ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.948.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 948/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. listopadu 2011 o dovolání obviněného M. K . , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 25. 11. 2010, č. j. 14 To 303/2010-233, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 41/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 25. 11. 2010, č. j. 14 To 303/2010-233, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 6. 2010, č. j.
1 T 41/2009-216, kterým byl obviněný M.K. uznán vinným trestným činem neoprávněného nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §181f odst. 2 tr. zák. a trestným činem útoku na státní orgán podle
§154 odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen podle §181f odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, když výkon trestu odnětí svobody mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti sedmi měsíců.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 25. 11. 2010, č. j. 14 To 303/2010-233, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku poukazuje obviněný na to, že „předmětem podané obžaloby byla nelegálnost chovu samice papouška Ara arakanga (Ara macao), kterou měl obviněný při prováděné kontrole ČIŽP dne 24. 10. 2008, nelegálně držet ve svém chovatelském zařízení, přičemž důkazy, které byly v rámci provedené kontroly zajištěny jsou neúplné, kontrolu prováděla pouze jedna osoba (svědek B.), nikoli všechny osoby na kontrole přítomné, přičemž obžaloba vycházela pouze z tvrzení zmíněného svědka B., který patrně na kontrole jako svědek A. být neměl, přičemž kontrolu prováděli pracovníci jiného orgánu ČIŽP, než měli a na jiném exempláři“. Na svou obhajobu dále uvádí, že následnou prohlídkou za asistence Policie ČR byl prokázán řádný původ exempláře. Dále poukazuje na to, že pokud nebyl exemplář dle ČIŽP dne 24. 10. 2008 nezaměnitelně označen, nelze toto automaticky přičíst v jeho neprospěch, neboť povinnost nezaměnitelně exemplář označit měl jen vlastník nebo dlouhodobý držitel a do 31. 12. 2009 byla tato povinnost zmírněna tím, že se to nevyžadovalo tam, kde to nedovoloval zdravotní stav exempláře. V návaznosti na tuto argumentaci pak se pak zabývá tím, že k naplnění trestného činu podle §181f
odst. 2 tr. zák. by mu muselo být prokázáno, že byl dlouhodobým držitelem exempláře, což mu prokázáno nebylo. Dále namítá, že se soud nezabýval otázkou společenské nebezpečnosti z pohledu ochrany těchto exemplářů (není rozlišováno, zda šlo
o exempláře odchycené ve volné přírodě či ty, které byly narozeny a vychovány v zajetí). Ve vztahu k trestnému činu podle §154 odst. 1 písm. a) tr. zák. uvádí, že výkon státní správy – kontrola prováděná pracovníky ČIŽP byla prováděna šikanózně, přičemž popírá trestnou činnost, snahou kontroly bylo zabavit uvedený exemplář a tuto skutečnost označuje za protiprávní ze strany pracovníků ČIŽP a takový postup nemůže požívat zákonné ochrany. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a věc vrátil soudu k novému projednání
a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného poukazuje na tu skutečnost, že převážná část námitek, které obviněný v dovolání uplatnil, jsou námitky skutkové a k těmto nelze v rámci řízení o dovolání přihlížet. Za právně relevantní námitku považuje tu část dovolání obviněného ve vztahu k bodu 1. výroku o vině, kde však bylo prokázáno, že obviněný choval druh přímo ohrožený vyhynutím, u něhož neměl řádně prokázán původ, kdy byl vlastníkem takového exempláře po dobu delší než čtyři měsíce. Závěrem podaného vyjádření navrhl dovolání obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1
písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s podaným dovoláním musí Nejvyšší soud konstatovat, a to ve shodě s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že převážná část námitek, které obviněný v dovolání uplatnil, jsou námitky skutkové. Do této kategorie je nutno zařadit např. argumentaci obviněného ke zpochybnění kontroly, která byla prováděna dne 24. 10. 2008. V této souvislosti hovoří o nejasnosti zajištěných důkazů, neúplnosti provedeného dokazování, neexistenci objektivního důkazu, které by prokazovaly tvrzení členů komise ČIŽP, nekompetentnosti členů této komise, neprokázání, že by byl vlastníkem nebo dlouhodobým držitelem exempláře samičky papouška Ara arakanga (Ara macao). Na tomto místě je potřebné uvést, že zjištěný skutkový stav je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný
v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel
a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Ve vztahu k uplatněným námitkám Nejvyšším soudem označených jako právně irelevantní z pohledu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz shora) musí Nejvyšší soud uvést, že podle skutkového zjištění spočívalo jednání obviněného v tom, že „v období od
14. 6. 2008 nejméně do 24. 10. 2008 ve svém chovatelském zařízení choval samici papouška Ara arakanga (Ara macao), kterýžto druh je zařazen v příloze A nařízení Rady (ES) č. 338/97 jako druh přímo ohrožený vyhynutím, a to přesto, že u něj neměl řádně prokázán původ ve smyslu §24 zák. č. 100/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a §54 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť číslo kroužku na předmětném exempláři bylo dělené a nesouhlasilo s číslem kroužku v registračním listu č. OLK/142/06, předloženém inspektorům ČIŽP při kontrole dne
24. 10. 2008, a dále přesto, že porušil povinnost nezaměnitelného označení takového exempláře ve smyslu §23 odst. 8 zák. č. 100/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
a §6 vyhlášky č. 227/2004 Sb., neboť shora uvedený exemplář byl označen snímatelným děleným kroužkem bez mikročipu“. Ze shora popsaného skutkového zjištění je patrno, že námitky, které obviněný uplatnil, jsou obsahem skutkového zjištění a obviněný tyto závěry zpochybňuje vlastní verzí skutkového děje. Na tomto místě je nutno uvést, že obsahově shodné námitky byly obviněným uplatněny v rámci řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Na případ, kdy obviněný uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého mj. vyplývá „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (viz Soubor rozh. NS č. 408,
sv. 17, C.H.Beck). Tento postup by přicházel v úvahu za situace, že by Nejvyšší soud nezjistil jiný důvod pro ev. odmítnutí dovolání.
Z rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že tento se věcí opětovně zabýval po zrušení původního rozsudku, kdy musel doplnit dokazování ve vztahu k důkazům, na základě, kterých obviněného uznal vinným. Nelze tedy soudu vytýkat, že by jeho přístup k věci byl formální a hodnocení důkazů nebylo logické, právě naopak. Nejenže soud prvního stupně popsal jednotlivé důkazy a skutečnosti, které z nich pro soud vyplývaly, ale řádně ve smyslu §125 tr. ř. v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl své hodnotící úvahy k důkazům provedeným ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Na tomto místě nelze než pro stručnost odkázat na odůvodnění soudu prvního stupně na str. 4 – 7 rozsudku. Z tohoto odůvodnění mj. vyplývá, že pracovníci komise ČIŽP zjistili u papouška (samice) Ara arakanga, že tento měl dělitelný kroužek, na kterém bylo nečitelné číslo, které nesouhlasilo s číslem v registračním listu. Byť může obviněný toto skutkové zjištění zpochybňovat, nelze přehlédnout, že nepřímo je výpověď těchto pracovníků podporována výpovědí svědka Z. Ze skutkového zjištění rovněž vyplývá, že obviněný uvedeného papouška ve své chovné stanici choval nejméně od 14. 6. 2008 do 24. 10. 2008, tudíž nemůže obstát ani tvrzení obviněného, že mu nebylo prokázáno, že by byl držitelem exempláře déle než 90 dnů. V tomto světle se pak jeví zcela účelové tvrzení obviněného v samém úvodu jeho dovolání, kdy konstatuje, že za asistence policie bylo následně zjištěno, že vše bylo v pořádku. Na tomto místě je potřebné upozornit na to, že při kontrole dne 24. 10. 2008 byly zjištěny nesrovnalosti u dvou exemplářů a poté, co obviněný se ke komisi zachoval způsobem popsaným pod bodem 2) výroku rozsudku, byla přivolána Policie ČR, ale obviněný komisi ke kontrole nepustil. Soudy bylo správně poukázáno také na zápis inspekčního šetření ze dne
27. 1. 2009, kdy měl obviněný uvádět, že z exemplářů, ohledně kterých vznikl konflikt, dne 24. 10. 2008 jeden uletěl – následně se měl vrátit a druhý uhynul. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněného v tomto směru směřují pouze do skutkových zjištění, přičemž rozhodnutí soudu prvního stupně jsou jasná a logická, je z nich patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou i jednotlivými důkazy. S hodnotícími úvahami soudu prvního stupně se ztotožnil také soud odvolací, který je dále rozvedl na str. 4 – 5 svého usnesení.
Za právně relevantní je možno považovat námitku obviněného, kdy poukazuje na to, že nařízení Evropských společenství č. 338/97 stanoví, že exempláře odchované v zajetí se mají považovat za exempláře z přílohy B a ve vztahu k uvedenému se soudy měly zabývat společenskou nebezpečností tvrzeného jednání obviněného. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 4 Tz 36/2010 mj. uvedl, že zařazení živočicha v příloze A nařízení Rady ES č. 338/97 bez dalšího neznamená, že se jedná o druh ohrožený vyhubením. Podstatné totiž je to, že takový druh není současně zařazen do přílohy I Úmluvy CITES (uveřejněna pod č. 572/1992 Sb.). Jak však vyplývá z citovaného předpisu na str. 22 je Ara macao (ara arakanga, arakanga) zařazena do již zmíněné přílohy I Úmluvy CITES. Za takto zjištěné situace obviněný jednal v rozporu s právními předpisy (viz výrok rozsudku soudu prvního stupně), pokud choval samici papouška Ara arakanga, druhu, který je přímo ohrožen vyhynutím (přičemž lze souhlasit s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ohledně ochrany tohoto druhu ať již se narodil ve volné přírodě či zajetí). Bylo povinností obviněného mj. zajistit řádné nezaměnitelné označení v souladu s právními předpisy a současně prokázat jeho původ, což neučinil. Shora uvedený druh exempláře druhu přímo ohroženého vyhynutí měl
u sebe více jak čtyři měsíce, při nerespektování shora uvedených zákonných ustanovení. S ohledem na skutečnosti vyplývající z provedených důkazů nemůže obstát ani námitka obviněného k nižší míře společenské nebezpečnosti jeho jednání.
Ve vztahu k námitkám obviněného k bodu 2) výroku rozsudku, jímž byl uznán vinným trestným činem podle §154 odst. 1 písm. a) tr. zák., je potřebné uvést, že v daném případě obviněný předkládá vlastní verzi skutkového děje. Argumentuje tím, že se nedopustil předmětného jednání a výpovědi pracovníků ČIŽP se nezakládají na pravdě. Sám popisuje jednání těchto pracovníků jako šikanózní, které směřovalo k tomu, aby mu byly odebrány některé exempláře. V souvislosti s takto uplatněnými námitkami je nezbytné odkázat na níže uvedená rozhodnutí Ústavního soudu.
Z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení. Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann