ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1507.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1507/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2011 o dovolání obviněného R. B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 9 To 249/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 10 T 76/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 10 T 76/2009, byl obviněný R. B. uznán vinným v bodě 1) jednak trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a jednak trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., a v bodě 2) trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Podle popsaných skutkových zjištění se těchto trestných činů dopustil tím, že
1) dne 8. 12. 2007 kolem 03.30 hodin v P., S., před domem, po předchozí slovní rozepři napadl poškozeného J. L., tak, že jej nejméně jednou udeřil pěstí do hlavy, poškozený upadl na zem a zde jej několikrát kopl nohou do hlavy a horní poloviny těla, a způsobil mu tak krevní podlitinu v oblasti pravé očnice, otok pravé tváře v horní části při očnici a mírně vychýlené zlomení nosních kůstek, přičemž tato zranění si vyžádala lékařské ošetření a následné léčení s omezením v konání obvyklých životních úkonů nejméně po dobu 14 dnů, po které byl poškozený odkázán na pomoc druhé osoby, pracovní neschopnost vystavena nebyla,
2) dne 8. 12. 2007 kolem 03.30 hodin v P., S., před domem, venčila psa I. P, a viděla napadení poškozeného J. L. R. B. popsané shora, na tohoto zakřičela „aby toho nechali, že jinak zavolá policii“, načež na toto obviněný začal I. P. nadávat vulgárními výrazy a dále ještě zakřičel „já jsem víc než zákon a jestli zavoláš policii, odstřelím tebe i tvého psa“.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 9 To 249/2011, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil uvedený rozsudek okresního soudu ve výroku o uloženém trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného odsoudil podle §235 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Obviněný tento rozsudek odvolacího soudu napadl prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Ortmana, CSc., s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), l ) tr. ř. dovoláním. V jeho obsahu nejprve vyjádřil svou vědomost o výjimečnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku a rozvedl s odkazem na ustálenou judikaturu zejména Ústavního soudu základní zásady týkající se tohoto institutu a konstatoval, že po zahájení trestního stíhání v roce 2008, když byl vyslýchán k věci, sice nevypovídal, ale popřel, že se uvedeného trestného jednání dopustil, neboť se v předmětný den v P. nenacházel. Zopakoval obsahy výpovědí poškozeného, svědků I. P. a V. R., jakož i znaleckého posudku zpracovaného znalcem MUDr. P. M. Shrnul též výpovědi dalších svědků, které soud vyslechl, a vytkl soudu, že na základě provedeného dokazování v uvedeném rozsahu, když odmítl výslech navrhovaného svědka V., dospěl ke skutkovým zjištěním uvedeným ve výroku rozsudku. Podle obviněného, který se se skutkovými zjištěními, jež soud prvního stupně učinil, neztotožnil, byla vina konstatována i přes závažná pochybení orgánů činných v přípravném řízení. Zejména poukázal na to, že soud provedené důkazy hodnotil v rozporu se zákonem, když dostatečně neuvážil, že poškozený lhal o rozsahu zranění, která utrpěl, a navíc před napadením konzumoval alkohol. Obviněný zpochybnil i to, že by jeho vzhled korespondoval s tím, jak byl napadající muž popisován. Dovolatel zdůraznil, že na výsledném rozhodnutí o jeho vině se podílelo mimo jiné i to, že nebyly provedeny všechny důkazy a že trestní řízení trvalo dlouhou dobu. Uvedené skutečnosti podle obviněného měly za následek, že soudy nepostupovaly důsledně podle zásady in dubio pro reo, a proto pochybily, jestliže ho uznaly vinným a obžaloby jej podle §226 písm. c) tr. ř. nezprostily.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil soudu se závaznými pokyny k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen, prostřednictvím státního zástupce tam činného Nejvyššímu soudu zaslalo sdělení, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezené, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když teprve na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání.
Ve vztahu k námitkám obviněného je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takovou skutečnost však obviněný v dovolání nenamítal a ani z provedeného řízení není patrná.
Se zřetelem na uvedené zásady je potřeba poukázat na obsah podaného dovolání, v němž obviněný zásadně popřel, že čin spáchal. Kromě vyjádření nesouhlasu se skutkovými zjištěními polemizoval s argumenty uvedenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podstatnou část námitek zaměřil k jednání, jež bylo posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., a soustředil je do výhrad, že se jednání nemohl dopustit, neboť se v předmětný den v P. ani nenacházel. Soudu prvního stupně rovněž vytýkal nesprávnost postupu při hodnocení provedených důkazů a neztotožnil se tak s jeho závěry o věrohodnosti výpovědí svědků a poškozených.
Těmito výhradami obviněný zásadním způsobem brojil proti tomu, že by se skutek stal tak, jak jej soudy na podkladě zjištěného skutkového stavu popsaly. Z jejich obsahu je patrné, že nemají povahu výhrad dotýkajících se hmotněprávní problematiky. Lakonické zmínění, že nesouhlasí s právní kvalifikací skutků, sice vyjadřuje sdělení dotýkající se právního posouzení činu, avšak bez dalšího odůvodnění nebo podložení skutečnými právními argumenty je nelze automaticky považovat za okolnost, která by na označený dovolací důvod dopadala. Jak z obsahu podaného dovolání plyne, obviněný nesprávnost uvedené právní kvalifikace pouze formálně konstatoval, aniž by ji doložil jakýmikoliv právními vadami a vážně mínil její nepoužitelnost z materiálního hlediska. Obviněný tak veškeré své námitky zaměřil proti skutkovým otázkám, tzn. že prioritně vytýkal způsob, jakým byly okolnosti, za nichž byl uznán vinným, prokázány, jakož i to, že nebyly správně posouzeny a zhodnoceny provedené důkazy. Teprve druhotně se na podkladě vlastní verze průběhu skutku (zcela odlišné od té, k níž soudy dospěly) domáhal jiného právního posouzení.
Je tedy zřejmé, že obviněný naznačovanou právní pochybnost namítá až druhotně v souvislosti s požadavkem na změnu skutkových zjištění při napadání vadnosti procesního postupu (že nebyly splněny podmínky hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., anebo že se obviněný nespokojil s rozsahem provedeného dokazování na základě ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.), na jehož základě soud skutkové závěry učinil.
Dovolací soud k těmto výhradám obviněného považuje za významné zdůraznit, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.), neboť dovolání není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad předpokládaných v ustanovení §265b tr. ř., tedy nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Z uvedených důvodů, když nebyla naplněna obecná kritéria vymezující dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba uzavřít, že obviněný v dovolání uplatnil výhrady, které na označený důvod, ale ani na žádný jiný z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nedopadají.
Jen na okraj je vhodné zmínit, že Nejvyšší soud shledal, že důkazy byly v projednávané věci provedeny v souladu se zákonem, a rovněž byly řádně zhodnoceny tak, jak je vyjádřeno v §2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku na straně 7 uvedl, na podkladě kterých důkazů je možno zjistit průběh incidentu. Skutková zjištění soudu prvního stupně potvrdil také odvolací soud, jenž na straně 3 odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, z jakých důvodů provedené dokazování je v souladu se všemi procesními postupy.
I přesto, že jistým průlomem do výše uvedených zásad, by mohlo být zjištění, že právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04), v posuzované věci však o takový případ nejde, neboť závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě rozboru provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu (tedy plně v souladu se zásadami vyjádřenými v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto ze všech shora uvedených důvodů shledal, že obviněný ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl námitky, které na tento, ale ani žádný jiný důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř., nedopadají.
Dalším důvodem, který obviněný v dovolání označil, byl §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání.
Z obsahu podaného dovolání však Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v něm neuvedl žádnou skutečnost, která by jakkoli tento označený dovolací důvod dokládala nebo by na něj dopadala, tedy neuvedl k němu žádnou argumentaci, z jejího podnětu by dovolací soud mohl dovolání z tohoto důvodu přezkoumat.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za vhodné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, podle něhož označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoliv jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na to, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně tj. materiálně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, Nejvyšší soud neměl v daném případě žádný podklad pro to, aby mohl uvedený dovolací důvod přezkoumat, neboť obviněný je v dovolání při absenci jakékoliv argumentace k němu se vztahující toliko formálně označil.
Vzhledem k tomu, že obviněný směřoval dovolání do oblasti skutkových zjištění a dále, že neuvedl konkrétní argumenty k porušení ustanovení o přítomnosti u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, je nezbytné uvést, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. byly uplatněny toliko formálně, tedy nikoliv v souladu s jejich zákonným vymezením. Námitky obviněného proto nejsou způsobilé dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. právně relevantním způsobem naplnit.
Jak již bylo zmíněno výše, obviněný v dovolání označil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., o nějž je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř.
S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřel i o důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Jak je však shora rozvedeno, Nejvyšší soud z těchto dovolacích důvodů dovolání neshledal naplněným, a proto nejsou splněny ani okolnosti vymezené zákonem pro dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Ze všech takto rozvedených úvah a závěrů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonem vymezeného důvodu, a v takovém případě nebyl povinen dovoláním napadená rozhodnutí věcně přezkoumávat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. prosince 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová