ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.289.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 289/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 o dovolání obviněného J. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 4 To 281/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 416/2006, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 4 To 281/2008, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 1 T 416/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hodoníně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 1 T 416/2006, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustil tím, že
1. v přesně nezjištěných dnech v průběhu podzimních a zimních měsíců roku 2005, vždy po předchozí telefonické domluvě v H. u baru A., nejméně ve čtyřech případech prodal metamfetamin G. K., vždy nejméně po 100 mg za částku 200,- Kč až 400,- Kč,
2. v přesně nezjištěné dny od září roku 2005 do listopadu 2005 společně s R. B. (trestní řízení probíhá samostatně) buď každý samostatně nebo společně po předchozí domluvě daroval, vyměnil za mobilní telefonní přístroj nebo prodal nejméně v pěti případech za částku 300,- Kč až 500,- Kč vždy nejméně po 100 mg metamfetaminu M. Z.,
3. v přesně nezjištěných dnech v jarních měsících roku 2005 po předchozí telefonické domluvě prodal na blíže nezjištěném místě L. G., nejméně 100 mg pervitinu za 500,- Kč, následně L. G. předával nebo prodával metamfetamin jednou nebo dvakrát měsíčně v množství 0,5 – 1 g za částku vždy 1.000,- Kč, v období od jarních měsíců roku 2005 do 18. 1. 2006, když tento den na parkovišti před benzínovou čerpací stanicí v H. u silnice na B. mu prodal 1 g metamfetaminu za 1.000,- Kč.
Za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. (správně však podle §188 odst. 1 tr. zák.) a §187a odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 4 To 1/2008, byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39 odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu a současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 4 To 281/2008, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný.
Obviněný J. L. uvedené usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájkyně JUDr. Běly Sedláčkové napadl dovoláním podaným z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., neboť byl čin, který mu je kladen za vinu, nesprávně právně posouzen, a dovolatel pochyboval o zákonnosti uloženého trestu, s tím, že některý výrok v rozhodnutí chybí nebo je neúplný. Výrok rozhodnutí se obviněnému jevil jako vágní, když v bodě 1. nebyl řádně určen počátek jeho jednání a za nedostatečné považoval vymezení „vždy po předchozí telefonické dohodě, nejméně ve čtyřech případech“. U bodů 2. a 3. popis, že se činu dopustil „jednou či dvakrát měsíčně v průběhu třech měsíců“ by mohl znamenat rozdíl pro posouzení toho, zda v případě rozhodnutí o vině měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., která měla být naplněna spácháním činu ve větším rozsahu, obviněný namítl, že tento znak nebyl naplněn. Poukázal na soudní praxi, která za něj považuje případy, kdy množství vyrobené nebo prodávané drogy překračuje 10 g, což však v projednávané věci splněno nebylo. Z popisu skutku ani z provedeného dokazování nelze určit, kolikrát předal nebo prodal L. G. drogu a o jaké množství se jednalo, a nelze ani stanovit přesnou délku období, kdy obviněný měl drogy prodávat, resp. předávat. Podle obviněného rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo učiněno v souladu s §120 odst. 3 tr. ř., podle něhož je soud mimo jiné povinen do rozsudku pojmout skutkovou větu, jež poskytuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Okresní soud nepostupoval v souladu se zásadou „in dubio pro reo“, a stejně tak ji ignoroval i krajský soud. Obviněný upozornil na to, že trest, který byl uložen původně spoluobviněnému R. B., jenž byl odsouzen za stejnou trestnou činnosti jako dovolatel, je výrazně mírnější než jemu uložený trest. Okresní soud v Hodoníně neprováděl žádné dokazování a vycházel pouze z listinných materiálů obsažených v trestním spisu a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2008.
V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a v návaznosti na to i výrok rozsudku Okresního soudu v Hodoníně o vině a trestu, jakož i další výroky, a současně aby zrušil všechna případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Požádal také aby ve smyslu §265 l odst. 3 tr. ř. rozhodoval ve věci jiný senát Krajského soudu v Brně, pokud by mu věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
Ačkoli byl opis dovolání doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství, to k němu své případné písemné stanovisko Nejvyššímu soudu do dne konání neveřejného zasedání nezaslalo.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože dovolání může být relevantně podáno jen ze zákonem stanovených důvodů, dovolací soud dále zkoumal, zda obviněný dovolání opřel o takové skutečnosti, které dopadají na jím označené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
Když Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány podmínky proto, aby bylo podané dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Pokud obviněný podal dovolání s odkazem na shora uvedené důvody, je nutné nejprve uvést, že podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, a podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak lze učinit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K námitkám, které obviněný se zřetelem na tyto důvody uplatnil a vznesl jimi výhrady ke skutkovým zjištěním proto, že v nich nebyla dostatečně a jednoznačně uvedena doba, po níž se předmětné trestné činnosti dopouštěl, anebo proto, že soud dostatečně nezjistil skutkový stav, přičemž porušil zásadu in dubio pro reo, je nutné zdůraznit, že platí zásada, že Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Proto i ve vztahu k námitce obviněného podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který lze uplatnit, jestliže nebyl určitý výrok vůbec učiněn a výroková část je tak neúplná, nebo pokud výrok sice byl v rozhodnutí učiněn, ale není úplný, kterou je vytýkáno, že ve výroku o vině je uvedena nesprávná doba spáchání skutku, není tento dovolací důvod naplněn. Tuto vadu nelze napravit ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř., ale jen v řízení o stížnosti pro porušení zákona (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1620/2005).
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Důvodem dovolání proto nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod není uveden v §265b tr. ř. Dovoláním se tudíž nelze domáhat změny skutkových zjištění, a to ani proto, že není řádný jeho popis, nebo pro nedostatečný rozsah provedeného dokazování, či proto, že důkazy nebyly řádně hodnoceny. Jestliže tedy obviněný v části dovolání argumentoval tím, že byla porušena zásada in dubio pro reo, anebo zmiňoval, že skutek je nedostatečně popsán a nebyly provedeny nové důkazy, těmito námitkami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) ani k) tr. ř. rovněž nenaplnil, a uvedené výhrady nebyly uplatněny relevantně ani s žádným jiným důvodem vymezeným v §265b tr. ř. Nejvyšší soud proto z podnětu těchto výhrad správnost napadených rozhodnutí nemohl nepřezkoumávat.
Jedinou výhradou, kterou obviněný uplatnil v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z jejíhož podnětu Nejvyšší soud dále zkoumal správnost napadených rozhodnutí, byl nedostatek týkající se použité právní kvalifikace spočívající v nenaplnění znaku „ve větším rozsahu“ u kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší soud nejprve zdůrazňuje, že trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů se podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.
Vzhledem k tomu, že tato skutková podstata ať v základní nebo i uváděné kvalifikované podobě vymezuje různé alternativy, je nutné konstatovat, že podle tzv. právní věty rozsudku okresního soudu se obviněný činu dopustil tím, „že neoprávněně nabízel, prodal psychotropní látku a takový čin spáchal ve větším rozsahu“.
Je potřeba uvést, že zákon tento pojem nedefinuje. Jeho určení je závislé na konkrétních skutkových okolnostech a lze připustit zobecnělé pravidlo, že trestný čin podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. je spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečí z činu uvedeného v odst. 1 značně vysoký, zejména tehdy, vyrobí-li, doveze, proveze, nabízí, zprostředkuje nebo jinak jinému patří anebo přechovává pro jiného omamnou látku nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Mimo množství je třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, s. 1158).
Vzhledem k tomu, že konkrétní okolnosti pro určení kvalifikačního znaku prodat nebo jinak opatřit jinému psychotropní látku „ve větším rozsahu“ nejsou zákonem výslovně stanoveny, je nutné otázku, v jakém rozsahu k této činnosti došlo, nejlépe hodnotit z kvantitativního a kvalitativního hlediska, čili v jakém množství dotyčný účinnou látku dalším osobám předal či prodal apod., přičemž je zřejmé, že množství je nutno posuzovat u každého druhu účinné látky rozdílně.
Pokud bylo provedeným dokazováním vzato za prokázané, že obviněný prodal nebo zdarma předal metamfetamin, lze poukázat též na to, že v době před 1. 1. 2010, než nabyl účinnosti trestní zákoník č. 40/2009 Sb., bylo Pokynem obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 2/2006 Sbírky pokynů obecné povahy, stanoveno, že za množství „většího rozsahu“ je možné považovat 10 g metamfetaminu. Nejedná se však o obecně závazný právní předpis, a proto soudy daným pokynem nejsou vázány.
Dosavadní soudní praxe u trestného činu podle §187 tr. zák., vymezila kritéria pro určení hmotnosti, od které lze již naplnění kvalifikačního znaku „ve větším rozsahu“ shledávat, a učinila tak v zásadě shodně se shora uvedeným pokynem nejvyššího státního zástupce s tím, že tento znak lze dovozovat při přechovávání 10 g metamfetaminu, což představuje asi 200 dávek běžného konzumenta (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000, publikované v časopise Právní rozhledy vydávané nakladatelstvím C. H. Beck, č.10, r. 2000 s. 469).
Ve smyslu tohoto vymezení je však potřeba hodnotit všechny známé souvislosti, neboť se nelze spokojit jen s kritériem množství. Je proto nutné zvažovat i další skutečnosti, protože závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve „větším rozsahu“ podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimiž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, případně jiné skutečnosti (viz rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
Na základě těchto zásad je patrné, že pro určení, zda je v konkrétním případě naplněn znak ve „větším rozsahu“, záleží na posouzení všech významných okolností, které budou v každé jednotlivé věci provedeným dokazováním zjištěny. Je proto nutné vždy důsledně zjišťovat, jaké množství drogy pachatel zákonem předpokládaným způsobem realizoval, jak dlouho tuto činnost provozoval, ve vztahu ke kolika a k jakým osobám tak činil. Za situace, kdy není přesně zjištěno, v jakém množství pachatel drogu prodával nebo daroval, je možné podle výsledků provedeného dokazování na naplnění znaku „ve větším rozsahu“ usuzovat též z výše peněžní částky, kterou za takto distribuovanou drogu obdržel (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003, uveřejněné v Souboru trestní rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 25, roč. 2004, T-608).
Z provedeného dokazování soudů v posuzovaném případě vyplynulo, že u činu posouzeného jako pokračující trestný čin v bodech 1. až 3. „obviněný v průběhu podzimních a zimních měsíců roku 2005 nejméně ve čtyřech případech prodal metamfetamin G. K., vždy nejméně po 100 mg za částku 200,- až 400,- Kč; od září roku 2005 do listopadu roku 2005 daroval, vyměnil nebo prodal nejméně v pěti případech vždy nejméně 100 mg metamfetaminu za částku 300,- až 500,- Kč; a v jarních měsících roku 2005 prodal L. G. nejméně 100 mg metamfetaminu za 500,- Kč a následně mu předával nebo prodával metamfetamin jednou nebo dvakrát měsíčně v množství 0,5 – 1 g za částku vždy 1.000,- Kč, v období od jarních měsíců roku 2005 do 18. 1. 2006, když tento den mu prodal 1 g metamfetaminu za 1.000,- Kč“.
Jestliže se z takto vymezených skutkových zjištěních podává alternativně, že tak činil jednou nebo dvakrát, anebo je určeno možností od – do, je ve smyslu zásady in dubio pro reo, pro stanovení množství drogy, kterou neoprávněně nakládal, nutno vycházet z nižší hranice uvedeného rozmezí, neboť to je pro obviněného výhodnější. Proto v bodě 1. obviněný prodal 0,4 g, v bodě 2. 0,5 g a v bodě 3. se jednalo o 0,5 g, 4,5 g a 1 g metamfetaminu. Celkové množství obviněným distribuované drogy činilo 5,5 g, co je množství, které je výrazně pod hodnotou praxí ustálených 10 g, jež lze, s přihlédnutím ke všem dalším výše uvedeným kritériím, považovat za naplnění znaku „větší množství“.
Jak je patrné z odůvodnění napadených rozhodnutí, soudy této otázce nevěnovaly žádnou pozornost a naznačeným způsobem naplnění uvedeného kvalifikačního znaku vůbec nehodnotily. Soudu prvního stupně je proto nutné vytknout, že na straně 5 toliko zmínil, že „hodnotil rozsah trestné činnosti obviněného, vzal v úvahu časovou návaznost, počet případů, kdy obviněný předával drogu uvedeným osobám, zejména L. G. a dospěl k závěru, že obviněný tak činil ve větším rozsahu“. Pokud jde o posouzení okolností významných z hlediska §88 odst. 1 tr. zák., zcela nevysvětlitelně poukázal na skutečnosti, které vyplynuly z části trestného jednání, pro něž byl obviněný uznán pravomocně vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2008 sp. zn. 4 To 1/2008, kde však byl obviněný uznán vinným trestnými činy podle §188 odst. 1 a §187a tr. zák. Odvolací soud, jak je patrné z velmi stručného odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí, se posouzení této otázky nevěnoval vůbec.
Nejvyšší soud tudíž shledal, že nebylo spolehlivě objasněno, zda obviněný J. L. činem, který je mu kladen za vinu, naplnil znak, že „ve větším rozsahu“ prodával nebo daroval pervitin jiným osobám. Závěry o tom, že jednání obviněného lze posuzovat podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., jsou tak minimálně předčasné a napadené rozhodnutí při jeho nepřezkoumatelnosti vzbuzuje ohledně této skutečnosti vážné pochybnosti. Nejvyšší soud proto shledal, že oba soudy se problematice naplnění použitého kvalifikačního znaku řádně nevěnovaly a jeho aplikaci dostatečně nezdůvodnily.
Na základě výše popsaných výhrad Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným, a proto usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 4 To 281/2008 i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 1 T 416/2006, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na soudu prvního stupně bude, aby se znovu pečlivě zabýval všemi shora naznačenými okolnostmi, neboť za dané situace, když není zřejmé, o jaké množství metamfetaminu se v jednotlivých dávkách jednalo, nelze učinit závěr, zda zjištěné množství drogy bylo způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. Za účelem objasnění těchto okolností bude nutné znovu se všemi shora naznačenými hledisky zabývat a znovu s ohledem na okolnosti, které ve věci byly prokázány, nebo které bude nutné v dalším řízení prokazovat, a v souladu s nimi znovu zodpovědně posoudit, zda byl uvedený znak naplněn. Lze uvést, že bude potřeba vyslechnout jak obviněného, tak i svědky G. K., M. Z. a L. G. především k tomu, v jaké byla čistotě, za jak dlouhou dobu drogu předanou obviněným spotřebovali, kolikrát si ji aplikovali. Nutné bude přihlížet i k částkám, které obviněnému za uvedená množství drogy předali, eventuálně k dalším okolnostem rozhodným pro právní posouzení, zda se obviněný jednání dopustil „ve větším rozsahu“.
Bude též nutné hodnotit zjištěné skutečnosti i se zřetelem na podmínky §88 odst. 1 tr. zák., zda byl naplněn uvedený kvalifikační znak i po materiální stránce. Nelze odhlédnout ani od dalších ve věci zjištěných skutečností, pokud s ohledem na význam, který jim soud přizná, budou mít na posuzování těchto okolností vliv.
Při svém rozhodování je tento soud vázán právními názory, které Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vyjádřil.
Nejvyšší soud poté, co tuto věc zrušil, vrátil ji soudu prvního stupně, který ve věci rozhodoval. Proto, aby vyhověl požadavku obviněného na to, aby věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí senátu v jiném složení, neshledal důvody vymezené ustanovením §265 l odst. 3 tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že byť je obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody, nevykonává trest odnětí svobody, který by mu byl uložen na podkladě napadených rozhodnutí ve věci nyní projednávané. Vykonává trest odnětí svobody ve V. R., který mu byl uložen v jiné věci, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 3 T 57/2003. Nejvyšší soud z tohoto důvodu ve smyslu podle §265 l odst. 4 tr. ř. nerozhodoval o vazbě.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová