ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1386.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1386/2012-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2012 dovolání, které podal obviněný V. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 3 To 323/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 60/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 5 T 60/2011, byl obviněný V. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod bodem 1) výroku o vině z rozsudku dopustil tím, že „ dne 25. 7. 2010 v době kolem 15,40 hodin na ulici M. v O. V., nejméně po ulici M., vědom si shora uvedeného odsouzení a uloženého trestu jakož i doby jeho trvání, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Opel Astra RZ, přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 1 T 131/2009, který nabyl právní moci dne 17. 5. 2010 uložen, mimo jiné, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou roků, do 17. 5. 2012 “;
kdy byl dále uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku jako pomocník podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění pod body 2) a 3) výroku o vině z rozsudku dopustil přesto, že:
2) „ poté, kdy v přesně nezjištěné době koncem roku 2010 na přesně nezjištěném místě obviněný V. K. opatřil obviněné P. V. nepravdivou dohodu o změně pracovní smlouvy potvrzující, že je zaměstnavatel P. V., která pracuje v jeho firmě jakožto řidič, a obviněnou P. V. vyzval, aby dohodu o změně pracovní smlouvy podepsala, což tato učinila, obviněná P. V. dne 01. 12. 2010 v M. O. na ulici M. č. v prostorách Autobazaru, a. s., se záměrem dosáhnout neoprávněného prospěchu požádala zástupce společnosti GE Money Auto, s. r. o., o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 125.968,- Kč určeného na nákup motorového vozidla zn. Peugeot 307 Break 1.6 16V XR, VIN, v pořizovací ceně 139.964,-- Kč, přičemž uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnání, kdy lživě předstírala, že je zaměstnaná u firmy V. K. s dosahovaným čistým měsíčním příjmem ve výši 23.000,-- Kč a dosahovaným příjmem manželů ve výši 47.000,-- Kč, což dokládala nepravdivou dohodou o změně pracovní smlouvy, kterou jí vyhotovil obviněný V. K., ačkoliv nebyla vdaná a ve firmě V. K. nepracovala, přičemž žádost obviněné P. V. o poskytnutí úvěru byla ze strany společnosti GE Money Auto, s. r. o., zamítnuta “;
3) „ poté, kdy v přesně nezjištěné době koncem roku 2010 na přesně nezjištěném místě obviněný V. K. opatřil obviněné P. V. nepravdivou dohodu o změně pracovní smlouvy potvrzující, že je zaměstnavatel P. V., která pracuje v jeho firmě jakožto řidič, a obviněnou P. V. vyzval, aby dohodu o změně pracovní smlouvy podepsala, což tato učinila, obviněná P. V. dne 03. 12. 2010 v O. – V. na ulici R. č. v prostorách Autobazaru J. G. A. G.A.S., se záměrem dosáhnout neoprávněného prospěchu požádala zástupce společnosti GE Money Auto, s.r.o., o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 59.900,-- Kč určeného na nákup motorového vozidla zn. Peugeot 406, v pořizovací ceně 79.900,-- Kč, přičemž uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnání, kdy lživě předstírala, že je zaměstnaná u firmy V. K. s dosahovaným čistým měsíčním příjmem ve výši 22.000,-- Kč, a s čistým příjmem manželů ve výši 34.000,-- Kč, což dokládala nepravdivou dohodou o změně pracovní smlouvy, kterou jí vyhotovil obviněný V. K., ač nebyla vdaná a ve firmě u V. K. nepracovala, přičemž po zaplacení části kupní ceny ve výši 20.000,-- Kč převzala osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 406, a další měsíční splátky poskytnutého úvěru, vyjma finanční částky ve výši 2.930,-- Kč a 113,-- Kč neplatila, čímž způsobila společnosti GE Money Auto, s. r. o., se sídlem P., ul. V.č., škodu ve výši 56.857,-- Kč “;
dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním popsaným pod bodem 4) výroku o vině z rozsudku tím, že „ ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 1T 131/2009, který nabyl právní moci dne 17. 5. 2010 uložen, mimo jiné, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou roků, do 17. 5. 2012 a trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 17. 9. 2010 sp. zn. 80T 215/2010, který nabyl právní moci dne 6. 10. 2010, uložen mimo jiné, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání třiceti měsíců, přesto dne 27. 1. 2011 v době od 03,00 do nejméně 06,20 hodin z města H. do města O. H. na ulici H. č. k Hotelovému domu H. a dále zpět do města H., vědom si shora citovaných odsouzení a uložených trestů, jakož i doby trvání trestů, řídil osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 406 stříbrné barvy, typ sedan nezjištěné Registrační značky “;
a taktéž přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku , kterých se dopustil dle skutkových zjištění popsaným pod bodem 5) výroku o vině z rozsudku tím, že „ dne 27. 1. 2011 v době od 06,20 do 06,30 hodin v O. H. na ulici H. č. v Hotelovém domě H. v 6. patře společně po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti se samostatně trestně stíhaným R. D. nar., odcizil v pokoji č., při využití situace, kdy poškozený P. K. by ve sprše, z volně položených kalhot a bundy P. K. občanský průkaz na jméno poškozeného, kreditní kartu Č. s. a.s vydanou na jméno poškozeného bez PIN kódu, finanční hotovost nejméně 11.115,-- Kč a mobilní telefon zn. Samsung SGH E250 černé barvy, IMEI s vloženou SIM kartou mobilního operátora T-Mobile a účastnického čísla, včetně kreditu v ceně 370,-- Kč, čímž poškozenému P. K. způsobil škodu ve výši nejméně 12485,-- Kč “.
Za skutek pod bodem 1) výroku o vině byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 33 (třicet tři) měsíců,. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 80 T 215/2010, který nabyl právní moci dne 6. 10. 2010 a byl mu doručen dne 27. 9. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za skutky pod body 2) až 5) výroku o vině byl obviněný odsouzen podle §211 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 24 (dvacet čtyři) měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 101 T 45/2011, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit P. K. na náhradě škody částku 12.485,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost GE Money Auto, s. r. o., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 5 T 60/2011, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině pod body 2), 3) a 5) i proti výrokům o obou souhrnných trestech.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 3 To 323/2012 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného V. K. napadený rozsudek zrušil v obou výrocích o souhrnném trestu odnětí svobody a za použití §259 odst. 3 tr. ř. nově obviněného odsoudil:
- za výše uvedený přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku popsaným pod bodem 1) výroku o vině a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 9. 2010, obviněnému doručeného dne 27. 9. 2010, sp. zn. 80 T 215/2010, podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 33 (třicet tři) měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 80 T 215/2010, který nabyl právní moci dne 6. 10. 2010 a byl mu doručen dne 27. 9. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
- za výše uvedené přečiny úvěrového podvodu dle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, jichž se pod body 2) a 3) výroku o vině dopustil obviněný jako pomocník ve smyslu ustanovení §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku popsaným pod bodem 4) výroku o vině, přečiny krádeže dle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle §234 odst. 1 tr. zákoníku popsanými pod bodem 5) výroku o vině a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 101 T 45/2011, podle §211 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 24 (dvacet čtyři) měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 101 T 45/2011, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný V. K. dovolání (č. l. 283 - 288), v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , maje za to, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutků pod body 2), 3) a 5) výroku o vině a na nesprávném hmotně právním posouzení jeho jednání v dané věci.
Obviněný namítl, že soud prvního stupně, ačkoli provedl rozsáhlé dokazování, důkazy nesprávně vyhodnotil jak jednotlivě, tak především v jejich vzájemné souvislosti. Odvolací soud pak toto hodnocení v celém rozsahu převzal a oba soudy pak učinily nesprávný závěr o vině, a to především ve skutcích uvedených pod body 2), 3) a 5) z napadeného rozhodnutí. Pokud se jedná o skutky pod body 2) a 3), uvedl, že setrvává na svých původních námitkách po celou dobu přípravného, prvoinstančního i odvolacího řízení, že svědkyně P. V. pro něj po určitou dobu pracovala jako řidič, a to v době, kdy podnikal a byl osobou samostatně výdělečně činnou. Pokud tuto skutečnost ve svých výpovědích popírá, pak je to motivováno především tím, že byla po nějakou dobu vedena i jako uchazeč o zaměstnání, a kdyby jiné příjmy přiznala, ztratila by nárok na vyplácení podpory v nezaměstnanosti či jiných sociálních dávek. Je pravdou, že u něho pracovala toliko na ústní dohodu a její příjem mohl odhadnout toliko hrubě, nadále však trvá na tom, že v tomto případě je stupeň nebezpečnosti jemu vytýkaného jednání pro společnost velmi nízký, když úvěr je v současnosti řádně splácen a v podstatě nevznikla žádná škoda. Trvá na tom, že v dané věci šlo toliko o vztah obchodní založený úvěrovou smlouvou.
Pokud pak jde o výroky o trestu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, má obviněný za to, že soud i bez toho, že by vyhověl návrhu a zprostil jej obžaloby, pokud jde o skutky pod body 2), 3), a 5), uložil mu trest nepřiměřeně přísný. V součtu uložil trest v trvání 24 měsíců odnětí svobody nepodmíněně a zákaz činnosti v trvání v součtu 57 měsíců. Takovýto trest je ukládán v případech dopravních nehod s fatálními smrtelnými následky či značnou škodou na majetku. Domnívá se, že jeho jednání znaky vysokého stupně společenské nebezpečnosti nenese. Závěrem uvedl, že soudy obou stupňů se nedostatečně zabývaly jeho námitkami.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil podle ustanovení §265k odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 3 To 323/2012, a v souladu s ustanovením §265k odst. 2 tr. ř., zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek a podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí tak, a to s vlastním závazným právním názorem akceptujícím námitky vyjádřené v dovolání.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že dovolatel nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků souzených přečinů, resp. účastenství na přečinu, kdy nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, ale domáhá se naprosto zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí.
Rovněž tvrzení o řádném splácení úvěru je v rozporu se skutkovými zjištěními soudů, jak byla vyjádřena v tzv. skutkové větě. Podle těchto zjištění hlavní pachatelka P. V. úvěr kromě částek 2.930,- Kč a 113,- Kč nesplácela. Skutečnost, že úvěr nebyl řádně splácen, vyplývá též ze skutkových zjištění o průběhu úvěrového vztahu uvedených na str. 7 - 8 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Argumentace týkající se nízké společenské nebezpečnosti jeho jednání je nepřípadná již z toho důvodu, že trestní zákoník č. 40/2009 Sb. vychází z formálního pojetí trestného činu, takže s korektivem společenské nebezpečnosti vůbec neoperuje a pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty, resp. zvlášť přitěžující okolnosti, neobsahuje omezující ustanovení obdobné dřívějšímu ustanovení §88 odst. 1 trestního zákona. Deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky směřující proti výroku o trestu. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze sice namítat nesprávnost některých hmotněprávních posouzení týkajících se výroku o trestu, např. nesprávnou aplikaci ustanovení trestního zákoníku o ukládání souhrnného nebo společného trestu, nelze však vznášet námitky týkající se toliko přílišné přísnosti uloženého trestu. Námitky toliko proti přílišné přísnosti trestu, jde-li jinak o trest, jehož uložení zákon připouští a který byl vyměřen v rámci zákonné trestní sazby, nelze vznášet ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je jinak k nápravě vad výroku o trestu určen.
Vzhledem k shora uvedeným zjištěním státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 5 3 To 323/2012, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu a jeho výkonu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným V. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace.
Obviněný totiž soudům vytýká obecně nesprávné hodnocení důkazů (kdy nepřímo zmiňuje výpověď svědkyně P. V., a dále výpovědi svědků B. V. a R. D., v jejichž výpovědích shledává zásadní nesrovnalosti) a vadná skutková zjištění (námitka, že se mu za vinu kladeného jednání pod bodem 5) výroku o vině nedopustil, a ve vztahu ke skutkům pod body 2) a 3) výroku o vině zejména pak námitky stran toho, že u něho svědkyně P. V. skutečně pracovala jako řidička na ústní dohodu, a že úvěr je již řádně splacen), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že soud i přes rozsáhlé dokazování důkazy nesprávně vyhodnotil, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvádí, že co se týká skutků pod body 2) a 3) výroku o vině, zaměstnával svědkyni P. V. jako řidičku, a to na ústní dohodu v době, kdy podnikal a byl osobou samostatně výdělečně činnou, kdy tuto skutečnost svědkyně popírá pravděpodobně proto, že byla v té době vedena i na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a kdyby příjmy z této činnosti přiznala, ztratila by nárok na vyplacení podpory v nezaměstnanosti či jiných sociálních dávek; ve vztahu ke skutku pod bodem 5) výroku o vině pak namítl, že se daného jednání nedopustil).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Obviněný namítl, že stupeň společenské nebezpečnosti jemu vytýkaného jednání je pro společnost velmi nízký, resp. že jeho jednání nedosahuje potřebné míry společenské nebezpečnosti pro společnost. Takováto úvaha je však v projednávané věci bezpředmětná, neboť obviněný byl uznán vinným a odsouzen podle trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž trestní zákoník opustil oproti trestnímu zákonu materiálně-formální pojetí trestného činu a toto nahradil formálním pojetím. Trestní zákoník tak nadále s termínem společenské nebezpečnosti trestného činu pro společnost neoperuje. Nelze se tedy v případě odsouzení podle trestního zákoníku dovolávat ustanovení trestního zákona, který nebyl v předmětné trestní věci aplikován.
Stejně tak stran stojí související argumentace, že úvěr byl zcela splacen a nevznikla tak žádná škoda. Takováto námitka spadá pod učiněná skutková zjištění, která však nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadat. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že v případě trestného činu úvěrového podvodu spáchaného vylákáním úvěru v úmyslu ho řádně nesplácet, škoda na cizím majetku vzniká již vyplacením úvěru získaného na podkladě nepravdivých nebo zamlčených skutečností. Pokud následně dojde ke splácení úvěru, je nutno dané považovat pouze za náhradu škody (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 286/2011, sp. zn. 8 Tdo 51/2004).
K námitce obviněného týkající se neúměrně přísného trestu, Nejvyšší soud uvádí, že teoreticky (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 a násl. tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
Nad rámec těchto skutečností je nutno poznamenat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonných trestních sazeb stanovených za trestné činy, jimiž byl uznán vinným.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2012
Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata