ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1476.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1476/2012 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2012 dovolání, které podal obviněný R. Ž. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 5 To 250/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 1/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 50 T 1/2012, byl obviněný R. Ž. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1. odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaném v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil dle skutkových zjištění jednáním spočívajícím v tom, že „ v přesněji nezjištěné době od 18. 3. 2011 do 28. 3. 2011 v P.-L., ul. T., doposud nezjištěným způsobem vnikl do přízemního bytu, jehož je majitelem, avšak který od října 2010 na základě ústní dohody užívala poškozená T. B., a z předmětného bytu odcizil věci, které zde měla poškozená uloženy, a to spodní prádlo, ponožky, punčochy, 1 ks plavek, 4 ks korzetů, 9 ks kalhot, 7 ks různých bund a kabátů, 3 ks různých sak, 1 ks černé kožené bundy, 3 ks různých šatů, 20 ks trik, 6 ks oblečení ORSAY (3 ks trik, 2 ks pulli, 1 ks bundy), 3 ks mikin JEANSLAND, 1 ks svetru CLOCKHOUSE, 3 ks roláků, 4 páry kožených rukavic, 5 ks šál, 1 ks šátku, 9 ks různých čepic, 7 ks různých pásků, 1 ks kožichu - králík, 1 ks kožichu - norek, 12 ks různé dámské obuvi, 1 ks bačkor, 1 pár kolečkových in-line bruslí + 3 ks chráničů, 6 ks různých kabelek, 1 ks batohu, návleky na holeně, vše v hodnotě 54.925,- Kč, dále vybavení domácnosti, a to závěs bílé barvy, průhlednou zlatavou záclonu, posilovací stroj, houpací síť, osobní váhu, matraci o rozměrech 200 x 160 cm zn. Sultán, stojací lampu se čtecí lampičkou, zrcadlo o rozměrech 100x70 cm, zrcadlo v červeném rámu 160x60 cm, zrcadlo o rozměrech 170x70 cm, skleněný stolek s úložným prostorem, skleněný stůl 100x100 cm s podstavcem ve tvaru písmena Z, nízkou dvouskříňku se 4 zásuvkami, dvoukřídlovou policovou zavírací skříňku, teflonovou pánev a různé kuchyňské nádobí (mlýnek, česnekovač, hrnce, tyčový mixér, skleněné talíře, skleněné číše, hrnky), vše v celkové hodnotě 19.850,- Kč, bílou elektroniku, a to mikrovlnou digitální troubu zn. Whirpool, lednici zn. Haier 60x60x60 cm, elektrický dvouplotýnkový vařič, malý vysavač přes rameno - 220V, vše v celkové hodnotě 4.420,- Kč, dále datové kabely, USB propojovací kabely, anténní kabel, DTV - USB zařízení na přenos digitálního signálu, osobní počítač se soubory, 2 ks klávesnice, myš, černé reproduktory 2+ 1, LCD televizor zn. Sencor s vestavěným DVD přehrávačem, radiobudík CR75P, 50 ks DVD, 800 ks CD s fotkami, dokumenty, hudbou a instalační CD, vše v celkové hodnotě 12.770,- Kč, dále různé čistící prostředky, drogistické a kosmetické zboží v celkové hodnotě 3.000,- Kč, ložní prádlo, ručníky, 4 ks dek, 4 ks polštářů, vše v celkové hodnotě 5.270,- Kč, dekorační předměty, a to 13 ks obrazů, 1 ks paravánu z 15 ks obrazů, 1 ks vlastního návrhu na přebal knihy, 1 ks grafiky-perokresba kopie Dürer, rámeček s rodinným fotem, keramická dóza, ebenová skříňka s mosaznými motivy, malá šperkovnice, keramická hlava čerta na svíci, cínová plastika draka, malý stojan na 2 svíčky, 1 ks koberečku v rozměru 100x50 cm složeného z nalepených mincí různého druhu, mechanický budík, zvonkohra, keramický podkvětináč, vše v celkové hodnotě 23.440,- Kč, 1 ks stříbrné náušnice ve tvaru kočky, 1 ks řetízek se čtvercovým přívěškem s měsíčním kamenem, 1 ks rhodiované náušnice, dvojitý rhodiovaný náhrdelník, 3 ks náhrdelník s modrou perletí, náhrdelník a náušnice s hematity, náhrdelník a náušnice s karneoly, perleťový náhrdelník, prsten a náhrdelník s karneoly, článkový náramek, přívěšek a náušnice s onyxy, přívěšek s onyxem a růženínem, náhrdelník s ametystem s náušnicemi a přívěškem, 1 ks přívěšku a prstenu, prsten s vltavínem, 1 ks tzv. jedového prstenu s motivem slunce, vše celkové hodnotě 21.708,- Kč, 8 ks pokojových květin v celkové hodnotě 3.500,- Kč, ostatní věci - pistolovou kuši, hrnek s osobním fotem, puzzle Pán prstenů, černé plastové auto zn. Bugina na dálkové ovládání, 2 balení vykládacích karet, petanque koule v pouzdře, zelenou kabelku s elektronickými fotografiemi, akvárium s příslušenstvím včetně mloka Axolotla mexického, různou odbornou literaturu, osobní písemnosti a dokumenty, 3 ks vstupenek do kryogenní jeskyně vše v celkové hodnotě 16.920,- Kč, dále rytecké nářadí, kufřík se zlatnickým nářadím (pilka lupínková, jehlové pilníky, pinzety, kontrapinzety, fluoron, borax, letovací destička, pilníky velké, kleštičky), 7 ks různých kleštiček, 3 ks pinzety, 2 ks nůžek na zlatnický materiál, 4 ks nůžek, 12 ks různých pilníků, 2 ks lupínkové zlatnické pilky, letovací pistole, sekera, kombinační kleště, nůžky na plech, kufřík s ruční bruskou a nástavci, kufříky s drahými kameny, stříbrný plech a drát, stříbrný materiál na objednanou zakázku, temperové barvy, olejové barvy, vše v celkové hodnotě 28.520,- Kč a finanční hotovost ve výši 10.000,- Kč, čímž způsobil poškozené T. B., dle znaleckého posudku na odcizených věcech škodu ve výši 204.323,- Kč a dále ke škodě K. V. odcizil z bytu notebook zn. Acer Extenca, černé barvy v hodnotě 7.000,- Kč, kabel ASUS Crosslink Plus v hodnotě 410,-Kč a LCD Monitor zn. ASUS, bílé barvy v hodnotě 500,- Kč, čímž K. V. způsobil škodu v celkové výši 7.910,- Kč “.
Za to byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- T. B., bytem P., P., částku 220.613,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p.a. ode dne 17. 2. 2012 do zaplacení;
- K. V., bytem D. D., P., částku 7.910,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený K. V. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 50 T 1/2012, podal obviněný R. Ž. odvolání směřující do výroků o vině a trestu.
O odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 5 To 250/2012 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. na podkladě shodného skutkového stavu znovu rozhodl tak, že se obviněný R. Ž. shledává vinným spácháním přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a podle §205 odst. 3 tr. zákoníku se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, jehož výkon se podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody ve shodě s výrokem soudu prvního stupně.
II.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 5 To 250/2012, podal obviněný prostřednictvím svého právního zástupce obsáhlé dovolání (č. l. 368 - 384), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný v rámci dovolání projevil nesouhlas s procesem dokazování v předmětné věci. Uvedl, že závěr o jeho vině je založen na tvrzeních poškozené, fotografiích a účtenkách, výpovědích svědků a znaleckém posudku. Předmětné fotografie byly digitálně upraveny a nelze z nich dovodit, že tyto věci vůbec existovaly v předmětné době, že byly ve vlastnictví poškozené, že se nacházely v bytě a už vůbec z nich nelze dovozovat, že tyto věci se nacházely v bytě v době, kdy je dle poškozené měl zadržovat, resp. z bytu vyklidit. Bez odborné expertizy lze k těmto fotografiím jako k důkazům těžko přistupovat. Pokud jde o účtenky, tak tyto dokazují, že na účtenkách označené věci byly někým zakoupeny, kde a kdy a jejich prodejní cenu. Nelze z nich však již většinou zjistit, kdo je koupil, a bez výjimky pak žádná účtenka nedokazuje, zda tyto věci v rozhodné době existovaly, zda je v předmětné době poškozená vlastnila, či držela a zda v této době byly v bytě. Není naprosto zřejmé, a soud prvního stupně to ani neuvádí, z čeho dovozuje fakt, že poškozená věci vlastnila. Fotografie dokládají spolehlivě jen momentální držbu těchto věcí. Obviněný je přesvědčen, že soud prvního stupně postavil svou kvalifikaci trestného činu a současně výši škody na pouhé spekulaci, která zcela postrádá oporu v provedených důkazech. Kritický postoj zaujímá obviněný i vůči výpovědím svědků, kdy podrobně rozebírá jednotlivé výpovědi a vypichuje konkrétní skutečnosti, které dle jeho přesvědčení dokládají nevěrohodnost těchto výpovědí. V této souvislosti zejména zmiňuje osobu zmocněnce poškozené a jím pořízené zápisy, které označuje za účelově zpracované, mající za cíl přispět k prosazení majetkového nároku poškozené. Soud uvedl, že opatřování důkazů zmocněncem poškozené považuje za nešťastné, kdy však za stěžejní shledává jejich výpověď před soudem. Tento závěr soudu prvního stupně se ale dle obviněného nijak nevypořádává se skutečností, že vyslechnutí svědci byli ovlivněni již před svou výpovědí. Soud neměl k těmto výpovědím přihlížet, stejně tak měl zkoumat věrohodnost poškozené, kdy však takový důkaz s nedostatečným odůvodněním zamítl. Stejně tak obviněný napadá důvěryhodnost výpovědi matky poškozené. Ve vztahu k výpovědi poškozené uvedl, že závěr soudu o tom, že poškozená neměla žádný motiv k tomu, aby se mu mstila, přestože současně připustil, že obviněný prokazatelně řešil pracovní spor s poškozenou, za postrádající vnitřní logiku. Obviněný má za to, že je zcela evidentní, že obviněná měla nejen motiv útočit na jeho osobu, ale že i tak činí, což vyplývá z mnoha faktů, zejména pak z podání proti jeho osobě. Je zřejmé, že je to právě poškozená, která se snaží napadat jej všemi prostředky. Současně neprokázala své vlastnické právo k věcem, o kterých tvrdí, že byly v jejím vlastnictví a nacházely se v bytě. Dále se obviněný vyjádřil ke znaleckému posudku na určení výše škody, kdy zpochybnil jeho závěry i metody v něm užité s tím, že není zřejmé, jakým způsobem byla hodnota věcí určena. V této souvislosti poukázal i na údajnou finanční hotovost, kterou dne 13. 3. 2011 ve výši 10.000,- Kč darovala poškozené její matka, a kterou poškozená vyžaduje v rámci přiznání náhrady škody, kdy namítl, že není pravděpodobné, aby poškozená tuto částku měla dne 18. 3. 2011 v celé výši, pokud tvrdila, že jí byla darována, neboť byla bez prostředků. Obviněný je přesvědčen, že nebylo prokázáno, jaké věci se v rozhodné době v bytě nacházely, či zda se tam vůbec nacházely, a tudíž ani že by se těchto věcí zmocnil. Stejně tak nebylo prokázáno, jakou hodnotu ve skutečnosti měly poškozenou uvedené věci. Vyjádřil se i k osobě poškozené a její věrohodnosti, kdy v této souvislosti uvedl, že byla v práci konfliktní osobou, dále zpochybnil jí uvedený soupis věcí, resp. majetku, který se měl v bytě nacházet, s tím, že jeho hodnota se vzhledem k jejím výdělkům nezdá adekvátní. Obviněný se též domnívá, že soud měl zkoumat drogovou minulost poškozené. Zdůraznil, že navrhl vypracování znaleckého posudku ohledně věrohodnosti poškozené a dále odborné expertízy stran doložených fotografií, což však bylo soudem prvního stupně zamítnuto. K prokázání svých tvrzení dále v odvolacím řízení navrhl provést důkaz spisem Obvodního soudu pro Praha 9 sp. zn. 53 C 86/2011, a spisem PČR MO J. č. j. ORIII-5809-19/PŘ-2011-001310. Obviněný má za to, že v dané věci byla rozhodnutím soudu prvního stupně, mimo jiné, porušena zásada in dubio pro reo, neboť citované pochybnosti jsou ve zjevné převaze nad skutečně zjištěným stavem věci, kdy napadené rozsudky trpí vadami zejména pro nejasnost nebo neúplnost skutkových zjištění, a dále proto, že se soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Závěrem obviněný namítl, že se odvolací soud nevypořádal s námitkami vznesenými v rámci odvolání, stejně jako navrhovanými důkazy, resp. řádným odůvodněním, proč tyto neprovedl, tedy že odůvodnění napadeného rozsudku je nedostatečné a postupem soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 5 To 250/2012, zrušil, stejně jako vadné řízení, které předcházelo vydání tohoto rozsudku.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky . Přípisem ze dne 8. 11. 2012, doručené Nejvyššímu soudu dne 12. 11. 2012, Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřilo výslovný souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 5 To 250/2012, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným uplatněné námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného částečně směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména pokud jde o fotografie a stvrzenky, kterými poškozená prokazovala vlastnictví předmětných věcí v bytě, a důkazy opatřené zmocněncem poškozené, kdy namítá ne zcela nezávazné opatření protokolů o jednání se svědky, dále výpovědi svědků, zejména J. I., J. S., Z. P., Z. B., L. S. a J. N., které označil za nevěrohodné a předem ovlivněné, a tudíž v projednávané věci nepoužitelné, dále výpovědi matky poškozené, kterážto nemá objektivní náhled na věc stran řízení týkající se její dcery, stejně jako výpovědi samotné poškozené, o níž je přesvědčen, že se jej snaží napadat všemi možnými prostředky; dále znaleckého posudku na určení výše vzniklé škody, kdy obviněný napadá nejen závěry, ale i metodiku v něm užitou; spadá sem dále námitka neprovedení navrhovaných důkazů, konkrétně pak vypracování znaleckého posudku ohledně věrohodnosti poškozené a odborné expertízy ohledně doložených fotografií), a vadná skutková zjištění (zejména okolností stran toho, jaké věci poškozené se nacházely v bytě, resp. otázky vlastnictví k těmto věcem a zjištění, zda se v předmětné době opravdu nacházely v bytě obviněného; dále okolností pracovního sporu mezi ním a poškozenou, její osobnosti a možného motivu msty z její strany, stejně jako její věrohodnosti a reálné finanční situace; námitka týkající se finanční hotovosti nacházející se údajně v bytě, resp. zda vůbec či v jaké reálné výši poškozená těmito finančními prostředky disponovala; námitka nedostatečného šetření týkajícího se drogové minulosti poškozené, resp. skutečnosti, zda poškozená neužívala drogy i v předmětné době), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. soudy postavily právní kvalifikaci skutku na pouhé spekulaci, která postrádá oporu v provedených důkazech) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že skutek, pro který byl uznán vinným, nespáchal, a trvá na tom, že mu není známo, kdo je majitelem věcí zajištěných u něho dne 30. 9. 2011 při domovní prohlídce, kdy poškozená doposud své vlastnické právo k těmto věcem nedoložila a on neměl důvod tyto věci odcizovat).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný R. Ž. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Pod procesní ustanovení spadá i námitka stran nedodržení zásady in dubio pro reo uplatněná obviněným v souvislosti s provedeným dokazováním a zjištěným skutkovým stavem. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud se k existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 9, která se stala podkladem napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo.
Je namístě uvést, že obviněný totožné námitky uplatnil v převážné části již v rámci řádného opravného prostředku a odvolací soud se jimi zabýval zcela dostatečným způsobem.
K námitkám týkajícím se provedených důkazů Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Lze shrnout, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro příslušné rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). V judikatuře Ústavního soudu (např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění). O takový případ se však v projednávané věci nejedná.
Soud prvního stupně při svém rozhodování ve výroku o vině rozsudku vycházel z jím provedeného dokazování, zejména pak z výpovědí poškozené T. B. a poškozeného K. V., svědků D. K. – matky poškozené, Z. P., J. I., Z. B., J. S., L. S. a J. N., kteří se vyjadřovali zejména k majetku poškozené, resp. věcem nacházejících se v bytě či vlastněných poškozenou, dále S. Š. – sousedky poškozené, zasahující policistky – svědkyně L. P., a M. S. – zaměstnance obviněného a současného nájemníka bytu. Dále soud provedl důkaz znaleckým posudkem u oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací na použité a partiové zboží, klenoty a hodiny vypracovaný H. S., a další listinné důkazy, zejména pak protokol o provedení domovní prohlídky vč. fotodokumentace ze dne 30. 9. 2011 v bytě obviněného, usnesení o vydání věcí i s protokolem o předání nalezených věcí poškozené, kopie objednávky na zhotovení šperků, pracovní smlouvy poškozené se společností A JE To, s. r. o., a dalších (str. 6 až 7 rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud se vyjádřil i k navrhovaným důkazním prostředkům, kdy uvedl, že považoval za nadbytečné vyslýchat paní Ž., stejně jako zamítl jako nadbytečné vypracování znaleckého posudku na osobu poškozené a odbornou expertízu ke zpracování fotografií, „ protože jednání obžalovaného není dokládáno pouze výpovědí poškozené, ale i dalšími důkazy “ (str. 7 rozsudku nalézacího soudu).
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozené, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozenou T. B. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Obviněný v rámci vznesených námitek zpochybnil závěry o výši způsobené škody a taktéž vznesl námitku, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným, kteréžto lze obecně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tak nicméně učinil způsobem zcela neregulérním. Námitky obviněným vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, a tedy čistou spekulací. Soudy při určení výše škody vycházely z vypracovaného znaleckého posudku stvrzeného znalkyní v hlavním líčení, kdy tato přesvědčivým způsobem vyložila použitou metodiku, a Nejvyšší soud na jejích závěrech neshledává žádného pochybení.
Obviněný nevznáší v rámci dovolání konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by měla vyplývat existence možného rozporu mezi skutkem zjištěným soudy nižších stupňů a jeho právním posouzením. Je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, založené na zpochybnění celé důkazní situace, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, došel k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného R. Ž. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a