ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1407.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1407/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. listopadu 2011 o dovolání obviněného R. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2011, č. j. 11 To 150/2011-234, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 137/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2011, č. j.
11 To 150/2011-234, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného R. Š. a spoluobviněné J. Š., kteří byli rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 3. 2011, č. j. 2 T 137/2010-200, uznáni vinnými zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzeni, R. Š. podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou (spoluobviněná Š. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, když výkon trestu jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let), o nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2011, č. j.
11 To 150/2011-234, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V podaném dovolání poukazuje obviněný na to, že žádný sex ve třech, jak je uvedeno ve skutkovém zjištění, neorganizoval, tyto služby sjednávala spoluobviněná s poškozeným, rovněž nesouhlasí s tím, že by „fotografoval orální styk na svůj mobilní telefon, neboť žádný telefon s fotoaparátem neměl“. Výše uvedené skutečnosti, na které poukazuje, nebyly podle něj ani v průběhu řízení prokázány. Podle obviněného nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval útok obviněného nožem na poškozeného, což rozhodně popírá. V souvislosti s výše uvedenými důkazy zpochybňuje práci policie, neboť pokud by skutková zjištění soudů měla být pravdivá, měla policie zajistit daktyloskopické stopy na noži. Pokud pak takový důkaz nebyl zajištěn, stojí obžaloba podle obviněného pouze na tvrzení poškozeného, kterého však pokládá za osobu nevěrohodnou. Podle obviněného soudy při provádění důkazů postupovaly způsobem, kterým nebylo možno zjistit skutkový stav správně, a to v rozsahu, který byl pro jejich rozhodnutí nezbytný, přičemž o něm existují důvodné pochybnosti. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém přípisu k dovolání obviněného uvedl, že souhlasí s neveřejným projednáním věci a k dovolání obviněného se nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s námitkami obviněného, které uplatnil v rámci řízení o dovolání, je nutno uvést, že obviněný zpochybňuje skutkové zjištění soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil také soud odvolací. Soud prvního stupně ve svém rozsudku velmi podrobně popsal jednotlivé důkazy a tyto důkazy následně hodnotil ve smyslu §2
odst. 6 tr. ř., a to zejména na str. 5 – 6 rozsudku. K otázce zjišťování skutkového stavu je potřebné uvést, že tento (skutkový stav) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Obhajoba obviněného spočívá v tom, že se jednání, pro které byl odsouzen, nedopustil, soudy svůj výrok o jeho vině vybudovaly na zpochybnitelných důkazech (nevěrohodnost poškozeného), případně některé důkazy nebyly provedeny (zajištění daktyloskopických stop). V další fázi obviněný uvádí pouze obecně skutečnosti, které měly být v rámci dokazování zjišťovány (pohnutka, společenská nebezpečnost, osobní poměry pachatele, následek a výše škody apod.). Ve vztahu k těmto obecným námitkám považuje Nejvyšší soud za potřebné obviněného upozornit pouze na tu skutečnost, že v daném případě se jedná o dovolání – tj. mimořádný opravný prostředek a nelze si tento zaměňovat za řádný opravný prostředek – odvolání. Nadto je obviněného potřebné upozornit i na to, že zejména soud prvního stupně velmi podrobně reagoval na námitky obviněného (shodné s těmi, které byly uplatněny v odvolání i dovolání), např. ve vztahu k neprovedeným důkazům soud vysvětlil, proč považuje výpověď svědka za nadbytečnou (zpráva ČD – která prokazovala zpoždění vlaku a nemožnost svědka v uvedenou dobu se na místo dostavit, opatrovnictví svědka a nemoc), vyjádřil se rovněž k otázce daktyloskopických stop (str. 6 rozsudku - obviněný žil se spoluobviněnou ve společné domácnosti, fotografie z mobilního telefonu mohly být s ohledem na odstup času odstraněny apod). Vedle těchto skutečností obviněný zcela přehlíží výpověď spoluobviněné z přípravného řízení i závěr soudu, proč právě tuto výpověď považuje za pravdivou, i když následně svoji výpověď spoluobviněná změnila (soud poukazuje na přítomnost obhájce u výslechu, tuto výpověď v přípravném řízení podporují i nepřímé důkazy – SMS zprávy i to, že části výpovědi této spoluobviněné jsou shodné s výpovědí poškozeného). Výpověď poškozeného byla rovněž shledána věrohodnou nejen s ohledem na charakteristiku poškozeného, ale vzhledem k již výše zmíněné shodě s částmi výpovědi spoluobviněné, zprávami SMS či výpověďmi svědků, kteří se k chování poškozeného vyjádřili a toto sledovali. Osoba obviněného byla rovněž soudem dostatečně charakterizována, a to i ve vztahu k ukládanému trestu.
Pro případ odkazu obviněného na neprovedení podle jeho mínění podstatných důkazů a nedostatky jejich hodnocení musí Nejvyšší soud konstatovat, že z pohledu uplatněného dovolacího důvodu jde o námitky irelevantní, a to i s ohledem na níže uvedená rozhodnutí Ústavního soudu. Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne
2. 6. 2005, mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V souvislosti s námitkami obviněného, kterými jsou zpochybňovány důkazy a jejich hodnocení, lze zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že je obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon neumožňuje uložit za trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným, a dále v případě, že je uložen mimo trestní sazbu trestného činu, kterým byl uznán vinným. V daném případě námitka obviněného k tomuto dovolacímu důvodu nebyla blíže konkretizována a Nejvyšší soud není povinen dovozovat, z jakých hledisek měl být tento dovolací důvod podle obviněného naplněn. Na tomto místě tedy Nejvyšší soud pouze musí uvést, že pokud obviněný byl uznán vinným zločinem podle §175 odst. 2 tr. zákoníku, bylo mu možno uložit trest odnětí svobody v trvání od dvou do osmi let. Pokud soud uložil obviněnému tento druh trestu, postupoval v souladu se zákonem a tudíž nejsou dány zákonem předpokládané okolnosti pro použití dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z výše uvedeného důvodu je nutno ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Z podaného dovolání je evidentní, že rozhodnutí soudu představám obviněného nevyhovuje, a proto zpochybňuje provedené důkazy, jejich hodnocení a hovoří
o nedostatcích procesního charakteru, v rozsahu dokazování a nedostatcích při ukládání trestu, aniž by tyto blíže konkretizoval. Všechny tyto námitky jsou však námitkami z pohledu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., irelevantními, a proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann