěr, než závěr o vině obou obviněných.
Je tedy zřejmé, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnými považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že námitky vznesené obviněnými nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obvinění na jedné straně deklarovali zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnili námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněných N. H. N. a V. H. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal