ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1382.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1382/2011-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. května 2012 o dovolání podaném obviněnou Ing. D. B. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 6 To 142/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 97/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 3 T 97/2008, byla obviněná Ing. D. B. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že „v přesně nezjištěný den v měsíci lednu 2006, jako vedoucí oddělení veřejných zakázek a investic S. v. b. f. P., p. o., se sídlem v P., U., v době realizace veřejné zakázky „přenos dat P., P., P., B., O.“ se záměrem zajistit pro zhotovitele, firmu AMON REGULACE, s. r. o., Ing. T. J., druha, proplacení faktury ze dne 20. 01. 2006, na částku 805.932,- Kč, fakturující „náklady spojené s přenosem dat mobilnímu operátorovi za období X. 04 – XII. 05“, vyhotovila padělek dodatku č. 2 ze dne 31. 1. 2005 a připsala i nový článek dodatku č. IV, bod 6 a 7 – závazky zhotovitele, kterým se S. v. b. f. P., p. o., pod bodem 7 zavazuje, oproti znění smlouvy o dílo ze dne 16. 7. 2004, ve znění dodatku č. 1 ze dne 14. 10. 2004, k úhradě veškerých nákladů spojených zhotoviteli s přenosem dat mobilnímu operátorovi, originál původního dodatku č. 2 zničila, a svým stanoviskem doporučila proplacení uvedené faktury, která pak následně byla S. v. b. f., p. o., P. firmě AMON REGULACE, s. r. o., uhrazena, čímž způsobila S. v. b. f. P. škodu ve výši 805.932,- Kč“. Za to byla podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Poškozenou S. v. b. f. P., p. o., odkázal soud s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních obviněné a poškozené S. v. b. f. P., p. o., proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 6 To 142/2011, jímž podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání poškozené organizace napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byla podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné povinnost uhradit poškozené organizaci škodu ve výši 805.932,- Kč s úrokem ve výši 8.50% ročně za dobu od 4. 9. 2009 do 31. 12. 2009, s 8% úrokem ročně za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, s 7,75% úrokem ročně za dobu od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, úrokem 7,75% ročně za dobu od 1. 1. 2011 do 20. 4. 2011 a za dobu od 21. 4. 2011 do zaplacení s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Se zbytkem nároku na náhradu škody poškozenou organizaci podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněné samostatným výrokem podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 20. 4. 2011 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušených výrocích právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. ).
Rozsudek odvolacího soudu napadla obviněná Ing. D. B. následně dovoláním , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka předně uvedla, že je jí známa soudní judikatura vycházející ze zásady, že skutková zjištění se mají opírat o důkazy „mimo rozumnou pochybnost“. Je přesvědčena, že v daném případě se tak nestalo. Stěžejní otázkou v předmětné trestní věci, vedle existence či neexistence dodatku č. 2 předmětné smlouvy, je podle ní to, zda sporná částka je součástí celkové sumy investice či zda jde o provozní náklad poškozeného, jehož zaplacení bylo jeho povinností bez ohledu na text dodatku č. 2 předmětné smlouvy. To má svůj význam pro závěr, zda její jednání, bylo-li oběma soudy vzato za prokázané, je či není trestným činem. Uvedené skutečnosti měly vést soudy k mnohem pečlivější volbě důkazních prostředků. Mohlo jít např. o odborné vyjádření či znalecký posudek k objasnění této otázky, už proto, že svědci - s touto kauzou spjati i profesně - k ní vypovídali rozdílně, přičemž většina z nich tvrdila, že šlo skutečně o provozní náklad poškozeného a nikoli o investici mající souvislost se sporným dodatkem. Dovolatelka deklarovala svoji znalost skutečností, že v dovolacím řízení nelze napadat správnost skutkových zjištění, a uvedla, že její námitka směřuje výlučně proti hmotně právnímu posouzení skutku oběma soudy, podle kterého zaplacením sporné částky došlo u poškozeného ke škodě, která je v příčinné souvislosti s existencí tohoto dodatku, jehož sepsáním měl být na její straně naplněn podvodný úmysl. Po celou dobu řízení tvrdila a nadále tvrdí, že náklady na provoz telekomunikačního zařízení jsou náklady provozními, které nebyly předmětem dotčené smlouvy o dílo a na jeho cenu tedy neměly vliv. Z logiky věci pak plyne, že tyto náklady, spojené s přenosem dat, nemohl hradit zhotovitel zakázky, nýbrž její objednatel. Šlo o platby za telefonní spojení, které se hradily mobilnímu operátorovi, a musel je zaplatit provozovatel telefonních linek. Nebyl tedy žádný důvod, aby předmětný dodatek kdokoli padělal. Soudy dostatečně nevyhodnotily výpovědi svědků, kteří potvrdili, že sporná částka nebyla investičním ale provozním nákladem, který by tak jako tak musela zaplatit údajně poškozená S. v. b. f. P., p. o. (dále také jen „poškozený“), protože linky byly pro tuto společnost užívány při zkušebním provozu. Neprověřením obhajoby dovolatelky v daném směru došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Odvolací soud pak nedostál své přezkumné povinnosti podle §254 odst. 1 tr. ř.
Závěry obou soudů jsou podle dovolatelky nepřezkoumatelné i za teoretického předpokladu, že skutek byl prokázán, neboť není jasné, na základě jakých úvah soudy tvrdí, že uvedeným skutkem byla způsobena S. b. f. škoda. Stejně tak jsou obě napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná ve vztahu k existenci podvodného úmyslu na její straně. Za situace, kdy vyplacená suma byla provozním nákladem poškozené společnosti, ke škodě reálně nedošlo a úmysl dovolatelky k jejímu způsobení tudíž nemohl směřovat. V této souvislosti dovolatelka opakovaně uvedla, že skutková zjištění zůstala v tomto směru neúplná a že nebyly hodnoceny důkazy ve prospěch jiné verze než té, kterou si vybral soud prvního stupně. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že uplatněné námitky jsou skutkového charakteru, odkázala na konstantní judikaturu Ústavního soudu, podle níž z neúplných skutkových zjištění nelze vyvodit správný právní závěr. V této souvislosti současně citovala z nálezů Ústavního soudu ve věcech sp. zn. IV. ÚS 802/02, ÚS 669/05 a I. ÚS 55/04.
S ohledem na výše uvedené důvody v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 6 To 142/2011, a zrušil také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 3 T 97/2008, a dále postupoval podle §265l tr. ř.
K dovolání obviněné se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve připomněl, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Za právně relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu proto považuje pouze tu námitku dovolatelky, že zaplacením předmětné částky nemohla poškozenému vzniknout škoda, neboť šlo o jeho provozní náklad, který by musel hradit bez ohledu na existenci padělaného dodatku smlouvy. Při posuzování důvodnosti této námitky je ovšem dle jeho poukazu nutno vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy a nelze přihlížet k té části námitek, kterými dovolatelka fakticky zpochybnila své autorství předmětného dodatku smlouvy tvrzením, že ani neměla důvod ho vyhotovit, popř. vytýká neúplnost dokazování, když v této souvislosti nebylo opatřeno odborné vyjádření nebo znalecký posudek. Deklarovanému důvodu dovolání podle státního zástupce neodpovídá ani obecný odkaz obviněné na porušení jejího práva na spravedlivý proces.
K relevantně uplatněné hmotně právní námitce dovolatelky státní zástupce připomněl závěry Nejvyššího soudu vyplývající z jeho rozhodnutí ve věci sp. zn. 11 Tdo 1196/2007, podle nichž v případě, kdy věřitel vyláká na dlužníkovi jen to, čím je mu dlužník povinen, nejde o podvod pouze tehdy, jestliže podvodné jednání věřitele směřuje k vylákání konkrétního plnění, na které má právní nárok, a dlužník vědomě plní svůj dluh, přičemž tak činí v důsledku omylu, do nějž ho uvedl věřitel nebo kterého věřitel využil, či v důsledku skutečnosti, že věřitel zamlčel podstatné skutečnosti. Půjde např. o situaci, kdy dlužník zaplatí svůj nepochybně existující dluh jen proto, že mu věřitel nepravdivě přislíbí další výhodnou obchodní spolupráci. Na jiné případy podvodného jednání, jimiž chce pachatel dosáhnout toho, aby získal od poškozeného ekvivalent odpovídající jeho skutečnému nebo domnělému majetkovému nároku, závěr o beztrestnosti jednání věřitele nedopadá.
Ze skutkových zjištění učiněných v trestní věci obviněné Ing. B. pak podle státního zástupce vyplývá, že smlouvou o dílo mezi poškozeným a firmou AMON REGULACE, s. r. o., byla sjednána cena díla 10.867.875,- Kč jako cena konečná, pevná a nepřekročitelná. Otázku nákladů spojených s přenosem dat mobilnímu operátorovi smlouva neřešila. Jakýkoliv požadavek společnosti AMON REGULACE, s. r. o., na dodatečné zaplacení nějaké další částky tak lze považovat za přinejmenším dubiosní. Navíc pokud by firma AMON REGULACE, s. r. o., skutečně uhradila za poškozeného nějaké jeho provozní náklady, pak by mohla příslušnou částku vymáhat z titulu bezdůvodného obohacení. Nepřicházelo by ovšem v úvahu, aby ji fakturovala jako cenu díla „přenos dat P. P. P. B. O.“. Ve výši zaplacené částky tak došlo k protiprávnímu zmenšení majetku poškozeného, tedy ve vzniku škody, a to v příčinné souvislosti s podvodným jednáním obviněné, které vykazovalo všechny znaky trestného činu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné Ing. D. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněná Ing. D. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. per analogiam, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání poškozeného, zatímco odvolání obviněné proti tomuto rozsudku samostatným výrokem podle §256 tr. ř. zamítl.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ty námitky dovolatelky, v jejichž rámci sama hodnotí obsah (výsledky) provedeného dokazování a zpochybňuje - jakkoli v dovolání tvrdí opak - skutková zjištění soudů, pokud jde o její autorství inkriminovaného padělaného dodatku č. 2 ze dne 31. 1. 2005 ke smlouvě o dílo ze dne 16. 7. 2004, když namítá, že neměla žádný důvod tento dodatek vyhotovovat, a dále ty námitky, jejichž prostřednictvím napadá rozsah dokazování provedeného soudem prvního stupně, pokud jde o její podvodný úmysl. Takové námitky se primárně týkají procesní stránky věci (hodnocení důkazů) a směřují (v dovolatelčin prospěch) k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy vycházely při hmotně právním posouzení skutku. To znamená, že dovolatelka svůj mimořádný opravný prostředek zčásti nezaložila na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhala přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Nejvyšší soud přitom plně respektuje judikaturu Ústavního soudu, podle níž o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů je nutno - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat za předpokladu, že je dán extrémní rozpor mezi zjištěním soudů popsaným ve výroku rozsudku a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán zejména tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V projednávané věci však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání trestného činu podvodu nebylo dovolatelce prokázáno. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku provedenými důkazy důsledně zabýval a zároveň náležitě v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. vyložil a odůvodnil, jaké skutečnosti vzal za prokázané, z jakých důvodů a zejména proč tvrzení dovolatelky, že si není vědoma toho, že v textu předmětného dodatku č. 2 padělala inkriminované skutečnosti a zároveň si již nepamatuje, co v něm bylo, považoval za účelové a ostatními důkazy plně vyvrácené (viz str. 12 a str. 13 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud pak v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl důkazy v rozsahu předpokládaném v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a při jejich hodnocení se nedopustil žádných nelogičností či nesprávností. V souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. rovněž řádně zdůvodnil, proč skutkové závěry soudu prvního stupně plně akceptoval a proč námitky obviněné (dovolatelky), zde prakticky shodné s těmi, které uplatnila i v nyní projednávaném mimořádném opravném prostředku, nepovažoval za důvodné (viz odůvodnění napadeného rozsudku na str. 4 – 6). Z podnětu odvolání poškozeného pak napravil toliko pochybení ve výroku o náhradě škody. Skutkový stav věci tedy soudy nezjišťovaly povrchně a bez zřetele k zásadám uvedeným v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Naopak ho opřely o pečlivý rozbor ve věci provedených důkazů. Nejvyšší soud proto nesdílí názor, že by byla jejich rozhodnutí v tomto ohledu toliko projevem nepřípustné libovůle.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnila obviněná právně relevantně v té části dovolání, v níž namítla, že zaplacením částky 805.932,- Kč, fakturující „náklady spojené s přenosem dat mobilnímu operátorovi za období X. 04 – XII. 05“, nemohla poškozené S. v. b. f. P, p. o., vzniknout škoda a nebyl tak naplněn obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu podvodu, neboť se jednalo o její provozní náklady, které by musela uhradit v každém případě, tj. bez ohledu na existenci padělaného dodatku smlouvy o dílo.
Tuto námitku však Nejvyšší soud neshledal opodstatněnou.
Ze skutkových zjištění učiněných v předmětné trestní věci je podstatné především to, že mezi poškozeným - S. v. b. f. P, p. o., jako objednatelem na straně jedné a firmou AMON REGULACE, s. r. o., byla dne 16. 7. 2004 uzavřena smlouva o dílo (č. l. 209 - 216 spisu), jejímž předmětem byla podle čl. I realizace přenosu dat z jednotlivých tepelných zdrojů na centrální dispečink v lokalitě P., P., P., B. a O. s konkretizací tepelných zdrojů a specifikací požadovaného rozsahu prací. V čl. II – čas plnění se zhotovitel zavázal provést dílo podle čl. I smlouvy od 26. 7. 2004 do 29. 11. 2004 „za předpokladu, že nenastanou závažné překážky z důvodů dodacích lhůt technologie zařízení“. Cena díla byla vymezena v čl. III smlouvy na částku 10.867.875,- Kč, včetně DPH 5 %, a ve smlouvě bylo stanoveno, že „tato cena je konečná a nepřekročitelná. Výše uvedená pevná cena zahrnuje všechny náklady potřebné k provedení díla dle této smlouvy, realizaci a předání řádně provedeného díla zhotovitelem objednateli , jakož i náklady na vybudování, provoz zařízení a vyklizení staveniště, a zahrnuje náklady na skladování “. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 16. 7. 2004 (č. l. 217 – 219 spisu) byl v čl. I doplněn a upřesněn předmět díla o práce, které nebudou prováděny a byly uvedeny v předmětu díla citované smlouvy a jejich rozsah byl stanoven až v průběhu realizace. V čl. II dodatku – čas plnění je uvedena změna čl. II smlouvy o dílo, a to prodloužením termínu dokončení díla na 7. 2. 2005, s tím, že prodloužení bylo vyvoláno dlouhou dodací lhůtou výrobce řídícího systému PROMOS. V čl. III dodatku bylo k ceně díla uvedeno, že strany se dohodly na celkové pevné ceně za provedení díla podle uzavřené smlouvy o dílo a dodatku č. 1 ve výši 9.991.441,- Kč s DPH.
Pokud si dovolatelka – znalá všech rozhodných skutečností včetně výše uvedených smluvních ujednání o ceně za dílo – poté počínala tak, že zfalšovala dodatek č. 2 předmětné smlouvy o dílo (viz č. l. 220 spisu) způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, který poškozenou S. v. b. f. P., p. o., výslovně zavazoval uhradit zhotoviteli díla (tj. společnosti AMON REGULACE, s. r. o.) též náklady spojené s přenosem dat mobilnímu operátorovi, a současně v postavení osoby oprávněné za ni v této věci jednat doporučila proplacení faktury ve prospěch výše uvedené společnosti znějící na částku 805.932,- Kč, přičemž tato částka byla následně také uhrazena, nepochybně svým jednáním naplnila všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Pracovníky poškozené S. v. b. f. P., p. o., rozhodující o proplacení faktury, totiž zjevně uvedla v omyl o oprávněnosti požadované částky společností AMON REGULACE, s. r. o., bez nějž by k její úhradě nepřistoupili. Ve výši zaplacené částky došlo v příčinné souvislosti s podvodným jednáním obviněné k protiprávnímu zmenšení majetku poškozeného, tedy ke vzniku škody (v daném případě značné škody – srov. 89 odst. 11 tr. zák.). O tuto částku současně došlo k obohacení společnosti AMON REGULACE, s. r. o.
Dovolatelce tak nelze přisvědčit v názoru, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu či jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně byla založena na vytýkaných pochybeních jako důsledku nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání obviněné Ing. D. B. bylo dílem opřeno o námitky, které pod použitý hmotně právní dovolací důvod podle §265b písm. g) tr. ř. podřaditelné nejsou, a v jeho relevantně uplatněné části nebylo shledáno opodstatněným, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler