ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.423.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 423/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. dubna 2011 o dovolání obviněného M. L . , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2010, č. j. 9 To 320/2010-167, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 65/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2010, č.j. 9 To 320/2010-167, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného M. L. proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. 6. 2010, č. j. 2 T 65/2010-147, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedů podle §284 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle §284 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, když výkon trestu byl obviněnému podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců a o propadnutí věcí uvedených ve výroku rozsudku bylo rozhodnuto podle §70 odst. 1 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku. Týmž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, který byl popsán v návrhu na potrestání státního zástupce a kvalifikován jako trestný čin zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák.
Proti rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to prostřednictvím dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Obviněný poukazuje na to, že „nebylo vůbec prokázáno, naplnění objektivní stránky z hlediska obligatorního skutkového stavu, týkajícího se potřebné intenzity jednání obviněného“. Tuto argumentaci dále konkretizuje tak, že poukazuje na vládní nařízení č. 455/2009 Sb. a jeho vztah k ustanovením §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §289 tr. zákoníku, aby následně uvedl, že „v návaznosti na uvedené je možno vyvozovat trestní odpovědnost pouze u přechovávání rostlin konopí, které mají takovou vlastnost, že obsahují více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů“. Vzhledem k této skutečnosti poukazuje na to, že nebyl proveden ani jeden důkaz, který by prokazoval, že některá ze zajištěných rostlin tuto podmínku splňovala. S ohledem na uvedené vyjádřil obviněný své přesvědčení, že „výrok soudu o neoprávněném přechovávání konopí a dokonce ve větším rozsahu, tak nemá podklad v provedených důkazech, jeho naplnění nebylo prokázáno“. O nesprávném vyhodnocení objektivní stránky a z něj pramenící nesprávné hmotně právní posouzení jeho jednání svědčí i zmatečnost výroku rozsudku ohledně množství zajištěného rostlinného materiálu. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, případně zrušil také rozhodnutí soudu prvního stupně a věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí, ev. soudu okresnímu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl, neboť pokud jde o námitku obviněného ohledně vlastnosti zajištěné látky, pak bylo prokázáno, že využitelného materiálu bylo 4259,25 g (rostlinné hmoty 4557,38 g), přičemž tato látka obsahovala 97,701 g účinné látky Delta 9-tetrahydrocannabinolu, tj. 2,29 %, (resp. 2,14 %). Pokud jde podle obviněného o okolnost, která svědčí o zmatečnosti výroku rozsudku, pak státní zástupce uvedl, že ve výroku o propadnutí věci je uvedeno, že tento trest se vztahuje na zajištěné konopí, které je „uloženo v zapečetěné krabici o celkové hmotnosti 5 187,7 g“ (do výroku byla nesprávně zahrnuta i krabice resp. její hmotnost, na kterou se výrok o propadnutí nevztahuje). Tato okolnost však námitkám obviněného nesvědčí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl podán prostřednictvím dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně ke skutkovému zjištění, se kterým se ztotožnil také soud odvolací, kdy obviněný „v P.-P. L., okres N., po přesně nezjištěnou dobu, od jara 2009 do 17. 11. 2009, v domě čp. 28, ul. P. a přilehlých prostorách, za použití zářivkového světla se stínítkem, větráku a teploměru, neoprávněně záměrně pěstoval konopí seté, které následně sušil a přechovával, čímž získal celkem 4557,38 g rostlinné hmoty s toxikomansky využitelným materiálem o hmotnosti 4259,25 g, který obsahoval 97,701 g účinné látky Delta 9-tetrahydrocannabinol, ačkoliv konopí seté je uvedeno v příloze č. 3 Omamné látky zařazené do seznamu IV. podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění zák. č. 458/1991 Sb./, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění a látka Delta 9-tetrahydrocannabinol je uvedena v příloze č. 5 Psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhláška č. 62/1989 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách v platném znění“. Z dovolání, které obviněný podal prostřednictvím obhájce (osoby práva znalé) vyplývá, že nebyl proveden žádný důkaz, který by prokázal, že některá ze zajištěných
a zkoumaných rostlin kriterium více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrocannabinolů splňovala.
V souvislosti s námitkami obviněného je předně nutno uvést, že obviněný byl uznán vinným trestným činem podle §284 tr. zákoníku, a to pro přechovávání omamné a psychotropní látky a jedů, a to v souvislosti se zajištěným množstvím využitelného rostlinného materiálu s toxikomansky využitelným materiálem o hmotnosti 4259,25 g, který obsahoval 97,701 g účinné látky Delta 9-tetrahydrocannabinol. V souvislosti s námitkou obviněného, že ve věci nebyl proveden ani jeden důkaz, který by prokázal, že některá ze zajištěných a zkoumaných rostlin kritérium více než 0,3 % splňovala a zároveň nebyl proveden ani jeden důkaz, který by prokazoval přechovávání množství takovýchto rostlin ve znaku větším než malém, pak musí Nejvyšší soud uvést, že tyto námitky jsou skutkového charakteru a obviněný zcela přehlíží závěry, které vyplývají jednak z pořízené fotodokumentace, ale zejména pak ze zpráv založených ve spise na str. 21-25, kdy např. u množství 2361,6 g je uvedeno, že toto obsahovalo 1,1 % (či u množství 485,55 g – obsahovalo 5,5 %). Z výše uvedeného je tedy patrno, že uvedenou problematikou se orgány činné v trestním řízení zabývaly a pokud obviněný tvrdí, že nikoli a nebyl proveden jediný důkaz, pak je nutno pouze konstatovat, že zpochybňuje skutková zjištění a nevznáší právní námitky. Dále považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že obviněný byl uznán vinným trestným činem podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Z fotodokumentace a protokolu o domovní prohlídce přitom dále vyplývá, že v určitých prostorách byly zajištěny také vzrostlé zelené rostliny konopí v počtu vyšším než 22 kusů (ložnice 5 kusů, stodola 17 kusů). Trestný čin podle §285 tr. zákoníku neoprávněného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku v množství větším než malém vyžaduje pěstování nejméně pěti rostlin. Tuto skutečnost Nejvyšší soud zmiňuje pouze okrajově vzhledem k argumentaci obviněného v dovolání, kdy uvádí, že nebyl proveden důkaz, který by prokazoval kritérium požadovaných 0,3 % u některé ze zkoumaných rostlin, neboť za neoprávněné pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku obviněný stíhán nebyl. Dále je obviněným v uplatněné argumentaci zcela přehlíženo, jakým způsobem a v případě jakého množství zajištěných látek bylo zkoumání prováděno a s jakým výsledkem (viz výklad shora). Z vyjádření obviněného v dovolání nepřímo vyplývá, že skutkový děj se měl odehrát jinak, než byl soudem prvního stupně zjištěn a odvolacím soudem jako správný potvrzen. Snahou obviněného je poukázat na to, že měly být mj. prováděny důkazy ve vztahu ke zjištění, zda by ev. nalezené vzorky konopí nemohly patřit někomu jinému, tj. osobám, které byt užívaly s obviněným apod. V tomto směru je možno odkázat pouze na hodnotící úvahy soudu prvního stupně a soudu odvolacího, které plně odpovídají ustanovení §125 tr. ř. a §134 tr. ř., zatímco skutečnosti, na které obviněný poukazuje, jsou pouhou snahou o znevěrohodnění skutkových zjištění a hodnotících úvah soudu. Přitom je také třeba uvést, za jakých okolností se obviněný k trestné činnosti doznal a že námitky, které uplatnil v dovolání, byly již jím a obhájcem uplatněny v řízení před soudem prvního i druhého stupně a tyto se s nimi zákonu odpovídajícím způsobem vypořádaly. Tedy i v této části jde o námitky skutkové. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že zjišťování skutkového stavu věci je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu, jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
V souvislosti s námitkami obviněného lze zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení. Z podaného dovolání je evidentní, že rozhodnutí soudu představám obviněného nevyhovuje, a proto zpochybňuje provedené důkazy. Všechny tyto námitky jsou však námitkami z pohledu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantní.
Relevantnost nelze přiznat ani té části dovolání, kde obviněný poukazuje na rozdílnost uváděného množství zajištěného materiálu a z toho dovozuje „zmatečnost výroku rozsudku“. Předně je potřebné uvést, že výrok rozsudku obsahuje uvádění konkrétního množství zajištěného využitelného materiálu, přičemž z důkazů na č.l. 21-25 vyplývá použití termínů „získané rostlinné hmoty“ a „využitelného materiálu“ a č.l. 25 pak skutečnost, která se odrazila ve výroku o trestu propadnutí věci, kde je uvedena celková hmotnost zajištěného konopí včetně krabice. V tomto směru lze pak souhlasit se závěrem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že sice jde o nedostatek, avšak bez jakýchkoli reálných dopadů na postavení obviněného, přičemž ani tato námitka není podřaditelná pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V reakci na shora pouze formalistické uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vhodné připomenout rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud musí dále uvést, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. sp. zn. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněný, či nejvyšší státní zástupce, domáhal změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení. Vzhledem k tomu, že se jedná opět o námitky skutkového charakteru, dovolací důvod nenaplňující, nelze tyto pod uplatněný dovolací důvod podřadit.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů vyplývá, že tyto v rámci hodnocení důkazů vycházely důsledně z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy rozvedly plně v souladu s ustanoveními §125 tr. ř. a §134 tr. ř.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann